Jak zorganizovat výstavu svých fotek: Díl 4. Má smysl dělat popisky?

Po několikatýdenní přestávce, během které jsem stihl jednu velkou výstavu ukončit a jednu malou výstavu naopak rozjet, se opět vracím k tématu Jak zorganizovat výstavu svých fotek. V prvních třech dílech tohoto malého seriálu jsme si něco řekli o tom, Kde vystavovat a jestli to vůbec stojí za to, dále pak Co je dobré mít připraveno, než někoho oslovíte, a prozatím jsme skončili podstatnou, nikoli však úplně rozhodující otázkou, Kolik nás to bude stát? Dnes se podíváme na téma popisků k fotkám: Jaké všechny informace můžou obsahovat, jak by měly vypadat a mají vůbec pro návštěvníky nějaký smysl?

 

Když už máme vyhlédnutý a domluvený výstavní prostor a fotky, měli bychom ještě zapřemýšlet, co k fotkám napíšeme a jestli vůbec něco. Fotografové se v přístupu k popiskům dost liší; někdo si vůbec neumí představit situaci, kdy by fotku - když tedy jde na chvíli z domu a bude nějakou dobu na očích veřejnosti - nevybavil základním "věnem" v podobě pár základních informací, které by se každý návštěvník o fotce měl dozvědět, tedy hlavně název snímku a pak i nějaké další podrobnosti - třeba o času a místě jeho pořízení. Jiní autoři zase naopak nechtějí předpokládaný požitek návštěvníků z obrazu vůbec ničím rušit, takže jim při představě kartičky s doplňkovými informacemi naskakuje kopřivka. Neumím říct, co je správnější nebo oblíbenější, jen to, co mně osobně je sympatičtější.

 

Jak zorganizovat výstavu svých fotek: Díl 3. Kolik nás to bude stát?

Úvodní poznámka: Vzhledem k dalším změnám epidemického trendu bude po 14 dnech celkem normálního fungování (zaplaťpánbůh za ně) moje výstava Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020) na dobřichovickém zámku opět a tentokrát už definitivně uzavřena pro veřejnost. Do konce roku bude ještě možné si se mnou domluvit individuální prohlídku, o které by ovšem bylo lepší nemluvit nikde v hospodě, což bude snadné, protože ta bude taky zavřená. Na začátku nového roku fotky ze zámku odnesu a budou pro zájemce k vidění už jen u mě doma :-).

 

V prvních dvou dílech tohoto malého seriálu jsme si něco řekli o tom, Kde vystavovat a jestli to vůbec stojí za to a pak ještě Co je dobré mít připraveno, než někoho oslovíte. No a dnes nakousneme možná ne úplně milé, ale celkem podstatné téma, kolik nás taková legrace asi tak bude stát.

 

Asi to nebude nic objevného, když řeknu, že náklady budou přímo záviset na tom, jak moc se budete chtít s výstavou rozšoupnout. Je to něco podobného jako se svatbou: Můžete mít ten nejjednodušší obřad na místním úřadě pouze se dvěma svědky a s romantickou svatební nocí ve stanu po dědečkovi na louce u lesa, ale taky můžete mít svatbu na Karlštejně pro 300 lidí a se svatební nocí v císařském apartmá nejluxusnějšího pražského hotelu. Je logické, že náklady na takové dvě různorodé akce budou diametrálně odlišné. Přesto vždycky platí, že některé náklady můžete eliminovat úplně, jiné je možné jen do určité míry snížit, protože vždycky nějaké budou. Pojďme se tedy podívat, s jakými typy nákladů je třeba u výstavy počítat a u každé skupiny se zamyslíme, jak je možné náklady srazit a jestli je to účelné. 

 

Co nás budou stát tisky?

Zásadní a jen stěží odstranitelnou položkou jsou tisky fotek, tedy toho, co by mělo na výstavě hrát hlavní roli. Do nákladů se promítají tři základní faktory: 

 

Jak zorganizovat výstavu svých fotek? Díl 2.: Co mít připraveno před tím, než někoho oslovíte

V prvním dílu tohoto malého seriálu jsem kromě hlavního bodu Kde vystavovat a stojí to vůbec za to? nakousl několik témat, která by se dala souhrnně popsat jako hlavní věci, které je dobré mít připravené, když se pokoušíte někoho oslovit kvůli možnosti výstavy. Když se na to podíváme úplně jednoduše, každého takto osloveného budou logicky zajímat především dvě hlavní věci  Kdo jste? a Jaké fotky děláte? 

 

Vizitky

 

Samozřejmě, na otázku Kdo jste? je možné podívat se velmi zeširoka pohledem filosofa a pustit se do obsáhlé rozpravy, ale pro první dojem bude rozhodně účinnější předat úplně jednoduchý kontakt v podobě vizitky. Nebojte, nemám v úmyslu snažit se formulovat nějaká speciální pravidla, jak má taková vizitka "správně" vypadat, na to se jistě na internetu najde spousta pomazanějších hlav, které dokážou poskytnout dobrou inspiraci a poradit, co ANO, co ASI NE, případně co PROBOHA NIKDY! Já jsem k tomu přistoupil tak, že chci dát vizitkou jasně najevo, že jsem fotograf (ano, člověk, který chce vystavovat svoje fotky, je fotografem, i když si to prozatím jeho vrozená stydlivost zdráhá připustit, tak se to nebojte používat :-)), a proto jsem chtěl, aby na vizitce byla vždy některá z mých fotek. Jiní lidé dávají přednost uměřenosti a naprosto si vystačí s textem; to záleží na individuálním vkusu. Je ale dobré si uvědomit, že takto předaná vizitka bývá většinou první nepřímou informací o tom, co se asi od vás dá jako od vystavujícího očekávat. Když svému protějšku vtisknete do dlaně od kraje ke kraji hustě popsanou křiklavou kartičku, vedle které i nejbarevnější tropický papoušek vypadá jako šedavý uhelný lom za listopadové inverze, jen těžko pak budete vysvětlovat, že vaší doménou jsou velmi decentní černobílé fotografie minimalistického stylu. 

 

Jak zorganizovat výstavu svých fotek? Díl 1.: Kde vystavovat a stojí to vůbec za to?

Už vám někdy někdo řekl, že vaše fotky jsou tak pěkné, že byste je měli někde vystavit a ukázat světu? Začali jste uvažovat o tom, jak by to šlo zařídit a co vůbec taková vlastní výstava všechno obnáší? Kdysi jsem slíbil, že dám tady na blogu postupně k dispozici svoje vlastní praktické zkušenosti, protože jsem si všemi těmi úvodními kroky bez jakéhokoli zkušenějšího průvodce sám prošel, přičemž něco běželo přibližně podle mých laických představ a něco naopak vůbec ne. Před sedmi lety jsem zorganizoval svou první výstavu a dnes jich mám "na kontě" osm (jednu "poloveřejnou" nepočítám); nejsem v tom tedy ani žádný profesionál ani úplný zelenáč, leccos už jsem si při tom vyzkoušel, pár slepých i překvapivě dobře průjezdných uliček prozkoumal, takže těm, co sami nemají vůbec žádnou vlastní aktivní zkušenost, můžu poskytnout svůj pohled na věc. Nečekejte ovšem žádný instantní textík typu "5 zaručených jednoduchých rad, jak si udělat úspěšnou výstavu!", který se jen zalije horkou vodou, přidáte vejce, necháte přejít varem a vše je hotovo; na to je tohle téma příliš košaté a řada vlastních zkušeností se jen těžko přenáší do  jiných podmínek. Ale třeba si z těch mých nepříliš strukturovaných zápisků vyberete něco, co vám bude k užitku. V prvním díle našeho malého výstavního seriálu se podíváme na úplný prvopočátek, tedy na to, kde se vlastně dá vystavovat a jestli to má vůbec nějaký smysl.