Vzdejte se!

Tento týden u mne bylo na všechno tak málo času, že je to možné považovat skoro za znamení, aby byly tyto "optimální" podmínky (poprvé po dlouhých jedenácti měsících) využity pro aspoň symbolické rozšíření rubriky Miniatury :-). Na první pohled by dnes těch pouhých jednadvacet slabik mohlo mít docela dobrý konec. Nebo že by to byla jako obvykle zase jen léčka?

  

Vážení bezvěrci,

židi 

i křesťané.

VZDEJTE SE !!

Nic se vám nestane... 

Zasloužilý umělec

Zjistil jsem, že poslední příspěvek z rubriky Miniatury je z loňského září, což je třeba promptně napraviti novou útlou a krátkou rýmovačkou:

 

Zasloužilý umělec

Tři domy, 

tři domy,

má za svoje svědomí.

 

Za svůj um 

čtvrtý dům,

spát však chodí 

k sousedům.

Balada sopečná

Když už Miniatura, tak opravdu jen pár řádek. Dnes něco drobného pro evropské vulkanology :-).

 

 

Balada sopečná

 

Poveděla Katla Hekle,

že se jednou sejdou v pekle

a když bude pěkně,

zajedou si k Etně.

Hekla řekla: Jen dál mluv,

dojde snad i na Vesuv

a když čas to dovolí,

přidáme i Stromboli.

 

Všude - praví bonmot známý -

- chléb o dvojí kůrce,

tak se octly obě dámy

na Komorní Hůrce.

O opilém dikobrazu

Minule jste tu měli nefalšované divadelní a ještě navrch knižní umění, tak tentokrát nic takového nečekejte, protože v zájmu dobrého vyvážení následuje naopak lehce infantilní rýmovaná miniaturka. Zkusil jsem totiž, jestli vyhledávač objeví na mém blogu slovo dikobraz, a nebyl jsem úspěšný. Tak příště už budu! :-) 

 

Opilý dikobraz

Spadl na mě dikobraz,

opilý až pod obraz.

Šťastný ležel pod obrazem,

že nespadl rovnou na zem.

Když ve víně rozum ztrácí,

touží létat jako ptáci

a pak vždycky dorazí

ke mně, mezi obrazy.

 

Opilý, leč nevinný,

pro přírodu velmi cenný,

mou náručí zachráněný

před frakturou bodliny,

škytne něco o Bohu.

 

Věrný zvyku dikobrazů

zaleze si do obrazu

brázdit ve snech oblohu.

Slovní příklad

 Víc než dva roky tu nebyla žádná Miniatura, tak sem dnes dám jedno rychlé "mezioborové" čtyřverší:

 

Vhodný příklad změní v mžiku

přírodopis na matiku:

Co se stane, když se spáří

s drabařkami dromedáři?

Prezidentské proroctví

Taky se vám zdá, že poslední dobou dostává optimismus dost na frak? Co by tomu všemu asi řekl starý kladenský "soudruh prezident - spisovatel", kdyby měl možnost promlouvat k nám shůry, což, doufám, nemá, neb se - podle mého - po zásluze smaží v pekle, a podobnou variantu připouštím jen z lenosti, abych nemusel hledat jiný rým :-).

 

Prezidentské proroctví

Připomíná

 

Rusko, Čína,

 

prezidenta Antonína.

 

Posílá nám pozdrav shůry:

 

"Vstanou nové noční můry."

Causa Racek chechtavý kontra bulvár

Jak jsem byl minulý týden zažraný do překladu básničky Christiana Morgensterna Estetická lasička, řekl jsem si, že zkusím napsat vlastní malou jazykově lehce absurdní básničku s více možnými významy, která by se - kdyby se toho ovšem chtěl někdo v budoucnu chopit poté, co nabudu posmrtného uměleckého věhlasu :-) - obtížně překládala.

 

Causa Racek chechtavý kontra bulvár

 

Moje známá paparazzka

vyfotila tajně Racka,

ten však není kdejaký:

 

Nepřátelsky na ni syče

pro Antona Pavloviče

požaduje chechtáky. 

Foto: Vodičkova ulice poblíž Václavského náměstí, červenec 2021, na rodinku na noční procházce jsem si trpělivě počkal, abych měl v ploše odrazu nějaký fotogenický objekt. To jsem ovšem ještě v té době netušil, že mě k obrázku napadne i rýmovačka :-).

 

Upozornění: 

V pondělí 26. července se od 18:00 hodin v Divadle Kámen na pražské Invalidovně koná nejspíš poslední komentovaná prohlídka mé výstavy Začátek velké cesty. Pokud by někdo z vás měl chuť a čas, rád se s vámi při této příležitosti potkám osobně. Povídání je to asi na hodinu, protože pokud jde o fotky, jsem na rozdíl od střízlivých několikařádkových rýmovaček na blogu nesmírně ukecaný :-).

Miniatura o geografických předsudcích

Dnešní miniatura bude dělat čest svému jménu, neb jde opravdu o jeden z nejkratších textů publikovaných na tomto blogu, zvlášť když si odmyslíte neveršovanou omáčku.

 

 

 Miniatura o geografických předsudcích

 

Nagano

 

ty ANO.

 

Ty, Houstone,

 

JUST NE! 

 

 

Měl bych slušné předpoklady být v této věci nestranný, protože jsem nebyl ani v Naganu ani v Houstonu. Jak je ovšem známo a vyzkoušeno, emoci rozumem neporučíš, tak musím přiznat, že do Nagana jsem se ne zas tak dávno (a nakonec hlavně zbytečně) chystal, kdežto do Houstonu just ne :-). 

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

Nekrolog barda

Díval jsem se do historie zdejších článků a text, který by si opravdu zasloužil přidat do specializované rubriky Miniatury, jsem na blog nepřihodil už pěkně dlouho. Když nebudu počítat nedávnou a maličko cinknutou miniaturu v podobě tříslokového Polibku starostlivé múzy, který svým rozsahem ve zmíněné rubrice vyvolává dojem "obřího trpaslíka", např. ve srovnání s úvodní, 6 let starou drobnůstkou s názvem Hořký konec milovníka módních výstřelků, všechny další pokusy o stručné poetické sdělení jsou ještě "předválečné". Tak se tedy tentokrát nebudu příliš rozkecávat a dám si jednou pro změnu lekci stručnosti.

 

Nekrolog barda

 

 

Vše dopadlo

 

jako zatím vždycky:

 

I básník skončil

 

zcela prozaicky.

 

Polibek starostlivé múzy

S nápady jsem dnes na štíru,

vymýšlím to snad posté,

stres z netknutého papíru

a nervozita roste.

I tentokrát snad, jako dřív,

spasí mě políbení,

ten tajuplný žhavý div,

nad který v kumštu není. 

Po barevném dešti

Poté, co jsme si odskočili do oblasti českého a československého filmu v článku o skvělém filmu režiséra Karla Kachyni Ucho, vracíme se k obrazu - tentokrát doprovozenému pár nepříliš vážnými verši. Sice jsme po náročné zážitkové večeři k významnému jubileu dámy, která mne zná tak dlouho jako žádná jiná, šli potemnělými ulicemi v centru Prahy trochu těžkým krokem (já samozřejmě tradičně těžší o fotoaparát v ruce), ale louže po pestrobarevném dešti jsme překonali bez zaváhání.

Půlnoc nad řekou

V minulém Velikonočním fotopozdravu od Berounky jsem vám ukázal mimo jiné i to, jak překvapivě jasně může na fotce vypadat řeka za velikonočního úplňku. A protože jsem fotil na pravém břehu Berounky a bydlím na břehu levém, musel jsem těsně po půlnoci z Velkého pátku na Bílou sobotu přejít dobřichovickou lávku. Tmavá konstrukce lávky se vypínala nad řekou jako nějaký pavouk z katastrofického filmu a úplněk při tom lávce skoro až neslušně nakukoval přes rameno... tedy vlastně přes pilíř.

Sice jsem s obrázkem "úplňkové lávky" původně nepočítal, ale foťák byl stále ještě přišroubovaný ke stativu, hipstersky vyfešákovaný Měsíc vyzývavě pokukoval po aparátu, aby mohl uplatnit svůj pečlivě upravený vzhled, a po lávce touhle dobou už nechodí skoro nikdo, kdo by mohl konstrukci rozhoupat a fotku mi tak rozmazat. Na fotku za těchto slušných podmínek stačila jen asi třívteřinová expozice, a na rozdíl od ostatních pořízených půlnočních obrázků jsem tento udělal v černobílé podobě, protože mě tentokrát skutečná modrá barva lávky trochu rušila. Ale je přece černá noc, kterou svou nemístnou zvědavostí provokuje bílý úplněk, tak co?

 

Praktický poznatek z teorie relativity

Dnešní příspěvek by snad mohl být zařazen i do rubriky Haiku, protože čistě formálně jde o téměř klasickou tanku, tedy o japonskou básnickou formu dodržující slabičné schéma 5-7-5-7-7 (dobře, dnes ne úplně přesně, ale myslím, že zkrácení o slabiku ve třetím verši je tentokrát pro dobro rytmu :-)). Kdybych ovšem měl podobný kousek zarecitovat před milovníky specifických japonských uměleckých forem - jako že si po praktické osobní zkušenosti s veřejným čtením haiku něco podobného už dovedu představit - nejspíš bych se necítil úplně dobře, protože japonského je v těch pěti řádcích pramálo. Taky bych mohl vložit tento příspěvek do rubriky Fyzika, kdyby zde ovšem taková rubrika byla k dispozici, protože se zde spojily jinak viditelně nesouvisející podněty z nedávné zajímavé přednášky o projevech teorie relativity a z mých vlastních praktických fotografických pokusů. Ale dnes se tu před vámi nebudu převlékat ani za fyzika, tím méně pak za tankistu. Vždyť od čeho bych tu měl speciální rubriku Miniatury, ve které se neobjevilo čerstvé zboží skoro celý rok a půl?

Praktický poznatek z teorie relativity

Řekl mi moudro

pracovník fotolabu:

Když chceme hrát

se světlem na honěnou,

budem mít pořád babu.

K miniaturám většinou přikládám nějaký pozdrav z archívu a dnešek nebude výjimkou. Povídečce O zapomenuté vůni bude na jaře už pěkně zakulacených pět let. No a jaro, jaro je přece už za dveřmi :-).

Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky

Kdo dnes ode mne čeká nějaké štěpné volební téma, bude zklamán, protože nabízím jen s politikou přímo nijak nesouvisející miniaturku s pohádkovou inspirací. Popelka je totiž - jak víme z filmu i televize - emancipované činorodé děvče, které jistě ve volných chvílích mezi přebíráním hrachu a přešíváním obnošených šatů po nevlastní sestře čte spisy Heideggera a Wittgensteina, samozřejmě jen potají pod stolem, aby nepřející a fenomenologií opovrhující macecha nevěděla. Tak zvídavý člověk si samozřejmě brzy začne klást zásadní otázky bytí, na které se jen obtížně hledají odpovědi, zvlášť pokud kvůli ranní mlze není moc dobrý rozhled. Ona i taková mlha umí být dobrý sluha (třeba když právě potřebujete zdrhnout princi), ale zlý pán :-).

Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky

Myšlenku mám jednu (celkem bezvýznamnou):

Když je mlha pořád přede mnou i za mnou,

říkám si a ptám se moudré země,

jestli není zdroj té mlhy ve mně.

Tuctové rozpočítávadlo

Dnes zase po dlouhé době přidávám jednu rýmovačku z dlouhodobého cyklu básniček pro děti a dospělé s dětskou duší; tyhle dětské rýmované kousky přidávám postupně k dalším drobným veršovánkám do rubriky Miniatury. Tentokrát je to miniaturka, která může formou připomínat malé rozpočítávadlo. Nevím, jestli se dá použít v praxi, neb běžně nerozpočítávám, ale třeba je někdo ze zdejších ctěných návštěvníků využije.

Jako dítě jsem vždycky podezříval dospělé, že když nějaké rozpočítávadlo používají, vědí předem, jak to dopadne, protože se mi říkanky zdály příliš jednoduché. Ne obsahově, většině z nich jsem vůbec nerozuměl a ono to často ani nešlo. Třeba takovému u nás doma používanému rozpočítávadlu:

Enele benele

cukrkňoura

jamte tramte

pompaďoura

hyky, fiky,

tajtrliky,

malec palec

ven!

jsem nerozuměl ani trochu a s odstupem několika desítek let to není o nic lepší. Vždy jsem ale podezříval dospěláky, že kvůli tomu jednoduchému rytmu říkanky (o kterém jsem samozřejmě netušil, že se mu říká rytmus) vědí, jak to dopadne. Zvlášť když se rozpočítávalo jen mezi dvěma možnostmi, to bylo tolik, tolik průhledné!

 

Velikášské delirium

Místo Dobřichovic

ocitám se v Riu

neskromný

ve svém deliriu

a za rozbřesku

v tmavém baru

namísto myšek

vidím

bílou kapybaru.

Proč je to u nás,

dámy, páni,

všechno tak strašně maličký?!

Vracím se domů

ke snídani

s King Kongem

místo opičky :-) .

Holohlavá vlasatice

Vlasy jsou velmi dobrý vynález. Umějí neodolatelně padat do očí, umějí hřát, ale umějí i pozvednout a dotvořit lidskou krásu. Pár mi jich ještě zbylo, spíš na důkaz, že kdysi nějaké byly, dokonce jich zbylo o něco málo víc, než dědu Vševědovi, i když nemají zdaleka tolik karátů. Ne, opravdu nejsem normálním člověkem podle Švejka, protože ten přece "má mít na hlavě šedesát až sedmdesát tisíc vlasů", takže jsem se svým počtem nejspíš obětí "duševního pohnutí v šestinedělí". Rozhodně to nejsou mé nejoblíbenější vlasy, ty jsou totiž mnohem krásnější na pohled a jemnější na dotek a v mé soukromé představě ráje je možné se jimi prohrabovat a cuchat je skoro bez ustání; kam se v tomhle srovnání hrabou představy radikálních islamistů se všemi jejich pannami!

 

Vyznání hvězdné Velké oji

Jak každý, kdo si to sám zkusil, dobře ví, blogové články vznikají z nejrůznějších pohnutek: Někdy jde o upuštění aktuálního přetlaku (či nedotlaku), někdy chce autor svým dílkem zachránit svět, jindy zase jen někomu něco vzkázat. No a jsou články, které vznikly pouhou shodou náhod, bez nějakého významnějšího úmyslu, záměru či dokonce plánu, třeba jen kvůli momentálnímu nápadu, náhodnému souzvuku několika slov, kvůli prchavému pocitu. Tak někdy vznikají i zdejší lehce dada poetikou ochucené miniatury. Tentokrát tedy nejde o další korálek z cyklu básniček pro děti, jako tomu bylo třeba u básničky Kroupové ale spíš o obyčejné okouzlení z hrátek se slovy, v tomto případě nasvícené mihotavou září letní voňavé hvězdné oblohy :-). Nebojte, do mé básnické sbírky se tenhle kousek nedostane. Ale na letní "okurkový blog"? Proč ne?! :-)

Čapí rekordman

Myslím, že právě dnes je ten nejvhodnější čas na další miniaturní básničku "pro přemýšlivé děti a hravé dospělé", jednu z básniček, které postupně už víc než rok střádám do rubriky Miniatury. Už jsme v této sérii měli mimo jiné zmíněné i koaly, lenochody a mývaly, posledně se tu mluvilo dokonce o ptakopyskovi. Dnes se navrátíme z výletů za exotickými zvířaty do napohled sice obyčejné, ale přesto fascinující a krásné české krajiny, kam se ostatně taky někteří její zvířecí obyvatelé věrně navracejí po zimní "dovolené" v jižnějších krajích. Jen se to s tím návratem nesmí moc uspěchat a po lidském vzoru překonávat nedomyšlené rekordy. Všechno má přece svůj pravý čas! Všechno, a tedy i můj malý dárek a gratulace těm, kteří už budou vědět :-).

Čapí rekordman

Cílem pod obloukem duhy

prolétlo hejno čápů z teplých krajů:

Šestý, pátý, čtvrtý, třetí, druhý…

všichni těší se na žabky z českých hájů.

První chybí?

Je to tak!

Vítěz už je totiž dávno v cíli

a moc se mu líbí,

že zlatou medaili mu pověsili

na zobák.

U medaile se mu však smeká mašle:

Byl sice první, ale z té zimy trochu kašle! :-)

Ptakopysk na pražském sídlišti

Konečně se zase po nějaké době vracím k sérii miniaturních básniček "pro přemýšlivé děti a hravé dospělé", které pod zcela neveřejným pracovním názvem už víc než rok postupně přikládám do rubriky Miniatury. Už jsme v této sérii měli mimo jiné i koaly, lenochody i mývaly, takže bylo jasné, že časem musí nutně dojít i na ptakopysky. Dnes je to tady! Myslím ovšem, že pro děti bude lepší používat skutečný název miniaturky a "anebem" bych je prozatím nezatěžoval, ten bude spíš pro dospěláky.

Ptakopysk na pražském sídlišti

(aneb Frustrace nadšeného zoologického experimentátora ze zoufale malých českých poměrů)

Zkusil jsem, zda mléka miska

nepřiláká ptakopyska.

Nevyšlo to, možná příště.

Nejspíš proto, že dnes žiji

v Praze a ne v Austrálii.

Když si vyjdu za sídliště,

přilákám tak leda klíště

nebo zmiji!