O chřipce a psím blogu

Tak prý už jsem v naší galaxii poslední, kdo ještě nemá svůj blog. I pes Baracka Obamy včera zveřejnil své diskusní stránky, co jsme se na ně všichni načekali! Už jen to starobylé latinské heslo v záhlaví: "Bez blogu propříště ni kosti" (v takhle otrockém překladu do češtiny ovšem bohužel nevyzní ta krásná slovní hříčka).

Tedy zastyděl jsem se. Nebude to trvat déle než 3 minuty, pravil návod, a tak jsem během slabé hodinky prošel všemi standardními kroky, řekl jsem na sebe vše, co bylo třeba, se vším jsem souhlasil, protože podle dávného zvykového práva - když s něčím nesouhlasíte, na svobodném webu si ani neškrtnete. A jsem tu! Jsem tu s vámi, mezi vámi, vedle vás, tuším vás všude kolem, jen nejste vidět. Konečně i já teď budu žít plnohodnotný život. Mana nebeská pro samotářské exhibicionisty se sklony k flagelantství!

"Vítá vás blog Petra Vápeníka", povídá obrazovka. Zažívám pocit rozdvojení, jsem přece tu a přece se sám vítám, konečně důkaz paralelních světů. "I já tebe tedy vítám, Petře, buď pozdraven", odpovídám si polohlasem. Dnes ještě mám omluvu pro své podivné chování. To ta horečka, řeknou si s pochopením lidé okolo mne a ztiší ještě více hlas. Mohlo by to být horší.

Ano, přiznávám, tento víkend jsem si po dlouhé době dopřál zvláštní dámskou návštěvu. Přišla slečna Chřipka, rozverné děvče. Nevěřili byste, jak dokáže člověka rozpálit. Mohu ještě návdavkem pošeptat, že jsem z postele vstal jen párkrát a nerad, tak intenzivní zážitek to byl. Ještě teď se se mnou vše motá!

Tolik věcí jsem chtěl o víkendu udělat a stihnout. Je neděle v noci a já mám jen zbytky chřipky a blog.

Zítra všechny polehčující okolnosti pominou a já se budu muset postavit čelem k výsledkům svých delírií. "Dřív než ty, Peter, bude mít blog i můj pes", říkával mi přítel Barack. Ale bylo to o fous!