
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
úterý 29. května 2018
Kláštery na Lefkadě aneb osmiklášterní výlet

neděle 27. května 2018
Větrné haiku ze střechy ostrova
(fotografie: Lefkada nad Agios Ilias, těsně pod nejvyšším vrcholem ostrova, květen 2018)
Větrné haiku ze střechy ostrova
Od moře fouká.
Dravci soupeří s oblaky
o výhled snů.
sobota 26. května 2018
Agios Vasilios - vesnice Voukelatosů s pavoučími strážci

pátek 25. května 2018
Nové kousky do fotokolekce příběhů ze světa kůry
Sotva jsem pro potřeby webové "e-Xpozice" uzavřel první oficiální podobu kolekce s názvem Fantaskní příběhy ze světa kůry, už mám - podobně jako kdysi encyklopedista Jan Otto - některé doplňky. Jak už mnozí z vás vědí, jsem právě na řeckém ostrově Lefkada, kde se kromě focení moře, divukrásných hor i kytiček v zahradách jako poděkování té nejpůvabnější z múz dají najít i zajímavé příběhy vepsané do kůry stromů, především zdejších četných eukalyptů. Místní turisté i domorodci tak mají občas vpodvečer skvělou příležitost vidět mne, kterak s foťákem hopkám od stromu ke stromu a každý kmen si podrobně prohlížím kolem dokola, jestli náhodou některý z výjevů v kůře není adeptem na zařazení do mého fotografického cyklu. Ještěže řecký docent Chocholoušek ordinuje až daleko na pevnině, takže se mu nevyplatí poslat pro mě takovou dálku Husáka s Hlinomazem :-).
středa 23. května 2018
Po stopách dávného města Nyrikos a saliny u Kariotes

úterý 22. května 2018
Co se dá stihnout při čekání na autobus
Mám rád cestování hromadnou dopravou v Řecku, zvlášť jakési místní "dělnicko-úřednické" spoje zde na ostrově, které brzo ráno jedou ze všech koutů ostrova do hlavního města. Právě vzhledem k velmi rozličným cestujícím od moderní mládeže jedoucí do školy, přes vyštafírované úřednice s profesionálně odměřeným pohledem a pěstěnými nehty až po vrásčitého dědečka s husou v tašce, se vždycky snažím do svého programu zařadit nějaký podobný "dotek reality", protože jinak turisté mají tendenci pohybovat se ve vlastní "bublině" ostrovních krás a turistických služeb.
Na pondělí jsem si proto naplánoval, že se vydám po stopách dávného hlavního města Lefkady jménem Nyrikos, ze kterého zůstalo v plenéru všehovšudy pár starých kamenů. No a já těch několik lokalit, kde ještě něco málo zbylo, chtěl vidět na vlastní oči a při těchto historických toulkách jsem chtěl navštívit jedno zajímavé místo, o kterém se v průvodcích skoro vůbec nemluví - saliny na úplném okraji ostrova u obce Kariotes asi 3 km od hlavního města. Nejjednodušší je tedy brzo ráno vstát, jet ranním autobusem do hlavního města a pak si projít těch pár kilometrů pobřeží, kde se nachází všechno, co mě k vybranému tématu zajímá, a kde jsem doposud nikdy nebyl.
sobota 19. května 2018
Květen v zahradách u Vassiliki

Vydal jsem se nejkratší cestou k pramenům, které zásobují vodou velkou část výměry zahrad, a brzy jsem poznal, že jsem dnes byl první, kdo touto cestou vyrazil - v cestě mi totiž stály desítky pavučin i se svými rozšafnými tvůrci a majiteli, pavučin, kterými dokážou šikovní lefkadští pavouci překlenout jako dlouhými mosty i velmi široké cesty. Nepatřím zrovna k arachnofilům, tak jsem docela ocenil, že jsem si s sebou vzal stativ, kterým jsem - pavoučci snad prominou a neomezí mne kvůli tomu na štěstí - potrhal nemálo pavoučích "check pointů". Ale myslím, že ani pavouci by nebyli blahem bez sebe, kdyby jejich sítí prošla víc než metráková masařka :-).
čtvrtek 17. května 2018
Řecký východ slunce nad Albánií

Samozřejmě, během takové cesty, trvající dvě noci, se spí všelijak, spánek v autobusu moc posilující není, ale spánek nebyl zas až tak důležitý, protože jsme si s mým dosud neznámým spolucestujícím velmi dobře popovídali nejen o Řecku, ale i o spoustě dalších podnětných témat od krásy žen až po Homérovu Iliadu, což je jedinečná příležitost, při které by nás pochopitelně spánek jenom zdržoval :-).
pondělí 14. května 2018
Haiku rozbitých světel a stínů
(Foto: Hlavní nádraží Praha, duben 2018)
Haiku rozbitých světel a stínů
Stíny za světly
bezpečně rozbitými
skládají můj svět.
neděle 13. května 2018
Nedělní miniglosy č.448

úterý 8. května 2018
Mezinárodní pražský maratón 2018
Je to přibližně pět a půl roku, kdy jsem na slavném panathénajském stadionu v Athénách v euforii doběhl do cíle svého posledního, desátého maratónu (pár fotek ze startu v legendárním Marathonu najdete v mém blogovém článku Maratónci v Marathonu). Pak jsem tak trochu ze sebezáchovných důvodů běhat přestal (ono běhat s ostruhami na patách je možná dobré povyražení pro masochisty, ale ne pro mne) a aby mi to nebylo líto, nezúčastňoval jsem se raději pražského maratónu ani jako divák. Letos mi to ale nedalo, ráno jsem popadl foťák a stativ a už od osmi hodin ráno jsem hledal takové místo na trati, kde by nestály davy diváků a přitom byl pěkný výhled a mohl jsem být v co nejbližším kontaktu s běžci. Měl jsem rámcovou představu o dvou fotkách, které jsem si chtěl z toho dne odnést domů, a myslím, že se obě celkem povedly. Nakonec mám ale fotek dost, protože v maratónském davu se během dvou až sedmi hodin, po které jsou běžci na trati, odehrává spousta zajímavých příběhů, tak bych aspoň pár fotkami rád vzdal hold všem, kteří se do podobného dobrodružství pustí, a zvlášť pak těm, kterým se ho podaří dokončit. Vážení a milí, jste fakt borci, ať už jste si doběhli pro trofej vítěze, nebo těsně za vámi zbourali cíl!
neděle 6. května 2018
Nedělní miniglosy č.447
Vítám vás u prvního květnového čísla Nedělních miniglos, které je shodou okolností letos zároveň i číslem předposledním, protože od půlky května budou mít NMg třítýdenní prázdninovou přestávku. Během těch tří týdnů budu připravovat spíše reportáže ze svého milovaného řeckého ostrova Lefkada, který budu mít poprvé ze svých jedenácti návštěv to potěšení poznávat na jaře, a říkám otevřeně, že už se nemůžu dočkat. Květen tedy zakončíme číslem 448, pak si dáme jedno běžné číslo v červnu a v půlce června se můžete těšit na pravidelný jubilejní výběr, tentokrát z čísel 401 až 449. Jsem sám zvědav, jak dopadne "inventura" další padesátky čísel; je vždycky velmi zajímavé projít si při této příležitosti starší vydání a sledovat, které glosy fungují i s odstupem které možná dokonce časem nabraly lepší kondici a které naopak pouze krátce zahořely, zhasly a do jejich jisker už nemá smysl foukat.
sobota 5. května 2018
Fantaskní příběhy ze světa kůry - vyhodnocení soutěže
Během března a dubna jste mohli při prohlížení mé webové fotografické "e-Xpozice" Fantaskní příběhy ze světa kůry navrhnout vybraným fotkám své vlastní názvy a zúčastnit se tak soutěže o výstavní fotku z této kolekce podle svého vlastního výběru. Dnes se za touto netradiční soutěží ohlédneme, podíváme se, jaké zajímavé názvy jste mi navrhli a já budu závěrem muset vybrat výherce.
Celkem se v soutěži sešlo 170 návrhů na nové názvy od dvanácti účastníků, i když těch reálných účastníků bylo o něco víc, protože v jednom případě se do vymýšlení nadšeně a s vervou zapojilo i několik dětí. Nejvíce návrhů dostala fotka č.11 s původním názvem Portrét rytíře z Kačerova, zatímco čtyři další fotky dostaly jen 4 návrhy. Kdoví, možná fotky, které nezískaly moc návrhů, nedokázaly dostatečně vybudit fantazii soutěžících nebo právě naopak jste u nich byli nejspokojenější s mým původním názvem, takže nebylo třeba vymýšlet nic nového.
úterý 1. května 2018
Co si doma zapálíme, to si doma uhasíme
Pozn.: Dnešní téma není úplně prvomájové, tak všem milým čtenářům přikládám dva odkazy na články z dřívějších prvních májů. Tím prvním je lehce hororová (ale zcela pravdivá) historka o tom, kterak jsem jednou jakousi čerfí dírou pronikl do minulosti, ve které jsem se už nikdy nechtěl ocitnout. Jestli se chcete dozvědět, jak malý školák Čerf málem hrdinně padl v zatuchle normalizačním prvomájovém průvodu, takže ho jen těsně minula pochybná čest, aby po něm soudruzi pojmenovali nějaký pokrokový prvomájový sportovní žákovský turnaj jako Memoriál Petra Vápeníka, vše potřebné najdete v článku O prvomájovém déjà-vu. No a kdo před prvomájovými průvody centrem měst dává v souvislosti s prvním májem přednost lásce a poezii, měl bych tu jeden prvomájový kousek v řeči mírně vázané; jde ovšem o pojistnou událost, o katastrofy tedy ve verších nebude nouze, takže přečtení je výhradně na vaše vlastní riziko: Májová pojistná událost :-).
Jak asi snadno rozeznáte, název dnešního článku není původní, ale převzal jsem ho z jedné písničky ze staršího filmového muzikálu Trhák. Ten jeden verš, myslím, docela dobře vystihuje typicky český postup obětavě řešit - často nápaditým a originálním způsobem - problémy, které by bez našeho přičinění vůbec nevznikly. Od nikoho si nenecháme kecat do toho, co máme nebo nemáme dělat; prostě to uděláme, a když se jakýmsi nedopatřením náhodou něco nevydaří, však my už to nějak vyřešíme. Nebylo snad ani možné si tuto větu nepřipomenout včera za větrné filipojakubské noci, kdy vyprahlá krajina hrozila na mnoha místech vzplanout od neposedné jiskry. Ano, pravděpodobnost požáru je v některých vytipovaných oblastech velká, ale my přesto tradiční čarodějnou vatru zapálíme, protože se snad nic nestane, a kdyby přece, nebezpečí nehrozí, protože jsme na místo přizvali kompletní místní spolek hasičů, který bude připraven odborně uhasit vše, co případně svépomocí podpálíme, takže škody snad nebudou velké.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)