O kovářově kobyle

Je to takový zvláštní paradox, který - jak jsem zjistil - sdílí víc fotografů: O co raději fotím, o to méně rád jsem focen. V době, která by se taky docela dobře dala nazvat dobou selfíčkovou, se většinu času mobilním autoportrétům vyhýbám velkým obloukem a pokud se dobře pamatuji, v posledních asi tak dvanácti letech vznikly za mého plného vědomí všehovšudy tři takové dvojportréty s mou účastí a jednou jedinkrát jsem mobilem vyfotil sebe samotného, když jsem před tím asi hodinu studoval, jak se to dělá, přičemž jsem postupně několikrát vyfotil prakticky všechno kolem dokola, jen sebe ne. 

Když jsem před pár dny oficiálně požádal o členství v ČFFU (Česká federace fotografického umění), ukázalo se, že vstupní rituály obsahují jen jedinou opravdovou překážku. "...a pošlete jednu podobenku na průkazku, formát 3x4 " stálo v informačním dopise úplně na konci a skoro pod čarou, protože se jaksi u normálních lidí nepředpokládá, že by s něčím takovým mohli mít problém. Ehmmm, ale já mám! Poslední skutečná podobenka, kterou jsem našel, mě totiž představuje jako jinocha v rozpuku, a to, že byla pořízena z dosud vedle přiloženého negativu, nebylo dáno tím, že jako "stará škola" dávám přednost starému dobrému analogu, ale tím, že tou dobou u nás ještě digitální fotografie neexistovala. Příslovečná kovářova kobyla v tomto případě opravdu chodí bosa. 

"To bude klidně stačit jen mobilem před bílou zdí," poradil mi vážený předseda zmíněné federace (mimochodem, vynikající fotograf, jehož krásnou knihu fotek pořízených v Bangladéši jsem si nedávno dal sám sobě pod stromeček), který osobně mou přihlášku vyřizoval, takže jsem začal váhat, jestli umění, které má federace v názvu, a umění, které občas pokouším já, budou kompatibilní. Ruka by mi musela upadnout, kdybych pro průkazkové foto měl použít své druhé životní solitérní selfie.

Nedělní miniglosy č.716

 

Je to jen chvilka, kdy jsme slavili Štědrý den, a když jsem si zapálil tucet svíček na vánočním stromečku včera v noci, vypadal jsem v očích dobřichovických sousedů bezpochyby jako exot :-). Pestrý začátek roku pokračuje a já vás srdečně vítám u již 716 vydání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu". Dnes jsem se nevypravil do Prahy psát miniglosy do své tradiční kavárny, ale zůstal jsem doma, protože jsem byl včera v Praze celý den, tak uvidíme, jestli dnes budou podmínky pro to, abych se třeba odpoledne vypravil udělat zase jednou po delší době pár obrázků Berounky, kterou v lednu opravdu nefotím často. Kdybych vyrazil mezi úvodníkem a hlavním textem NMg, snad bych ještě mohl trochu využít zimní sluníčko, které se teď s neobyčejnou silou dobývá okny do mého obýváku a nepříjemně zviditelňuje dlouho neumytá okna :-). 

V období od posledního vydání Nedělních miniglos jsem sice stihl publikovat jediný nový článek, ale myslím, že byl docela "plnotučný", protože šlo o speciální výběr toho, co se na mém blogu objevilo v jednotlivých letech 2009 až 2023, kterým jsem si připomněl skutečnost, že 25. ledna oslavil můj blog Patnácté blogové narozeniny. Do článku jsem pro zvědavé čtenáře přidal celkem 33 odkazů na vybrané články z jednotlivých let, takže si dovolím tentokrát do úvodníku nedávat tradiční archivní okénko, protože odkazů do hlubokého i mělčího archivu je ve zmíněném článku víc než dost. Protože se ale souhrnný článek nevěnoval novým textům z roku 2024, mohu zde ještě připomenout tradiční bilanční text Co mi také přinesl rok 2023?, osobní vzpomínku na 35 let staré události tzv. Palachova týdne z ledna 1989 a svůj nový překlad Morgensternovy básničky Koleno. 

 

Patnácté blogové narozeniny

Dnes to bude trochu delší, aby si při dnešní speciální příležitosti mohli všichni pravidelní, občasní i naprosto náhodní návštěvníci vybrat právě to, co pro ně bude zajímavé a co se jim bude zdát sympatické. Ano, tou speciální příležitostí jsou dnešní patnácté narozeniny mého blogu. Podíval jsem se do jednotlivých blogových sezón a z každé jsem vybral dva nebo tři články, které mi připadlo příhodné dnes maličko zviditelnit. Zčásti jsem pro to využil i obdobný článek k desátému jubileu (možná těm z vás, co mají skvělou paměť, budou připadat některé formulace známé a již použité - to proto, že již před pěti lety použité byly).  

Tak žádné velké úvodníky a pojďme na to. Máme tu pěkně jeden rok za druhým - od toho prvního až k patnáctému:

 

Rok první (2009):

 

Tělem cloumá horečka, která snad částečně omlouvá mé noční konání. Ráno zjišťuji, že jsem si založil blog a zveřejnil na něm první článek. Nikdy jsem si nepsal deník a rozhodně nemám "literární sicflajš", tak jsem opravdu zvědavý, jak dlouho to vydržím. Ale co, když za měsíc odpadnu, nic se nestane, protože ze čtenářů, kteří ke mně nechodí, to logicky nikdo nepozná. A odpadá prý nejmíň devět z deseti... Měsíc? Proboha, o čem budu celý měsíc psát?

O chřipce a psím blogu

To je přece blbé psát o docela normální bouřce, ne? Už vidím ten majestátní nadpis: Můj fascinující zážitek s obyčejnou bouřkou. Párkrát zablýskne a pán hned běží k počítači a píše článek o tom, co každý zná a sám mockrát prožil. K čemu je něco takového? Proč psát o věcech opakovatelných a každému důvěrně známých? A dá se vůbec napsat něco o obyčejné bouřce, aby se to dalo přečíst třeba i za rok?

O jevech a čekání na duhu

 

Nedělní miniglosy č.715

 

V posledních dnech jsme si užili zajímavé rozmary počasí: Teplý déšť, ledovku, náledí, mrazivé zasněžené dny...; myslím, že si zatím nemůžeme stěžovat, že by letošní zima byla fádní. Za normálních okolností nemám leden moc rád - zimním sportům se nevěnuji, krásné vánoční svátky skončily (i když pro mě tak docela ne, zrovna včera jsem si zatopil v krbu a zapálil letos poprvé svíčky na stromečku :-)) a do jara je daleko. Letos je ale prozatím tento měsíc tak pestrý, že nuda nehrozí, čehož dokladem je i skutečnost, že minulý týden jsem psal Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", výjimečně už v sobotu, protože v neděli jsem měl návštěvu zdaleka, se kterou jsme se vydali poznávat krásy Prahy. Dnes se ale vše opět vrací do normálu a vy, moji milí čtenáři, dostáváte nové, už sedmisté patnácté vydání našeho nedělníku v normální den a normální dobu. 

V období od posledního vydání Nedělních miniglos jsem stihl publikovat dva nové blogové články: Prvním byl tradiční bilanční text Co mi také přinesl rok 2023?  a ve druhém jsem jako "očitý svědek" svou dost děravou pamětí zavzpomínal na 35 let staré události tzv. Palachova týdne z ledna 1989. Z předešlého období ještě připomenu shrnutí Co mi v roce 2023 přinesly mezinárodní fotografické soutěže? a svůj nový překlad Morgensternovy básničky Koleno. Výlet do bohatého blogového archivu pak připomene 12 let starý text O češtině do životopisu, ve kterém jsem se kdysi zamyslel nad tím, jaké jsou vlastně moje znalosti češtiny, a 9 let starou básničku Na vesmírnou dobrou noc.  

 

Palachův týden v lednu 1989

Individuální lidská paměť je, řekl bych, pěkně děravé nádobí. Soudím tak podle toho, že když jsem si řekl, že bych přece mohl jako očitý svědek událostí Palachova týdne v lednu 1989 na Václavském náměstí aspoň neoficiálně na tomto blogu napsat své svědectví jako malé připomenutí doby (naštěstí) dávno minulé, ukázalo se, že většina událostí těch několika dnů mi splývá v jeden nevábný studený kydanec bez viditelnější struktury. Protože jsem si nepsal deník a blogy tenkrát byly ještě dávno na houbách, zachovalo se mi v příslušných paměťových přihrádkách jen pár obrazů, odlesků skutečnosti, na které se navíc nemůžu stoprocentně spolehnout, i když ego se něčemu takovému vzpírá: Já si to přece všechno dobře pamatuju! snaží se ego překřičet kritický rozum, který se na každou "přesnou" vzpomínku starou 35 let dívá s apriorním podezřením. Nebylo to celé jinak, jinde, s někým jiným a vůbec - o něčem jiném? Nedotvořil jsem si náhodou mezery v objektivních faktech lepidlem mýtu, kterému jsem uvěřil? Všechno to je možné, a i proto když narazím na někoho, kde sebevědomě vypráví každičký detail o událostech starých dlouhá desetiletí, mám tendenci brát jeho detailní očité svědectví s rezervou. Ale zkusím aspoň pár střípků, které mi v paměti přece jen uvízly. Možná ty střípky spolu nebudou tvořit moc logický celek, ale nic lepšího na dané téma nabídnout nemohu:

1. K prvnímu dni palachiády jsme se dostali jako slepý k fujaře: Byla totiž neděle 15. ledna a my jsme se se spolubydlícím z koleje rozhodli, že půjdeme na Václavák do kina, protože v té době v Praze běžel populární Filmový festival pracujících, kde byly na programu tehdy doslova nevídané filmové kusy. Směřovali jsme, tuším, na skvělý film režiséra Rolanda Joffé Mise do kina Blaník v horní části Václaváku kousek od sochy svatého Václava. Hned když jsme vystoupili z metra, bylo jasné, že se ten den bude odehrávat další větší střet lidí především z neoficiálních (disidentských) struktur s komunistickou mocí. Když jsme viděli, že jde do tuhého a mezi účastníky jsme rozeznávali staré známé (ovšem nepovolené) tváře, raději jsme popoběhli, a byli tak v kině mezi prvními. Film byl krásný, ale jen pár metrů od nás za zdí právě probíhal násilný zákrok proti demonstraci.

Co mi také přinesl rok 2023?

Před deseti lety jsem na svém blogu poprvé po Novém roce vydal bilanční článek shrnující některé události a zážitky právě uplynulého roku. Teď je rok 2024 a já přemýšlel, jestli má smysl něco podobného ještě jednou zopakovat, tím spíš, že při zpětném pohledu se toho u mne zdánlivě moc neudálo. V pracovních dnech chodím povětšinou do práce, večery a víkendy se snažím vyhradit tomu, co mě zajímá a naplňuje. Velmi fádní a nevzrušivý život, dalo by se říct. Zkusil jsem si načrtnout pár bodů a nakonec na takovém nestabilním základě už docela tradiční článek vznikl, byť opět jako obvykle neuvádí souhrn nejpodstatnějších událostí, ale spíš toho, co lehce ponovoroční slina na jazyk přinesla. Celý můj rok 2023 z toho výčtu opravdu dohromady nesložíte, nejspíš ho nesložíte ani z poloviny a kdoví, zda z desetiny. Přece nebudeme vytvářet zdání úplnosti tam, kde každou mezeru dokáže vyplnit fantazie a každý reálný tvar může být dotvořen sněním.  

1. Po čtyřech letech jsem konečně zase jednou zavítal na svou milovanou Lefkadu, kterou jsem měl opět příležitost vidět v jarním rozkvětu. Řecký výlet, který se ve směru TAM děl po povrchu (trvalo to dva dny) a ve směru ZPĚT letecky (trvalo to dvě hodiny), byl vlastně mou jedinou loňskou zahraniční cestou. Když si chci připadat jako v cizině, stačí se projít po Karlově mostě, což činím často.

2. Už do páté sezóny vstupuje můj speciální fotoweb administrovaný na platformě WIX. Z nabídky jazyků jsem na něm vyřadil francouzštinu, protože jsem nestíhal připravovat smysluplnou francouzskou verzi, ale nově jsem zařadil rubriku Co je nového? kterou se snažím udržovat opravdu aktuální.

 

Nedělní miniglosy č.714

Myslím, že během dvou týdnů už jsme měli dostatek příležitostí zvyknout si, že už je rok s novou číslicí v názvu. Mně je číslo 2024 celkem sympatické a zvyká se mi na ně dobře, možná i proto, že jsem si s drobným zpožděním pořídil nový diář na zapisování zajímavých akcí či úkolů, což, myslím, bude při mé zapomnětlivosti  v tomto plánovaně rušném roce zapotřebí. Sice si sedám k napsání nového vydání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", výjimečně už v sobotu, protože v neděli mám důležitější program, vy, moji milí čtenáři, byste ovšem měli dostat sedmisté čtrnácté vydání nedělníku, který už nás doprovází déle než 14 let a který tradičně lehce, ale opravdu jen lehce pokřiveným zrcadlem odráží to, co se nám v našem světě děje, v běžném nedělním termínu, tak doufám, že vše zafungovalo a stalo se to. 

V období od posledního vydání Nedělních miniglos jsem tentokrát stihl jen speciální bilanční článek Co mi v roce 2023 přinesly mezinárodní fotografické soutěže?  což byl takový rychlý průlet desítkou fotosoutěží v různých částech světa, kterých jsem se v loňském roce zúčastnil. Z předešlého období mohu ještě jednou připomenout třeba nový příspěvek do rubriky Fotolaboratoř, který jsem nazval Na Gočárově schodišti, protože jsem v něm ukázal, jak jsem připravoval nový - v hlavě dávno vymyšlený, ale dosud nerealizovaný snímek ze schodiště slavného pražského kubistického domu U Černé Matky Boží. Také jsem již v novém roce zveřejnil přehled toho, Co jsem přečetl v roce 2023, a po půl roce jsem se opět vrátil k překladům Christiana Morgensterna, přičemž to tentokrát odnesla jeho básnička Koleno. Poprvé v novém roce dnes nahlédneme i do bohatého blogového archivu, ze kterého povytáhnu na světlo článek O češtině do životopisu, ve kterém jsem se před dlouhými 12 lety zamyslel nad tím, jaké jsou vlastně moje znalosti češtiny a jak se to dá srozumitelně napsat do životopisu :-). 

 

V příštím týdnu mě čeká několik večerů s různými přáteli, tak to taky asi nebude moc klidné období pro cizelování blogových textů. Je ale pravda, že stále neodbytnějším způsobem se dožaduje mé pozornosti téma, kolik vševědů máme na našich sociálních sítích. Tedy, oni jsou to sice experti na vše od virologie před fotbal až po zásahy proti šíleným střelcům, ale fascinující je pro mne skutečnost, že oni VŽDY VĚDÍ, zatímco já podstatnou část svého života protápu. Až se dostanu k psaní, nejspíš začnu právě tímhle tématem.

 

Přeji všem milým čtenářům Nedělních miniglos dobrý další lednový týden a ať se vám i v něm daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli. A pozor, budou-li i nadále trvat lednové mrazy, neolizujte zábradlí, opakuji... :-)

  

 

Pražský magistrát uzavřel kvůli havarijnímu stavu Hlávkův a Libeňský most pro tramvaje, pro kamiony a pro chodce s body mass indexem vyšším než 30. Protože bezprostřední příčinou zhoršení technického stavu byly nedávné silné mrazy, Český hydrometeorologický ústav zařadil mezi vyhodnocované výstrahy v předpovědi počasí kromě varování před silným větrem nebo nebezpečím vzniku požárů  i novou výstrahu před mrazem, při kterém mohou padat mosty.

----------------------

Podle vládní koalice by měli mít prodejci nobě zákonnou povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Experti soudí, že jestli bude tato povinnost opravdu zavedena, budou muset prodejci jako první nahlásit vládní nákupy zbraní zpětně za posledních 30 let.

----------------------

Česká pošta poté, co zjistila, že vláda chystá pro Čechy v cizině možnost korespondenční volby, která by mohla v příštích letech zvýšit počet poštovních zásilek, zvažuje, že zcela odejde z trhu doručovacích služeb a bude se raději specializovat na klidnější prodej omalovánek na přepážkách, což by spolu s příjmy z tantiém za písničku Jede, jede poštovský panáček mohlo udržet tradiční instituci funkční aspoň v omezeném režimu.

----------------------

Dva přívozy přes Vltavu na severu Prahy by se měly po opadnutí povodňové vody znovu vrátit do standardního provozu. Pražský radní pro dopravu Nedělním miniglosám potvrdil, že jeden přívoz se vrátí od Mělníka a druhý z Děčína.

----------------------

Severozápad USA zasáhla zimní bouře, která způsobila výpadky elektrického proudu a další problémy celkem ve dvanácti amerických státech. Meteorologové předpokládají o víkendu silný mráz a varují, že pocitovou teplotu ve státě Iowa ještě sníží až na -35°C tamější pondělní první klání republikánů o prezidentskou nominaci, vzhledem k tomu, kdo je jejich nejžhavějším kandidátem.

----------------------

Novou produktovou řadu mycích prostředků na silné znečištění, cílící tentokrát především na dlužníky z nízkopříjmových skupin obyvatelstva, uvedl tradiční český výrobce na trh pod názvem Insolvina.

----------------------

Aktivisté dlouhodobě usilující o zákaz nošení medvědích kožešin na tradičních čepicích britské královské gardy striktně požadují, aby byla přírodní kožešina nahrazena kožešinou umělou. Odmítli tak kompromisní návrh krále Kazisvěta VI., který z dosud neznámých pohnutek navrhoval s pomstychtivým výrazem ve tváři použít jako netradiční náhradu myší kožíšek.

 

 

Chcete-li si připomenout to nejlepší a snad i nejvtipnější, co dosud za více než 14 let v Nedělních miniglosách vyšlo, můžete si přečíst následující jubilejní výběry:

Nedělní miniglosy č.700 (výběr Nedělních miniglos z čísel 601 až 699)

 

Nedělní miniglosy č.600 (výběr Nedělních miniglos z čísel 501 až 599)

Nedělní miniglosy č.500 (výběr Nedělních miniglos z čísel 401 až 499)

Nedělní miniglosy č.400 (výběr Nedělních miniglos z čísel 301 až 399)

Nedělní miniglosy č.300 (výběr Nedělních miniglos z čísel 201 až 299)

Nedělní miniglosy č.200 (výběr Nedělních miniglos z čísel 101 až 199)

Nedělní miniglosy č.100 (výběr Nedělních miniglos z čísel 1 až 99)

 

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky nebo dokonce sloužící k experimentům jako fotolaboratoř. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

Co mi v roce 2023 přinesly mezinárodní fotografické soutěže?

Jak jsem už uvedl v úvodníku k minulým Nedělním miniglosám, tento týden se chci podívat zpětně na své výsledky ve fotografických soutěžích roku 2023. Loni touhle dobou jsem si totiž udělal základní představu, do kterých soutěží bych se rád během roku přihlásil a s čím. Rozhodnutý jsem byl v pěti případech, protože se jednalo o soutěže, se kterými jsem měl již nějaké zkušenosti z minula a chtěl jsem se jako správný pachatel vrátit na místo činu. K těmto plánovaným položkám jsem pak v průběhu roku přidal ještě dalších pár podle okamžitého rozhodnutí, většinou těsně před uzávěrkou. Při procházení jednotlivých akcí nepůjdu podle kalendáře, ale právě podle toho, jestli šlo nebo nešlo o plánované akce:

Dlouhodobě plánované akce:

Prix de la Photographie Paris (PX3): S pařížskou soutěží mám dobré zkušenosti a loni se mi podařilo poprvé proniknout i na výstavu vítězů a na stránky oficiálního katalogu soutěže (viz blogový článek Čerf z pařížského katalogu). Letos se rovněž celkem zadařilo, protože moje sedmidílná fotosérie Říční variace získala bronzové ocenění a další tři fotky dostaly čestná uznání (všechny oceněné fotky jsem představil ve speciálním článku Bronz pařížského B-týmu). 

 

Nedělní miniglosy č.713

Ani jsme se nenadáli a Vánoce, Silvestr i Nový rok jsou minulostí, po vánoční a novoroční přestávce vás proto vítám u prvního letošního (a celkově už sedmistého třináctého) vydání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", který už naše neděle doprovází déle než 14 let a který tradičně lehce, ale opravdu jen lehce pokřiveným zrcadlem odráží to, co se nám v našem světě děje. Popravdě, jsem moc rád, že jsme tu přestávku měli; kdyby nebyla plánovaná, udělal bych ji mimořádně, protože do období po děsivém vražedném útoku na Filosofické fakultě UK v Praze Nedělní miniglosy stejně vyjít nemohly. Ono i teď je to, myslím, trochu na hraně (včera večer jsem se byl na Palachově náměstí podívat, abych se nad tím ještě zamyslel), ale život se přece nemůže úplně zastavit na celé týdny přičiněním jednoho magora.

V období od posledního vydání Nedělních miniglos v uplynulém roce jsem zde na blogu publikoval šest článků, takže je vidět, že období konce roku rozhodně nebyly žádné blogové prázdniny. Ještě před Vánoci jsem ukázal, jak se naplnila moje dávná a doposud neuskutečněná představa focení na Gočárově schodišti slavného kubistického domu U Černé Matky Boží. Přímo na Štědrý den jsem logicky přidal přání k Vánocům a Novému roku.  Na úplný konec Vánoc jsem zveřejnil fotoreportáž z tradiční procházky na oslavu svých třináctých volitelných narozenin (tentokrát jsem se Malou Stranou, Novým Světem a Pražským hradem procházel doslova v lijáku, což mělo zajímavý dopad na výsledné snímky). Posledním loňským článkem pak bylo nahlédnutí do Zápisníku formátu A6 s tvrdými deskami, co do něj mimo jiné v roce 2023 přibylo. Na Nový rok jsem zveřejnil přehled toho, Co jsem přečetl v roce 2023, no a po půl roce jsem se opět vrátil k překladům Christiana Morgensterna, tentokrát to odnesla jeho básnička Koleno. Do archivu - hlubokého ani mělčího - dnes nakukovat nebudu a nechám si to na příště, protože už tak tu máte šest odkazů, což bude pro dnešek, myslím, docela stačit.