Jak už místní štamgasti dávno vědí, 17. listopadu se za všech okolností vždy zajdu projít na Národní třídu, abych si připomněl události, které - podívám-li se na atmosféru ve společnosti - postupně jako kdyby definitivně přešly do oblasti filmů pro nás - pamětníky. Nebudu dnes obtěžovat dlouhými promluvami a ukážu jen pár fotek, abyste viděli, že já jsem na svátek boje za svobodu a demokracii rozhodně nezanevřel jako mnozí, kteří zpětně velebí báječné jistoty komunistického režimu, kteří se nestydí stavět současnou společnost na roveň s tehdejší totalitou a pro které příslovečný étos "pravdy a lásky" je s odstupem jen terčem posměchu. Jejich věc. Pro mě je to pořád svátek, který připomíná dny, kdy lidé byli plni naděje, nadšení a optimismu, kdy si nešli navzájem po krku, kdy všechny ostatní nepovažovali zčásti za idioty a zčásti za nepřátele, jako je to v módě dnes, dny, kdy ti, co měli máslo na hlavě, soukali (bohužel, jen chvilku) strachy jemnou pavučinu. Chodím na Národní třídu každý rok a potkávám tam mnoho podobných lidí, jako jsem já, a nejspíš proto je mi tam v té společnosti dobře. I jeden takový den je dobrý den. K čemu jinému by státní svátky byly, že?
Hlavní vzpomínkové místo je každý rok zaplněné světýlky zapálených svíček, z čehož jsou nadšené hlavně malé děti, pro které je světýlko věcí ryzí přítomnosti a ne vzpomínky s trpkou příchutí následné zkušenosti. A ta velká fotka ze skutečného průvodu na Národní třídě 17. listopadu 1989 je na tomto místě už řadu let.
Děkuji za nahlédnutí do atmosféry. Zaujaly mne ty tramvaje.
OdpovědětVymazatVelmi rádo se stalo. Ony tam vždycky před Novou scénou tramvaje postávají a bývá v nich nějaký program.
VymazatJá už na takováto shromáždění nechodím.
OdpovědětVymazat34 let po revoluci, na Hradě komunista, na Národní žvatlá estébák, politici ve svých projevech mlátí prázdnou slámu a klimatičtí aktivisté zneužili oslav ku svému zviditelněni.
A jenom výrobci svíček mna si ruce radují se.
Nu, i výrobci svíček mají svoje Vánoce. Chvilku jsem postál u několika hudebních vystoupení a když jsem procházel Václavákem směrem ku nádraží, právě kdosi plamenně hovořil, byť zmíněný plamen nedožahl až ke mně. Ale pokorzovat jdu vždycky, abych si utřídil a případně dovybavil své vzpomínky.
Vymazata já si dovybavil, že mám v komentáři blbě přechodník.
VymazatMá být "mnouce si".
Mnouseci je lepší, rýmuje se s koncesí.
VymazatZajímavá Praha se zajímavým a vnímavým Čerfem. Posílám pozdrav a přeji pěkný zbytek víkendu :-)))
OdpovědětVymazatKe konci už jsem kvůli nízké teplotě vnímal méně :-). Děkuji a pozdrav i přání moc rád opětuji.
Vymazat' '
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatDěkuji za optimistické zprávy a fota!!! Paměť národa bývá krátká:-(
Rádo se stalo. Jen si někdy připadnu, jako bych se pak vracel z nějaké rezervace s krásnou původní divokou přírodou do ne úplně veselé reality řízeného velkochovu :-).
VymazatMáme velice krátkou paměť. Já se snažím nynější vládu stále omlouvat, protože od roku 89 žádná nespadla do takové krize jako tato. Nejen že se musela popasovat s vybrakovanou státní pokladnou po předchozích populistických krocích vlády ANO, ale ještě jí přilítla facka v podobě napadení Urajiny. Troufám si říct, že nikdo s evropských vlád na takovou situaci nebyl připravený protože se prostě v Evropě 78 let neválčilo ( krom tedy situace na Balkánu, ale to ještě v té době nezahýbalo tolik ekonomikou jako konflikt Rusko - Ukrajina) Ale co jí začínám mít za zlé je její ekonomické (ne)fungování, které evidentně opravdu nezvládla a nezvládá. Ale i tak si v globálním světě nežijeme špatně v porovnání s mnoha jinými zeměmi světa. Takže volat po tom, že za bolševika bylo líp mi připadá zcestné. Jistě mezi určitými vrstvami lidí je velké rozčarování, jenže to jsou většinou takoví kteří si zvykli sami o sebe nestarat, ale zvykli si na to, že se stát postará o ně. Že jen budou natahovat ruce po dávkách a křičet že na to mají nárok. Těm se pak velmi hodí takový Pitomio, Vrábel nebo Rajchl, v těch vidí spasitele ale už nevidí že jejich program nemá žádnou koncepci a že stojí jen na výkřicích a heslech proti vládě. Jo, podle mě bylo líp ale ne za bolševika ale v posledních zhruba dvou dekádách (s občasným úletem) ale pořád to není katastrofa. Ta by nastala kdyby se do čela dostali právě jmenovaní.
OdpovědětVymazatNedá se popřít, že se řada lidí měla líp než dnes. Odvíjí se to od toho, čím tehdy byli, jaká mají od života očekávání, co mají ve svých žebříčcích hodnot a taky samozřejmě hraje roli, že je jim o 34 let víc. Téhle věci rozumím, byť ji ani za mák nesdílím. Ale štve mě laciné srovnávání současnosti se starou totalitou, které s krátkou pamětí počítá; občas to slýchám i od lidí, u kterých bych nedostatek schopnosti učinit jednoduché srovnání neočekával.
VymazatKrasne fotky, ostatne u teba jako vzdy ...A nazory sdili.Lenka Strouhalova
OdpovědětVymazatDěkuji Lenko, fotky jsou dnes spíš jen ilustrační a podobné si pořídil kdekdo :-).
VymazatAspoň trochu podobně nadějeplnou atmosféru ve společnosti bych taky někdy chtěla zažít. Zatím se mi totiž spíš zdá, že se v průběhu mého života všeobecná nálada v zásadě jenom zhoršuje.
OdpovědětVymazatBohužel, je to tak. Ten společný zážitek byl neuvěřitelný. O to víc mě žere, jak od něj řada přímých účastníků zpětně dává ruce pryč...
VymazatMně 17. listopad také udělal radost, protože bez něj bych byl jako nestraník a nesvazák pořád byl jen občan druhé kategorie. Ale někam chodit slavit by mě nenapadlo a zvláště ne teď, když se na tom přiživují různí konjukturalisté a převlékači kabátů.
OdpovědětVymazatJá slavit nechodím, ale chodím si to připomenout, což považuji za užitečné a hygienické :-).
Vymazat