pondělí 17. srpna 2020

Z poslední návštěvy mé kouzelné zahrady

Po velmi dlouhé době jsem se před nedávnem konečně zase jednou dostal do Staňkova navštívit svou rodinu a vidět tamní zahradu, na které vzniká už víc než 10 let dlouhodobý fotografický cyklus Kouzelná zahrada. Ono je to docela těžké: Do Staňkova se i za normálních okolností dostanu tak 3x, 4x za rok, natožpak v době, kdy začal společnost dirigovat koronavirus. Z těch několika návštěv se jen jednou za čas podaří trefit vydařené světelné podmínky, optimálně krásný západ slunce, nutný k tomu, aby fotky za něco stály. Reálně se tedy dá použít tak jeden, maximálně dva večery za rok pro focení, a to ještě ne vždy. V té přibližně půlhodince optimálních podmínek pak vznikne tak 200-300 fotek, z nichž - dopadne-li to dobře - vyberu pro další využití tak dvě až pět. Paradoxně pak zpracování a výběr fotek zabere mnohonásobek času ve srovnání s focením samotným. Není to úplně můj preferovaný styl práce, ale karty v tomto případě rozdávají vhodné světelné podmínky a zvolená technika focení - tedy poměrně dlouhá (sekundová) expozice spojená s řízeným pohybem objektivu. Během té "fotící půlhodinky" se mnou ovšem není žádná řeč, neodpovídám na otázky, mezi různými zákoutími zahrady se přesunuji nečekaně rychle a nahlas povzbuzuji slunce, aby se zapadáním nespěchalo a ještě chvíli vydrželo. Teprve až i poslední kousíčky slunečního kotouče zapadnou za horizont vzdáleného lesa, focení tím okamžikem definitivně skončí a já se můžu naladit zpět do komunikačního módu a zeptat se bezelstně: "Co že jste to říkali?"

Když se pak dostanu kolem druhé v noci do postele, samozřejmě nejdu spát, ale musím udělat první probírku spousty nových fotek, během které skončí hluboko v koši všechny zjevné omyly a ústřely, obrázky nepěkně rozmazané a barevně nezajímavé, stejně jako motivy, které už mám lépe nafocené z dřívějška. Když kolem čtvrté ráno u obrazovky počítače konečně usnu, bývám tak na padesáti fotkách. V dalších dnech ještě vyřadím o něco horší "téměřduplicity" a konečně začnu řezat i "do masa", tzn. začnu se zbavovat i fotek, které jsou, myslím, vyfocené relativně dobře a samostatně by obstály, ale zařazením do většího cyklu podobných fotek se stávají nudnými. Ano, většinou je to boj se sebou samým a je docela možné, že v této fázi uhyne řada obrázků, které mají velmi slušný potenciál, ale cíl je jasný: Na konci tohoto drsného výběru může fotek zůstat jen několik a párkrát už se mi stalo, že po revizi cca po půl roce nezůstala vůbec žádná. 

Poprvé jsem zkoušel fotit západ slunce přímo průhledem přes nevelký šeříkový keř. Vznikl obrázek, kterému říkám Západ medového slunce a levicově orientované čtenáře mohu uklidnit, že při produkci tohoto zvláštního medu nebyla vykořisťována ani jediná česká včela. 

 

Při focení fotek do cyklu Kouzelná zahrada plně využívám toho, že moc nestíhám vnímat okolí, a tudíž se za své konání před ostatními nestydím. Jestli v té době kolem zahrady po silnici procházejí nějací lidé, naskýtá se jim pohled na nervního tlouštíka, který pobíhá po zahradě nekoordinovaně sem a tam, při focení se různě otáčí, prohýbá a vykrúcá, že by i zasloužilí členové folklórních souborů mohli závidět, fotí v záklonech, naslepo se zdviženým aparátem nebo naopak skoro vleže. Ještěže tu ten blázen nepobývá často, musí letět hlavou sousedům, které uklidní až skutečnost, že mě potkají druhý den při cestě na nádraží. Ta úleva: Zase bude skoro půl roku klid!


Zapadající slunce umí být zdrojem barev, které bychom od něj nejspíš neočekávali. Dobře, žluté a zlatisté tóny se dají pochopit, ale kde se vzaly třeba ty sytě oranžové fleky v koruně stromu, který napohled sestává jen z tmavě hnědých větví a zelených listů? Je to jednoduché: Jde o zapadajícím sluncem nasvícená místa jinak napohled téměř černých silnějších větví. Není divu, že když slunce zapadne, má to stejný efekt, jako když při focení v suterénním ateliéru zhasnete světlo. Fotit se dá jistě dál, ale už to není úplně ono.

Zatím tu byly tři rozličné průhledy skrz větve stromů, tak stojí za to zakončit dnešní prohlídku čerstvých přírůstků fotocyklu Kouzelná zahrada jedním snímkem pořízeným ve volném prostoru. Skalka u zahradního jezírka nabízí díky péči, kterou moje matka věnuje zdejším kytičkám, celkem různorodou paletu barev. Kdybych uměl malovat, snažil bych se to znázornit vhodnou kombinací olejových barviček, ale jsem pouhým fotografem, tak si musím pomoct prostředky které mám k dispozici a se kterými trochu umím pracovat. Výsledek jsem si ale pracovně pojmenoval "Painting", nejspíš abych si kompenzoval neschopnost vzít sám do ruky štětec :-).

Tentokrát jsem s výsledkem staňkovského focení celkem spokojený: Mám dvě nové fotky do svého cyklu a dva "náhradníky", kteří se dostali na pozici čekatelů, budu je mít v dalších měsících na očích a později se rozhodnu, jestli je do série opravdu zařadit, až při nějaké příští inventuře budu naopak vyřazovat některé ze starších kousků. Samozřejmě, může se zdát, že dvě fotky z původních skoro tří set není moc dobrý výsledek, ale mně tahle forma práce v případě podobného cyklu vyhovuje, protože mám rád pocit, že za vybrané snímky můžu - aspoň prozatím, protože později budou navíc vystaveny i tvrdé zkoušce časem - dát svou "fotografickou ruku do ohně".

Dvě fotky, které jsem si z posledního focení na "kouzelné zahradě" vybral, jsem ještě stihl vytisknout v podobě velkoformátových tisků a přidal jsem je do širšího výběru pro svou výstavu Jedním obrazem, jednou větou, která začne ve čtvrtek 20. srpna večer na zámku v Dobřichovicích. V tomto výběru je 52 fotek, přímo v prostoru výstavního sálu a přilehlé chodby bude nakonec vystaveno asi 45-47 z nich. Šanci tedy tyhle úplně čerstvé fotky mají a sám jsem zvědav, jestli se nakonec na "výstavní zeď" (prosím, neplést s virtuální facebookovou zdí :-)) opravdu dostanou.

Jako obyčejně mají zdejší návštěvníci blogu výhodu, že většinu vystavených fotek už znají z blogových článků. Ale stejně - přijďte se podívat, jak tyhle fotky vypadají naživo a ne jen v podání obrazovek notebooků nebo displejů mobilních telefonů. Aktuální informace o nadcházející výstavě, kterou začnu instalovat ve výstavním sálu už zítra ráno (tedy v úterý), budu udržovat na tradiční informační stránce svého fotowebu: www.petrvapenik.cz/vystavy-2020. Doporučuji se pro jistotu před návštěvou na tuhle stránku podívat, občas se v sále konají kulturní a společenské akce, které mohou možnosti prohlídky krátkodobě omezit.

P.S.: Tenhle článek je dvojím způsobem sváteční: Jednak jde o vůbec první článek, který jsem zveřejnil výhradně na tomto svém novém blogu, protože platforma blog.cz už touto dobou neměla být funkční, i když starý blog i dopoledne po plánovaném "velkém křachu" pořád ještě funguje (to jsou ty paradoxy: když má fungovat, nefunguje, a naopak). Jednak chci dnešní fotky svázat do malého dárkového balíčku pro člověka, který je pro mě důležitý. Původně jsem pro něj chtěl mít dnes připravený úplně jiný dárek, ale o tom, "jak jsem nakonec nevydal e-knihu", napíšu zase až někdy jindy :-).

51 komentářů:

  1. Tentokrát nezaujal nejvíce druhý snímek s "vodotrysk" A ovšem i propletani arev na ostatních snímcích..

    OdpovědětSmazat
  2. Odpovědi
    1. Ono je to trochu zmatečné, protože se vždycky snažím jeden obrázek dát navrch ve zmenšené podobě na začátek, aby byl vidět v přehledu článků na domovské stránce.

      Smazat
  3. Opět se zadařilo! Jsem zvědavá na velký formát...gratulace ke ztrátě panictví co se týče psaní na nové platformě ;-) :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak, striktně vzato, jsem o tento typ panictví přišel už před měsícem, kdy blog.cz oznámil svůj konec, protože od té doby jsem články připravoval ve zdejší administraci a na starý blog jsem dával jen jejich kopie. Výjimkou byly poslední dva články, které primárně patřily světu starého blogu, což jsem při psaní ctil.

      Ještě si nejsem úplně jistý, které fotky se dostanou do finálního výběru. Je to jako při ladění hokejového týmu na olympiádu: Někteří hráči jsou jasní, ale další nemají do poslední chvíle nic jistého. A teď ještě vyhrabu na poslední chvíli dva protekční adepty kdovíodkud! :-)

      Smazat
  4. Nevydal e-knihu? To jsem tedy napnutá (i když trochu posmutněle). Ale fotografie jsou krásné a tím vykrúcáním jsi mi připomněl Vyskočilovu povídku o folklórním tanečníkovi, který na jevišti jednou obzvlášť hodně vyskočil a zůstal trčet ve vzduchu, takže ho nešlo ani odstranit, ani vykrýt košatým dubem :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak se říká: Rychle nabyl, rychle pozbyl. Donedávna jsem netušil, že se to může týkat i naděje na vydání e-knihy, ale bylo to přesně tak. Už jsem dostal smlouvu k podpisu, připravoval jsem grafický návrh obálky, když tu náhle padla jen tak mimoděk taková maličká podmínčička, která je možná pro normální lidi úplně přirozená, ale pro lidi aktivní na blogu nedává ani za mák smyslu. No, a je po e-ptákách! :-)

      To je Vyskočilovi podobné. Gravitační anomálie jsou prevíti!

      Smazat
    2. Maličká podmínčička? Ty ale dovedeš napínat! Tak aby se mi kolečko nepolámalo! To víš, únava materiálu už je na mě každým dnem víc znát. ;-)

      Smazat
    3. Předpokládám, že co má být náplní e-knihy, nemůže být současně na blogu.

      Smazat
    4. Přesně tak. Ani v případě, že v knize bude upravená verze a jde o výběr z obrovského množství článků. Rozuměl bych tomu, kdybych se nepodíval na pár e-knih blogerských celebrit, které jsou (nebo dlouho byly) doslovnou kopií nějaké části jejich blogu. Nemám zájem podvolovat se obecnému pravidlu, které platí jen na malé ryby. Ostatně - já jsem se o vydání e-knihy nerval, byla to nabídka vydavatelství, které se ale leklo prvního problému, stáhlo kalhoty a uteklo se schovat do kukuřice :-).

      Smazat
  5. Kouzelná zahrádka vzkvetla o dva Paintingy!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Snad to do čtvrtka stihne zaschnout. Malba je ještě mokrá :-).

      Smazat
  6. Pobíhání a vykrúcání se vyplatilo, výsledek stojí za to. To prolínání je kouzelné :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem rád, že se ti fotky líbí. Mimochodem, právě obhlížím škody, které na starších článcích napáchalo odstřižení blog.cz a podle očekávání jsou nedozírné (především na fotkách). Částa fotek zůstala (netuším, podle jakého klíče), většina jich zmizela. Tak mám na zimní večery co dělat :-).

      Smazat
  7. Nevyhazovat :) Líbí se mi vše, co zbylo. S tím mazáním mám stejnou zkušenost, zabere delší dobu než focení :) Jinak čekám, že fotky postupně zmizí z mého blogu všechny a beru to nějak jako poslední podraz... Pro slabší povahy, které měli blog o fotografiích to může být konec blogování... Nu, co se dá dělat. Posbíráme, co zbylo a jedeme dál. Doufám, že se na tvou výstavu dostanu .-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aspoň mám zazálohovanou větší část galerie, tak můžu postupně obnovovat - prioritně věci, u kterých je větší pravděpodobnost přístupu z vyhledávačů. Ale co, už jsem obnovil všechny odkazy na jiné články (a že jich bylo), teď pro změnu obnovím tři tisíce fotek. Znamená to, že ten jejich báječný migrační program vlastně dokázal přenést všehovšudy holé texty: komentáře ne, odkazy ne a obrázky taky ne. Což je jen další důkaz, jaká banda ignorantů to na blog.cz byla.

      Tak se těším, že se přijedeš na výstavu podívat. Zítra by se měl - už v sálu - dotvořit obsah a rozmístění (fotky, které zbydou jako náhradníci, aspoň dodám jako bonus do pozdějšího e-katalogu :-)).

      Smazat
    2. Moc tomu nerozumím. Dnes se zase všechny obrázky objevily. Myslím, že bude lepší s opravami ještě počkat :-).

      Smazat
  8. Hmmhm, medím si nad stékajícím "medem"... :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nejmenuješ se náhodou Meda? :-) Mimochodem - fotky sice z přemigrovaných článků postupně mizí, ale zato mi ještě pořád chodí pohrobci v podobě oznámení o včerejších komentářích. Setrvačnost je mocná přírodní síla :-).

      Smazat
    2. Těsně vedle, nejsem ani Meda ani méďa (Brumda). :-D

      Smazat
    3. Mimochodem, Petře,
      názvem "pohrobci" jsi pobavil. :-D

      Smazat
    4. Jeden pohrobek mi přišel ještě v úterý pozdě večer. Uvidíme, třeba ho ještě nějaký další překoná :-).

      Smazat
    5. A ještě další přišel ve středu večer. A pak že blog.cz zesnul; vždyť se hýbe! :-)

      Smazat
  9. To nevnímání okolí při focení moc dobře znám 😁 Jednou mě u toho zvěčnila ségra, jak se po loktech plazím na skále pod vodopádem, zadek vystrčenej na všechny kolemjdoucí, absolutně mimo svět...
    Pěkné fotky do sbírky :) Nejvíc mě oslovil med, i díky tomu nekořistnickému příslibu ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na svět přece zbyde dost času až po focení :-). Ta medová fotka má asi docela dobrou šanci dostat se do výstavní kolekce, uvidíme zítra, jak budou fotky vypadat na místě.

      Smazat
  10. Ten medový západ se ti fakt povedl. Je moc hezký.

    OdpovědětSmazat
  11. Dost těžko bych se rozhodovala mezi těžkým medovým západem slunce a mezi lehkou, jaksi veselejší poslední fotečkou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dneska si oba zmíněné kousky vybojovaly své místo na dobřichovické výstavě.

      Smazat
    2. Nu, nechť se daří. Škoda, že to mám z ruky, i když jsem tam měla bratránka, nikdy jsem v Dobřichovicích nebyla. To už musí být, abych se vydala na cesty :-)

      Smazat
    3. Děkuji, právě jsem se vrátil ze zámku, od rána jsem běhal nahoru a dolů po schůdkách jako kamzík, tak uvidíme, jestli ráno vstanu. Ale všech 51 fotek visí! :-)

      Smazat
  12. Zajímavé - nahoře zapadá tmavé, medovicové slunce a dole je ještě květové.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jen jestli to není "směs medů ze zemí EU a zemí mimo EU".

      Smazat
    2. Ne,ne. Pokud je to ze Staňkova, jedná se o český med prodávaný ze dvora.

      Smazat
    3. Tak to je pak v pořádku. Mňam! :-)

      Smazat
  13. Ve čtyři ráno většinou snídám, občas jsem už v pracovním procesu :D.
    Nejvíce mě uchvátil Painting a Medový západ slunce :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Že tou dobou snídáš, jsem si všiml díky tvému pondělnímu rannímu komentáři na přesluhujícím starém blogu :-). 4:00 je děsný čas!

      Smazat
    2. To říká švagr tady, tou dobou totiž chodí spát :D.

      Smazat
  14. Moc pěkné fotky, úplně to bere dech, návštěva rodiny se vydařila :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem tentokrát spokojený. Oba vybrané obrázky už jsou ve výstavním sále, zítra se bude věšet :-). Za necelé tři týdny od pořízení - tomu říkám kariéra :-).

      Smazat
  15. Jsou to nádherné fotografie plné síly:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem rád, že se ti obrázky líbí. Dva z nich už visí na zdi na čestném místě sálu, kde si udělaly s dalšími čtyřmi kolegyněmi z cyklu Kouzelná zahrada doslova "staňkovskou enklávu" :-).

      Smazat
    2. Z těch barev tryská stejná síla, jako když stojíš v ranním oparu barev na zahradě a nadechneš se. Neskutečné!

      Smazat
  16. Na prvním obrázku si medojed kapský pošušňal.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Musím dát na vstupní dveře do sálu červeně přeškrtnutý obrázek medojeda :-).

      Smazat
  17. Mou jedničkou je dvojka :).
    Myslìm ale, že bys fotky neměl mazat, třeba časem na některé objevíš dříve nepovšimnuté kouzlo.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Uchovávám vždy ještě "šedou zónu" kterou jsem sice vyřadil, ale bylo to na hraně, právě kvůli možnému budoucímu estetickému prozření. A pak jsou témata, která uchovávám skoro kompletní, např. fotky z Japonska jsem bral jako obtížně nahraditelné, a uchoval jsem jich proto v archivu víc než polovinu. A je fakt, že už jsem se k několika z nich po létech vrátil jako k "fotoarcheologickému objevu", jedna taková fotka je teď dokonce na výstavě. Ale u Kouzelné zahrady je trochu jiná situace, tam nejde moc o dokumentaci a realitu, takže vyhozená fotka nejspíš nezačne chybět :-).

      Smazat
  18. Tak mě se nejvíc líbí ten poslední "Painting".
    Snažím se ti představit si tě při tom focení, jak se popisuješ jako křepčící šílenec, ale vždy to stojí za to... Nedávno jsem byla na té tvé výstavě tady v Plzni, zahrada tvých rodičů je pro tebe velkou inspirací, jak jsem na vlastní oko shlédla. Ty tvé fotky jsou opravdu originální a působvé...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc mě těší, že ses přišla na plzeňskou výstavu podívat. Ona se ta zahrada, která byla kdysi dávno mým dětským královstvím, v poslední době dost proměnila, ale to zase pro tenhle typ fotek tolik nevadí :-).

      Smazat
  19. Za mě je hódně zajímavá fotka "medová", tady druhá. Pěkně by se vyjímala v mé trucovně mezi dalšími fotoobrazy od tebe. Mysli na mě, až budeš tvořit fotky pro zákazníky a fanynky. Jsem obojí. Na výstavy se nedostanu, ale tento článek mi supluje oboje - návštěvu u tebe i potěšení ze zajímavých forem z vaší staňkovské zahrady ☺

    OdpovědětSmazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.