neděle 29. července 2012

Nedělní miniglosy č.179

Po velkých problémech s nefunkčním registrem vozidel se zvyšuje tlak na odškodnění zákazníků, kteří nemohou služby registru vůbec využít. "Soustředili jsme se na to, co je naše ministerstvo schopné v krátkém čase pro lepší náladu motoristů udělat," řekl nám mluvčí Ministerstva dopravy. "Jako nejspolehlivější se ukázalo zavedení povinnosti využívat registr i pro ty, kteří ho zatím k ničemu nepotřebovali. Proto ministerstvo zavádí s okamžitou platností tzv. chodecké osvědčení, které si všichni nemotoristé musí na registru vyzvednout do konce prázdnin. Domníváme se, že to by mělo omezit případy, kdy se chodci motoristům stojícím v dlouhých frontách smějí, takže by si motoristé již neměli připadat ve srovnání s ostatními diskriminovaní, a naštvaní chodci by jim mohli aspoň trochu zvednout náladu."
 

sobota 28. července 2012

O betonu a lineckém koláči s tvarohem a jahodami

Je to zajímavé, ale dnes mám neobyčejnou chuť napsat něco na jinak nepříliš záživné statistické téma. A téma by se našlo: Abych se o sobě a o svém blogu něco dozvěděl, nakoukl jsem totiž do statistických útrob a podíval se blíže na to, jak se na můj blog dostávají lidé používající internetové vyhledávače. Co asi tito "googlaři" (nebo "googelníci"?) používají za výrazy, přes která se dostanou na moje stránky? A jsou spokojeni, že se dostali právě ke mně? Nebo při pohledu na tohle blogové zákoutí zase vyrazí rychle pryč?

Ano, celkem jsem čekal, že někteří lidé se ke mně dostanou tím, že zadají do vyhledávače mé jméno. Netajím se s ním, tak se nemůžu divit. Co mne ale naprosto zaskočilo, je fakt, že víc než 50 letošních letních návštěvníků se dostalo na můj blog, když hledali výraz "penatrace betonu" a další padesátka zase použila celkem nevinné spojení "linecký koláč s tvarohem a jahodami". Nepamatuji se, že bych kdy byl psal cokoli o betonu (jsem přece Vápeník a ne Betonář) a už vůbec ne o lineckém koláči s tvarohem a jahodami, a netuším, jakou podivuhodnou logikou počítačoví regulovčíci nanavigovali zájemce o tato témata právě ke mně. Ale nemám ambici všemu rozumět a jsem jen docela prostě rád, že jsme se potkali, i když jen omylem.
 

středa 25. července 2012

Pět filmů, které mě nejvíc ovlivnily

Pozn.: Ani já jsem neodolal, abych se na popud Edith nezamyslel nad filmy, které jsou pro mě NEJ, protože na mne měly a mají zásadní vliv. Kdybych si dal jako cíl zmínit se o nejlepších filmech, které jsem kdy viděl, je možné, že by jeden nebo dva filmy ze zde uvedené pětky vypadly, ale chtěl jsem mít jako rozhodující kritérium to, do jaké míry mne film ovlivnil. Proto se tedy musím omluvit především Woodymu Allenovi, protože jeho Annie Hallová by se jinak do výčtu mých TOP5 zcela jistě dostala, jenže jsem film poprvé viděl až před několika lety, tedy ve věku, kdy už ten vliv nebyl tak zásadní (lépe řečeno - už jsem vůči němu byl o něco otupělejší než v mládí :-)) Zato filmy, které v tomto výčtu uvádím, jsem viděl mnohem dříve, takže měly lepší příležitost mě inspirovat, formovat a částečně dotvářet moje vidění světa. Na to, že jsou to jenom filmy, tedy vlastně pouhá iluze skutečnosti, je to dost velký vliv, ne? :-)

Nebudu psát o obsahu filmů, nebudu rozebírat jejich děj, nebudu psát "recenze". Filmy, o kterých tu píšu, jsou toho druhu, že by se o nich dala popsat spousta místa (je ostatně možné, že se k těmto filmům budu postupně v této rubrice vracet s podrobnějšími informacemi), ale pro účel tohoto článku to, myslím, není zapotřebí.

neděle 22. července 2012

Nedělní miniglosy č.178

V centru Kutné Hory se propadla dlažba, přičemž se vytvořil několik metrů hluboký kráter. Podle odborníků je příčinou propadu naštěstí jen zborcení středověké štoly. Kdyby se totiž země propadla do prostor, které nebyly vykopány zastaralou technikou ve středověku, ale byly vytunelovány až v poslední době nejmodernějšími postupy, kráter by musel být mnohem větší.
-----------------------
Po velkém úspěchu se zavedením elektronických cigaret začínají firmy zabývající se vývojem méně nebezpečných alternativ populárních škodlivin dělat první pokusy s výrobou elektronického piva.
 

středa 18. července 2012

Optimisté jako vymírající druh?

Pozn.: Už dlouhé měsíce jsem nenapsal nic na téma týdne. Když ale bylo včera vyhlášeno téma "Optimismus v dnešní době," nedalo mi to, abych aspoň trošku nezauvažoval: Je vůbec ještě v dnešní době skutečný optimismus součástí běžného života? Nebo se postupně dostává na okraj, mimo módní trendy, a směřuje snad dokonce až někam do kolonek lékařských diagnóz? A co já sám? Jsem optimista nebo pesimista? Bůh suď - řekl by zřejmě optimista, neboť pesimista již svého Boha dávno zapřel. Takovému tématu týdne se prostě nedá odolat :-).

Přestože podle optimisty Járy Cimrmana patří budoucnost aluminiu, při četbě článků v dnešních médiích mám pocit, že budoucnost patří spíše pesimismu. Jako kdyby bylo nemístné a pobuřující uvažovat o současnosti, natožpak o budoucnosti pozitivně. Zbytky optimistických názorů úpí pod palbou zaručených intelektuálních témat fatálních střetů a borcení civilizací, nevyhnutelného skonu společnosti v bezedném morálním rašeliništi a občas to ještě řízneme nějakým tím definitivním koncem světa, abychom dali skutečnosti hororově thrillerový nádech. Kdo není pesimista, není IN, a u kávy a cigarety se přece tak pěkně rozpráví o marasmu dneška a katastrofách zítřka. Kdo by si chtěl tuhle báječně chmurnou a tíživě šedavou vizi všeobecného zmaru kazit optimistickými blesky v oku? Není divu, že optimisté jsou často vysmíváni a považováni za nesvéprávné blbečky, kteří každému na všechno skočí. Ale není ono to spíš obráceně?
 

pondělí 16. července 2012

Terezka

Když dnes doma otočíme kohoutkem a teče voda, ani nám to nepřipadne podivné a dozajista to nebereme jako luxus. Je ale pravda, že ještě skoro po celé 19.století se muselo z pražských domů chodit pro vodu ke kašnám. Kašny tak v té době sloužily nejen jako zdroj vody, ale i jako zdroj novinek a drbů, které se při čekání ve frontě na vodu vyměňovaly. No a - co si budeme povídat - okolí kašen sloužilo i jako úžasná přehlídka krásy pražských děvčat a žen, takže nebylo divu, že ke kašnám chodili okounět i mládenci ze širokého okolí, i když starost o vodu byla v té době považovaná za čistě ženskou práci.

Jednou z kašen, která kromě praktického významu měla a doposud má nezanedbatelnou estetickou hodnotu, je kašna na rohu Mariánského náměstí ve výklenku zdi Clamm-Gallasova paláce. Socha dívky je sice alegorií Vltavy, ale to nejspíš ve své době málokdo věděl. Zato každý věděl, že kašna se jmenuje Terezka, a tak se lidé scházeli u Terezky, chodili k Terezce, mluvili o tom, že "Terezka netekla" a Terezka byla normální součástí jejich každodenního života.
 

neděle 15. července 2012

Nedělní miniglosy č.177

Ve sporu Miroslava Kalouska s policejním prezidentem Petrem Lessym vyjádřil policista ochotu podstoupit test na detektoru lži. Miroslav Kalousek zatím nic podobného nenabídl, což výrobce detektoru bere jako důkaz neobyčejné ministrovy odpovědnosti: "V případě pana Kalouska by při testu mohly nastat velké technické problémy, protože tak vysoké dávky pravdy, kterými je lží se štítící ministr financí jako praktikující křesťan pověstný, by mohly tak citlivý přístroj nevratně poškodit."
-----------------------
Katolická církev nemůže sehnat pro řádné křty dobrovolníky pro roli kmotrů, protože slovo kmotr získalo poslední dobou díky politice hanlivý nádech. Církev proto pro kmotry hledá nový, dosud nezkompromitovaný český výraz. Zajímavý návrh přišel z matematicko-fyzikální fakulty, kde se domnívají, že správnou variantou k zatím nezprofanovanému slovu kmotřenec by mohl být kmotřitel.
 

sobota 14. července 2012

Infrafotky z kaňonu Bílé Opavy

Při návratu z nedávné dovolené v Jeseníkách jsem sliboval, že se ještě vrátím několika fotkami k toulkám po těchto krásných horách. Dnes vám ukážu tři na tomto blogu už skoro standardní infračervené fotky horské říčky - tentokrát jde o obrázky z údolí Bílé Opavy asi dva kilometry nad Karlovou Studánkou.

Osvětlení fotografované říční modelky nebylo úplně nejjednodušší, protože do lesa místy pronikaly zvědavé a intenzivní sluneční paprsky. Vzhledem k dlouhému expozičnímu času jsem čekal vždy na krátké okamžiky, kdy se slunce schovalo aspoň zčásti za zbloudilým oblakem, protože jinak by se na fotkách v osvětlených místech vypálily bílé fleky. 
 

středa 11. července 2012

Kubistická lucerna

Pozn.: Rozhodl jsem se vytvořit novou rubriku, kterou jsem pojmenoval Pražské drobnůstky. Rád bych tu uveřejňoval krátké informace o zajímavých místech v Praze, o místech, která nepatří k tomu nejvyhlášenějšímu, o čem se píše ve všech průvodcích na prvních stranách, ale spíš o drobnůstkách, které se dají snadno přehlédnout a přitom podle mne stojí za to - navštěvujete-li občas hlavní město - je najít a prohlédnout si je. Uvidíme, kolik se podaří dát dohromady smysluplných tipů, ale nějakou představu na prvních cca 10 "kousků" mám, tak jsem zvědav, jak se tenhle záměr v praxi rozvine a osvědčí. Samozřejmě budu rád za vaše názory, jestli něco podobného má smysl, a budu moc rád, když mi třeba doporučíte i nějakou vlastní "pražskou drobnůstku", která by za to mohla stát, ať už formou vlastního článku jako doporučení k návštěvě nebo jen jako "tip ke zpracování" :-). Můj e-mail pvapenik@centrum.cz je vám samozřejmě i pro tento účel k dispozici.

Pražská kubistická architektura je světovým unikátem, ale jejím projevem nejsou jen slavné domy a vily, ale i jedna na první pohled drobnost, kterou nemusíte dlouho hledat, protože je přímo v centru města, kousek od Václavského náměstí. Dojdete-li na Můstek, stačí projít průchodem obchodního domu Baťa a hned vedle postranní brány k chrámu Panny Marie Sněžné a malý kousek od věhlasné plzeňské pivnice U Pinkasů stojí nenápadná lampa pouličního osvětlení, zřejmě jediná kubistická lampa na světě. Na to, jak vypadá čerstvě (kdysi byla dlouhá léta zcela stranou zájmu a občas se skoro ztrácela pod vrstvou pračího trusu), má už svůj nezanedbatelný věk; je to dáma téměř stoletá, protože ji architekt Emil Králíček navrhl a vytvořil v letech 1911 - 1913.
 

neděle 8. července 2012

Nedělní miniglosy č.176

Němečtí badatelé z muzea v Karlsruhe našli ve francouzském městě Colmaru zbytky pláště českého reformátora Jana Husa. Vědci se domnívají, že s využitím moderní techniky bude konečně možné rozhodnout dávný spor mezi Husovými příznivci a odpůrci. Husovi zastánci totiž tvrdí, že byl Jan Hus ve všech věcech pevný a zásadový, což jeho odpůrci zpochybňují a doufají, že moderní kriminalistické metody potvrdí jejich podezření, že i Hus byl občas "kam vítr, tam plášť". Specialisté na vzdušné proudění v Evropě ovšem soudí, že je nepravděpodobné, aby byl kousek pláště zavátý větrem z Kostnice právě do Francie, a už vůbec nedokážou pohybem vzdušných mas vysvětlit, jak se zbytek pláště dostal až do závětří colmarského depozitáře.
 

čtvrtek 5. července 2012

Fotohádanka č.10

Kdybych měl soudit jen podle návštěvnosti a čtenosti, fotohádanky jsou statisticky vůbec nejpopulárnějšími články na tomto blogu. Lidé zřejmě hádají rádi, navíc článek s fotohádankou je možné přečíst rychle, na rozdíl od delších úvah, fejetonů nebo reportáží. Stačí malá chvilka na zapřemýšlení, hlavou bleskne nápad, no - a komentáře jenom prší.

Když se na to podívám z druhé strany, ani autora většinou fotohádanka nestojí takové úsilí jako delší článek, který by měl mít patu, hlavu a v té hlavě v lepším případě i nějakou myšlenku. Takhle stačí vybrat nějakou z mnoha fotek, nejlépe tu, co se moc nepovedla, a není na ní proto poznat na první pohled, co bylo foceno :-) a jako volitelnou nadstavbu dodat třeba pár indicií, které mohou někoho na správnou odpověď navést a jiného od ní odradit. Optimální pro období tvůrčích krizí, nesoustředěnosti, nenálady a abstinenčních příznaků všeho druhu. Vida, jak se dá pěkně a navíc celkem optimisticky okecat, proč k fotohádánkám sahám poslední dobou tak málokdy :-).
 

úterý 3. července 2012

O 3D snech na přání

Poslední dobou se s podobnými nabídkami úplně roztrhl pytel. A přitom od vynálezu 3D snů na přání neuplynula ani tak dlouhá doba. Ale znáte to: Dnes se udělá jeden den úžasný objev a pozítří už jsou pozůstatky toho úchvatného vynálezu k mání ve výprodeji. Ano, pár měsíců to byl hit, který stál pěkné peníze a dovolit si ho mohli jen někteří, ale jakmile se přešlo z legračních velikých sluchátek, která celou noc valchovala uši a zvuk přitom nebyl nic moc, na bezdrátovou formu, stala se z 3D snů na přání masová záležitost.

Zpočátku byla nabídka omezená, daly se koupit jen známé osobnosti jako společníci na noc, přitom ve vší počestnosti, ostatně existoval i jakýsi obecně sdílený a prý i závazný kodex, který znemožňoval sny na přání zneužívat. Ale je přání zneužít sen opravdu jeho zneužitím, jde-li o sen na přání? A kde je poptávka, nabídka se vytvoří - oficiálně nebo načerno. Kolik mužů nyní asi netuší, že jejich cudné manželky tráví své sny s bezdrátovým Belmondem, zatímco oni nemají ani čas žárlit, protože se snaží právě svléknout starou dobrou Lolobrigidu, kterou dávali v supermarketu zadarmo ke dvěma sáčkům čočky.
 

neděle 1. července 2012

Nedělní miniglosy č.175

Ukazuje se, že odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila nebylo tak nečekané, jak se původně zdálo. Z určitých indicií je dokonce možné usuzovat, že politik se svým odvoláním počítal, protože na jaře prodal kravku a už nezasel.
-----------------------
I když už se zdálo, že z tvorby Václava Havla, bylo vydáno a nakladatelsky zpeněženo úplně všechno, přišli jeho biografové s nečekaným nakladatelským počinem. "Částečně v pozůstalosti a částečně v archívech STB jsme objevili materiál, který je v souhrnu skutečným myšlenkovým pokladem," řekl nám jeden z editorů knihy, která by mohla kandidovat na intelektuální počin roku. "Je pravda, že časově spadají nalezené dokumenty do nejranějšího Havlova tvůrčího období, ale to textu nijak neubírá na myšlenkové zralosti, kultivovanosti a závažnosti, přičemž se nám odkrývají autorova nejniternější přání a osobní i společenské priority." Kniha by měla vyjít ve stejné edici jako její myšlenkový pokračovatel, slavné Dopisy Olze, a bude se jmenovat prostě a výstižně Dopisy Ježíškovi.