Adolf Born: Jedinečný svět (Muzeum Kampa)

Poslední dobou na sobě cítím lehké kulturní krnění. Na výstavy moc často nechodím (aspoň že na ty vlastní ano! :-)), v pořádném divadle už jsem nebyl ani nepamatuju, jednu středně tlustou knížku čtu po kouskách několik měsíců. Když jsem se ale dozvěděl, že bude mít v Muzeu Kampa výstavu Adolf Born, bylo mi jasné, že tentokrát u toho chybět nebudu. Bornovy obrazy, grafiky i ilustrace mě prostě baví, je v nich spousta barev, fantazie i specifického humoru. No a protože na prvního máje se neúčastním žádných demonstrací ani nehledám ty nejkrásněji rozkvetlé stromy jako krásné pódium pro májové polibky, měl jsem čas zajít se podívat na Kampu - tentokrát výjimečně nikoli až poslední den, jak je mým špatným zvykem, ale hned po zahájení výstavy.

 

Název výstavy Jedinečný svět je opravdu trefný. Svět Adolfa Borna je opravdu originální, nezaměnitelný a jedinečný. Výstava potrvá až do půlky prázdnin.

Výstava obsadila celé druhé patro Muzea Kampa. První část expozice tvoří litografie ze 60. let 20. století, knižní ilustrace a speciální místnost je vyčleněná legendárním Bornovým postavičkám Machovi a Šebestové. Typický výtvarníkův rukopis je dobře znatelný už od nejstarších vystavených děl. No a protože jsou veškeré informace na výstavě kromě češtiny uvedené i v angličtině, docela jsem se bavil, jakou práci asi měli překladatelé s některými veselými názvy (např. Porada čarodějů ze země Kuš). Obrázky do knih o Machovi a Šebestové zase - kromě toho, že jsou prostě krásné - jsou zajímavé i spoustou poznámek vepsaných tužkou na okraj, takže se např. můžeme dočíst, že tento obrázek se měl "5x rozmnožit" a jiný zase "Zmenšit na 85%!!".

Moc jsem si užil sál s nádhernými knižními ilustracemi (netroufal jsem si tam fotit, byť se nakonec ukázalo, že zbytečně). Vystavené jsou např. ilustrace ke Knize džunglí, Válce s mloky, k La Fontainovým bajkám, díky kterým se Born proslavil i ve Francii, k Pohádkám bratří Grimmů (ty zástupy nejrůznějších hadů, ptáků, sov, koček nebo létajících ještěrů jsou prostě úctyhodné). Mně se pak speciálně líbily ilustrace k Poeově Jámě a kyvadlu, které přece jen byly vzhledem k žánru trochu uměřenější a temnější, ale o nic méně nápadité.

V další části expozice jsou k vidění hlavně úžasné barevné pastely na papíře. Tam už jsem to nevydržel a dovolil jsem se, že si pár kousků vyfotím aspoň na mobil pro svůj blogový článek. Následující obrázek má taky zajímavý název: Dva policisté zatýkají prostitutku ve Skořepce (je z roku 1994)

Hlavní výstavní sál s nádherně barevnými pastely. Poslechněte si jen ty košaté názvy: Podivná společnost na avignonském mostě, Senzační artistické číslo s kocourem nebo...

...nebo rozkošný portrét Charles Darwin se svou rodinou (2006)

Těch odrazů oken si nevšímejte, obrázky byly dělané fakt narychlo a jen pro ilustraci. Tady vidíte dva pastely, které mě hodně zaujaly: Vlevo je Alchymista z roku 1999, k tomu mám jako emeritní chemik opravdu speciální vztah; taky bych si přál tak úžasný pracovní tým :-) a vpravo Jonáš z roku 1994, který se mi líbí kvůli té pěkné relativitě velikostí: maličký Jonáš v břiše velryby, které oba táhne na vozíku obrovitý havran s cylindrem.

Samostatnou místnost mají k dispozici Bornovy kresby tuší z jeho cest po světě: Taiwan, Holandsko, Benátky, Alpy (např. kresba s názvem Jungfrau ohrožena japonskými turisty), Montreal, Granada, Peloponés nebo ostrov Korfu se slavným Durrellovým domem (hledal jsem svou oblíbenou Lefkadu, ale ta bohužel nebyla v nabídce :-)). Všechny obrázky jsou plné drobných vtipných postřehů dobrého pozorovatele o daném místě, jen to chce chvilku přibrzdit a podívat se na každý obrázek několikrát a poctivě.

Následující pastel, který visí "o samotě" na jedné zdi hlavního sálu (je to dobře vidět na druhé fotce v tomto článku) je velmi zvláštní i souvislostmi svého vzniku: Jedná se totiž o úplně poslední obraz Adolfa Borna, který pilně pracoval a maloval doslova až do úplného konce svého života. Obraz se jmenuje příznačně (až mě z toho trochu mrazí) Nezvaní hosté k poslední večeři a Adolf Born ho dokončil 21. května loňského roku. Druhý den ráno, pár dní před svými 86. narozeninami, zemřel.

Výstava v Muzeu Kampa rozhodně stojí za vidění. Nemůžu si pomoct, ale před Bornovými obrazy se vždycky zase proměním v okouzleného klučíka, nadšeného z té říše plné neobyčejné fantazie, která děti i dospělé s dětskou duší dokáže velkou silou popadnout a odnést na neobyčejný výlet, z něhož se pak vrátíme do svého "obyčejného" světa s úsměvem a radostí v srdci.

Díky za to, pane Borne!