Silvestrovské haiku s malým přáním

... anebo malé přání se silvestrovským haiku, jak kdo chcete.

Vždycky si říkám, co vede lidi k silvestrovskému veselí. Byli tak nespokojení se starým rokem, že se toho nového už nemohou dočkat? Nebo z něj byli naopak tak nadšeni, že vzývají své bohy, aby ten nový byl podobný? Anebo je to jen prosté těšení se na něco nového, čistého, co dosud nemělo příležitost se zdiskreditovat, a proto s tím můžeme spojit své naděje, asi jako když se objeví v záběru kamer noví politici, které ještě veřejnost nestihla začít nenávidět?

Letopočet každopádně přecvakne na vyšší číslo a vybízí tím i k určité bilanci toho, co se právě uzavřelo. Jaký byl vlastně ten rok? Přinesl možná nesnesitelně hluchá a na pohled bezvýchodná období, ale třeba nabídl i radost dosud nepoznaného druhu, tak intenzivní jako dosud žádný z jeho předchůdců. Perličky obojího se, myslím, najdou v každém roce, jen bývají různě velké. A je jen na nás, která z obou tváří se pohodlněji usadí v našich vzpomínkách.

 

Můj první "papírový" fejeton

Nebudu lhát a z falešné skromnosti nadále tajit své dosud dovedně skrývané ambice: Vždycky jsem si říkal, že by bylo úžasné, kdyby někdy někdo projevil zájem o některý z mých četných blogových textů, kontaktoval mne a řekl mi něco v tom smyslu, že ho můj článek nadchnul natolik, že prostě už nemůže nadále odolávat obrovskému pokušení můj text otisknout ve svém časopise. Nevím proč, ale papírová podoba písmenek tvořících text - přes svou vysokou hořlavost - budí i v elektronické éře u částečných staromilců mého typu pocit větší trvanlivosti, než elektronický soubor sestávající z jakkoli dovedně poskládaných nul a jedniček. Navíc je důvodné podezření, že by si tištěnou podobu článku mohlo přečíst více očí než objeví-li se článek v nekonečném oceánu internetu, kde je jiných lákadel víc než dost, a nebude-li očí přímo více, alespoň by to mohly být jiné oči, než se tradičně dostávají k mým blogovým textům.

 

Mé páté malostranské narozeniny

Jak místní blogoví štamgasti dávno vědí, protože to opakuji každý rok, vánoční svátky pro mne začínají tradičně už 22. prosince večer, protože v tu dobu slavím své - tentokrát již páté - "volitelné narozeniny". Narozeniny sice ne oficiálně potvrzené v dokladu totožnosti a akceptované úřady, ale přitom do mé totožnosti zasahující stejně zásadně jako moje skutečné narození. Narození je vždy začátkem a já ten svůj začátek od těchto svých neoficiálních ale o to skutečnějších narozenin skutečně odvozuji, byť přes jeho hranici ke mně tlumeně ve vzpomínkách doléhají i některé ozvy dřívějšího světa. Většina z toho, co je pro mne dnes podstatné, se ale "narodila" právě před pěti lety a já jsem moc rád, že na rozdíl od svého skutečného narození jsem byl při tom druhém plnohodnotně přítomen a pamatuju si ho, což se o tom prvním narození (aspoň ve vědomé rovině, protože má fyzická přítomnost je nezpochybnitelná :-)) říct nedá.

 

Nedělní miniglosy č.341

Mediální pozdvižení vyvolala skutečnost, že prezident Zeman pozval na tradiční novoroční oběd premiéra Sobotku bez manželky. Politologové se tak dlouho dohadovali, jestli je to z čisté osobní zášti nebo naopak kvůli tomu, že Zeman je gentleman, který nechce vystavit jemnocit opravdových dam zkoušce ostré výměny názorů plné silných slov, až se nakonec ukázalo, že vše popletl vrchní hradní ceremoniář Jindřich Forejt, který už se natolik vžil do svého vytouženého postavení velvyslance ve Vatikánu, že s manželkami při podobných společenských událostech automaticky přestal počítat.

----------------------

Po zákazu používání vybraných chemikálií nezletilými studenty při chemických pokusech zvažuje česká vláda omezit nezletilcům i nákup sýrů. Podle mluvčího ministerstva zemědělství se bohužel s touto skutečností nedá nic dělat, protože uvedené typy mléčných výrobků - jak několik ministerských úředníků kdesi zaslechlo - mohou nejspíš podobně jako školní chemické laboratoře obsahovat nebezpečnou kyselinu sýrovou. Ze stejného důvodu je v ohrožení i případná účast osob mladších 18 let na čerstvě zahájených mírových jednáních o budoucnosti Sýrie, jejichž přijetí válčícími stranami je zatím také spíše kyselé.

 

Arabeska

Je zajímavé, co vše může být arabeskou: Máme-li náladu prozaickou, můžeme napsat cosi podobající se povídce, máme-li právě náladu hudební, můžeme zkomponovat nebo aspoň zahrát drobnou svižnou skladbičku. Máme-li nutkání tančit, můžeme spočinout v ladné baletní póze. Chceme-li někoho zahrnout květinami, můžeme je rozprostřít do příslušného orientálního vzoru. Ale co když máme právě náladu spíše poetickou? Obávám se, že v takový okamžik nám nezbyde nic jiného, než utéct do říše "řeči mírně vázané", kde se - jak věřím - arabeska taky může skoro plnohodnotně uplatnit :-).

Arabeska

Do dlaní chytám proud

.....................svých mlčenlivých stesků

a přetvářím ho v něžnou arabesku.

Protože však v tanci nejsem příliš zběhlý,

zapíšu ji do slov, vět a tónů

a mí andělé ji zatančí

.....................na špičce tvé jehly.

Někdy trochu matně, jindy v plném lesku,

hraji tuhle staronovou arabesku,

její slova, tóny, dotyky a věty,

na zvonkohru z láskyplných zvonů.

I když představit si to jde jenom těžce,

téhle skromné usměvavé arabesce

v pokoře se klaní

arabské minarety

jak básník

..........před svou paní :-).

Nedělní miniglosy č.340

Mezi švýcarskými bankovními lupiči je při přepadeních aktuálně nejpopulárnější maska Miloslava Ransdorfa. Na popud svého silně levicového křídla hodlá o změně tradiční masky Guye Fawkese za Ransdorfovu hlasovat i mezinárodní hnutí Anonymous, které Ransdorfa na základě nových informací švýcarské prokuratury považuje za většího rebela, nehledě na to, že je fyzicky mnohem krásnější.

----------------------

V souvislosti s projednáváním zákonných norem o zákazu kouření v restauracích a odhadovanou výší pokut za porušení těchto ustanovení, požádala Kancelář prezidenta republiky o navýšení svého rozpočtu nejméně o 35 miliónů korun.

 

Domenico Scarlatti: Sonáta h-moll K.27

První klavírní skladbou vyvěšenou na tomto blogu, byla letos v létě Bachova Chaconne v klavírní úpravě Ferrucia Busoniho, kterou jsem si troufl zveřejnit až po roce a půl celkem pravidelného cvičení. Tentokrát jsem si vybral něco úplně jiného: Jednak jsem chtěl nacvičit něco méně mohutného, co jde zvládnout za kratší dobu, jednak jsem musel chtě nechtě trochu ubrat na "výbušnosti", protože jsem si v mezidobí uhnal chronické problémy s lokty, takže jsem od expresívního sedmnáctiminutového poloromantického "mamuta" přešel k něčemu, kde lokty nehrajou tak velkou roli, protož většinu musí zvládnout prsty.

Když jsem byl začátkem října v Řecku, připomněl jsem si náhodou na internetu jednu Scarlattiho sonátu, kterou jsem kdysi před mnoha lety slyšel v televizním pořadu o historii klavíru v podání fenomenálního klavíristy Michelangeliho. Ani nevím proč, ale zapsala se mi tehdy do paměti a častokrát jsem si ji pak v hlavě přehrával. V dalších letech jsem si pak cíleně sháněl její různé nahrávky a můžu říct, že jsem snad ještě nikdy neslyšel tak různorodé interpretace - od superrychlých po extrémně pomalé, s naprosto odlišnou dynamikou, i se změnami oproti notovému záznamu. A představoval jsem si, jak bych asi tuhle sonátu hrál já, kdybych to ovšem uměl. Po dlouhých létech jsem si právě v Řecku řekl, že když jsem zvládnul nepoměrně složitější věc, takovou "drobnost" bych mohl do Vánoc stačit :-). Dnes předkládám výsledek své nepříliš usilovné měsíční práce jako malý předvánoční dárek pro zdejší návštěvníky.

 

O viagernících a jiných vykucích

Vždycky mám radost, když se některý z čtenářů svým komentářem vrátí ke staršímu článku. I proto neustále odolávám pokušení uzavřít komentáře u asi patnácti článků, které si jacísi holandští roboti z neznámých důvodů vybrali (kruciš, je tenhle robot životný nebo neživotný?), aby na ně čas od času uspořádali organizované nájezdy s reklamou na viagru a další životabudiče. Když jsem chtěl - poučen mafiánskými filmy - aby mi blog.cz proti těmto nezvaným hostům poskytl ochranu, dozvěděl jsem se, že přece mohu u napadaných článků uzavřít komentáře a každý holandský robot pak ostrouhá a z mých stránek odejde s nepořízenou. No, nevím, myslím, že je to názor dost podceňující robotický intelekt, protože článků je na mém blogu na výběr ještě dost a oni mi přece chtějí jen dopřát splnění mých dosud netušených přání a vůbec celosvětové dobro přesně podle "šedesátkového" hesla "make love, not war".

Užuž nad tím zaslepením komentářů občas uvažuji, ale nakonec si přece jen vždycky řeknu: Co kdyby právě takový článek chtěl okomentovat nějaký nadšený návštěvník, moje obdivovaná a zásadně nekomentující múza nebo aspoň - měl bych být skromný - normální "nerobot"? Přece nedopustím, aby zlovolní roboti - podobně jako v jiných ohledech třeba zlovolní teroristé - ovlivňovali můj život natolik, abych se podřizoval právě jejich pravidlům! A tak komentáře neuzavírám, ale poctivě roboty blokuji a jejich zablokované komentáře s reklamou na různé levné modré, žluté či fialově puntíkaté pilulky vytrvale mažu s vírou, že můj tichý trpělivý odboj třeba nakonec roboty unaví a oni se natrvalo vrátí na břehy svých překrásných grachtů.

 

Nedělní miniglosy č.339

Komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf byl zadržen ve Švýcarsku, kde se údajně pokoušel vybrat v jedné z bank větší částku peněz. Nedělní miniglosy se z dobře informovaného zdroje dozvěděly, že výběr z účtu byl ale jištěný jedním velmi silným a bezpečným komunistickým heslem, které ovšem politik během 11 let v Evropském parlamentu bohužel zapomněl, a když se pokusil heslo nahradit jedním ze svých oblíbených komplikovaných citátů ve švýcarské němčině, bankovní úředníci po několika minutách pro jistotu přivolali policejní hlídku. Podle policejních a bankovních expertů může být Ransdorfova role přece jen trochu jiná než tomu v podobných případech bývá, takže se spekuluje, že europoslanec v případu figuruje jako tzv. rudý kůň.

 

Michael Žantovský: Havel

Nejsem zrovna čtenářem, který by po večerech běžně louskal tlusté biografie slavných osobností. Jednak nevzývám žádné idoly, kterým bych se rád podobal, jednak to s tou slávou obecně bývá všelijaké, protože sláva je ženština povětrná a své milce ráda střídá. Když jsem ale zjistil, že Michael Žantovský, který pro mne kdysi svými překlady i vlastními texty "objevil" Woodyho Allena a kterého si z řady důvodů vážím, sepsal knihu o Václavu Havlovi, tedy o postavě, která je pro mne sympaticky nejednoznačná a v mnoha ohledech pozoruhodná, řekl jsem si, že možná na přečtení takové tlusté knihy (víc než 500 stran tohoto typu textu rozhodně není malá porce) nastal ten správný čas. Knihu jsem si koupil a po návratu z dovolené v Řecku přišla na řadu.

Musím říct, že nejde o text, který by se četl úplně jedním dechem, ostatně k určité dýchavičnosti ho předurčuje žánr. Čtenáři nejsou zrovna hnáni kupředu napínavými zákrutami děje, ani se netěší na překvapivé rozuzlení; vše je předurčeno skutečným životem, který se již v případě Václava Havla uzavřel a mnohé je o něm známo z děl jeho jiných živopisců (Kriseová, Kaiser, Keane, etc.). Je ale pravda, že právě Michael Žantovský dokáže dobře udržet proporci informací (ne nadarmo patřil dlouho k nejbližším Havlovým spolupracovníkům), jejich interpretace (ne nadarmo vystudoval psychologii) i citace z různorodých zdrojů (ne nadarmo se - byť až po dopsání knihy - stal ředitelem Knihovny Václava Havla).

 

Nedělní miniglosy č.338

Poté, co byl docent Konvička obviněn z podněcování k nenávisti vůči skupině osob kvůli svým výrokům na facebooku, prezident Miloš Zeman prohlásil, že vlastně Konvičku vůbec nezná a na demonstraci 17. listopadu se s ním setkal zcela náhodou. Aby nikdo nemohl namítat, že prezident Konvičku jakkoli protežuje, kancléř Mynář osobně vydal přísné pokyny, aby se květiny na Hradě nezalévaly konvičkou ale vždy výhradně kropáčkem.

----------------------

Americko-italská mafie nabídla městu New York ochranu před útoky teroristů. V souvislosti s tímto krokem nabídla česká policie, že v řízení u jihoafrických soudů sežene Radovanu Krejčířovi ty nejlepší advokáty.

----------------------

Šéf pařížské policie se po shlédnutí několika dílů Hříšných lidí města pražského v České televizi rozhodl, že stejně jako rada Vacátko ve stavu nouze udeří na pařížskou galerku a preventivně zadrží všechny "známé firmy". Proti tomuto tvrdému kroku však kromě mnoha dalších známých firem protestoval především Microsoft.

----------------------

Vladimír Putin vyhlásil jako reakci na sestřelení ruského bitevníku sankce proti Turecku. Nejvíce by se sankce měly dotknout dovozu tureckého medu, protože turecké hospodářství už v Rusku na mnoha místech je, takže dovážet ho není třeba.

----------------------

Podle nového nařízení proti šíření ptačí chřipky musí všichni chovatelé drůbeže zasíťovat venkovní výběhy a všechna okna. Protože ale v zákoně není přesně popsáno, o jaký typ zasíťování má jít, chovatelé opatří pro jistotu výběhy sítěmi fyzickými i datovými, takže české slepice budou moci pro telefonování a surfování na internetu využívat modernější a rychlejší datové sítě než slepice ve zbytku Evropské unie. "Nevíme, jestli je to pro Českou republiku v současné situaci zrovna výhoda," řekl Nedělním miniglosám poslanec Okamura. "Obáváme se totiž, že jakmile se tato informace rozkřikne na facebooku, stane se náš stát cílem velké migrační vlny především syrských, agfhánských a eritrejských slepic, které doposud mířily skoro výhradně do Německa."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich více než šestileté sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno. Mimochodem, dnešní výběr doplním k následujícím odkazům již od příštího standardního vydání.

Nedělní miniglosy č.300 (výběr Nedělních miniglos z čísel 201 až 299)

Nedělní miniglosy č.200 (výběr Nedělních miniglos z čísel 101 až 199)

Nedělní miniglosy č.100 (výběr Nedělních miniglos z čísel 1 až 99)

Křest knížky Kafe a cigárko

Na divadle se tomu, myslím, říká protiúkol: škatulkově slizký Jan Přeučil má zahrát hodného prince, vampózní Vilma Cibulková šedou kancelářskou myš, Luděk Sobota kavárenského intelektuála rozprávějícího zcela vážně o problémech fenomenologie, prostě něco, co by od nich málokdo z diváků čekal. Právě tak je pro mne "protiúkolem" postavit se ve stísněném prostoru narvaném k prasknutí do dlouhé fronty lidí čekajících na jakousi celebritu, která se jim pak podepíše do zbytků knihy potrhané návalem zájemců a zkropené zbloudilou perličkou šampaňského z okamžiku slavnostního křtu doprovozeného spoustou vznešených slov. Myslím, že na podobné akci byste mne nečekali a - popravdě - já sebe taky moc ne. Ale od toho je protiúkol protiúkolem, aby ho člověk vyzkoušel, pokud pro to má dobrý důvod. No a pro mne takovým dobrým důvodem byl včerejší křest knížky Kafe a cigárko herečky a blogerky Marie Doležalové. Ostatně - komu bych se už měl přijít podívat na křest knížky, když ne člověku, na jehož blog si už dlouhé měsíce chodím číst a i po takové době mě to pořád baví.

 

Balada o očích červotočích

Když mě dnes ráno napadlo napsat v cyklu básniček pro vyspělé děti a pro dospělé se zbytky dětské duše miniaturní básničku o červotoči, říkal jsem si, jestli to má po krásné a známé "nonsensové" básničce Emanuela Frynty vůbec smysl. Na druhou stranu, kdo jiný než Čerf, který sám v praktickém životě soustavně lehce "červotočí", by to měl zkusit? No a vyšla z toho "červotočí balada" s pochmurným průběhem sice, ale - snad - s celkem optimistickým závěrem. A Jiří Wolker mi snad drobnou reflexi svého "topiče elektrárenského" v názvu básničky promine :-).

Balada o očích červotočích

Dnes se se mnou strašně točí

můj malý svět červotočí.

Namočený do fermeže

z posledních sil hryžu vleže,

chemie mi kouká z očí.

Ale neva!

Místo dřeva

pustím se teď

do klokočí.

Nedělní miniglosy č.337

Šéf baletního sboru Národního divadla varoval, že je ohrožena kvalita celé letošní baletní sezóny, protože po přesunu výroby oblíbené značky Opavia do levnějšího Polska dodává tradiční výrobce baletkám šišaté piškoty.

----------------------

Velkou pozornost vzbudil na Mezinárodním veletrhu techniky pro policii radar vyrobený ve specializované firmě v Pardubicích, který má být podle výrobce schopen vyhledat potenciální teroristy i za překážkami. "Pro takový radar budeme mít široké uplatnění především v rámci současné uprchlické krize," potvrdil šéf cizinecké policie. "Postavit ve všech objektech zeď, přes kterou pak budeme každého běžence tímto radarem zkoumat, nebude zas až takový problém."

 

Pierotův rozhoupaný sen

Někdy je haiku rovné, jako trajektorie šípu vystřeleného v úplném bezvětří na minimální vzdálenost. Jindy přešlapuje, jako by se ostýchalo přiblížit se ke svému cíli. Někdy je - byť třeba rozechvěle - odhodlané, jindy váhající, zda svých pár slabik vůbec vyslovit. Dnes je rozhoupané, snad tím čerstvým větrem, co fouká podél řek a umí rozvibrovat i konstrukce těžkých mostů. Snad mořskými vlnami, ve které se vítr umí převtělit v dotyku se zdánlivým nekonečnem. Snad neústupným střetem zemských ker, které dokáže uvést v pohyb i jindy pevnou zem. Snad o něco větším než malým množstvím polosladkého vína. Snad krásným snem sněným v houpací síti.

Pierotův rozhoupaný sen

Ve sklence vína

tančí má Kolombína

a s ní celý svět.

Čerfova houbová smaženice - model 2015

Letošní rok věru nebyl příliš bohatý na houby. Vyprahlé lesy - alespoň ty, které jsem během podzimu navštívil já - poskytly letos houbám tak kvalitní podmínky, že z nich nejspíš všechny houbové plodnice emigrovaly do zahraničí - soudím tak podle toho, že jedinou letošní houbu viditelnou pouhým okem jsem našel v Řecku. Ale nezoufejte - i přes neobyčejnou neúrodu si přijdete na své, pokud si doma připravíte pověstnou Čerfovu houbovou smaženici, na kterou zcela nezištně přikládám recept:

Vezmeme všechny houby, které během patnáctihodinové pocházky lesem najdeme, a za necelou minutu je očistíme ostrým nožem. Jakmile se nám podaří zastavit krvácení, houby opláchneme ve vlažné vodě a pod lupou je pozorně nakrájíme na plátky. Na másle osmahneme kávovou lžičku nadrobno pokrájené cibule, přidáme plátky hub a dusíme pod poklicí v náprstku asi 15 minut. Přidáme 2-3 zrníčka soli, na špičku nože (nabíráno v průvanu, který nám zároveň rozkýchá našeho křečka) mletého černého pepře a a půl zrníčka kmínu na ozdobení. Za stálého míchání zalijeme rozkvedlaným křepelčím vajíčkem a mícháme do zhoustnutí nebo do úplného odpaření.

 

Nedělní miniglosy č.336

Běženci v táboře v Drahonicích postupně ukončují svou hladovku, kterou protestovali proti svému zadržení a proti podmínkám v táboře. Částečně tomu napomohlo, když si jeden z protestujících s hrůzou přečetl v knížce popisující české vánoční zvyky, že kdo v Čechách zůstane na Štedrý den o hladu pouhého půl dne, uvidí zlaté prasátko.

----------------------

Fond na splácení státního dluhu, který založil a i ze svých prostředků dotuje český prezident Miloš Zeman, podle informací z Hradu brzy změní svůj hlavní účel. "Protože státní dluh bude díky neustálé pilné práci ministra financí - alespoň podle jeho vlastních slov - brzy umořen i bez prezidentových peněz, můžeme dosavadní prostředky z fondu věnovat na jiné užitečné účely, i když je zřejmé, že v porovnání s tím, kolik prostředků by bylo opravdu zapotřebí, je současných několik málo miliónů korun jen malé a spíše symbolické gesto," řekl Nedělním miniglosám hradní mluvčí. "Se změnou účelu bude pochopitelně mírně upřesněný i název fondu, který se bude nově jmenovat Fond na splácení pokut za kouření na místech, kde je to zakázáno."

 

Z japonského fotoarchívu 4 - Hokkaidó

Opět po dlouhých čtyřech měsících dnes spolu nakoukneme do mého bohatého japonského fotoarchívu a prohlédneme si další desítku dosud na blogu v této podobě nepublikovaných fotografií. Vím, naposledy, když jsme společně prošli tisícovku schodů skalního chrámového komplexu Yamadera, jsem na konci slíbil výlet do hlubokého lesa severního Honshu, ale o fotky odtud vás rozhodně neokradu, jen Hokkaidó ve frontě prostě předběhlo, to se zcela výjimečně nebo omylem může stát dokonce i v pravidla uctívajícím Japonsku :-).

Šestidenní návštěva Hokkaidó byla v minulém roce důvodem, proč jsem cestoval do Japonska ve vrcholném létě. Přece jen - jde o nejsevernější oblast Japonska a i když na Honshu právě panovala velká vedra, na Hokkaidó přišla na jedno odpoledne dokonce ke slovu teplá bunda. Docela si dovedu představit, že vždy v zimě se severní ostrov změní doslova ve sněhové království, kde se sníh měřívá spíše v metrech než v centimetrech. Zatím si dovolím z kolekce výletů po nejsevernějším japonském ostrově vyjmout "Pekelné údolí", které si v budoucnu zaslouží zvlášní "archívní návštěvu".

Růže

Ze svých vzdušných zámků

místo nebe

...............pozoruji zemi.

Všechny hvězdy

poschovávaly se mi

do jediné usměvavé růže

...............s malým poupětem.

Kapka rosy

...............z jejich vonných lístků

k žití postačí mi;

občas vyměním ji

...............za své neumělé rýmy.

Bezhvězdný svět,

ač o pozornost prosí,

už je pro mne rázem

...............jen vesmírný prach.

Že z té velké výšky

...............jednou spadnu na zem?

Z toho dnes už dávno

nemám žádný strach.

Nedělní miniglosy č.335

Žokej Josef Váňa chce v následujících senátních volbách kandidovat na Karlovarsku do Senátu. Podle orientačních průzkumů rozhodně není bez šance na vítězství, záleží na tom, s jakým nadšením vzhledem k jeho profesi přijmou karlovarští voliči tradiční stranické rozdávání a ochutnávání koblih.

----------------------

Číslování pilířů českého penzijního systému nejspíš ani nadále nebude postupné, ale bude připomínat spíš číslování v sérii Hvězdné války. "Když jsme po prvním a třetím pilíři zprovoznili pilíř druhý, mysleli jsme, že to bude jediné vykolejení z jednoduché číselné řady," řekl nám jeden z autorů postupně rušeného druhého pilíře. "Podle toho, jak chaoticky penzijní reforma probíhá, se dá čekat, že další na řadě bude šestý pilíř, zatímco druhý pilíř, který vzala politická povodeň, již nebude nikdy obnoven." Nedělní miniglosy soudí, že v politice je samozřejmě možné všechno a opravdu do tuhého začne jít až v okamžiku, kdy autoři úprav v penzijním systému budou pověřeni rekonstrukcí Karlova mostu.

 

Pramička na listopadové Berounce

Minulou neděli jsem se rozhodl, že si na pondělí vezmu volno, protože bylo na listopad naprosto neuvěřitelné počasí. Lehce po poledni jsem vyrazil do neobyčejně slunečného dne, jako obyčejně jsem popadl do jedné ruky stativ, do druhé foťák a na záda další objektivy a filtry, a vyrazil jsem k řece s cílem udělat aspoň jednu zajímavou fotku do nově zakládaného cyklu Tváře Berounky. Na mém fotowebu www.petrvapenik.cz tento cyklus ještě nenajdete, ale část fotek, které do něj budou patřit, je už dnes k vidění v jiných existujících cyklech.

Šel jsem nazdařbůh kolem řeky a v hlavě jsem si spřádal ideální plán: Chtělo by to nějaké místo, kde je u břehu řeky "zaparkovaná" pramička, daleký rozhled, na hladině plují čerstvě spadlé listy, které budou dělat při přiměřeně dlouhé expozici výraznou stopu, no a nejlíp by měly ještě u břehu fungovat vířivé proudy nebo aspoň boční vítr, aby ta světelná stopa po listech na fotce zatáčela a tvořila viditelné křivky. No, prostě asi takový plán, jako když přijdete na louku a naplánujete si, že na ní do dvaceti minut dosedne přistávací modul Sojuz. Ne, že by se to nemohlo stát, ale ta pravděpodobnost...

O stromech se zálibou v abstraktním umění

Od té doby, co jsem propadl dnes už zcela nezvláštní zálibě ve fotografování, se domnívám, že většina vzrostlých stromů má opravdu zvláštní zálibu v abstraktním výtvarném umění. Strom s touto zálibou nenalákáte na jelena v říji vyvedeného v pastelových barvách ani na romantický západ slunce nad Pražským hradem, ani ho neohromíte do detailu věrnou vytetovanou podobiznou Ramba. Takový strom vyznává modernu, úspornost ve vyjádření, pracuje s tvarem, který pouze na první pohled nic neznamená, s obrysem myšlenky, s linií naznačující složitou cestu světem, i když se může zdát, že strom má na rozdíl od člověka svoji cestu nudně předurčenu od okamžiku zakořenění.

Strom se zálibou v abstrakci nepotěšíte, když mu přinesete ukázat dokonalý fotoobraz Slavíčkův, ale když mu v knížce nalistujete něco od Kandinského, jeho listoví jenom zašumí blahem. Nad sebelepšími impresionisty jen rozpačitě pokrčí větvemi, ale nějaká ta Kupkova barevná fuga uvede strom doslova do tranzu. Ale takových lidí, kteří by modernističtěji zaměřeným stromům nosili ukazovat abstraktní umělecká díla bohužel není moc, a tak si stromy musejí vystačit s vlastní tvorbou. Ta je ovšem mimořádně bohatá, světové galerie (natož ta česká) mohou jen tiše závidět.

Nedělní miniglosy č.334

František Ringo Čech, který byl ku příležitosti výročí založení Československa oceněn svým přítelem, prezidentem Zemanem, státním vyznamenáním za zásluhy o stát, uvedl, že je pro něj ocenění obrovským zadostiučiněním, vzpruhou a inspirací do dalších uměleckých a státozáslužných aktivit. Potlesk účastníků slanostního aktu při dekorování ho například inspiroval k tomu, aby namaloval nový zcela originální obraz Zvířátka obdivují Františka Ringo Čecha.

----------------------

Podle mluvčího Ministerstva kultury bude v čínské státní televizi uveden velký revuální pořad lákající milióny Číňanů do České republiky. Pořad má být podle dosud jen kusých a utajovaných informací tak kvalitní, že diváci prostě neodolají a při první příležitosti si zamluví letenku do Prahy. "Předpokládáme, že Česká republika obrovský nápor miliónů čínských turistů zvládne," uvedl pro Nedělní miniglosy policejní prezident, "ale pro jistotu hodláme vyčlenit pro podporu této vlny některé útvary původně určené pro práci s nelegálními běženci." Policisté již mají podrobný metodický návod, jak čínské turisty a bohaté investory od blízkovýchodních uprchlíků rozeznat. "Věříme, že pro policisty v terénu nebudou poněkud rozdílné pokyny pro práci s oběma skupinami představovat velké problémy, ale pro jistotu budeme vážené čínské návštěvníky předem informovat, že zabavení jejich mobilního telefonu policisty je jen tradiční způsob vítání zahraničních hostů v naší zemi, uplatňovaný už od dob Karla IV."

Za fotkami a za sluncem do Tater

Od té doby, co jsem si sám vyzkoušel, co obnáší uspořádat si fotografickou výstavu, se netajím tím, že když někdo z mých blogových či jiných známých někde bude vystavovat své fotografie na místě z Prahy aspoň trochu dostupném, s velkou chutí se přijedu podívat. Jednak mě moc zajímá, jak se s takovou výzvou vypořádal, jednak rád vidím originály fotek, protože s těmi se malé reprodukce na počítačové obrazovce opravdu nemohou srovnávat. Proto když se v létě ozvala Ľudka Gregušová, na jejíž pozoruhodné fotky se na blogu chodím rád dívat už pěkných pár let, měl jsem první možnost své slovo naplnit v praxi. Co na tom, že fotovýstava se konala v Podtatranskej knižnici v Popradu. Vždyť Poprad je z Prahy skoro za rohem a existuje docela časté přímé spojení.

 

Lenochodí hrátky

Do kolekce odlehčených rýmovaček pro děti, které tvoří větší část zdejší rubriky Miniatury (posledním příspěvkem byla "závažná kosmologická studie" Stručná historie povidlového času), přibývá dnes další, již celkově čtrnáctý kousek (a šestý, který je k přečtení na zdejším blogu), tentokrát opět inspirovaný zvířaty. Věřím, že jako rodák z Domažlic si můžu malou rýmovačku o lenoChodech dovolit, aniž by mi při cestě do rodného města hrozila inzultace od domorodců :-).

Lenochodí hrátky

Každou chvíli někde báchorka se zrodí,

třeba že na řece Leně žijí Lenochodi.

Je to díky zázraku

.....................či náhodě,

že v těch místech Lenochodi chodí

.......................................po vodě?

Nedivím se pak své tetě Leně,

že se tváří trochu rozčileně:

Tvrdila mi totiž hrdě vloni,

že Lenochodi jmenují se

..............................po ní.

Škoda, že ne sloni! :-)

dodatek pro dospěláky...:

V domnění, že snad tam najdu shodu,

v Domažlicích zeptal jsem se

....................................Chodů.

Každý pravověrný Chod vám ovšem poví,

že LenoChod jmenuje se

..........................po Johnu Lennonovi.

Nedělní miniglosy č.333

Máme tu dnes sice nejubilejní, ale přesto docela sympatické vydání číslo 333. Napadá mne díky jazykolamné říkance, jaké nadšení by asi zavládlo mezi "sběrači kovů", kdyby někde existovalo "třistatřiatřicet stříbrných střech; myslím, že než by hasiči vyjeli se svými stříbrnými stříkačkami, nebylo by přes co stříkat. Samozřejmě mi to nedá, aby se dnešní "nejubileum" neobjevilo i ve výčtu glos, tak přeji všem příjemné počtení a budu se těšit, že jako čtenáři Nedělním miniglosám zůstanete věrní i pro další čísla, i když třeba nebudou tak hezká na pohled a půjdou snadněji vyslovit :-).

O lehké řecké večeři

Ten večer v lefkadském přístavu Vassiliki jsem si předsevzal, že si dám lehkou, zdůrazňuji LEHKOU středomořskou večeři, lahodnou, ale přitom velmi zdravou krmi, která je tak zdravá, že zdejší domorodce udržuje v kondici do velmi pokročilého věku, přestože skoro všichni hulí jako fabriky a dělají mnoho dalších nezdravých věcí.

Má-li být večeře lehká, vybírám samozřejmě především z bohaté nabídky ryb a mořských plodů, protože dávat si v Řecku u moře vepřový steak nebo hamburger mi připadne nesmyslné. Výborně: Dám si chobotnici v octě jako předkrm, to je úžasná dobrota, jen s trochou řeckého chleba a s notnou dávkou zeleniny. A jako hlavní jídlo to pak budou krevety saganaki, ty jsou sice - v porovnání se zmraženým planktonem občas v Čechách vydávaným za krevety - obrovské, ale půlku tvoří nepoživatelné hlavičky, takže ty čtyři kousky, které jsou v jedné porci, snad po chobotnici ještě zvládnu. K tomu půllitrovou karafu místního bílého vína a pak šupem domů, abych to s vínem nepřehnal. Ano, mám pod vlivem vína, v němž se podle lidové moudrosti skrývá pravda, tendenci být ve svých činech a myšlenkách možná pravdivý až příliš, a snadno pak překročím hranice, které ve snu, kde se to smí, překračuji každý den, ale ve skutečném světě to může nadělat pěknou paseku. Tady jsem ale v Řecku, jsem tu sám, a mohu tak dělat ostudu jedině sám sobě, takže mě snad půllitřík za večer nezabije. Sečteno a podtrženo: Lehká večeře přesně podle plánu. Jedinou komplikací takové lehké a zdravé večeře je skutečnost, že večeřím v taverně, s jejímž majitelem se znám už mnoho let, což v Řecku může vždycky přinést neočekávanou zápletku.

 

Nedělní miniglosy č.332

Po třítýdenní dovolenkové přestávce, ve které jsme se zde na blogu víc než na politické a společenské události zaměřili na reportáže a poetické vzkazy z cest po krásném ostrově Lefkada, se vracejí do svého pravidelného týdenního režimu Nedělní miniglosy svým 332.vydáním. Věřím, že jste si dobře odpočinuli a můžeme se znovu směle vrhnout do tradičního nedělního glosování toho, co se událo, děje a hodlá dít u nás doma i ve světě :-).

Česká policie prošetřuje podezření, že po přenesení výrobní linky na tradiční dětské piškoty Opavia do Polska byla původní receptura změněna k horšímu. Zatímco potravinářská inspekce opakovaně potvrzuje, že je všechno v nejlepším pořádku, policie zatím nemůže vyloučit možnost, že výrobce po vzoru automobilů Volkswagen nechal do piškotů zabudovat speciální software, který v čase, kdy jsou piškoty testovány, zakulatí jejich tvar a napraví jejich pobledlou barvu i nevýraznou chuť, přičemž po skončení testů se opět vše vrátí do původního nevyhovujícího stavu. Majitel výrobny, firma Tricatel a synové, nepopírá, že musel trochu upravit recepturu dříve nesmyslně chutného a výživově hodnotného výrobku, jinak by neušetřil tolik nákladů a nezvýšil tolik své zisky, ale na druhou stranu upozorňuje, že v kategorii tzv. posypových piškotů by se měl v zimních měsících jeho výrobek zařadit do evropské špičky.

 

Pobřežní haiku

Taky vám někdy připadá něco jako nekonečné jen kvůli omezenosti našich smyslů a rozletu našich přání? Nekonečná vzdálenost do místa, ve kterém bychom rádi byli, a nemůžeme být. Nekonečně dlouhý čas bez možnosti být s milovaným člověkem, i když jsme ho vlastně viděli nedávno. Zdánlivě nekonečná plocha země, která se nakonec ukáže být pouhým ostrovem, skrze jeho pobřeží přecházejícím do moře. A samozřejmě napohled nekonečné všeobjímající moře, které ale nakonec kupodivu vždy někde v dálce končí dalším pobřežím. I překážky v naší cestě se nám mohou zdát nekonečné, chybí-li nám vůle, směr a víra ve smysl.

Zvracejme s rozmyslem!

Ne, nebojte se, nebudu vás ani poučovat o tom, jak se vyrovnat při jízdě nočním metrem "z tahu" se stavem akutní opilosti, ani od blogera MÉHO typu nemůžete očekávat článek o poruchách příjmu stravy. Půjde o "zvracení" čistě gramatické, takové, které se snad hodí do zdejší celkem populární rubriky Jazykové hrádky. Po návratu z Řecka si totiž nezvykám obtížně jen na děsnou zimu, která tady v porovnání s vlídným pozdním létem na Iónských ostrovech vládne, ale taky na češtinu. V Řecku se snažím používat kromě angličtiny i co nejvíc řeckých slovíček, což má taky SVÉ stinné stránky - například když se v restauraci spletete a dáte o deset euro vyšší dýško jen proto, že si pod vlivem místního výborného vína popletete pracně nabiflovaná slova "triánda a saránda". Ale jakmile jsem včera v noci přešel hranice - podotýkám, zcela legálně, a jako jeden z mála ve směru z Německa - hned jsem nakoukl do SVÝCH po dlouhé době prvních českých novin, co jste tu beze mne za poslední dva týdny upekli.

Aiolos - trnitá cesta za vládcem větrů

Dnes jsem se po dvoudenní zajímavé cestě přes rozbouřené Středozemní moře, deštivou Itálii a noční Rakousko a Německo vrátil z překrásné teplounké dovolené na Lefkadě do proklatě vychlazených Čech. Výsledkem je nejen to, že jsem opálený (to za nějakou dobu pomine) a odpočinutý (to pomine hned, jak se v úterý vrátím do práce), ale výsledkem bylo i šest (zatím) nových článků do rubriky Črty z Lefkady, jedno Vyznání od moře - o tom, na co jsem u moře nejvíc myslel (to nejspíš nepomine nikdy), pár nových známých a několik set nových fotek, které ještě čekají na podrobnější zpracování.

 

Vyznání od moře

Tak dnes mi to lefkadské čtrnáctidenní povyražení končí a čeká mě dvoudenní cesta zpět domů. Ještě se ke zdejšímu pobytu v několika článcích (a hlavně fotkách) vrátím, protože mám v zásobě pár dalších zajímavostí k představení. Ale teď musím udělat důležitější věc: Využít moře, které mám pořád ještě na dosah (v noci pěkně vlnkovalo, ale teď po ránu se tváří jako velmi klidný Tálinský rybník), a svou další hozenou láhví přispět svou troškou k celosvětové ekologické zátěži. Ale co - myslím, že kdyby byly v mořích jen láhve s upřímnými vyznáními, nebylo by to ještě na světě s tím znečištěním tak strašné :-).

Do mořských vln pro tebe házím vyznání.

Pravda, mám v krvi

pár procent pravdomluvných truňků,

po pravdě tedy vyznám se ti

.................v novu i za úplňku,

ať myslí si, co chtějí,

všichni Montekové

.................i Kapuleti.

Teplem prodchnutý

i v říjnovém stínu

odhlížím od válek i muslimských burek

.................v bezpečí na splátky.

Vyznání tloustne;

ta láhev s ním

je buď od obézních džinů

.................anebo od okurek.

Když vím, že jsi,

jen máloco mě děsí

a nic nevyhlíží příliš nebezpečně.

Ta láhev s vyznáním je jako z pohádky:

Jestli se nerozbije o útesy,

snad bude už mořem plavat věčně.

V zašpuntovaném tichu

vyznávám se ti,

z lásky

a podobných strašných hříchů.

...............

Láhev pluje

a mizí v nedohlednu

.................jako mnohé jiné.

Nejspíš tě mine,

ale nikdy,

nikdy nepůjde už

..................ke dnu.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

Zachraňte vojína Čerfa!

Tedy - abychom byli přesní, nejsem tak docela vojín, ale podporučík v záloze, což se ale - pokud na sobě zrovna nemáte uniformu, a to já neměl rovné čtvrstoletí - stejně nepozná. Ale zachraňován jsem byl akcí velkolepou, které se zúčastnili dva místní muži, zúčastnili se jí dobrovolně, i když jim při ní šlo místy doslova o život. Zůstal jsem totiž několik hodin napospas drsné a krásné lefkadské přírodě se zcela nepojízdným a nenastartovatelným strojem. Moje pronajatá čtyřkolka se totiž definitivně rozžehnala s touto turistickou sezónou a rozhodla se jít na zimní odpočinek o tři dny dřív, než bylo v plánu. A přitom stačilo málo a nikam jsem toho dne nejel. Den byl nádherný, sluníčko svítilo jak v červenci, voda byla možná ještě teplejší, prostě optimální den pro válení na pláži, zvlášť když už definitivně skončila sezóna pro zdejší "kráječe hlav - všudypřítomné windsurfery". Najednou se člověk rozhlédne po kilometr dlouhé pláži a zjistí, že jsou na ní všehovšudy tři lidé. Jenže - platím si přece půjčovné za čtyřkolku, tak to by bylo, abych si po dopoledním plážování neudělal menší výlet.

Roupakias - vesnice duchů

Protože bylo včera velmi nejisté počasí a dopoledne přišla i intenzivní přeháňka, vypravil jsem se na svůj další výlet jen do bezprostředního okolí místa svého pobytu ve Vassiliki. Vesnička Roupakias je asi 6 nebo 7 km daleko (moje čtyřkolka sice zatím jezdí, ale neukazuje ani rychlost ani ujeté kilometry, nu - konec sezóny a související únava materiálu, co bych chtěl, že?) a je zajímavá tím, že ji v minulých letech postupně opustili všichni obyvatelé a již tak chátrající stavení ponechali přírodě. Vesnička na úpatí nejvyššího věnce lefkadských hor tak nabízí zajímavé fotografické náměty, ale hlavně má mimořádně zajímavou atmosféru. Čím horší počasí je, tím je atmosféra "hutnější", no a včera mě zastihla další průtrž mračen v sedle pohříchu bezstřeché čtyřkolky právě kousek od Roupakias, takže jsem se vlastně jel do prázdné vesničky schovat. A řeknu vám, je to opravdu zajímavý pocit, když se po takové průtrži teprve chystají rozestoupit černá mračna, nad vámi s vrcholem kdesi vysoko v oblacích obrovitá hora a nad hlubokým údolím kráká přelétající hejno asi padesáti krkavců (nebo co to bylo, ale krákalo to velmi hlasitě). A vy jste v místě kdysi obývaném, do něhož zdejší lidé po generace otiskovali své stopy, a teď je tu jen ticho a silnička, po které projede tak jednou za hodinu někdo z místních, nebo se sem vypraví fotit podobný blázen jako já.

 

Vesnička Alatro - za starými byzantskými freskami

Když napíšu hrdě "za starými byzantskými freskami", vypadá to, jako bych za nimi bůhvíjak směřoval, poté, co jsem vše náležitě teoreticky nastudoval. Ale vy, co mě už delší dobu znáte, víte, že při svých cestách leccos zajímavého objevuji naprostou náhodou, které jen poskytuji pro její reje dostatečný prostor a uznání. Totéž se mi stalo i včera, kdy jsem si půjčil čtyřkolku a vyrazil do míst, které mám na Lefkadě stejně nejradši - do vnitrozemí, ze kterého místní obyvatelé sice moře občas pěkně shora vidí, ale málokdy se k němu jedou podívat, protože práci přece mají tady v horách, a ta nepočká!

Již dlouho jsem chtěl navštívit vesničku Alatro, byť pro mě byla jen jedním z mnoha bodů na mapě. Zajímavé pro mne bylo, že donedávna byla spojená s hlavní vnitrozemskou silnicí v této oblasti jen kamenitou cestou, která byla ovšem považována za oficiální silnici. Není divu - při mých prvních návštěvách Lefkady byla i ona hlavní vnitrozemská silnice jen kamenitou pěšinou s dopravními značkami a ukazateli, moderní asfaltový povrch dostávají tyhle vnitrozemské silničky až v posledních deseti letech, ovšem na Řecko tempem nebývalým. Na nové mapě (na Lefkadě se vždycky vyplatí mít aktuální verzi) jsem zjistil, že i Alatro už je o něco dostupnější, protože silničáři dali velké části původní pěšiny asfaltový povrch. Vyrazil jsem tedy do vesničky Alatro s cílem si ji prohlédnout a taky si vyzkoušet poslední kousky zdejších oficiálních "kamenitých silnic", které ještě v některých úsecích nepřeválcoval asfalt nové doby. Všimněte si - o nějakých byzantských freskách ani slovo!

 

Stručná historie povidlového času

Zase jsme tu už měsíc neměli nic ze série Miniatur pro děti (naposledy to byli Kroupové), takže je nejvyšší čas načít druhý tucet. Dnes to bude mimo jiné i malý tradiční dárek k "výpůlročí" a aby to náležitě chutnalo, bude to umatlaně sladké, konec by měl - doufám - znamenat štěstí a dokonce by to celé mělo být lehounce kosmologické. Když to půjde takhle dál, tak z toho ze všeho nakonec vyjde ta moje kýžená "Fyzika pro mateřské školy", pro malé hloubalky a filosůfky :-).

Stručná historie povidlového času

Povídala povidla,

co bylo, než vystydla:

"Temnota

a horká sladká hmota,

peklo, jiskry, dým a slota,

rozhodně nic

...........do života!"

líčí celkem bez příkras

startující povidlový čas.

Víc povidla nestihla:

Kocour rychlý jako blesk

dokonal ten velký povidlový třesk.

Pozn.: Dnes tu u moře začal výrazně blbnout internet, takže tentokrát nepřidám tradiční jízdenku na cestu do blogového pravěku; snažím se o to už půl hodiny, ale nedaří se, nedaří. Pokusím se tedy soustředit síly aspoň na publikaci základní miniaturky.

Svatý Jan ve Svatém Petru

Včera jsem si vyrazil na vycházku po druhém břehu zátoky Vassiliki. Vzal jsem si s sebou kompletní fotovýbavu včetně stativu, protože jsem podezíral oblohu ze zajímavých oblačných kreací - brzo ráno jsem měli ve Vassiliki bouřku a déšť, ale ráno už se zase vylouplo v místní typické letní IA kvalitě. Tentokrát jsem ale musel brzo své plány přehodnotit: Zajímavá vyhlídková kamenitá cesta, ze které jsem už párkrát v minulosti fotil, byla uzavřena. Jak jsem si mohl všimnout v předchozích dnech, asi uprostřed cesty kutá během dne jakýsi postarší stroj celkem mírumilovně skálu a jsem si jistý, že kolem něj pěší turista může bez problémů projít, ale řečtí pracovníci ve svém konání zjevně nechtějí být rušeni, takže na začátek cesty dali obrovskou výstrahu s červenými vykřičníky, výkřiky "DANGER!!" a "EXPLOSIF!!" a divže ne lebky se zkříženými hnáty. Rozhodl jsem se tedy protentokrát moudře ustoupit, protože jsem se s nikým nechtěl hádat, to bývám také brzy "explosif", a psané varování by se tak mohlo nečekaným způsobem naplnit.

Velmi krvavý úplněk

Dnešní malý článek není typickou "Črtou z Lefkady" - už jen proto, že by bylo ho možné napsat kdekoliv, minimálně kdekoliv, kde bylo možné pozorovat tzv. krvavý úplněk, což není nic jiného než úplné zatmění v ranních hodinách, kdy úplněk dostává díky lomu paprsků slunce v zemské atmosféře "krvavé" zbarvení. No a jak to u věčně vystresovaných lidí bývá, za každým takovým nebeským znamením vidí nějaké neštěstí, zřejmě v sebezáchovném pohnutí, kdy se snaží aspoň za část blbostí, které napáchají sami lidé, hodit vinu na astronomické úkazy, které v tom ovšem bývají zcela nevinně. Zejména věční negativisté, kteří jsou připraveni vidět na všem nějaké neštěstí a dalších mnoho katastrof předvídat do budoucnosti, mají v tu dobu pré, ohánějí se spoustou zaručených starodávných proroctví a věští svrab, neštovice, zániky civilizací, asteroidy a výbuchy sopek či násilí, takže když se někde ve světě v příštích deseti létech třeba jen zatřese země, jako to dělala vždycky, s výrazem vševědoucích Libuší tajemně dodávají: "Však my jsme to říkali už tehdy! Víte? To ten krvavý úplněk!

Výšlap na horu Sikero

Moje první noc na Lefkadě celá propršela a déšť to byl - jak je tu zvykem - poctivý. Ráno již postupně slábl, a proto jsem si řekl, že budou dobré podmínky pro chození (pod mrakem, teplota lehce přes dvacet), takže si vyšlápnu nejvyšší kopeček nad městečkem Vassiliki, který se jmenuje Sikero. Z města je dobře vidět, jak cesta šněruje po jeho úbočích, dost lidí přemýšlí o tom, že z vrcholu musí být hezký rozhled na zátoku, ale málokdo tuhle cestu, která v letních vedrech není úplně zadarmo, doopravdy podnikne. Myslel jsem, že by se mohly mraky postupně rozpouštět a otevřou se nějaké zajímavé výhledy na centrální lefkadské pohoří; ostatně z cesty je vidět nejen zátoka Vassiliki, ale celé pásmo vrchů postupně se zanořujících do moře (ne nadarmo se jim říká "vstup do Hádovy říše").

Podzimní příděl vody pro Lefkadu

Jste-li na Lefkadě v horkém řeckém létě - a to většina turistů z pochopitelných důvodů bývá - určitě si položíte otázku: Kde se tady sakra bere pořád voda k normálnímu použití, když podle zdejšího počasí by tu měla být logicky jenom poušť? Odpověď je nasnadě: V zimě! Přičemž zima v očích Řeků nastává v okamžiku, kdy přijdou deště. Dobře si vybavuji, jak Athéňanky koncem října vytáhly kozačky a kabáty s kožešinou, když jeden den pršelo a teplotu to srazilo ze třicítky na mrazivých dvaadvacet.

Část vody pro další sezónu se na Lefkadě začala právě čepovat: Přijeli nebeští hasiči a momentálně přečerpávají vodu z oblohy do zdejší po létě vyprahlé půdy a taky do nesčetných podzemních zásobníků. A techniku mají docela slušnou, protože přečerpávání probíhá opravdu ve velkém, čili lije už druhý den jako z konve. Když jsem se včera vypravil na nákup zdejších pochutin, průtrž mračen mě uvěznila ve zdejším marketu pěkně dlouho Jen malá část napršené vody odteče bez užitku jen tak do moře, byť taky nějaká je: Místní říčka, kterou pamatuji prakticky výhradně vyschlou, najednou ožila a voda z ní si na zdejší pláži prorazila odtok.

Na známá místa

Je kolem páté hodiny ranní, sedím na letišti v Praze a čekám na odlet svého letadla do Prevezy. Ano, je to tak, zase po třech letech vyrážím do své oblíbené destinace - na ostrov Lefkadu. Ani si nepřipadnu, jako bych jel na nějakou větší cestu; je to jako jet na chalupu ke známým. Jedu totiž do důvěrně známých míst, ve kterých jsem pobýval už mnohokrát; vlastně ani přesně nevím, jestli je to devátá nebo desátá cesta, přestal jsem je počítat.

Letos jsem se rozhodl jet v úplně posledním možném termínu. Celé léto jsem celkem poctivě chodil do práce a každý týden jsem býval oblažen novou várkou zážitků z nějakých krásných míst od svých kolegů. Vydržet! říkal jsem si, však čas dovolené taky přijde - sice až na přelomu září a října, ale v Řecku je tou dobou ještě krásně, byť je už výrazně větší pravděpodobnost srážek. I proto jsem si vybral tenhle termín, protože už bývají četnější mraky a ty dodávají fotkám z Lefkady úplně jinou atmosféru než nudné letní azuro. Tiše doufám, že mi v zavazadle neroztřískají objektivy, dva ze své výbavy jsem musel opatrně nainstalovat do nekabinového zavazadla. Je to trochu adrenalin, snad strastiplnou cestu přežijí, podruhé bych je kupovat nechtěl. No a třetinu váhy mého zavazadla tvoří stativ. Nu, plavky se dají v Řecku v případě nouze dokoupit, se stativem by to mohlo být horší :-).

 

O českých mondegreenech

Mým prvním mondegreenem, který jsem si zapamatoval - nevěda tehdy ovšem samozřejmě, že jde právě o něj - bylo kdysi dávno slovo lemrouch? Pro mne mělo tohle slovo odér jakési tajuplné oplzlosti, protože jsem v dětství kdesi slyšel větu: Políbila mu lemroucha, což můj tehdejší pubertální rozum (nejde náhodou o protimluv?) ne zcela správně vyhodnotil. Že jde ve skutečnosti o lem roucha, jsem dlouho nechápal. Ucho prostě malou mezírku, drobný oddech mezi dvěma slovy nezachytilo a vytvořilo si pro sebe "z přeslechnutí" zcela nové slovo, které v běžném jazyce neexistuje, ale je možné mu v duchu dodat netušené významy. Co by asi tak všechno mohl zmíněný lemrouch být? Jazykové fantazii se nekladou žádné meze.

Správný význam slova lemrouch tedy neznám, ale jedno vím teď už jistě: že totiž patří mezi již zmíněné mondegreeny, tedy slova, která vznikla na základě akustické podobnosti s jiným slovním spojením, většinou neporozuměním, přeslechnutím. Slovo mondegreen (detaily pro zájemce) vzniklo z jednoho verše staré anglické balady ze 17. století, kde se v angličtině uvádí "Oh, they have slain the Earl of Moray and laid him on the green", tedy slova, která se na konci verše v uších posluchačů snadno přeměnila v "Lady Mondegreen" a první mondegreen byl na světě. Jak zajímavě mohou vznikat nová slova, že?

Nedělní miniglosy č.331

Na začátek jako předkrm mám pro vás jeden jednoduchý početní příklad: Nedělní miniglosy č.331 vyšly 20. září. Kdy vyjdou jazykolamné Nedělní miniglosy č.333, když NMg je týdeník, který vychází v neděli? Chvilka na rozmyšlenou... Áno, máte pravdu: Nedělní miniglosy č.333 vyjdou až 25. října, protože od příští neděle budeme mít v "redakci" třítýdenní prázdniny (konečně!!!). Autor, editor a Čerf v jedné osobě se totiž bude plahočit na Lefkadě za zajímavými fotografiemi a bude žít (já, který ho na cestě budu doprovázet, v to aspoň doufám) zcela jinými starostmi než vývojem na naší politické scéně. Třívíkendovou pauzu mi snad prominete, tím spíš, že se v té době pokusím ve chvilkách dostupného internetu zprostředkovat vám formou cestovatelských fotoreportáží nová zajímavá místa, lidi a situace k těm, které už jsem popsal dříve v dosavadních 25 článcích v rubrice Črty z Lefkady, která má letos neobyčejnou návštěvnost, takže buď zájem o Iónské ostrovy roste anebo se mému blogu skokově zvýšil rating ve vyhledávačích. Děkuji abonentům NMg za trpělivost a budete-li přesto pociťovat nesnesitelné abstinenční příznaky, můžete se vrátit k některým starším vydáním, třeba v odkazech na nejlepší glosy z celé více než šestileté historie týdeníku, které jsou k dispozici i na konci dnešního článku.

Fotohádanka č.21

Zase po nějaké době dnes přichází rychlá fotohádanka, kterou jsem si přivezl z pátečního jednoho dne dovolené. Když jsem tenhle obrázek fotil, vypadalo to, že dovolenka bude úplně obyčejná, o něco později se naopak zdálo, že nebude stát za nic (není nad to jít na houby do lesa, který má aktuálně vlhkosti asi jako poušť Gobi) a když už jsem si myslel, že den víceméně skončil beztoho, aby v mé paměti zanechal významnější stopu, ukázalo se, že ve skutečnosti teprve začíná a umí nabýt rozměrů a intenzity, které už jsem skoro zapomněl, že existují.

Samozřejmě, doplním pár tradičních indicií, které vás mohou nasměrovat ke správnému řešení, ale mohou vás také svést na scestí. Informační věk je prostě nemilosrdný.

 

Usmějte se, prosím...

Věčně podmračeného pana Šimka neměl doktor Houba rád, přesto mu nezbylo, než ho jako řádně objednaného pacienta pozvat z čekárny do ordinace. Do bytu by si ho určitě nevzal, vůbec netušil, o čem by si spolu mohli povídat. Ale práce je práce! Ještěže na zubařském křesle toho pacienti moc nenamluví.

"Otevřete pořádně, ať se můžu podívat, co nás všechno čeká." Doktor se přistihl, že naučenou větu řekl tentokrát s určitým sebezapřením, protože co ho čeká, tušil.

Vnitřek ústní dutiny obtloustlého pana Šimka podle očekávání nevypadal nijak vábně. Přesto doktor Houba zpozorněl a trochu ožil. Zvlášť po předchozích neskutečně nudných případech, v nichž se ranní pacienti pouze dožadovali odstranění bolesti a nenabízeli doktorovi, který si uvnitř hýčkal svou planoucí uměleckou duši, sebemenší kreativní příležitost. Proč ti lidé vůbec chodí k tak talentovanému a tvůrčímu zubaři, jako jsem já, zoufal si. Copak netuší, jak ubíjející pro mne taková práce je? Vyvrtáme, zalepíme, přečistíme, to samozřejmě ano, ale kde je výtvarná hodnota takového díla? Vždyť oni ti umělečtí ignoranti prostě chtějí, aby jejich zuby po zákroku vypadaly jako před ním! Žádný osobní tvůrčí vklad jako kdyby neměl v tomhle prokletém povolání místo.

"No, ta vaše čtyřka tedy vypadá! Tu budeme muset otevřít a kdoví, co uvnitř najdeme," řekl doktor a před vlastním úkonem (a oprávněně) zadržel dech.

 

Nedělní miniglosy č.330

Na Václavském náměstí se uskutečnily ve stejný čas dvě demonstrace s naprosto rozdílnými cíli - jedna zaměřená proti uprchlíkům a druhá naopak na jejich podporu. Policie a antikonfliktní týmy se po celou dobu staraly o to, aby se demonstrace a antidemonstrace nedostaly k sobě a nemohlo tak dojít k anihilaci s dosud netušenými následky. Prostor byl pro jistotu monitorován zvědavými pracovníky Fyzikálního ústavu Akademie věd, kteří by jednou rádi viděli v praxi i anihilaci něčeho většího, než je pozitron. "Obávali jsme se, že anihilace dvou znepřátelených táborů by najednou uvolnila příliš mnoho energie, takže by byla v ohrožení okna rekonstruované budovy Národního muzea, hrozilo by přerušení dopravy na přilehlé magistrále a pravděpodobně by to srovnalo se zemí Krkonoše", řekl nám vedoucí výzkumného týmu. "Ale např. potenciální dobře lokalizovaný střet Okamury s Antiokamurou by mohl proběhnout docela řízeně, takže by si ho naši renomovaní specialisté mohli jako první na světě nahrát na mobily a vyvěsit spolu se svou dnešní večeří na facebooku."

 

Vltava ze špičky Střeleckého ostrova

Minulý týden se o mne pokoušela jakási choroba. Odvážila se vlézt mi až na hlasivky, takže moji kolegové i známí byli pár dní ušetřeni mých uštěpačných poznámek (vy jako čtenáři to nemáte až tak jednoduché), ale dál si netroufla. Proto jsem se v sobotu přestal léčit a rozhodl se dělat i něco užitečného - zabalil jsem si fotografické nádobíčko a stativ a vyrazil jsem do Prahy. Když se zásadním způsobem mění počasí a obloha slibuje nabývat občas dramatického vzezření, fotograf by měl koukat příznivou situaci nějak využít.

Rozhodl jsem se proto podívat se na Střelecký ostrov. Zde od rekonstrukce ostrova platí návštěvní řád, kvůli kterému si nikdy nejsem docela jistý, jestli právě nepášu něco zavrženíhodného, nesmí se tu totiž dělat spousta věcí. Mě třeba nejvíc zaujalo, že se nesmí z cestiček sestupovat na břehy ostrova, což - přísně dodržováno - prakticky znemožňuje rozumné focení krásného okolí - třeba Národního divadla. Je ale pravda, že na samotné špičce ostrova s nánosy říčního písku, odkud je moc pěkný výhled směrem ke Karlovu mostu, k Sovovým mlýnům a ke staroměstskému břehu, prakticky nikdo z kolemjdoucích nebere zákazy úplně vážně. Strávil jsem tu focením asi hodinku a byl jsem připravený na to, že případní strážníci na pochůzce mohou mít proti mému konání námitky. Nu, protože se tu ale žádní strážníci neukázali, nechali si nejspíš tentokrát své námitky pro sebe.

 

Nedělní miniglosy č.329

Jeden z nejtradičnějších českých fotbalových klubů Slavia Praha se stal majetkem nejmenované čínské společnosti. Ředitel čínského podniku to zdůvodňuje tím, že z předběžného firemního průzkumu českého trhu vyplynulo, že Slavia je jedním z mála českých podniků, kde pracovní den začíná rozcvičkou, což je čínský standard, na který si evropští zaměstnanci jinak jen těžko zvykají. Fanoušci zatím zvažují, jestli budou svému oblíbenému klubu přezdívat i nadále "sešívaní" nebo se mu začne nově říkat "šikmoocí".

----------------------

Podle sdělení ministra vnitra Chovance se v manuálu pro uprchlíky z řad bohatých francouzských herců naštěstí výslovně uvádí, že se mají na své strastiplné pouti pokud možno vyhnout České republice. I když česká vláda pro jistotu vytvořila pro tyto umělce alespoň záchytné stanové městečko na Šumavě, vypadá to, že Gérard Depardieu, kterého rozlítilo, že mu byl úředně odebrán mobil a registrační číslo fixem na předloktí mu šlo jen obtížně smýt, nakonec přece jen požádá o azyl spíše v Bělorusku.

 

Kroupové

Série básniček pro děti dnes uzavírá první - a doufám, že zdaleka ne poslední - tucet. Zde na blogu jste si mohli přečíst už tři kousky - miniaturky Jeptiška, Koalí ukolébavka a Mývalové ze Sahary. Stejně jako u "saharských mývalů" bylo i tetokrát inspirací letošní letní počasí - tentokrát šlo o malou přepršku s pár kroupami. Nic fatálního, jen krátká epizoda, která by se jinam než do rubriky Miniatury těžko kvalifikovala; snad jen kdyby přišla v neděli, mohla by z ní být mlčenlivá a maličká nedělní miniglosa.

Někdy kroupy v takové letní přeháňce vypadají, jako by se praly o své místo na slunci, netušíce, jak s nimi jeho teplé paprsky po odplutí černého mračna dokážou naložit. Jako by ti kroupí bojovníci nebyli kroupami tradičního ženského rodu, ale rodu mužského. Kroupové! :-)

Kroupové

Z nebeského škraloupu

spadl kroupa na kroupu;

je to šlupka, když tak rychle letí.

Po trávě se jeden přes druhého koulí,

oba mají malou módní bouli

jak dvě malé škádlící se děti.

A pak během chviličky,

jak po štěněti,

zbydou po nich jen dvě malé

....................................loužičky :-).

 

Tento způsob léta...

Mám rád Vančurovo Rozmarné léto a během léta letošního jsem si na ně často vzpomněl. Vybavil jsem se pana abbé, majora a pana Důru, kterak se schovávají před neodbytným každodenním deštěm a provolávají svým specifickým vančurovským slovníkem své protesty proti "tomuto způsobu léta". Na svěží chladný déšť posilující tvůrčího ducha a okolní zeleň jsem během letošních únavných červencových a srpnových veder myslel skoro tolik jako na osoby mně nejmilejší, přičemž má touha po jeho (a jejich) zázračném zhmotnění zůstala - k mému neskonalému rozladění - skoro celé léto nenaplněna. S duší chřadnoucí jako nemilosrdným sluncem vypálené stvoly dobřichovického jetele jsem každý den vyhlížel, zda z nějakého mráčku libých tvarů nemůže spustit osvěžující přeprška, někdy jsem měl dojem, že obloha už už natahuje moldánky a co chvíli musí spustit životadárný déšť. Ale ono ne!

 

Nedělní miniglosy č.328

Uprchlý český podnikatel Radovan Krejčíř byl u soudu v Johannesburgu uznán vinným z únosu a pokusu o vraždu. Protože je rovněž vyšetřován v souvislosti s prodejem a přechováváním drog, byl svými kolegy z podsvětí konečně povýšen do hodnosti narkobarona. "Můj mandant je s udělením titulu narkobarona velmi spokojený," řekla nám Krejčířova obhájkyně. "Protože se i po letech stále cítí být Čechem - teď, po rozhodnutí soudu víc, než kdy dřív - těší se na to, že se díky svému titulu bude moci někdy v budoucnu zúčastnit v České republice tradičního setkání příslušníků české šlechty."

----------------------

Severokorejští vojáci ostřelovali jihokorejský pohraniční reproduktor, ze kterého Jižní Korea vysílá na severokorejskou stranu pravidelné propagandistické pořady. Reproduktor byl s vážným zraněním převezen do nemocnice a je zatím udržován v umělém spánku, ale podle jihokorejských specialistů na reprodukci nejsou jeho hlavní funkce zásadně ohroženy.

 

Hovory přes obrazovku - tucet pátý

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, má dnes poslední pokračování. V minulých týdnech jste si mohli přečíst už čtyři pokračování v následujících článcích:

Hovory přes obrazovku - tucet první

Hovory přes obrazovku - tucet druhý

Hovory přes obrazovku - tucet třetí

Hovory přes obrazovku - tucet čtvrtý

Dnešním pátým tuctem se završí celá kopa dotazů a odpovědí a s prázdninami skončí i celé Hovory - alespoň tedy pro tento rok. Děkuji všem tazatelům za zajímavé otázky, všem čtenářům za sledování a tady je dnešní poslední tucet:

1. Jak se ti jako bývalému lučbozpytci líbí chemické názvosloví Jana Svatopluka Presla? A jak se ti líbí jako jazykozpytci? (TlusŤjoch)

 

Když nejde načíst karta za miliardu

Kdybyste si mne v poslední době najali (samozřejmě za spoustu peněz) jako soukromého poradce, poradil bych vám nejspíš tři základní věci:

1. Je-li venku ve stínu 40 stupňů, neškodí se občas napít

2. Je vhodné zbavit se všech přifouknutých čínských akcií, nejlépe už před několika týdny (jak to ovšem zpětně udělat, to je otázka!)

3. V žádném případě nedoporučuji chodit na pracoviště dopravních podniků v týdnu před začátkem školního roku

Ale realita se neptá, co smí, a svéhlavě se drží svého podivného plánu vtisknutého jí podle jedněch Bohem, podle jiných Přírodou, podle dalších Náhodou a podle zbytku Ničím. A tak jsem - nic zlého netuše - v pondělí nasednul v Dobřichovicích jako každý pracovní den v posledních skoro sedmi letech na ranní vlak, abych se přepravil do práce a cestou urazil ještě pár minut ve společnosti internetu. Klid ale trval jen do příchodu průvodčího:

 

Dárek

Pozn.: Ne vždy se mi daří svými dárky trefit úplně přesně datum, ke kterému by dárek správně měl přijít podle kalendáře. Stává se mi, že mám se svým přáním pár týdnů až měsíců zpoždění; zvlášť když to má být dárek poetický, pro který se úplně vždycky nesejdou ty nejvhodnější podmínky. Dnes tu mám jeden malý dárek k svátku, který možná pár týdnů či měsíců zpoždění nabral, ale to není při počtu výluk v současném železničním kafkovském vesmíru žádný div. Důležité je, že po určitém bloudění dorazil do správné stanice a nezůstal viset někde na poslední dobou nechutně rozkopané trati. Když už ale konečně dorazil, rozhodně pro dnešek nestrpí vedle sebe žádnou konkurenci, takže Nedělní miniglosy si dnes mimořádně dají malou prázdninovou pauzu. Miniglosoví štamgasti snad prominou, ale priority jsou jasné! :-)

Dárek

Když ve snu konečně

zůstaneme sami

a zmrzlé noci po tváři kanou

slzy jak drahokamy,

s nočními démanty ve zpocené dlani

vydržím o tobě

snít až do svítání.

Ráno zakopu

všechny svoje splíny

a jenom pro tvé oči

nedozírné ceny

vykouzlím z nich k svátku

z čerstvě nakypřené hlíny

rubíny, safíry a lesklé vltavíny

a navíc,

byť trochu opožděně,

pár veršovaných řádků.

Dárek vybroušený

nejmilejšímu snu

a nejkrásnější ženě! :-)

Hovory přes obrazovku - tucet čtvrtý

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se pomalu chýlí spolu s prázdninami ke svému závěru. Přečíst jste si už mohli tři tucty otázek a odpovědí v článcích s podezřele podobnými názvy:

Hovory přes obrazovku - tucet první

Hovory přes obrazovku - tucet druhý

Hovory přes obrazovku - tucet třetí

Děkuji vám všem za neobyčejný zájem o "Hovory" a za všechny zajímavé otázky. Dnes přidávám čtvrtý (a předposlední) tucet:

1. Jsi manuálně zručný? Upřesním - jsi kutil Tim, nebo spíš Pat a Mat? (Van Vendy)

Po svém otci jsem v mnoha ohledech, ale bohužel jsem po něm nezdědil jeho neuvěřitelnou manuální zručnost. Jemu v rukou vždycky všechno kvetlo, v mých rukou se to obrací v hromady trosek, že i Pat s Matem jen tiše závidějí. Škoda, že to veřejnost moc neví, protože jinak by byl večerníček bezesporu natočený o mně :-).

 

Nedělní miniglosy č.327

Českým politikům končí tuto neděli prázdniny, což většina z nich považuje za diskriminaci, protože děti, se kterými si politici ještě před pár dny hráli na indiány, mohou v prázdninách ještě dva týdny pokračovat. U politiků se rovněž začaly projevovat typické průvodní znaky konce prázdnin - plačtivost a rozjívenost. Někteří ministři dokonce na sekretariáty svých ministerstev už volali, že je bolí bříško a mají od rodičů podepsanou omluvenku na čtvrteční schůzi vlády, několik z nich sice do práce může, ale nesmí cvičit. Podle politologů bude trvat nejmíň měsíc, než se situace po prázdninách stabilizuje a politici se znovu řádně soustředí, po tuto dobu by měli všichni řidiči jezdit kolem Úřadu vlády opatrně, protože je možné, že politici budou ještě nějakou dobu duchem někde u vody a při přecházení vozovky se často zapomenou rozhlédnout.

 

Hovory přes obrazovku - tucet třetí

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se přehoupl do druhé poloviny. První tucet otázek a odpovědí jsem zveřejnil před týdnem v článku Hovory přes obrazovku - tucet první, další dvanáctku jsem přidal minulý týden v článku Hovory přes obrazovku - tucet druhý. Děkuji všem tazatelům za zájem o "Hovory" a za jejich zajímavé otázky. Dnes přidávám třetí (a ještě stále ne poslední) tucet:

1. Jakou otázku byste položil sám sobě? (matka)

Je to podobné, jako když hrajete sám se sebou šachy: těžko se překvapíte nějakou vlastní chytrou kombinací nebo léčkou. Ale kdybych se chtěl doběhnout, položil bych si otázku, na kterou neznám odpověď: Třeba "Kde budeš a co budeš dělat za pět let?" A budu se v odpovědi těšit na smajlíka vyjadřujícího rozpačité krčení ramen :-).