Je hodně lidí, kteří rádi přijíždějí do lázní na slavnostní otevření lázeňské sezóny. Někteří by třeba přijet moc chtěli a nemůžou, zatímco já se u podobných akcí přichomýtnu zcela neplánovaně, protože před nimi za normálních okolností prchám. I tentokrát jsem se nechtěně trefil do toho nejslavnostnějšího dne. Celé Františkovy Lázně byly od rána na nohou, všude hrála hudba, pochodovaly mažoretky, jindy prostorné ulice byly zastavěné pouťovými stánky. A všude davy lidí.
Přímo pod okny hotelu mi od časného rána do pozdního večera vyhrávala jakási peruánská kapela, jejíž rytmy se míchaly s oficiálnějšími tóny přicházejícími z boku - tu s českou státní hymnou, tu s pochodujícími dechovkáři, tu zas s Ódou na radost. Nějakou dobu jsem se domníval, že udělám fotoreportáž z takového slavnostního dne, ale když mi dělalo pořád větší problémy se ulicemi odněkud někam protlačit, pochopil jsem, že bude pro mne i pro Františkovy Lázně lepší, když si od sebe na den odpočineme a já někam poodejdu. Celkem jedno kam, ale určitě mimo město. Snad to mé milé lázně, oblečené do slavnostního šatu, který mi moc neříká, nebudou ode mne brát jako zradu.