Koalí ukolébavka

Dnes budu pokračovat v sérii dětských miniatur, kterou jsem začal článkem Jeptiška. Přemýšlel jsem tentokrát, proč zrovna takové zvíře, jako je kráva, vystupuje v české ukolébavce ("Hou, hou, krávy jdou..."). Možná v dávných dobách byl pro ukolébavku opravdu nejlepším předobrazem rozvážně přežvykující domácí tur, protože v české kotlině mu dělala chabou ukolébavkovou konkurenci taková zvířata jako vlci (kdysi), šavlozubí tygři (ještě mnohem dříve než kdysi) a ani zcela současný ježek není zrovna ztělesněním měkce poddajného houpavého pohybu.

Dnes ale přece jen máme díky médiím o dost větší rozhled po světě, než měli naši pradědečkové a prapratety, tak bychom si mohli pro pomalý a přitom lehce a příjemně uklimbávající rytmus ukolébavky zvolit vhodnější vzor z živočišné říše. Mně třeba byli vždycky sympatičtí australští "medvídkové"koala (ty uvozovky jsem přidal proto, že ve skutečnosti jde o vačnatce): Ani když právě nespí - a to nebývá zas tak často, protože podřimují a spí kolem 18 hodin denně - nejsou zrovna symbolem dynamiky, pohybují se veeeeelmi rozvááááážně, nevyvolávají žádné konflikty a ještě k tomu jsou krásně huňatě "plyšoví". Řekl bych proto, že koaly jsou mnohem lepším vzorem pro ukolébavku, takže kdyby je naše prababičky či praprastrýcové znali, zpívali by nejspíš "Hou, hou, koaly jdou...". Ale to bychom nebyli my (povšimněte si, prosím, toho rozkošného majestátního plurálu), abychom si text takové ukolébavky trochu neupravili, že? Základní melodii a pomalý rytmus je možné od houhouprocházejících se kraviček převzít :-).

Koalí ukolébavka

Pomalý, pomalý

je medvídek koalí,

zavře očka,

na sen počká,

dřív než se to provalí.

Koaly jsem naživo viděl jen jednou v životě, celkem nedávno v zoologické zahradě v Ósace. Spaly, samozřejmě, a všichni návštěvníci včetně mne při cestě kolem koalího výběhu poctivě ztišili své kroky, aby se sympatická zvířátka náhodou neprobudila předčasně. Teď už by nic takového nehrozilo: Kdyby se náhodou probudily, zazpíváme jim koalí ukolébavku a hned budou zpět ve svém eukalyptovém limbu.

Pozn.: Dva dny po publikování této říkanky se na mém oblíbeném blogu Z cesty kolem světa objevil článek : Moje koala a já z putování po Austrálii - o skutečných koalách i s jejich zajímavými fotkami na kterých koaly kupodivu ani trochu nespí :-).

Jako obyčejně ke krátkému článku přidávám jako bonus jednu cestu do blogového pravěku: Tentokrát jsem se nechal inspirovat aktuálním tématem týdnem "Svět v plastu" (ale když dovolíte, svůj článek pod Téma týdne samozřejmě nezařadím, protože bych se nerad dostal mezi ty, kteří dokáží uměle naroubovat téma týdne do článku o čemkoli, jen aby měli alibi pro skutečnost, že se jejich podivný roub aspoň chvilku hřál v záři reflektorů blogové titulky) a pozvu vás k přečtení článku O mořských proudech a plastových kačenkách, který jsem publikoval v červenci 2009 a který si mezi svými několika čtenáři v té době nikdy nevydobyl ani jediný komentář :-). Kupodivu, když jsem si článek dnes po létech přečetl, musím říct, že i když v době vzniku reagoval na aktuální situaci ve společnosti, troufám si říct, že se dá přesadit i do dnešní doby bez toho, aby to bylo zas až tak moc poznat.