Ranní dárkový balíček k státnímu svátku

3:15 Cosi vedle mého ucha neuvěřitelně rachotí. Probouzím se v domnění, že už nás zase obsazují Rusové, ale zjišťuji, že je to jen budík. Nechápavě na něj zírám, ale jen chvilku, protože vleže zírat v tuto hodinu nejde dlouho. Vracím se do rozkoukaného snu, jehož hlavní hrdinka mi bezděčně připomene, proč budík zvonil tak brzy.

3:30 Zvoní budík na mém novém mobilu. Ten je účinnější, protože mobil je opravdu nový, takže budík už umím nařídit, ale ještě ne vypnout. Zkouším s mobilem dělat různé věci, vyhodnocuji, že nejlepší by bylo hodit ho do akvária, ale jednak nemám akvárium a jednak nebyl úplně laciný a pro akvarijní mlže, kteří moc často netelefonují, by ho byla škoda.

 

3:40 Dochází mi, že jsem si dnes na víceméně křesťanský svátek nařídil budík na tak nekřesťanskou hodinu proto, že jsem chtěl navázat na své nedávné Haiku probouzejícího slunce a zároveň udělat radost jedné osobě, které bych nejradši nějak dělal radost každý den, ale mé aktuální možnosti pro to jsou momentálně značně omezeny. Odeženu kacířskou (trefné, když máme ten husovský svátek) myšlenku, zda mi taková nejistá radost stojí za vstávání za tmy a jdu se probudit do sprchy.

4:00 Zabalím si foťák, pár objektivů a filtrů a snažím se najít stativ, což není zrovna snadné, protože včera večer jsem uklidil obývák, takže většina mých věcí zmateně změnila své úkryty.

4:20 Vyrážím na dobřichovické nádraží s představou, že se aspoň maličko přiblížím slunci, které sice ještě není vidět, ale věřím, že už mu taky někde za obzorem zvoní mobil.

4:35 Nastupuji spolu s dalšími dvěma dobřichovickými ranními zombíky do vlaku. Uvědomuji si, že takhle brutálně ranním spojem jsem jel naposledy z Kjóta do Ósaky.

4:40 Vystupuji o jednu stanici dál ve Všenorech a podle mechu na nádražních stromech se snažím určit sever, abych se co nejkratší cestou dostal k Berounce. Nejkratší cesta vede přes koleje. Proč ne, takhle brzo ráno ještě skoro nic nejezdí. Vžžžžžžžžžuuuuuuuuuumm!!!!!! ozve se kousek ode mne. Hmmmmm, snad leda tak nějaký ten náklad s úplně funglovými barevnými autíčky.

4:50 Přes louku docházím k řece. Zaujmu pozici na předem vybraném místě na břehu (je to to místo, odkud čas od času fotím výrazný strom na druhém břehu za různých podmínek a v různých dobách, už z toho bude pomalu celá kolekce (asi nejvýraznější fotkou je profilová fotka mého webu a dvojnásobná "výstavní účastnice" Pravěká Berounka). Všude je tma, místo, kde by mělo za chvíli vyjít slunce je potažené černým mrakem jako smutečním suknem. No nevím nevím, jak to dnes s tím rozdáváním radosti dopadne... Takové fotky, jako je ta následující, nikoho věru moc nerozveselí. Mne jako fotografa samozřejmě nejméně, tak prosím, berte to jen pro ilustraci:

5:05 Slunce, které chci využít pro zprostředkování jednoho svátečního ranního pohlazení (vlastně spíš dvou) ve veliké dálce, kam ani to nejbystrozračejší oko od Berounky nedohlédne, se sice pořád schovává, ale aspoň malé červánky (nebo spíš růžovánky) se přece jen objevují. Fotit červánky infračerveně mi připadne jako blbost (jazykozpytci pomozte, byly by to "infračervánky"?), tak používám barevně neutrální podání , na kterém bude vidět pohyb mraků. I ty dnes plují za sluncem; asi tam mají taky někoho v dálce, koho chtějí po sluníčku pozdravovat - jako já.

5:15 Přece jen asi na 30 vteřin zasvítí slunce a vyšle pár měkkých paprsků proti proudu řeky směrem na Dobřichovice. Labuť kousek ode mne dokončuje ranní hygienu a na počest prvních ranních paprsků se rozkvákají žáby.

5:30 Jako paradesantní jednotka se na druhém břehu řeky objevuje velké stádo divokých prasat. Řeka je nezastaví ani na chvilku, mělčí půlku přebrodí a tu druhou, hlubší, přeplavou. Bože, i ta nejmenší selátka (a že jich je) umějí na rozdíl ode mne plavat. Samozřejmě, zrovna v okamžiku, kdy se prasečí výsadek koná, mám rozdělanou jednu velmi dlouhou expozici s širokoúhlým objektivem. Než stihnu "přepnout" na teleobjektiv, stádo je na druhém břehu a pokračuje v koordinovaném útoku na Brdy.

5:40 Obloha se proměňuje každou minutou. V některých místech se zdá úplně jasná, ale jen odvrátím od toho místa na chvilku zrak, překotně se halí do mraků, které odnikud nepřiplouvají, ale vznikají přímo mně nad hlavou. Barvy vycházejícího slunce si už neužiju, ale v infraoblasti to ještě může udělat zajímavé efekty.

5:50 Nejlepší pro focení na dlouhou expozici je, když se na vás přesune hustý roj říčních tiplic a zvědavý hmyz se rozhodne zblízka prozkoumat nejen vás osobně, ale i fototechniku. Kdyby si tak raději všímal těch kňourů, co tu před chvílí propluli! Auvajs!!

6:00 Po cestě kousek odtud projíždí auto. Nejspíš nějaký rybář. Ryby se tu v řece pleskají veliké a své dovádění si užívají; zřejmě instinktivně vycítily, že ode mne jako od spřízněné Ryby jim žádné nebezpečí nehrozí.

6:15 Postupně odplouvají ranní tvarově zajímavá mračna a obloha začíná být fádnější. Protože jako fotograf ctím realitu a nedolátávám do fotek předfocenou oblohu ve photoshopu, jak začíná být docela rozšířenou praxí, pomalu končí moje ranní exkurze u řeky. Pěšky vyrážím k domovu, abych co nejrychleji kouknul, jestli je vůbec možné nějaký záběr vybrat, a pokud ano, jestli může udělat aspoň trošičku ranní radosti.

6:50 Docházím domů, udělám si dobrý darjeeling z jarní sklizně a posilním se hrstičkou čerstvých malin. Venku se objevují první "psovodi" ze sousedství.

7:15 Sedám k počítači a snažím se vyloudit z karty záběry, které jsem právě před chvílí nafotil. Když chci udělat někomu radost, měla by být k dispozici už k snídani a ne že se budu s prací pihňat do odpoledne!

7:30 Vybírám z asi třicítky záběrů několik ilustračních a pár výtvarně zajímavějších. Není to nic světoborného, ale třeba aspoň malou radost udělat můžou, když jsem se tolik snažil :-).

7:50 Začínám v počítači "vyvolávat" temně rudo-černé infrasnímky a hrát si s jejich různými variantami. Retuš počká, blogový článek by dnes měl být svátečně křupavý jako dobrý rohlík, samozřejmě císařovsko-pekařsky "obzvláště vypečený".

8:15 Natahuji osm vybraných fotek do administrace blogu a dělám z nich kostru článku. Teď už jen trochu odlehčeného textu a ranní mise bude splněna. Mraky na obloze se postupně rozpouštějí a slunce nakukuje zvědavě do mého okna už zase v plné síle. I tyty, kdepak jsi bylo, při plánovaném východu? Ještě někde v nedbalkách, že?

8:30 Posílám tedy na východ sluneční pozdrav a slíbené sváteční pohlazení, haiku z minulého týdne dochází praktického naplnění. Jen aby taky tenhle sluneční pošťák fungoval správně na druhé straně a nesyslil si zaslaná pohlazení pro sebe jako obálky se vzácnými známkami!

9:00 Text článku je nahozený, dnes se v té ranní rychlosti nedá čekat žádné cizelování, ale všechno musí klapnout na první dobrou. To je snad poprvé, co si článek poprvé přečtu doopravdy až po publikaci.

9:15 Tak tedy přeju krásný sváteční den a mávám, co mi zápěstí dovolí. A začínám přemýšlet, že bych si po takové ranní "šichtě" zasloužil nějakou dobrou snídani, co říkáte? :-)