pondělí 30. prosince 2013

Faunovo velmi pozdní odpoledne

Když se mi kdysi dávno dostala do ruky knížka povídek Jiřího Brdečky s názvem Faunovo značně pokročilé odpoledne, vůbec jsem netušil, že podle titulní, jen několikastránkové a nijak oslňující povídky natočí Věra Chytilová jeden ze svých nejlepších filmů. Ostatně tehdy jsem knížku četl kvůli úplně jiné povídce s názvem Příběh básníka Jehlana, která nám tehdy připadala velmi líbivě protistátní na to, že knížka byla k dispozici ve veřejné knihovně. Titulní povídka mě ale tehdy ničím nezaujala. Naštěstí zaujala známou českou režisérku, jejíž díla jsou známá mimo jiné i bohatými feministickými prvky. A jaké jiné téma může takovou filmařku lákat víc než motiv stárnoucího seladona, který veškerou svoji energii dává do svých stále nových a nových milostných dobrodružství a s pokročilým věkem se stává ve svém konání stále směšnějším a politováníhodnějším.

Ukázka z původní povídky Jiřího Brdečky: "Když skončil svou práci, šel rovnou domů, vykoupal se, oblékl svůdcovský úbor, jehož základním prvkem byla bělostná silonová košile. Měl dvě, pral je každou noc před spaním a pečlivě vyvěšoval. Proměna kádrově nezávadného pracujícího inteligenta v samoúčelného erotika si vyžádala asi hodinu. Pak se ihned vyrazilo na lov. Třeba říci, že to byl člověk kultivovaný, a proto opovrhoval manévry pouličního seznamování, které přenechával vulgárním duchům. (...) Velmi rychle odhadl objekt a pak se choval rezervovaně nebo drze, seriózně nebo žertovně, brutálně nebo něžně, v dalších kolech však vždy romanticky, ba sentimentálně. Díky pružnosti svých metod měl úspěchy na široké základně a měl je už hezky dlouho. Byl tu však jeden problém. Ačkoliv změnil za svého života nejeden světonázor, jeho samoúčelně erotický vkus stagnoval, to jest setrvával u dívek zhruba dvacetiletých, ne-li kapánek mladších."
 

neděle 29. prosince 2013

Nedělní miniglosy č.251

Ekonomičtí experti hodnotí vánoční poselství prezidenta Zemana jako mimořádně úspěšné. Mnozí z těch, kteří jeho sebestředný vánoční proslov sledovali, totiž rozbili v afektu svůj televizor, takže si budou muset po Vánocích koupit nový, což bude mít blahodárný vliv na vývoj HDP. Analytici vypočítali, že by mělo v letošním roce stačit 238 podobných prezidentových proslovů k veřejnosti a výsledky české ekonomiky by se mohly vyšplhat zpět na optimistické hodnoty před krizí v roce 2008, bude-li ovšem v českých domácnostech ještě co rozbíjet.
-----------------------
Lukrativní zakázku získaly barrandovské ateliéry, kde by měl do příštích Vánoc vzniknout remake slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku. Podařilo se nám zjistit, že nová verze pohádky má být přizpůsobena rostoucímu počtu muslimských obyvatel EU, což se odrazí v určitých změnách děje především v samotném závěru, kde ztracený střevíček padne jako ulitý nejen Popelce, ale i dalším třem dívkám. Jen drobné dodatečné úpravy čekají filmovou Zlatovlásku, kde se objednavatelům velmi líbilo, že si nápadník vybírá svou vyvolenou výhradně ze zahalených žen, byť s pomocí tak nízkého tvora, jako je moucha.
 

sobota 28. prosince 2013

O olověné rybě

Bylo to před čtyřmi lety, co jsem se poprvé o Štědrém večeru odhodlal podle nejlepších vánočních tradic nahlédnout do své budoucnosti litím olova. Tahle tradice se - na rozdíl od mnoha jiných - v naší rodině nepěstovala a v posledních letech se ji snažím udržovat aspoň pro sebe. Nebojte, nejsem z těch, kterými pomyšlení na nekonečnou sílu Osudu cloumá každý den a kteří jsou ochotni v cestě za předurčenými zážitky odvrhnout vše ostatní; jsem k těmto věcem víceméně skeptický, ale myslím, že jednou za rok neuškodí podívat se budoucnosti vstříc, když je to dokonce na základě toho, co jsme si vytvořili vlastníma rukama.

Když jsem si lití olova vyzkoušel poprvé, zjistil jsem, že udělat odlitek je ještě to nejjednodušší. Mnohem složitější je najít v jeho podivuhodných tvarech něco skutečného a existujícího, aby bylo možné přistoupit k odhadu věcí příštích. Proto první "sebevěštba" byla velmi opatrná, byť závěr byl nakonec poměrně jasný. To jsem ještě netušil, že tehdejší ortel mého vlastnoručně vytvořeného olověného artefaktu - Láska s překážkami - nad kterým jsem se tehdy jen se skepticky kroutící hlavou usmíval (kdo s mou povahou emeritního přírodovědce by přece podobným povídačkám věřil, že?), se naplní v míře vrchovaté a začne s tím právě v následujícím roce způsobem, který bere dech i jinak zcela zdravým plicím. To je ovšem něco, co je vidět vždy až zpětně, takže jsem se teď s odstupem čtyř let při čtení svého tehdejšího blogového článku O olověném artefaktu docela zarazil, když jsem tehdejší "zábavnou předpověď" porovnal se skutečností, s tím, co se v mém světě doopravdy odehrálo.
 

úterý 24. prosince 2013

O hmotném a nehmotném štědrém dnu

Když jsem dnes ráno obhlédnul výsledky včerejšího "Štědrého předvečera", musel jsem být celkem spokojený: Naporcovaný kapřík připravený na odpolední experimenty a improvizace mého občasného kuchařského alter ega. Kotel rybího vývaru se zeleninou připravený na trpělivé obrání kousků masa a veliká mísa bramborového salátu - samozřejmě připraveného (jako ostatně ve všech domácnostech) podle toho jediného, pravého a nejlepšího zaručeného receptu. Všechno jsou milé hmotné projevy vánočních svátků, k Vánocům neodmyslitelně patří a mám je rád.
 

pondělí 23. prosince 2013

Předvánoční Praha okem malostranského chodce

Kdo navštěvuje můj blog delší dobu, už ví, že pro mne Vánoce začínají už 22. prosince večer. Tehdy totiž slavím své "volitelné narozeniny", narozeniny, které jsem si na rozdíl od těch přidělených sám vybral, protože to datum ovlivnilo můj život naprosto zásadním způsobem. No a slavím je vždy večerní a noční procházkou po Malé Straně, většinou začínám na Malostranské, procházím okolními ulicemi kolem senátních a sněmovních paláců, nakukuji do oken hotýlků a hospůdek a nakonec se propletu až na Malostranské náměstí, obejdu místní rušné restaurace (U mecenáše i U Glaubiců měli dnes narváno), nakouknu na Kampu, z Karlova mostu obhlédnu Čertovku a Vltavu a dosažením staroměstského břehu Vltavy můj výlet končí.
 

neděle 22. prosince 2013

Nedělní miniglosy č.250

Pozn.: Milí návštěvníci, tak to letos pěkně vyšlo, že jubilejní Nedělní miniglosy spadly do těsně předvánočního času. Dvěstěpadesátka je docela sympatické kulaté číslo, a proto jsem se rozhodl udělat totéž co v případě čísla stého a dvoustého a vydávám miniglosy speciální, výběrové. Obsahují 30 glos z celkového počtu 245, vybraných podle toho, co mi během včerejšího letmého přečtení přišlo jako ne ještě úplně časem vyšeptalé. Uvidíte sami, jestli vás výběr potěší, ale rozhodně se nestyďte mi napsat, co vám ve výběru chybí nebo co přebývá, a taky všechno, co si o tomto specifickém a na mém blogu už tradičním žánru myslíte. Přeji všem krásnou zlatou neděli a těším se na shledanou u nekulatého čísla 251 :-).
-----------------------
-----------------------
Eurohujeři v minulém týdnu dosáhli prvního významného úspěchu své nedávno vytvořené mezinárodní platformy, když prosadili plošné dotace na švestičky z vlastní zahrádky. Každý obyvatel zemí Evropské unie tak bude mít oficiálně nárok získat dotaci na svých vlastních pět švestek. Po prvním úspěchu se nadšení eurohujeři rozhodli, že se budou scházet každý první pátek v měsíci v eurokreslírně. (č.204)
 

úterý 17. prosince 2013

Adventní noční imprese

Jen těžko se to změní:
Pokaždé, když tě mé sny hostí,
noc rozkvétá tvou přítomností.

Zaplatím jakékoli vstupné
na tohle skvostné představení,
mládeži velmi nepřístupné.

I když adventní noc
je světel zcela prostá,
napočítám do deseti
nebo do sta
a rozechvělý vděkem
po kolejích
vyrazím za dotekem
dychtivých rovnoběžek.

Vánočním zvonkem
s ohmatanou stužkou
zvoním do tmy
a jdu za světluškou.

neděle 15. prosince 2013

Nedělní miniglosy č.249

Od té doby, co má Česká republika dva policejní prezidenty, se množí podobné žaloby v jiných oblastech, takže řada českých měst už má dva starosty a za některé fotbalové a hokejové týmy začali nastupovat dva brankáři. Největší akcí tohoto druhu je ustanovení druhé Poslanecké sněmovny, protože soudy rozhodly, že její rozpuštění, kvůli kterému se nedávno uskutečnily předčasné volby, bylo nezákonné. Předpokládá se, že nová Poslanecká sněmovna bude dál úřadovat ve sněmovních prostorách v Praze, zatímco druhá skupina poslanců by mohla využívat prostory v Avignonu, který má na schizma podobného rozsahu z historických důvodů připravenou veškerou nezbytnou infrastrukturu. Provoz dolní sněmovny se tak výrazně prodraží; nejvíc se projeví vyšší náklady na dopravu u poslanců, kteří byli zvoleni do obou zákonodárných sborů, a budou proto muset mezi oběma městy pendlovat.
-----------------------
Obrovské množství lidí každý den obléhá areál Vysoké školy ekonomické v Praze. Důvodem je velká vánoční kapaň několika obchodních řetězců, jejímž hlavním sloganem je "Velké vánoční slevy na VŠE!"
 

pátek 13. prosince 2013

Adventní haiku

Mám rád adventní čas. Jak jsem to nikdy dříve nedělal a v dodržování tradic jsem byl rebelsky vlažný, v posledních létech nečekaně sám sobě pravidelně dopřávám voňavý adventní věnec a teplé mihotavé světlo jeho zapálené svíčky mi dělá společnost za dlouhých večerů - byť notně pokrácených pozdním příchodem z práce. Sebemenší drobnost v takovém světle dokáže rozpohybovat na rozlehlých bílých stěnách velkolepé představení stínového divadla. Ze světla se tak rodí pohyb a advent je přece právě očekáváním svátku zrození.

Když v takovém osvětlení proti plameni svíčky vyřknete několik slabik haiku, přeběhnou po stěně tetelivě i jejich stíny, které - když je nezachytí notová osnova pavučiny v koutě pokoje - vyběhnou velkým oknem do zamlžené naoranžovělé noci. Ukážu jim správný směr a popřeju šťastnou dlouhou cestu, i když věřím, že trefí i bez mé rady.


Adventní haiku

V milosti hříchu

s Nadějí objímám se

při světle svíčky.

úterý 10. prosince 2013

Zážitky s řeckou televizí

Zvu vás na třetí návštěvu Athén z listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil řeckou metropoli, abych si tu splnil jeden ze svých snů a zúčastnil se nejklasičtějšího ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Je sobotní večer před nedělním maratónem a já se právě vrátil do hotelového pokoje z únavného celodenního putování městem. Dlouho jsem se zapřísahal, že v sobotu před závodem budu odpočívat, ale ono to prostě na takovém úžasném místě, kde na vás vykukuje evropská historie na každém rohu, nejde moc dobře. Třetí úryvek z více než čtyřicetistránkové reportáže popisuje zážitky s řeckou televizí. Běžný Čech neznalý novořečtiny si sice moc neužije, dávají-li právě konverzační komedii z prostředí řecké vesnice, ale já měl štěstí na docela zajímavé pořady :-).
Předchozí dvě reportáže najdete v článcích V athénském taxíku a O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli

Právě tento víkend probíhá v Řecku kongres politické strany PASOK. V televizi vysílají přímé vstupy, hodiny a hodiny jsou věnovány komentářům a rozhovorům s přímými účastníky. Ti snad musejí mít každý několik dvojníků, protože hovoří se všemi reportéry, stíhají se přitom ještě šavlovat s politickými oponenty a usmívat na diváky. Není divu, že ve všech průvodcích se radí: Bavte se s Řeky, o čem chcete, jen ne o politice. Řek o politice nehovoří, Řek politikou plane. Oči mu žhnou, mluví afektovaně, někdy pateticky křičí a deklamuje. Kdepak civilní projev. Kdepak humor. Politika je panečku vážná věc! Když jsem zažil na Lefkadě volby, byl celý ostrov vzhůru nohama. Zkoušel jsem tehdy reklamovat fakt, že na našem pokoji neteče teplá voda. Nic se ale nedalo opravit, protože přece budou volby a všichni - včetně všech dostupných opravářů - jimi prostě žijí. Poslední týden pobytu nám musela stačit voda studená.
 

pátek 6. prosince 2013

Infračervená Mumlava

Kdybych měl s publikováním dalšího článku čekat, až se blog umoudří a přestane blbnout - jak jsem původně předpokládal - už bych toho asi letos moc nenapsal. Zatím mám pocit, že situace je čím dál horší, ale rozhodl jsem se, že se tím tentokrát nenechám rozhodit a publikuji aspoň pár fotek z výletu do Harrachova, kam jsem si na říjnový státní svátek zajel na otočku fotit (jak jinak než v infračervené části spektra, protože infračervenou kolekci se snažím ještě o pár obrazů obohatit) zajímavou modelku - říčku Mumlavu. Fotky jsem vám kdysi dávno slíbil v článku o hledání Ducha řeky a myslím, že nastal správný čas tento slib splnit. Nebudu tentokrát moc psát, ale spíš se soustředím na fotky.

neděle 1. prosince 2013

Nedělní miniglosy č.248

Protože komunikace mezi Prahou a Bratislavou je v poslední době na výborné úrovni a vzájemná spolupráce mezi oběma zeměmi se rozvíjí v mnoha oblastech, premiéři Slovenska a České republiky Robert Fico a Jiří Rusnok se dohodli na možnostech opětovného využití starého a ve světě stále ještě pozitivně vnímaného nápisu Made in Czechoslovakia. Česká vláda v demisi navíc navrhla, že z důvodu větší prestiže v zahraničí by měl prezident Miloš Zeman jezdit na zahraniční cesty výhradně pod jménem Václav Havel.
-----------------------
Po dlouhých létech neúspěšného vyjednávání s řadou potenciálních zájemců se konečně podařilo najít kupce pro část českých vojenských bitevníků L-159 ALCA. Přesná totožnost amerického kupce je předmětem obchodního tajemství, ale Nedělní miniglosy se z dobře informovaného zdroje dozvěděly, že si je zájemce vybral především proto, že mu svým jménem připomínaly jeho velký vzor a slavného předchůdce - Al Capona.
 

sobota 30. listopadu 2013

Pražské pomníky 19. století

V Clam-Gallasově paláci v pražské Husově ulici se právě koná výstava, kterou jsem chtěl vidět ze dvou důvodů: Jednak jsem si špatně přečetl název (oficiálně zní Metamorfózy politiky - Pražské pomníky 19. století) a doufal jsem, že si tam připomenu některé pomníky druhé poloviny 20. století, které vzal už dávno a oprávněně ďas, a jednak jsem chtěl vidět, jak to vypadá uvnitř Clam-Gallasova paláce, kde jsem - považte - v celém svém životě ani jednou nebyl, přestože jde o obdivuhodnou a rozsáhlou pozdně barokní stavbu, která si o prozkoumání dávno říkala. Ale dlouhá léta byl palác zavřený a přestože kašna "Terezka" ve zdi paláce je mým oblíbeným pražským místem, dovnitř jsem poprvé nahlédl až teď. A i když sochy 19. století nejsou zrovna mým šálkem čaje, za těch 80 korun vstupného mi to stálo. Dnešní fotografie jsou právě z tohoto paláce, jsou ale focené mobilem, a tedy opravdu jen ilustrativní.
 

středa 27. listopadu 2013

O myšlenkolapkách, filmových kostýmech a bílých dírách

Je zvláštní a svým způsobem záhadné, jak jsou některé věci a lidé schopni přitahovat naše myšlenky. Ač jsem kdysi pár let učil i fyziku, důvod toho zvláštního "magnetismu" mi zůstává utajený. Proč na něco nebo na někoho dokážeme myslet tak intenzivně, že sebedůležitější jiné věci a jiní lidé proti takové "myšlenkolapce" nemají nejmenší šanci? Je něco takového popsatelné ještě v rámci přírodních zákonů, nebo jde spíš o úkaz, který se přírodními zákonitostmi nenechává omezovat? A lze podobné myšlenkolapce něčím konkurovat?

Jednou z možností je myšlenkolapku "převrstvit" nějakým bezprostředním silným zážitkem, k čemuž jsem měl včera výjimečnou příležitost. Byl jsem totiž pozván na velkolepý večírek pro několik set lidí, který měl být pojatý zároveň jako kostýmní merenda, takže se podle pozvánek očekávalo, že hosté přijdou v převlecích za filmové postavy. Je zvláštní záliba přiřazovat se kostýmem podle pokynů záludných pořadatelů do různých dob, zemí či tématických celků. Přiznávám, že jsem celkem rád tím, kým opravdu jsem, nedělá mi dobře přetvařování ani převleky, dokonce ani kvůli všeobecnému veselí. A tak jsem se rozhodl udělat to tak, jak to dělává řada umělců, kterým napřed nějak "vyjde" jejich artefakt a oni až ex post podle výsledku vymýšlejí příběh, co to všechno znamená.
 

neděle 24. listopadu 2013

Nedělní miniglosy č.247

Pozn.: Taky se vám stává, že něco, na co jste se neskonale těšili a kvůli čemu jste ani nemohli dospat, zvrtáte ponejvíce vlastní pitomostí, kterou bohužel není možné na nikoho svést, i když by to bylo moc lákavé? Že byste film dne nejradši zase vrátili na začátek a zkusili to ještě jednou a líp? Že se na sebe druhý den po ránu radši odmítáte podívat i do zrcadla, abyste ho nemuseli ze vzteku rozbít? Je logické a jasné, že vás v tu chvíli přejdou i poslední zbytky humoru a optimismu. Věru - optimální rozpoložení pro napsání opravdu zábavných Nedělních miniglos! Ale něco člověk dělat musí, protože rozbíjením zrcadel se na dlouho nezabavíte, aspoň ne u mě doma, protože bydlím v Dobřichovicích a ne na Petříně. Tak jestli v miniglosách bude dnes něco drhnout, je to proto, že v redakci dnes duchem nepřítomného zkušeného šéfa Čerfa, který někde vyspává opici, nahradila nezkušená, ale velmi ambiciózní a přizpůsobivá rychlokvaška Pitomý Čerf. Tak uvidíme, s čím se vytasí dnes, když už včerejšek byl plně v jeho režii.

Kromě několika řádů německých rytířů se o svůj majetek v rámci církevních restitucí přihlásili i blaničtí rytíři. Celý proces zatím ale brzdí fakt, že blaničtí rytíři odmítají dodržet standardní restituční proces s výmluvou, že na české úřady se budou ochotni vypravit až v okamžiku, kdy bude české zemi nejhůř.
 

čtvrtek 21. listopadu 2013

Čtyřretí

Tématem týdne na blogu.cz jsou tentokrát "Prsa", což je samozřejmě samo o sobě téma mimořádně krásné, citlivé a lákavé. Ne však v okamžiku, kdy o tom samém píšou mnozí. Ne na povel, povely nejsou nic pro mne. A tak jako už téměř tradičně téma týdne vynechám, nebo - lépe - posunu na jindy, až se tak nádherné téma vyhrabe z následků současné blogové inflace a opět na něm ulpí jemný poprašek něžného tajemství.

Abych nepodlehl pokušení, dám na rady filosofů a pozvednu raději své oči výš, ale zas ne tak vysoko, jak by si možná oni filosofové přáli, jen malý kousek, zkratkou přes ladnou šíji a jemně tvarovanou bradu. Ke rtům, které na sebe právě asi nevraží, protože se odtáhly daleko od sebe, čehož využily zuby k širokému rozhledu do okolí. Tak takhle to tedy venku vypadá v tom listopadu!...

Tak krásné rty zaslouží slova jako med,
aspoň pět veršů pro každý tvůj ret;
čtyřverší totiž zdá se mi být málo,
když štěstí v mém snu už smůlu obehrálo
v kartách, z nichž složil jsem svůj svět.

Navzdory rozumu a po vůli touze
z čtyř našich rtů chci udělat pouze
jediný.
Hoď kamenem, pokud jsi sám
bez viny.

středa 20. listopadu 2013

O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli

Dnes podruhé se vracím článkem o šest let zpátky do listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil Athény, abych si tu splnil ten méně důležitý ze svých snů (o tom důležitějším jsem si tehdy ještě netroufal ani snít, byť už byl i tehdy pěkně naklíčený) a zaběhl si nejklasičtější ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Zbývá právě poslední den do maratónského závodu, před Řeky i přede mnou je slunečná a teplá listopadová sobota. Vybírám z původní více než čtyřicetistránkové reportáže dva úryvky, které spojují nádherné antické památky a také zvláštní novodobý athénský sport - hvízdání na píšťalku. Kdyby se v tom sportu konalo mistrovství světa, athénští hlídači památek by jistě patřili k favoritům.
 

neděle 17. listopadu 2013

Proč dnes nevyjdou Nedělní miniglosy?

Dnes je první neděle od 16. srpna 2009, kdy jsem se rozhodl, že nevyjdou Nedělní miniglosy. Není to nic pozoruhodného, leč narušuje se tím tradice, uznávám. Schválně, proč si myslíte, že tomu tak je?

1. Protože je dnes státní svátek a odbory to nerady vidí.

2. Protože mě tentokrát poprvé vůbec nic zábavného nenapadlo.

3. Protože tím symbolicky protestuji proti přehlížení dalších a dalších náznaků, že se to, co bylo právě před 24 lety odstraněno, se zase pomalu oficiálně vrací do hry.

4. Protože pevná daná pravidla je třeba občas porušit, aby nezatuchla a nezačali jsme jim otročit.

5. Protože jsem na napsání Nedělních miniglos neměl ani trochu času.
 

úterý 12. listopadu 2013

Hřejivé haiku

Mám rád sálání krbu doprovázené praskáním dřeva. Stačí nastavit dlaně, kterým se teplem navrací jejich pozapomenutá citlivost na vše, co je tak příjemné na dotek. Stačí nastavit pobledlou tvář, které se hned vrací nepřízněmi života poztrácený nach. Stačí přisunout křeslo a nastavit šikovným oranžovorudým masérům svá bolavá záda k masáži bez dotyku. Mám rád, když se léčivé teplo z krbu rozlévá do místnosti a na své cestě se s námi laská, jako by nešlo o projev neosobní překotné oxidace, ale o laskání něžnýma rukama milovaného člověka, jehož nenapodobitelným úsměvem se postupně a nezadržitelně plní obývací pokoj. Mám rád, když ve víru proudícího tepla ztrácí polosuché bílé víno ve sklence na stolku své správné vychlazení a připravuje tak našim chuťovým pohárkům neobvyklý a trochu neřestný zážitek.
 

neděle 10. listopadu 2013

Nedělní miniglosy č.246

Pozn.: Dnes jsem doplnil na svém fotowebu www.petrvapenik.cz sedmnáct nových fotografií do cyklu Infračervené řeky. Jedná se o fotky z okolí Berounky, z pražských vltavských břehů, z Bubovických vodopádů i z hektického fotovýletu do Krkonoš na říčku Mumlavu. Některé fotky jste už měli možnost vidět s komentářem i na blogu (například v posledních dvou článcích), některé mají na webu svou premiéru a v blogovém článku se teprve objeví. Budete-li tedy mít zájem navštívit moje fotostránky, které měním a upravuji zatím jen občas, jste samozřejmě zváni.

Zlatý retrívr Darcy, který patří prezidentskému páru, oznámil na mimořádné tiskové konferenci, že rezignuje na svou funkci prvního psa. Důvodem, je, že Darcy pravděpodobně způsobil nakrabacení koberce, o který pak jeho pán v noci zakopl při cestě na toaletu a zranil si přitom koleno. Darcy přitom původně rezolutně popřel, že by byl v místnosti vůbec přítomen, přestože ho natočily štáby několika televizí a na místě ho spatřili i členové prezidentské ochranky. Darcy svou lež přiznal až poté, co žurnalistům vylíčil své očité svědectví poslanec Michal Hašek, který má sice osobně Darcyho moc rád, ale jednak pravda je pro něj věcí posvátnou a jednak se potřeboval někomu pomstít za svou vlastní vynucenou rezignaci. Darcy nicméně uvedl, že nerezignuje úplně a zůstane alespoň na pozici řadového psa. Navíc si ponechá i svých dalších 26 psích funkcí, takže na povinnosti všech prezidentských návštěv příjemně ho drbat na krku se nic nemění.
 

čtvrtek 7. listopadu 2013

Na rande k Vltavě?

Tenhle fotografický článek je ode mne trochu poťouchlý. Až dnes jsem si totiž všiml, že Tématem týdne na blog.cz bylo vyhlášeno "Kam na rande". Chtěl jsem sice původně pouze publikovat svoje infrafotky z "pražské Vltavy", které jsem vám minulý týden slíbil, ale pak jsem si řekl, že právě břehy Vltavy s nádhernými výhledy na starou Prahu by taky mohly být pěkným místem pro rande. Tak proč nevyužít těch několika fotografií pořízených během extrémně teplého a slunečného posledního říjnového víkendu a neuplést z nich krátký článek na zajímavé Téma týdne, byť jde samozřejmě o představu ideální a v kýžené nejlepší možné konstelaci nejspíš naplnitelnou jen s komplikacemi. Ale kdyby nic jiného, aspoň je vidět, že itinerář mám připravený a v záloze ještě nejmíň dalších pět :-).
 
 

úterý 5. listopadu 2013

Duch řeky

Jak už jsem uvedl u fotek od Berounky, snažím se teď doplnit už celkem bohatou kolekci infračervených fotografií řek. Proto jsem si poslední říjnový víkend udělal malý fotografický výlet "na otočku" na řeku Mumlavu do Harrachova. K peripetiím výletu se ještě vrátím, protože si zaslouží víc prostoru; jejich výsledkem však byly jen necelé 2 hodiny času na místě, kde jsem si přál fotit. Navíc kolem okouzlujících Mumlavských vodopádů proudily po turistické magistrále díky mimořádně vlídnému počasí neustálé davy jako na Václaváku ve vrcholné sezóně. Samozřejmě se s nimi všichni chtěli i vyfotit, což fotografům, kteří by měli nejraději na fotce právě jen vodopády a ne opičky početných výprav německých turistů, nesvědčí ani při standardní expozici, natož při expozicích několikaminutových.
 

neděle 3. listopadu 2013

Nedělní miniglosy č.245

Potomci skvělého předválečného fotbalového útočníka Antonína Puče podali trestní oznámení na skupinu poslanců kolem sociálního demokrata Michala Haška za poškození dobrého jména.
-----------------------
Evropská unie připravuje doslova revoluci ve splachování. Nová závazná pravidla by měla stanovit nejen jednotný způsob splachování, ale i povolenou četnost a maximální objem použité vody. Práce na evropské směrnici o splachování se již nadějně rozjely, v současné době např. již třetí měsíc jedná přípravná komise o tom, jakým politicky korektním výrazem by bylo možné nahradit dosud pracovně používaný termín "eurohovno". Na rozdíl od vytváření legislativy k používání elektrických žárovek a k zakřivení banánů chce hrát tentokrát Česká republika významnější roli, a proto nabídla ke spolupráci několik kvalitních odborníků. "Nechceme být jen útrpnými a věčně remcajícími příjemci evropských pravidel," řekl nám ministr zahraničí v demisi, "zvlášť pokud jde o oblast, ve které Evropě máme co nabídnout, vzhledem k tomu, jak jsou naši politici a státní úředníci splachovací."
 

sobota 2. listopadu 2013

V athénském taxíku


Díváte-li se i na sportovní televizní stanice, určitě už jste zaregistrovali, že v nabídce nejsou jen přímé přenosy nebo záznamy z předešlé noci, ale někdy i záznam sportovního podniku, který se odehrál před mnoha lety. Dávná olympijská soutěž, finále mistrovství světa ze šedesátých let, hokejový souboj mezi Sovětským svazem a Kanadou, atd., atd. Někteří nostalgicky zavzpomínají, jiní nechápavě kroutí hlavou nad tím pravěkem. Dnes se i já připojím k této retro módě. Přesně před šesti lety, na začátku listopadu 2007, jsem si totiž splnil (poprvé) svůj sen zúčastnit se toho nejtradičnějšího maratónu na světě na trase Marathon - Athény (zdejší štamgasti si mohou vzpomenout, že po čtyřech letech jsem si tu náročnou, ale v cíli doslova extatickou zkušenost ještě zopakoval, pár fotek si můžete prohlédnout např. v článku Maratónci v Marathonu). Z pětidenního zážitku vznikla ucelená asi čtyřicetistránková reportáž, která se ale na mém blogu pochopitelně nikdy neobjevila, protože tehdy ještě neexistoval - provoz na těchto stránkách se rozjel až po dalších čtrnácti měsících. No a já jsem se rozhodl, že vám pár výňatků ze svých tehdejších athénských zážitků s odstupem zprostředkuji. Uvidíme, jestli dokážou i po šesti létech něčím zaujmout.

Šest let! Kolik se toho za tu dobu odehrálo? Nevím, jak u vás, ale u mě dost. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, jak budu za šest let fungovat, co budu dělat, kde budu bydlet, co bude určovat moje životní plány a o kom se mi bude zdát, nejspíš bych mu nevěřil. Ačkoli - když se na to celé zpětně dívám - všechno, co se u mne v posledních letech děje, bylo latentně přítomné už tehdy. Snad jenom to pravidelné psaní na blog ještě ne. Ale není ta moje vůbec první rozsáhlejší reportáž právě první blogovou předzvěstí?

Jeli jste někdy v Athénách taxíkem? Nejen pražští taxikáři, ale i ti athénští mají určitá specifika. Zvlášť když na ně máte přílišné požadavky :-).
 

pátek 1. listopadu 2013

InfraBerounka 2

Nedávno jsem publikoval článek s prvními dvěma fotkami Berounky v infračerveném světle, ve kterém jsem slíbil ještě dvě až tři fotky přidat. Budete to teď se mnou muset nějakou dobu vydržet, protože ještě před příchodem zimy chci trochu doplnit svou existující infračervenou kolekci. Až poté bych se měl vrátit do světa normálních barev, teď ale má doplnění dlouhodobého cyklu "Infračervené řeky" přednost.
 
 

pondělí 28. října 2013

Dotazník od Vendy

Po dlouhé době jsem se odhodlal zúčastnit se jednoho z oblíbených a ve vlnách se občas vracejících "dotazníkových řetězáků". Dotazy jsou od Vendy a připadly mi zajímavé, tak se k akci rád připojuji. Zůstanu ale věrný své zásadě nepodílet se na inflaci podobných internetových materiálů, takže otázky jako obyčejně pouze zodpovím, ale nerozmnožím :-).

1. Jaký byl nejhezčí zážitek za tento rok?

Pro mne to byly dva neskutečně studené a sychravé, ale zároveň magické a výjimečné dny v jedněch krásných lázních. Daleko daleko za nimi klopýtá na druhém místě do cíle původně favorizovaná červnová výstava mých fotek na dobřichovickém zámku :-).

2. Umíte se rychle rozhodovat? Nebo jste ve svém rozhodování laxní a spíš některé věci odsouváte či necháte osudu?
 

neděle 27. října 2013

Nedělní miniglosy č.244

Po velkolepém volebním úspěchu hnutí ANO se obratem zaregistrovala tři nová politická hnutí nazvaná pracovně NE, NIKDY! a NEVÍM.
-----------------------
Dá se předpokládat, že jako obvykle po vítězných volbách Česká sociální demokracie vymění svého předsedu, "Je to u nás taková pěkná tradice, že po volbách postupuje do čela strany její první místopředseda, a bývalý předseda si založí na vejminek nějakou jinou stranu," potvrdil Nedělním miniglosám první místopředseda ČSSD Michal Hašek. "Rovněž bych na novém postu rád využil nadstandardních vztahů s prezidentem republiky, který mi jako zkušený politický praktik dává spoustu dobrých rad. Právě dnes mi při jednání v Lánech například poradil takový skvělý fígl, který by mě samotného asi nenapadl, že bych totiž měl před příštími volbami nechat místo prvního místopředsedy pro jistotu neobsazené."
 

sobota 26. října 2013

O únavě z voleb

Dnes jsem chtěl původně odjet hned ráno fotit na Šumavu, ale nepodařilo se mi to. Včera jsem totiž byl u voleb a "intelektuální" práce při výběru toho nejvhodnějšího (nebo spíš nejméně nevhodného) politického hnutí či strany mě vyčerpala natolik, že mi už celý večer padala únavou hlava. Zatímco běžně - i o víkendu - spím maximálně šest hodin, dnes jsem vstával až po devíti hodinách a ještě teď je moje hlava těžší než medicinbal. Místo volebními klipy tolik proklamovaného radostného občanského aktu jsou pro mě volby spíš "danse macabre", po kterém se duši příliš neuleví, ale ráno čeká nepříjemná kocovina - bohužel bez onoho předcházejícího opojení, za které semtam trocha kocoviny stojí.

Předesílám, že jsem poctivým voličem. Svobodné volby pro mne znamenají tolik, že bych nikdy svůj hlas nenechal propadnout, aby z něj byť jen kousíček schramstly síly, které jsou pro mě zcela nepřijatelné. Mockrát už jsem se pustil do debaty s lidmi, kteří se rozhodli nevolit, vyslechl jsem jejich důvody, které jsou možná pochopitelné, ale stejně nad nimi vždycky kroutím hlavou. Tento postoj chápu ve společnosti, která nemá s demokratickými principy nic společného, ale přes všechny výhrady, které k současné společnosti mám a přes všudypřítomné snahy z těchto principů mnohé odkrojit, zatím náš stát na těchto principech stojí - se vším dobrým i špatným, co s sebou tato jistě nedokonalá forma správy věcí veřejných přináší. Ani tentokrát jsem tedy ani chvilku neuvažoval, že bych volit nešel; na rozdíl od mnohých si myslím, že v našich současných podmínkách nejde o smysluplný projev vzdoru, ale jen o projev rezignace, což je podle mne nejhorší možná alternativa. Ale co si z nabídky kandidujících sil a hnutí vybrat?
 

úterý 22. října 2013

InfraBerounka

Poslední víkend vysloveně lákal k malé fotografické procházce. Od své dobřichovické fotovýstavy jsem se jako fotograf dost flákal, na všechno jsem měl dost času a nové kousky, za které bych se vysloveně nestyděl, nepřibývaly. Nejspíš je užitečné, když se člověk dostane trochu pod tlak okolností, které ho donutí, aby začal konečně něco dělat. Tak jsem zase po nějaké době začal.

Rozhodl jsem se, že budu především postupně doplňovat svou infračervenou kolekci (pro návštěvníky zdejšího blogu i pro ty, co byli na mé červnové výstavě, už tato technika není ničím neznámým). Kdyby nic jiného, je to způsob focení, který se běžně moc nepoužívá, a tedy na čtenáře blogu neshlíží z každé druhé stránky, a já nejenže jsem propadl jejímu kouzlu, ale pomaličku už si dovedu aspoň přibližně představit, jaký výsledek by se mohl objevit na záběru. 
 

neděle 20. října 2013

Nedělní miniglosy č.243

Pořadatelům Velké pardubické se podařilo zopakovat úspěch předvolební akce hnutí ANO, když nechali během dostihového odpoledne zástupce zúčastněných stájí rozdávat návštěvníkům pardubického závodiště koblihy z produkce svých stájí zcela zdarma. "Moc dobrý nápad!" pochvaloval si jeden z pracovníků Hřebčína Napajedla. My tenhle sajrajt normálně vyhazujeme, ale pan Babiš nám ukázal, že český volič si je ochotný před volbami vzít cokoli od kohokoli, jen když je to zadarmo."
-----------------------
V každoroční prestižní anketě o nejsrdnatějšího českého disidenta - poté, co získal nečekaně Truman - Reaganovu medaili za svůj celoživotní nenápadný boj proti komunismu - triumfoval bývalý český prezident Václav Klaus v kategorii Skokan roku. Experti předpokládají, že v příštím roce by Klaus mohl vyhrát i v hlavní kategorii, protože se díky několika hodnověrným svědkům podařilo ověřit jeho tvrzení, že v době komunistické nadvlády používal v tramvajích výhradně šedá sedadla a těm červeným se ze zásady vyhýbal.
 

čtvrtek 17. října 2013

Portrét

Je zvláštní, jak se nám některé blízké tváře dokážou otisknout do paměti, mnohem víc než tváře nejslavnějších celebrit, dokonce mnohem víc než vlastní tvář, i když tu vídáme (pravda, nikdy ne úplně na své vlastní oči) téměř každý den. Kdybych měl na policii popsat vlastní tvář, aby mohli připravit identikit, tápal bych a vykresil bych nejspíš úplně jiného člověka - nikoli proto, abych podlým úskokem svedl ochránce zákona na scestí, ale protože něčeho takového prostě nejsem schopen. Ale v tomhle specifickém případě netápu ani trošku, protože ten portrét vídám, kdykoli přivřu oči. Vyprávět bych o něm dokázal hodiny. No a napsat by se na tohle téma dal snad i román na pokračování, anebo naopak - jen kraťoučké portrétní haiku.

Třeba může mít v této situaci sedmnáct slabik stejnou váhu jako šest proustovských svazků. Rád bych, kdyby mělo. Zvlášť když je dnes moje haiku zároveň i osobním dárkem, sice bez ozdobné barevné mašle, ale zato s tím nejupřímnějším věnováním. Stejně během dnešního večera už asi šest svazků napsat nestihnu :-).


Portrét

Do delty srdce

po tváři stékají ti

perly úsměvu.

Pár poznámek k literární soutěži

V posledním měsíci se na blog.cz uskutečnila literární soutěž Setkání s literární postavou. Protože jsem se této soutěže nakonec zúčastnil a moje účast dopadla nad očekávání dobře, rozhodl jsem se podělit se s vámi o několik postřehů z pohledu účastníka základního i finálového kola. Nebojte, už to bude opravdu naposled, odkazy na soutěž jste si v poslední době užili dostatečně, tak teď už se zase budeme věnovat jiným tématům. Ale dnes ještě aspoň pár bodů:

1. Dělostřelecká příprava
Už před tím, než jsem svou soutěžní povídku publikoval, jsem trochu zauvažoval o samotném smyslu literárního soutěžení v článku O literárních soutěžích. Nakonec se to ukázalo jako dobrá příprava, protože jsem si předem ujasnil, co od soutěže čekám; že se totiž nejedná o válku, ve které chci ostatní rozstřílet a rozdrtit je, ale o hru, ze které se chci spolu s ostatními potěšit. Zároveň jsem si dopředu šikovně zdůvodnil, že když po mé povídce neštěkne ani pes, není to nic nenormálního, a nejedná se o žádný důvod pro nespokojenost nebo snad dokonce smutek.

2. Proč jsem napsal soutěžní povídku?
Jsem přirozeně líný a nijak neprahnu po tom, aby ze mne v soutěžním afektu cákal adrenalin. Pak jsem ale absolvoval několik blogových debat o pravidlech tvůrčího psaní, ve kterých jsem byl v opozici proti názoru, že člověk musí mít za každých okolností na mysli daná pravidla žánru a výstavby textu. Ty debaty mne trochu rozdurdily, protože si upřímně myslím, že by se člověk neměl těmito psanými pravidly omezovat - ať už pozitivně ("...hlavně aby můj text byl přesně v souladu se šablonou!") nebo negativně ("...a just se budu snažit pravidla porušovat!") Jsem pořád přesvědčený, že člověk by měl psát primárně podle svého a teprve v okamžiku, kdy je text hotov ve stavu, že je s ním autor sám za sebe spokojený, může stát za to porovnávat se s nějakou teorií a s pravidly. Myslím si totiž, že napsat slušnou povídku není v principu nic těžkého, chce to jen mít dobrý nápad, umět obstojně česky a mít smysl pro rytmus a navrch trochu soudnosti.
 

neděle 13. října 2013

Nedělní miniglosy č.242

Prezident Miloš Zeman chce zavést místo dosud užívaného anglického názvu našeho státu Czech Republic jednoslovný název Czechia. Podle politologů jde o další krok od standardní České republiky směrem k "Zemanovu malému českému mocnářství", které by samotné - jako sice krásný ale příliš dlouhý název - mělo být zkráceno na "Zemanovo malomocnářství".
-----------------------
Poté, co soud ve švýcarské Bellinzoně nečekaně odsoudil bývalé majitele a manažery Mostecké uhelné společnosti k dlouhým nepodmíněným trestům za machinace a podvody při privatizaci podniku v 90. letech, zrušilo svou plánovanou cestu do Švýcarska z blíže nespecifikovaných důvodů několik početných státních a stranických delegací. "Rádi budeme získávat zkušenosti s fungováním jejich nestranné a výkonné justice," řekl nám jeden z členů delegace českého Senátu, "ale abychom neplýtvali státními penězi na cestovné, pro jistotu se s uvedenými justičními výdobytky seznámíme jen na internetu."
 

sobota 12. října 2013

Berounka v mizerném světle

Dnes jsem se chystal do Prahy trochu fotit, připravil jsem si plnou fotografickou polní, ale nakonec jsem usoudil, že počasí fotografování (aspoň takovému, jaké si představuji já) moc nepřeje a udělal jsem jen pár snímků Berounky. Olověné nebe a jednolité "kouřmo" udělaly své a zdálo se, že není možné vyfotit vůbec nic. Tak jsem ze zoufalství znovu použil svůj oblíbený infračervený filtr a zkusil, jestli nemůže mou mizernou fotonáladu vylepšit. Zkuste posoudit, jestli se to aspoň trochu podařilo, dávám vám tu pro srovnání dva přibližně stejné záběry - standardní i infračervený.
 

úterý 8. října 2013

Kalendářem inspirace

I v říjnu, stejně jako v září,
jsi inkoustem
v mém kalamáři.

Obraz tvých očí
(a přiznám, že i jiných vnadů)
stačí mi pro spoustu dalších
listopadů.

Před Vánoci,
nejspíš někde v šenku,
pozdvihnu i ke tvým rtům
svou sklenku.

S tvou drobnou řasou ve svém oku
přečkám snad i mrazivou
část roku.

Až tvé jemné vlasy zcuchá jarní fén,
i na poušti budu rázem
květy obklopen.

A když v letním vedru v parku ulehnu na trávu
verše budu sypat z tvého
krátkého rukávu.

Tak celý rok,
stejně jako v září,
budeš inkoustem
v mém kalamáři.

Dál cítím tvou sametovou dlaň
jak slunce
na své tváři.


Lehce rýmovaný přípodotek:

Vím, jednoznačné to není:
Jde o pár facek
či o pohlazení? :-)

neděle 6. října 2013

Nedělní miniglosy č.241

Na českém pracovním trhu roste v poslední době výrazně zájem o odpolední směny. Podle personalistů je to především proto, že před volbami roste počet lidí alergických na Tomia Okamuru, kterým je zatěžko vstávat do práce ráno, protože při tom často vidí Úsvit.
-----------------------
Nepříjemným nedorozuměním skončilo vyhlášení prvního ročníku ankety Doktor Kazisvět 2013. Hlavní organizátor chtěl navázat na nerudovskou tradici a ocenit novým titulem vybraný mimořádný medicínský počin, například oživení domněle mrtvého, jako se to podařilo doktoru Heribertovi v Malostranských povídkách. Členové poroty však neměli tak dobré literární vzdělání, pochopili záměr organizátorů jinak a na cenu omylem nominovali pět největších medicínských průšvihů roku. Výsledky zmatečné soutěže byly proto anulovány a celý program byl narychlo díky mimořádnému sponzorskému daru majitele místní husí farmy nahrazen soutěží Doktor House 2013.
 

sobota 5. října 2013

Bubovické vodopády v infračervené

Před pár týdny jsem vyrazil na výlet do Svatého Jana pod Skalou a těšil jsem se, že si cestou zkusím vyfotit maličké Bubovické vodopády. Vzal jsem si veškerou výbavu včetně stativu a filtrů a fotil jsem vesele a poctivě asi hodinu. Pak jsem vše sbalil pokračoval v cestě a až po nějaké době mi došlo, že jsem sice nafotil infraobrázky, ale bohužel, nefotil jsem do formátu RAW, což je u infrafotek (aspoň při postupu, kterým je dělám já) nezbytnost. Takže jsem vám mohl dát na blog k nahlédnutí maximálně několik červenočerných temných obrázků, na kterých není vůbec nic rozeznat. Možná by to byla dobrá fotografická avantgarda, ale koukat se na to popravdě nedá.

A tak jsem si dnes zašel k Bubovickým vodopádům znovu, není to ostatně daleko od železnice, ze stanice Srbsko na trase Praha - Beroun jsou to asi 3 kilometry. Člověk by čekal, že mu Bubovický potok poteče při cestě vzhůru údolím v ústrety, ale není tomu tak. Specifikum zdejšího kraje jsou totiž naoko vyschlá koryta potoků; ne, že by voda došla kvůli globálnímu oteplování, ale schovává se většinou v podzemí (ostatně jedna oblast mezi Bubovickými vodopády a Svatým Janem pod Skalou se dokonce jmenuje Ztracené vody). Ale v Bubovických vodopádech dnes trochu vody bylo, ono jí většinou není moc, jde jen o malý proud potůčku rozdělený několik patry vysokých skalních schodů, ale přesto je to pěkné a docela divoké místo na cestě, která je za dobrého počasí o víkendu dost frekventovaná. 
 

Západ slunce nad Berounkou

Jsou okamžiky, kdy se před vámi otevře jen na pár desítek vteřin obraz, který vás donutí se zastavit a ničím ho tu chvilku nerušit: ani mluvením, ani chůzí, někdy se přitom skoro zastaví i dech. A vy jako na potvoru nemáte u sebe fotoaparát, aby vám tu pozorovanou krásu mohl někdo uvěřit.

Přesně to se mi stalo nedávno, když jsem se vracel večer z práce. Právě jsem přecházel Berounku po dobřichovické lávce, když se těsně před západem slunce roztáhla obloha jako divadelní opona, která umožnila slunci vrátit se na scénu na děkovačku po celodenním úspěšném vystoupení. A že to bylo slunce trošičku marnivé, se pozná i podle toho, s jakou chutí se shlíželo v zrcadle větrem rozčepýřené hladiny Berounky. Odměnou mu ovšem byly ovace vestoje nejen ode mne, ale i od několika dalších lidí právě přecházejících lávku. Bylo totiž zřejmé, že po tomto - byť velmi úspěšném - vystoupení se nestihne tleskat dlouho, slunce už zářilo z posledních sil a za necelou minutu už po něm zbyly jen vzpomínky a nevýrazná obloha s temně šedými a dále černajícími mraky.
 

pondělí 30. září 2013

Finále literární soutěže


Popravdě, je mi záhadou, jak se to podařilo, protože se nacházím naprosto mimo hlavní cílovou skupinu blogu.cz a předpokládám, že tento "segment" bude jen těžko nějak výrazněji osloven tím, co píšu. Nicméně stalo se, že moje povídka Vražda u krbu, s níž jsem se zúčastnil soutěže na téma "Setkání s literární postavou" postoupila mezi finálovou desítku, což beru jako záležitost pro mne překvapující a dodávám, že mile.

Myslím, že kdo mne trochu zná - ať osobně nebo aspoň z blogových stránek - určitě nečeká, že vás teď podbízivě vyzvu k tomu, abyste hlasovali za každou cenu právě pro moji povídku. Ale určitě stojí za to si finálová dílka přečíst, a myslím, že by vás mohla některá z deseti povídek, které ještě zůstaly v soutěži, oslovit. Pokud se tak stane, neváhejte jí dát svůj hlas, protože bez hlasů už se dnes skoro žádná masovější soutěž neobejde. Tento způsob posuzování "kvality" se mi sice může nelíbit, ale to je - přesně podle Cimrmana - taky to jediné, co s tím můžu dělat :-).

Věřím, že si mezi finálovými povídkami vyberete svou favoritku. A samozřejmě přikládám odkaz na článek na Srdci blogu Finále literární soutěže, kde všechny povídečky najdete, stejně jako hlasovací anketu. Čtěte, bavte se, hlasujte.

Přeji všem příjemné podzimní dny - pokud možno s těmi nejbáječnějšími "postavami", které pro vás existují. A nemusí být dokonce ani trochu literární :-).

neděle 29. září 2013

Nedělní miniglosy č.240

Miloš Zeman se na rozdíl od svých dvou předchůdců v úřadu českého prezidenta nezúčastnil oficiálních oslav svátku svatého Václava. "Není divu, že oba slavili, když byli Václavové, ale já se jmenuji, jak možná ti inteligentnější z vás vědí, Miloš." řekl Zeman ve svém tradičním rozhlasovém pořadu určeném speciálně pro novináře Urážky z Lán. Strana Zemanovců ještě v průběhu pořadu oznámila, že podle jejího názoru kníže Václav jednal na rozdíl od dnešního prezidenta v rozporu s národními zájmy, a proto chce 28. září přejmenovat na svátek Sv.Miloše, protože se právě v ten den prezident narodil. "V takovém případě by jistě pan prezident přišel na oslavu osobně," uvedl na tiskové konferenci nadšeně předseda strany, "zvlášť kdyby se konala kvůli obrovským davům prezidentových příznivců přímo v centru Prahy, na Milošáku."
-----------------------
České levicové politické síly se po nápadu založit silnou státní banku a státní obchodní řetězec prodávající české potraviny rozhodly iniciovat i vznik silné sítě státních veřejných domů, které by měly zdatně konkurovat často chaotické individuální nabídce. "Domníváme se, že by se nám tímto krokem mohlo podařit dostat celý tento perspektivní obor pod kontrolu," řekl nám neoficiálně jeden z předkladatelů návrhu. "Všechny pobočky budou například povinně vybaveny registračními pokladnami, aby v odvodech daní nebyl bordel."
 

sobota 28. září 2013

O houbovém dni

Nejsem žádným fanatickým houbařem, který by trávil v lese každou volnou chvilku. Většinou vyrážím na houby jednou nebo dvakrát za sezónu, a protože v době, kdy houby rostou, to v lese o víkendech vypadá jako na Václaváku, snažím se ten svůj jeden podzimní "houbový" den absolvovat někdy koncem pracovního týdne a beru si na to v práci jeden den volna. A protože se pilní houbosběrači poslední dobou shodují na tom, že houby rostou, neodolal jsem a udělal jsem si výlet na "moje houbová místa". Ty však nejsou u Dobřichovic, kde se mi ještě nepodařilo náležitě prosmejčit místní lesy a dobře se v nich zorientovat, ale poblíž Strašic, kde znám okolní les z dřívějška velmi dobře. A tak jsem dnes ráno vstal kolem čtvrté, abych se dvěma vlakovými a jedním autobusovým spojem dostal na místa, kde jsem zatím vždycky něco našel, i když jinak houby téměř nerostou.
 

neděle 22. září 2013

Nedělní miniglosy č.239

Bývalý předseda strany a český premiér Petr Nečas byl vyloučen z ODS za nepovolenou veřejnou propagaci konkurenčního hnutí Andreje Babiše v rozjitřené předvolební době. Přečinu proti stranickým stanovám se měl dopustit v sobotu, kdy si společně s jeho dlouholetou kolegyní a přítelkyní Janou Nagyovou řekli nahlas a zcela veřejně své ANO.
-----------------------
Čeští reprezentační gymnasté podpořili v předvolební kampani hnutí Úsvit přímé demokracie a do své sestavy v přeskoku místo tradičního cukahary zařadili okamuru schylmo.
 

pátek 20. září 2013

Dům U modré lišky

Pozn.: Musím říct, že mě moc mile překvapily a samozřejmě i potěšily velmi kladné reakce na můj příspěvek do literární soutěže na téma "Setkání s literární postavou" - mikropovídku s názvem Vražda u krbu. Kdo si chce přečíst, co všechno se může stát, když si domů vypůjčíte kontroverzní literární postavu, má stále ještě šanci :-).

Kdekdo ví, kde v Praze bydlel Jan Werich: "No přece v domě na Kampě, na okraji parku, to je jasné," řekla by většina Pražanů i spousta mimopražských. Ale máme tušení, kde bydlelo třeba Werichovo umělecké dvojče, Jiří Voskovec? I když mne informace o životě a práci obou legendárních divadelníků moc zajímají a přečetl jsem už o nich kdeco, přiznávám, že jsem se tuhle podrobnost dozvěděl teprve nedávno. A to jen proto, že jsem si udělal výlet s foťákem po Malé Straně a na Kampě se mi zalíbilo jedno domovní znamení na zdejším náměstí přiléhajícím ke Karlovu mostu: Modrá liška pod obrazem Pražského jezulátka (ulice Na Kampě, č.498-1). Doma jsem pak o tomto znamení hledal nějaké informace a ke svému nemalému překvapení jsem se dočetl, že v tomto domě, vystavěném hned zpočátku 17. století, Voskovec bydlel od roku 1935 až do svého odchodu do Ameriky za 2.světové války, a pak znovu po svém návratu po válce do roku 1948, kdy za moře odešel definitivně.
 

úterý 17. září 2013

O pohádce tisíce a jednoho dne

Aktuální upozornění: Už vás někdy nějaká literární postava vytočila k nepříčetnosti? O podobné situaci si můžete přečíst v mém příspěvku do literární soutěže na téma "Setkání s literární postavou" - mikropovídce s názvem Vražda u krbu.

Bylo - nebylo - za devaterými horami a devaterými řekami, přesně před tisíci dny… Tak nějak by ta pohádka mohla začínat. Ano, moje nejoblíbenější pohádka dnes slaví své "tisícideniny", což je pojem, který jsem si vypůjčil od jeho udatného zastánce - Tlusťjocha, pojem, který je bohatším a méně nápadným příbuzným narozenin. Myslím, že je správné připomínat si dny, které jsou pro nás důležité a bez nichž bychom to nebyli my, ale nejspíš někdo úplně jiný. No a jedny takové tisícideniny, pro mne nejdůležitější ze všech, si připomínám dnes, vlastně vůbec první tisícideniny, které jsem si předem spočítal, a které mne až zpětně nezaskočily. To víte, tisícideniny nejsou každý rok a prošvihnete-li je, musíte se obrnit notnou dávkou trpělivosti, než se objeví další šance. Neschovávají se mezi usedlými a stále se donekonečna opakujícími památnými dny, ale těkají mezi ročními obdobími, jako by na rozdíl od zápecnických narozenin nejraději ochutnaly jako náruživí labužníci ode všech chutí trochu.
 

neděle 15. září 2013

Nedělní miniglosy č.238

Aktuální upozornění: Už vás někdy nějaká literární postava vytočila k nepříčetnosti? O podobné situaci si můžete přečíst v mém příspěvku do literární soutěže na téma "Setkání s literární postavou" - mikropovídce s názvem Vražda u krbu.

Prezident Miloš Zeman pohrozil své straně SPOZ, že pokud nepřizpůsobí své volební kandidátky jeho přání, prezident bude v předčasných volbách místo Zemanovců volit Alexandrovce.
-----------------------
Podle statistiků poprvé v historii klesl počet lidí, kteří jsou spokojeni se situací na české politické scéně pod psychologickou hranici počtu lidí, kteří dokáží vyjmenovat všechny fáze prvohor. Představitelé hlavních politických stran se k této alarmující skutečnosti vyjádřili optimisticky. "Všichni doufáme, že se nám společnou usilovnou prací podaří tento nepříznivý trend otočit. Pokud víme, většině našich znalců prvohor je přes sedmdesát let, tak si myslíme, že obrácení poměru ve prospěch spokojenosti s českou politikou by nemuselo dlouho trvat."
 

sobota 14. září 2013

Vražda u krbu

Nový tajemný krámek v naší ulici mě upoutal hned: Půjčovna literárních postav - řve neón do okolní šedi. Díky moderní technice si můžete své oblíbence půjčit na celý víkend.
Prodavač zdvihl obočí: "Jistě, Ignácia Reillyho ze Spolčení hlupců máme." Specifický vkus!
Druhou postavu jsem dostal zdarma jako bonus.

Nemohl jsem se dočkat, až do zhmotňovače vložím zlatavý disk. Ignácius je možná výstřední, ale taky bystrý ironický glosátor. Musí být radost s ním u krbu diskutovat o jeho oblíbené zkaženosti světa.

Ano, je přesně jako v knize! Hned mi vyčetl, že jen vinou lidí, jako jsem já, může bujet zneužívání literárních postav. Dodal, že je mu zle z šosáků s vlastním krbem, a chtěl místo kritické debaty radši pustit televizi. Z okna pak nadával mým sousedům do tupých ovcí. Proč sakra tak nahlas? Já nadávám vždy jen šeptem, aby neslyšeli.
Když jsem ho vtáhl zpět do bytu a chtěl ho utišit, začal křičet: "Vražda, vražda!!" Vůbec si nenechal vysvětlit, že si s ním chci jen potichu a na úrovni promluvit o světě.
"Nedám se umlčet takovými degeneráty!" řval, až kolemjdoucí vzhlíželi k mým oknům. Tentokrát neměl pravdu. Stačily dvě rány pohrabáčem a ztichl. Padl jako bleskem zasažený mamut.

Co teď? Jako zákazník jsem nespokojen. Výkřik moderní techniky a stačí na něj i pohrabáč? A půjčené postavy by na nás měly být vlídné a ne vykřikovat, jací jsme idioti. Přece si ta věc nesmí dovolit mě urážet, když jsem si ji řádně pronajal! Ano, věc, ulevilo se mi. Prosté poškození věci.

Spustil jsem druhý vypůjčený disk. Naléhavě zazvonil zvonek. Překročil jsem chladnoucí horu sádla, otevřel dveře starosvětsky oblečenému muži s knírkem a pozval jsem ho gestem dál. Jeho zvídavé oči se zarazily o mamuta na koberci.

"Snad se to nemůže brát jako vražda," hlesl jsem. "Co myslíte, Poirote?"

čtvrtek 12. září 2013

O literárních soutěžích

Přiznávám se bez mučení, že nemám moc rád literární soutěže, byť jsem se jich dříve občas účastnil a zbylo mi po nich doma i pár cen. Za prvé nejsem dostatečně soutěživý typ, necítím to správné vzrušení ze skutečnosti, že bych měl někoho porazit či předskočit, a už vůbec mě nemotivuje, že je někdo přede mnou, přičemž se počítá s tím, že bych ho měl přesně podle pravidel soutěživosti chtít nejen dohnat, ale nejlépe i předehnat. Přesněji řečeno, nejsem soutěživý vůči ostatním. Sám vůči sobě jsem, myslím, soutěživý dost, třeba mě vždycky těšilo vytvořit si na maratónské trati nějaký ten osobní rekord a snažil jsem se zlepšovat. Ale abych měl v sobě touhu vážně si to rozdat s Keňany nebo aspoň s osmdesátiletým sousedem z naší ulice, to tedy ne.

Literární soutěž má ale oproti sportovním kláním řadu nevýhod: Tou hlavní je skutečnost, že neexistuje jedno měřítko, podle kterého se dají poskládat její účastníci do jednoznačného pořadí. Na literárním poli (na rozdíl třeba od Tehelného) bohužel nejsou nainstalovány branky, jejichž počet by byl pro vyhodnocení rozhodující, neměří se čas jako v běhu, dokonce ani vzdálenost jako ve skocích či hodech. Měří se… Co se vlastně měří? Snad pocit, prchavý dojem více či méně zkušeného odborníka (v lepším případě), který se sice někdy snaží - aby to lépe vypadalo - o částečnou objektivizaci, ale ve výsledku je to stejně záležitost víceméně subjektivní - závislá na osobních preferencích, libůstkách a limitech hodnotitelů. Výsledek je proto vždy sporný a odráží aktuální konstelaci, ostatně jako ve všech soutěžích, kdy se hodnotí výsledky nějakého tvůrčího snažení, pokud nemáte zrovna za úkol upéct co nejvyšší dort.
 

neděle 8. září 2013

Nedělní miniglosy č.237

Na dva týdny byl hned po rozjezdu nové televizní veřejnoprávní stanice ČT Art přerušen její program. Náročný český divák, pro kterého je nová stanice určena, totiž odjel nečekaně s manželkou na dovolenou do Chorvatska.
-----------------------
Přestože to zpočátku vypadalo, že vybrat si v podzimních předčasných volbách z nabídky kandidátek bude pro mnoho voličů skoro neřešitelný problém, nové průzkumy ale ukazují, že si voliči s aktuální situací hlavu moc nelámou: "Ano, pravicovým silám se to sice asi nebude moc líbit," potvrdil nám mluvčí Ústavu pro výzkum veřejného mínění, "ale zatím všechno nasvědčuje tomu, že většina voličů bude volit levou zadní."
 

pátek 6. září 2013

Lendlova kolekce Muchových plakátů

Když jsem se dozvěděl, že se v Praze ukuteční výstava Lendlovy sbírky plakátů Alfonse Muchy, zaradoval jsem se. O té sbírce jsem vždyky jen slyšel a rozhodně jsem netoužil kvůli ní jet do Connecticutu a přemlouvat šéfa ostrahy Lendlova sídla, abych mohl aspoň nakouknout, když jedu takovou dálku až z Dobřichovic. No a tak se hora vydala lenivému Mohamedovi v ústrety a na své pouti se na několik měsíců utábořila příhodně v secesním Obecním domě v místě dávného Králova dvora. A já jako obyčejně čekal skoro až na úplný konec výstavy, abych s vyplazeným jazykem přece jen dorazil pokochat se zdobným figurálním uměním proslulého umělce na nejúplnější sbírce Muchových plakátů, která byla kdy dána dohromady (budiž za to slavnému tenistovi vzdána chvála). Pokud jsem zachytil informaci dobře, do úplnosti chybějí tři poslední kousky, které jsou ale již prakticky nesehnatelné, tj.buď se o existenci žádného exempláře neví, nebo je pouze v majetku významného (a neuplatitelného) muzea.
 

neděle 1. září 2013

Nedělní miniglosy č.236

Nepříjemnou kauzu musí řešit společná komise Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství: Evropská unie totiž zakázala prezidentu Zemanovi, aby měl - byť jen slabší - cukrovku. Jak nám vysvětlil ředitel Evropského institutu pro dodržování komoditních limitů: "Na cukrovku jsou zemědělskými orgány Evropské unie stanoveny jasné kvóty, a ty prostě Česká republika překračovat nesmí, takže si pan prezident bude muset vystačit s řepkou."
-----------------------
Aby uspokojila všechny uchazeče o místo na kandidátkách a předešla tak nepříjemnému rozvíření několika podaných žalob, Česká sociální demokracie se rozhodla do voleb v Moravskoslezském kraji a následně i ve zbytku republiky nasadit dva týmy. "Počítáme samozřejmě, že oba naše týmy - áčko i béčko - jednoznačně vyhrají, a my se pak po volbách rozhodneme, sestavíme-li z nich koaliční vládu nebo jestli bude jedno družstvo vládnout s tichou podporou druhého," řekl nám krajský volební manažer.
 

čtvrtek 29. srpna 2013

Haiku slapových jevů

Už to tak bývá, že nejen u moře, ale i v úplně obyčejném životě působí někdy pozoruhodné slapové jevy. Když jsem kupříkladu dorazil na japonský ostrov Miyajima k proslulé plovoucí bráně torii (ano, to je ten obrázek vlevo ve sloupci menu, přes který je možné se prokliknout na reportáže z mé téměř už dva roky staré japonské cesty), brána právě neplavala. Voda ustoupila a obnažila i za přílivu potopenou část dřevěné konstrukce. Nevyšly tedy tak krásné romantické fotky jako když se oranžové tělo velkolepé brány koupe zároveň ve vlnách i v přívětivých slunečních paprscích. Zato bylo možné se kolem nádherné brány volně procházet, potkávat se s dalšími lidmi a dotknout se jí, být s ní ve fyzickém kontaktu, což je taky úžasný zážitek. Něco, co by za přílivu nebylo možné.

Slapové jevy v životě se projevují povětšinou tak, že jednou je napohled lépe, vše se daří, ústa se automaticky kroutí do úsměvu, jindy je zase o něco hůře, úsměvy jsou nahrazeny podmračeným čelem a člověk si třeba občas i vzdychne. To důležité je, aby byly oba jevy ve snesitelné rovnováze, kdyby pro nic jiného, tak proto, abychom si i za vlády jednoho období podrželi dobré povědomí o tom, jak to vypadá v tom druhém, a buď se dokázali těšit z dobrého, nebo se naopak utěšovat vírou ve změnu. Obojí má svůj smysl, jedno bez druhého nemůže existovat, podobně jako nemůže být skutečný příliv bez odlivu.
 

úterý 27. srpna 2013

Fíkovník u Panny Marie pod řetězem

K chrámu Panny Marie pod řetězem na Malé Straně chodím rád a často a mám s ní spojenou celou řadu zajímavých a velmi osobních zážitků (blíže např. článek Koncert pod řetězem). Ale až poté, co jsem začal jezdit do Řecka a mohl jsem obdivovat tamější vzrostlé fíkovníky a ochutnat jejich vynikající sladké plody přímo ze stromu, až poté, co jsem si jednou z Lefkady přivezl malý výhonek, který mi již několik let roste v květníku za oknem, až pak jsem si všimnul, že jeden ze stromů (nu, spíše keřů) na nádvoří tohoto krásného gotického kostela je právě fíkovník.

neděle 25. srpna 2013

Nedělní miniglosy č.235

Pražští strážníci varují občany před násilnickými tlupami poslanců, které operují v ulicích a parcích vnitřní Prahy. Poslanci totiž po rozpuštění Sněmovny a po nuceném vystěhování z parlamentních ubytoven vytvořili bezprizorné skupinky podle stranické příslušnosti, které kočují v okolí Parlamentu, přepadají nic netušící kolemjdoucí, zatahují je do improvizovaných diskusních brlohů na svazích Petřína a vystavují je nezměrným psychickým útrapách tím, že je nutí diskutovat o situaci ve společnosti a poslouchat připravené pozměňovací návrhy k projednávaným zákonům, které kvůli rozpuštění Sněmovny jinak přijdou vniveč.
-----------------------
Aby se prezidentu Zemanovi lépe plnil další z jeho slibů, totiž že se zasadí o růst průměrné mzdy, rozhodla se česká vláda, že průměrná mzda se od září nebude počítat podle nějakých stupidních vzorečků, ale bude se vyhlašovat zákonem. "Chceme se držet analogie s vyhlašováním minimální mzdy, a zaručit tak, že během příštího levicového volebního období průměrná mzda výrazně vzroste, protože na to voliči vždycky dobře slyší," řekl nám mluvčí vlády. Protesty českých statistiků a ekonomů utnul prezident velmi rázně: "Chce to jen odvahu k netradičním řešením. Kdybych se já jako prezident bál udělat některé nezbytné razantní řezy - byť i proti dosavadním ústavním zvyklostem - je docela možné, že bychom tu dnes ještě - považte - měli demokracii."
 

pátek 23. srpna 2013

O pohyblivých Madlách

Není to tak dávno, co u každého eskalátoru v pražském metru byl (a kdoví, možná ještě někde je) zajímavý nápis: PŘIDRŽUJTE SE POHYBLIVÝCH MADEL! Vždycky jsem se poctivě rozhlížel, jestli není nějaká pohyblivá Madla poblíž. Ne, že bych byl tělesně či názorově tak vratký, abych se potřeboval při jízdě na schodech za každou cenu někoho přidržovat, ale požaduje-li to po mně přepravce důsledně a dokonce s vykřičníkem, nebudu se takovému nařízení protivit a rád mu to udělám k vůli. Ale buď jsem měl prostě na pohyblivé Madly smůlu anebo jich byl vždycky fatální nedostatek, prostě nikdy jsem žádnou skutečnou pohyblivou Madlu nepotkal. Kdoví, jestli vůbec existují! To víš, nejsou lidi, odpověděl mi kdysi jeden známý z dopravního podniku, když jsem se mu se svou pochybností svěřil. Ano, rád bych si něco takového vyzkoušel v praxi, je-li to tak napsané v přepravním řádu, který mám v prostorách metra dodržovat. Aspoň jednou!

Ono je to také možná tím, že Madel je prostě ve společnosti obecně nedostatek. Když se podíváte na jména dnešních dívek, na Madlu často nenarazíte. Přitom to bývalo velmi slavné a populární jméno; o Máří Madle se dokonce učívalo v náboženství a bývaly i doby, kdy Madla zpívala Evropě. Madla s Apolénkou a Veronikou se sice ještě kdysi dávno stihly nominovat do jednoho z dnešního pohledu už obstarožního hitu, ale je pravda, že pak Madly prožily určitý ústup ze slávy (a to ani nemluvím o Apolénkách).
 

středa 21. srpna 2013

Lennonova zeď a Beethovenův platan

Protože mám ode dneška tři dny dovolené a tentokrát nevyrážím na žádné cesty, rozhodl jsem se podívat pro změnu - do Prahy. Ne však ranním vlakem jako každé normální jitro - s výhledem na další dlouhý pracovní den, ale jako nadšený turista. Fotoaparát do pohotovostní polohy, sluneční brýle, do očí nadšení z procházky krásnými místy a je skoro jisté, že mne místní obchodníci a turističtí nahaněči budou oslovovat německy nebo anglicky. Je libo výstavu mučících nástrojů? Projížďku lodí po Vltavě? Dostalo se mi dokonce i tiché nabídky zprostředkování sexuálních služeb, ale zprostředkovatel rychle prchnul, když jsem se nahlas s těžkým pražským přízvukem zeptal "co ste to povidáááál?"

Kromě spousty jiných drobných zajímavostí, které si představíme někdy příště, jsem navštívil i svou oblíbenou Malou Stranu a Kampu. A vzhledem k dnešnímu pohnutému jubileu jsem chvíli postál u známé "Lennonovy zdi", která se v šedivých sedmdesátých a osmdesátých letech stala symbolem svobody a odporu proti tehdejší vrchnosti. Dřívější "zeď nářků" se po Lennonově smrti stala místem zasvěceným právě Johnu Lennonovi a jeho myšlenkám, na zdi se objevovaly stále nové citáty, básně a graffiti, což přimělo čas od času dohlížející orgány udělat brigádu a příliš svobodomyslné myšlenky přetřít pěkně uniformní šedí nebo zelení, i když to jen aktivizovalo plodné autory ke stále novým a novým výtvorům, dokonce i v době, kdy zoufalá úřední místa napadlo udělat ze zdi v zájmu všeobecného a neodvratného pokroku plakátovací plochu.

Jaroslav Kučera - Jak jsem potkal lidi

Moje doporučení a tipy na zajímavé události dost často přicházejí pozdě. Je to tím, že sám se na pozoruhodné akce - pakliže vůbec - vypravuji na poslední chvíli a nemám pak už možnost nikoho dalšího nalákat na svou pozitivní zkušenost. Tentokrát přicházím s doporučením na báječnou výstavu nikoli za pět minut dvanáct, ale dokonce až drahně po dvanácté. Na výstavě fotografií Jaroslava Kučery jsem se totiž byl podívat v její poslední den. V letním odpoledním vedru jsem po Starých zámeckých schodech upoceně doklopýtal až na Pražský hrad, z nádvoří u katedrály jsem sešel Plečnikovým schodištěm do zahrady, a zatočil do galerie v Tereziánském křídle Starého královského paláce.

Věděl jsem, že to bude výstava moc dobrá, ostatně Jaroslav Kučera je v oblasti dokumentární fotografie pojmem a velkou osobností. Ale že to bude takový nářez a že nakonec strávím v galerii dobrovolně dvě a půl hodiny (ostatně po celou dobu jsem se míjel se stejnými spolunávštěvníky, kteří vypadali "zasažení" podobně jako já), to jsem opravdu nečekal. Proč bych ale měl o výstavě psát a doporučovat ji, když už ji nikdo nemůže navštívit? Je to prosté: Konec byl aspoň na chvíli odvrácen a výstava byla prodloužena. Sice jen o jediný týden, do neděle 25. srpna, ale přece. Pokud můžete na konci prázdnin investovat svůj čas, jste z Prahy nebo okolí a máte rádi výborné fotky (černobílé, nádherné a s hrubým zrnem), navíc ve velmi přívětivém prostředí, máte tedy ještě pár dní šanci.
 

neděle 18. srpna 2013

Nedělní miniglosy č.234

Ukazuje se, že losi evropští z jediného českého stáda, žijícího na Jindřichohradecku, letos okousali více mladých stromků, než stanovuje závazná norma Ministerstva zemědělství pro provoz lesa PL-236/2012. Všech 17 členů stáda bylo proto pozváno na místní policejní stanici ke standardnímu "zajištění podání vysvětlení". Kdyby se podezření potvrdilo, losům hrozí až dvoumiliónová pokuta podle zákona o sázkových hrách a loteriích.
-----------------------
Prezident Zeman předčasně vyhlásil datum předčasných parlamentních voleb na poslední říjnový víkend. Zajímavé je, že tak neučinil standardní cestou, ale v rozhovoru pro ortodoxně komunistické Haló noviny. Hrad se brání tím, že šlo fakticky o běžnou tiskovou inzerci, která se bohužel do jiných novin nevešla, protože v nich právě běží reklamní kampaň na Fidorku. "Chceme, aby tradiční Fidorka neměla se stalinistickými Haló novinami nic společného," řekl nám manažer kampaně, "což ale samozřejmě neznamená, že máme něco proti těm, kteří mají komunistickou propagandu rádi a Haló novin si - podobně jako prezident Zeman - váží. Naopak, pro specifickou klientelu čtenářů Haló novin, která je pověstná obdivováním všeho dříve sovětského a dnes ruského, chystáme zcela novou podobu čokoládové oplatky, která se bude jmenovat Fjodorka."
 

úterý 13. srpna 2013

Kouzelná zahrada - model 2013

Na mé nedávné fotografické výstavě Obrazy ze zásvětlí (pro podrobnosti o výstavě a kompletní e-katalog všech vystavených fotek klikněte na tento odkaz) tvořil cyklus Kouzelná zahrada více než třetinu vystavených obrazů. Kompletní cyklus byl k dispozici i návštěvníkům akce Začarovaná zahrada, který se konal začátkem června v Poličce. Dalo by se ale říct, že pojem "kompletní cyklus" v této souvislosti postrádá smysl, protože se jedná o sérii, do které skoro při každé návštěvě zahrady mých rodičů ve Staňkově na Domažlicku několik fotek přibyde. No a protože jsem o víkendu po víc než čtvrt roce opět dorazil do své "kouzelné zahrady" s foťákem, nedalo mi to, abych nevyužil příhodných podmínek během "zlaté hodinky" před západem slunce a stejnou technikou jako u předchozích fotek (štamgasti na tomto blogu i návštěvníci výstavy ji už dobře znají), jsem udělal několik snímků, které mají jako obyčejně premiéru na tomto blogu.

neděle 11. srpna 2013

Nedělní miniglosy č.233

Podle televizních odborářů byla moderátorka Daniela Drtinová z pořadu Události, komentáře odvolána na politickou objednávku. Nedělním miniglosám se ale podařilo zjistit, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Její odvolání samozřejmě jako obyčejně požadoval ministr kultury Balvín, ale ten, jak známo, na žádném neodvolatelném odvolání netrvá déle než jeden den. Podle našich informací je skutečnost taková, že paní Drtinová kývla na mimořádně zajímavou nabídku moderovat jadernou reakci v jaderné elektrárně Temelín. "Sázíme na její proslulý agresivní způsob moderování, který by nám podle našich výpočtů měl ušetřit velké množství drahých grafitových tyčí," řekl nám ředitel elektrárny. "Pokud se vše podaří podle našich představ a dosáhneme plánovaných provozních úspor, rádi bychom na druhý blok angažovali i pana Veselovského."
-----------------------
Petr Nečas, který až do předpokládaného rozpuštění Poslanecké sněmovny bude pokračovat v práci řadového poslance, zaměstnal Janu Nagyovou jako svou asistentku. Bývalý premiér přislíbil, že dohlédne na to, aby se jeho nová asistentka věnovala svým koníčkům, jako je sledování jeho příbuzných, odposlechy a nezákonné úkolování Vojenského obranného zpravodajství výhradně ve svém volném čase.
 

středa 7. srpna 2013

Kolem Blatenského kanálu

Minulý týden jsem během čtyř dnů absolvoval v okolí Jáchymova asi 90 km pěkně pěšky v krásných přírodních krušnohorských kulisách. Terén v Jáchymově a kolem tohoto města neskýtá zrovna odpočinkové trasy a vzhledem k velkým vedrům šlo o dost náročné výlety. Pokud budete chtít najít trasu, která vede téměř po rovině, mám pro vás tip: Výlet podél dvanáctikilometrového umělého kanálu, který se jmenuje Blatenský příkop. Byl vybudován v letech 1540 - 1544, aby přiváděl vodu k čerstvě objevovaným nalezištím rud a zakládaným rudným dolům v této oblasti. V nedávné době byla tato unikátní technická památka zrekonstruována, takže se kolem ní dá bezpečně a bez problémů procházet, většina cesty vede přímo po zpevněném břehu.

Cesta, kterou vám tu v několika fotografiích ukážu, byla pro mne jen druhou (a kratší) částí celodenní túry po trase Jáchymov - Abertamy - Blatenský vrch - Boží Dar.
 

neděle 4. srpna 2013

Nedělní miniglosy č.232

Extrémní dusno, které způsobil svým stěží uvěřitelným kankánem v porcelánu ministr kultury Jiří Balvín v Národním divadle, snad již pominulo. Zatímco podle některých příznivců současné vlády bylo příjemné ochlazení způsobeno především chladnou hlavou premiéra Rusnoka, podle překvapeného Balvína, který se jako mnohačetný odborník věnuje ve svém volném čase i umělecké meteorologii, došlo k ochlazení kvůli bouřkám na přecházející studené kulturní frontě.
-----------------------
Vzhledem ke zveřejnění platů vládních úředníků Nečasovy vlády vyhlásil Český hydrometeorologický ústav nejvyšší stupeň varování vzhledem k rostoucímu Indexu závisti a nepřejícnosti. "Lidé by si měli dávat pozor přibližně stejně jako při velkých vedrech," uvedl mluvčí ústavu, "protože za těchto extrémních podmínek může zvlášť u citlivějších povah dojít snadno k náhlé nevolnosti." Specialisté na zdravou výživu navíc tvrdí, že v tomto případě většinou nepomáhá ani dostatečný přísun tekutin.
 

sobota 3. srpna 2013

O vyžilé štole

Dnes jsem při svém jáchymovském pobytu navštívil místní jedinou veřejně přístupnou štolu. Tedy, veřejně přístupných štol je tu víc, celé okolí Jáchymova je totiž poddolováno, na řadě míst v lese jsou upozornění a zákazy vstupu, takže když si nedáte pozor, můžete nečekaně propadnout i do jiné stropem přístupné štoly. Ta štola, kterou jsem navštívil já, jsem ale nenavštívil z nepozornosti, ale záměrně. Říká se jí štola č.1 a je poblíž funkční šachty Svornost, která poté, co se zde vytěžily bohaté rudy stříbrné, kobaltové i uranové, nadále slouží k čerpání radonové vody pro lázeňské účely. Štola č.1 má necelých 300 metrů délky, ale tomu, kdo Jáchymov navštíví a je přirozeně zvídavý, mohu návštěvu štoly jedině doporučit.

Milovníci technických věcí se mohou poučit o různých druzích výztuží chodeb, aby nám kamenné stropy nespadly na hlavu, byť je samozřejmě hlava všech návštěvníků opatřena slušivou helmou. Zájemci o technické věci rovněž určitě ocení výstavku dobývacího nářadí, které by jistě ocenili i vzpěrači v tréninku.
 

středa 31. července 2013

Jáchymovské lágry

Jak už správně odhadla Vendy W., moje vážnější jáchymovské téma se opravdu týká tzv. jáchymovského pekla - tedy systému pracovních táborů v okolí Jáchymova, kde byli od konce 40. do začátku 60. let 20. století jako novodobí otroci drženi skuteční i domnělí odpůrci tzv. lidově-demokratického zřízení, které začali budovat čeští komunisté po převratu v únoru 1948. Odhaduje se, že pracovními lágry, kde byli vězni nasazováni na nejtěžší a nejnebezpečnější práce s uranovou rudou, prošlo v té době asi 65 000 vězňů, kteří byli ve více či méně vykonstruovaných soudních procesech odsouzeni k mnohaletým trestům. Přiznávám, na tomto putování jsem měl nejen historický, ale i čistě osobní zájem, protože jedním z těch, kteří systémem českých gulagů prošli, byl i můj staňkovský dědeček. Vím o těch letech velmi málo, nevím přesně, na kterých místech tehdy dědeček otročil, ale chtěl jsem si část z těch míst projít a popřemýšlet přitom o věcech minulých i současných. Tím spíš, že když se do soukolí komunistického "nápravného systému" dědeček dostal, byl tak starý jako já teď.
 

Jáchymov - město pro domýšlivé

I když jsem neměl v úmyslu jet letos někam na dovolenou, nakonec jsem se narychlo rozhodl vzít si přece jen "o prázdninách" aspoň týden volna a po několika zahraničních výletech se tentokrát rozhlédnout pro změnu po takovém českém kraji, kde jsem ještě nebyl, a mám ho přitom už řadu let v hledáčku. A tak jsem celkem znenadání změnil dobřichovickou adresu na přechodnou jáchymovskou a mým bydlištěm se na šest dní a pět nocí stal lázeňský hotel Praha. Je už takovou mojí libůstkou, že se do lázní nejezdím láznit, ale většinou spíš poznávat okolí a chodit po blízkých kopcích. Stejně tak v Jáchymově: Nepřijel jsem kvůli zdejší vyhlášené radonové lázni, nejsem tu kvůli desítkám druhů masáží (to je až k nevíře, čím vším lze taky masírovat) a dokonce ani kvůli romantické Afroditině koupeli ve speciální dvojvaně (byť bych si ji za určitých specifických okolností nechal líbit), neusrkávám z lázeňského koflíku léčivé drinky, nebrouzdám lázeňským krokem po parku. Jsem prostě lázeňský antihost.