Minulý pátek se to po dlouhé době všechno pěkně sešlo:
Řekl jsem si, že taková konjunkce na fotografickém nebi rozhodně nenastává často: Když se rázem pořádně zasněží celá Praha (což se stává tak jednou za tři, čtyři roky), navíc se na ni má sypat sníh i v noci, takže mohou být v Praze ráno místa s téměř nedotčenou sněhovou peřinou, a já dokonce budu moct být u toho s fotoaparátem, protože nepůjdu do práce, to by se rozhodně mělo využít.
Protože nemám auto ani byt v centru Prahy, mohu se do čerstvě zasypané Prahy dostat jedině vlakem, optimálně tím úplně prvním, který jede z Dobřichovic v sobotu kolem půl páté ráno. Rozhodl jsem se tedy vstát ve 3:30 a vyrazit s kompletní fotovýbavou včetně stativu; do centra města se dostanu lehce po páté, a budu mít tedy dost času procházet se liduprázdnými ulicemi a vybírat si ty nejlepší záběry. Protože venku byla docela kosa, připravil jsem si pro jistotu dvě čerstvě dobité baterky (není nic horšího, než když vám v okamžiku, kdy máte vyhlédnutý a připravený krásný záběr a chystáte se stisknout spoušť, dojde šťáva, a to se v mrazu stane mnohem rychleji než normálně) i pořádné oblečení, za které by se jistě nestyděl ani Ignácius Reilly z knihy Spolčení hlupců. I co, nejedu přece do Prahy na módní přehlídku ani na rande, že?