Jak každý, kdo si to sám zkusil, dobře ví, blogové články vznikají z nejrůznějších pohnutek: Někdy jde o upuštění aktuálního přetlaku (či nedotlaku), někdy chce autor svým dílkem zachránit svět, jindy zase jen někomu něco vzkázat. No a jsou články, které vznikly pouhou shodou náhod, bez nějakého významnějšího úmyslu, záměru či dokonce plánu, třeba jen kvůli momentálnímu nápadu, náhodnému souzvuku několika slov, kvůli prchavému pocitu. Tak někdy vznikají i zdejší lehce dada poetikou ochucené miniatury. Tentokrát tedy nejde o další korálek z cyklu básniček pro děti, jako tomu bylo třeba u básničky Kroupové ale spíš o obyčejné okouzlení z hrátek se slovy, v tomto případě nasvícené mihotavou září letní voňavé hvězdné oblohy :-). Nebojte, do mé básnické sbírky se tenhle kousek nedostane. Ale na letní "okurkový blog"? Proč ne?! :-)
Vyznání hvězdné Velké oji
Oslovil jsem po velkém vnitřním boji
Velký vůz,
že zahořel jsem láskou k jeho oji.
Proč jeho oj
by teď nemohla být mojí?
Vůz řekl mi: "Zapřemýšlet zkus
a moc nemudruj!
Co svět světem stojí,
člověk smí být svůj,
ale nikdy ojí."
Pak bouchnul svou hvězdnou pěstí o zem:
"Bez Velké oje bych nebyl Velkým vozem!"
Zklamání? Nu což, to se někdy stává!
Za letních nocí na mne má oj dál vilně pomrkává.
Bez ní se ale hvězdné nebe zřítí,
tak raději ať dál - tam, kde má být - svítí.
Bez hvězd se totiž svět dole potmě bojí.
Ať už je právě bez oje
či s ojí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.