Pan Theodor Mundstock je obyčejný muž již třicet let zaměstnaný ve firmě s konopím (pozor, příběh je z doby, kdy konopí neznamenalo jen "veselou trávu") provazy a nitěmi. Tedy vlastně už zaměstnaný není. Přišla nová doba a přinesla s sebou nové lidi, nové pořádky, nová pravidla. A protože je pan Mundstock Žid a nová doba je doba protektorátní, nad panem Mundstockem se začínají stahovat černá mračna. On, stejně jako jeho několik známých, kteří mu v jeho osamělém životě ještě zůstali, žije v neustálém strachu, že mu přijde předvolání do transportu, kterým jsou lidé odváženi do vzdálených táborů, do míst, která i na tu dálku více než čím jiným čpí utrpením, hrůzou a smrtí. Každý den mu prázdná schránka dává nový den života a zároveň nový den strachu. Nový den nové podřadné práce, protože pan Mundstock už teď jen zametá ulice, což je jedna z mála prací, k nimž ho žlutá hvězda na prsou opravňuje.
A tento pan Mundstock objeví metodu, jak se neustálému psychickému tlaku nepodvolit; vždyť nejjednodušší je na všechny očekávané strázně se dokonale připravit. Na každý drobounký detail, na vláčení těžkého zavazadla k transportnímu vlaku, na urážky a bití, na spánek na tvrdé pryčně - ano, dokonce i na jedovatý plyn. A pan Mundstock se začne systematicky připravovat na to, co ho jako každého neodvolatelně čeká, takže když předvolánka do transportu skutečně přijde, cítí se být sebejistý; učinil v přípravě vše, co mohl. Jen na jednu věc zapomněl: že nelidskost systému dosáhla již takové míry, že i sebepropracovanější lidská metoda musí v tomto nerovném boji vykolejit v samotném počátku a rozjetá mašinérie vzpouru jednotlivce - byť jen pasivní - nemůže a nesmí připustit.