Dotazník od Vendy

Po dlouhé době jsem se odhodlal zúčastnit se jednoho z oblíbených a ve vlnách se občas vracejících "dotazníkových řetězáků". Dotazy jsou od Vendy a připadly mi zajímavé, tak se k akci rád připojuji. Zůstanu ale věrný své zásadě nepodílet se na inflaci podobných internetových materiálů, takže otázky jako obyčejně pouze zodpovím, ale nerozmnožím :-).

1. Jaký byl nejhezčí zážitek za tento rok?

Pro mne to byly dva neskutečně studené a sychravé, ale zároveň magické a výjimečné dny v jedněch krásných lázních. Daleko daleko za nimi klopýtá na druhém místě do cíle původně favorizovaná červnová výstava mých fotek na dobřichovickém zámku :-).

2. Umíte se rychle rozhodovat? Nebo jste ve svém rozhodování laxní a spíš některé věci odsouváte či necháte osudu?

 

Nedělní miniglosy č.244

Po velkolepém volebním úspěchu hnutí ANO se obratem zaregistrovala tři nová politická hnutí nazvaná pracovně NE, NIKDY! a NEVÍM.

-----------------------

Dá se předpokládat, že jako obvykle po vítězných volbách Česká sociální demokracie vymění svého předsedu, "Je to u nás taková pěkná tradice, že po volbách postupuje do čela strany její první místopředseda, a bývalý předseda si založí na vejminek nějakou jinou stranu," potvrdil Nedělním miniglosám první místopředseda ČSSD Michal Hašek. "Rovněž bych na novém postu rád využil nadstandardních vztahů s prezidentem republiky, který mi jako zkušený politický praktik dává spoustu dobrých rad. Právě dnes mi při jednání v Lánech například poradil takový skvělý fígl, který by mě samotného asi nenapadl, že bych totiž měl před příštími volbami nechat místo prvního místopředsedy pro jistotu neobsazené."

 

O únavě z voleb

Dnes jsem chtěl původně odjet hned ráno fotit na Šumavu, ale nepodařilo se mi to. Včera jsem totiž byl u voleb a "intelektuální" práce při výběru toho nejvhodnějšího (nebo spíš nejméně nevhodného) politického hnutí či strany mě vyčerpala natolik, že mi už celý večer padala únavou hlava. Zatímco běžně - i o víkendu - spím maximálně šest hodin, dnes jsem vstával až po devíti hodinách a ještě teď je moje hlava těžší než medicinbal. Místo volebními klipy tolik proklamovaného radostného občanského aktu jsou pro mě volby spíš "danse macabre", po kterém se duši příliš neuleví, ale ráno čeká nepříjemná kocovina - bohužel bez onoho předcházejícího opojení, za které semtam trocha kocoviny stojí.

Předesílám, že jsem poctivým voličem. Svobodné volby pro mne znamenají tolik, že bych nikdy svůj hlas nenechal propadnout, aby z něj byť jen kousíček schramstly síly, které jsou pro mě zcela nepřijatelné. Mockrát už jsem se pustil do debaty s lidmi, kteří se rozhodli nevolit, vyslechl jsem jejich důvody, které jsou možná pochopitelné, ale stejně nad nimi vždycky kroutím hlavou. Tento postoj chápu ve společnosti, která nemá s demokratickými principy nic společného, ale přes všechny výhrady, které k současné společnosti mám a přes všudypřítomné snahy z těchto principů mnohé odkrojit, zatím náš stát na těchto principech stojí - se vším dobrým i špatným, co s sebou tato jistě nedokonalá forma správy věcí veřejných přináší. Ani tentokrát jsem tedy ani chvilku neuvažoval, že bych volit nešel; na rozdíl od mnohých si myslím, že v našich současných podmínkách nejde o smysluplný projev vzdoru, ale jen o projev rezignace, což je podle mne nejhorší možná alternativa. Ale co si z nabídky kandidujících sil a hnutí vybrat?

 

InfraBerounka

Poslední víkend vysloveně lákal k malé fotografické procházce. Od své dobřichovické fotovýstavy jsem se jako fotograf dost flákal, na všechno jsem měl dost času a nové kousky, za které bych se vysloveně nestyděl, nepřibývaly. Nejspíš je užitečné, když se člověk dostane trochu pod tlak okolností, které ho donutí, aby začal konečně něco dělat. Tak jsem zase po nějaké době začal.

Rozhodl jsem se, že budu především postupně doplňovat svou infračervenou kolekci (pro návštěvníky zdejšího blogu i pro ty, co byli na mé červnové výstavě, už tato technika není ničím neznámým). Kdyby nic jiného, je to způsob focení, který se běžně moc nepoužívá, a tedy na čtenáře blogu neshlíží z každé druhé stránky, a já nejenže jsem propadl jejímu kouzlu, ale pomaličku už si dovedu aspoň přibližně představit, jaký výsledek by se mohl objevit na záběru. 

 

Nedělní miniglosy č.243

Pořadatelům Velké pardubické se podařilo zopakovat úspěch předvolební akce hnutí ANO, když nechali během dostihového odpoledne zástupce zúčastněných stájí rozdávat návštěvníkům pardubického závodiště koblihy z produkce svých stájí zcela zdarma. "Moc dobrý nápad!" pochvaloval si jeden z pracovníků Hřebčína Napajedla. My tenhle sajrajt normálně vyhazujeme, ale pan Babiš nám ukázal, že český volič si je ochotný před volbami vzít cokoli od kohokoli, jen když je to zadarmo."

-----------------------

V každoroční prestižní anketě o nejsrdnatějšího českého disidenta - poté, co získal nečekaně Truman - Reaganovu medaili za svůj celoživotní nenápadný boj proti komunismu - triumfoval bývalý český prezident Václav Klaus v kategorii Skokan roku. Experti předpokládají, že v příštím roce by Klaus mohl vyhrát i v hlavní kategorii, protože se díky několika hodnověrným svědkům podařilo ověřit jeho tvrzení, že v době komunistické nadvlády používal v tramvajích výhradně šedá sedadla a těm červeným se ze zásady vyhýbal.

 

Portrét

Je zvláštní, jak se nám některé blízké tváře dokážou otisknout do paměti, mnohem víc než tváře nejslavnějších celebrit, dokonce mnohem víc než vlastní tvář, i když tu vídáme (pravda, nikdy ne úplně na své vlastní oči) téměř každý den. Kdybych měl na policii popsat vlastní tvář, aby mohli připravit identikit, tápal bych a vykresil bych nejspíš úplně jiného člověka - nikoli proto, abych podlým úskokem svedl ochránce zákona na scestí, ale protože něčeho takového prostě nejsem schopen. Ale v tomhle specifickém případě netápu ani trošku, protože ten portrét vídám, kdykoli přivřu oči. Vyprávět bych o něm dokázal hodiny. No a napsat by se na tohle téma dal snad i román na pokračování, anebo naopak - jen kraťoučké portrétní haiku.

Třeba může mít v této situaci sedmnáct slabik stejnou váhu jako šest proustovských svazků. Rád bych, kdyby mělo. Zvlášť když je dnes moje haiku zároveň i osobním dárkem, sice bez ozdobné barevné mašle, ale zato s tím nejupřímnějším věnováním. Stejně během dnešního večera už asi šest svazků napsat nestihnu :-).

Portrét

Do delty srdce

po tváři stékají ti

perly úsměvu.

Pár poznámek k literární soutěži

V posledním měsíci se na blog.cz uskutečnila literární soutěž Setkání s literární postavou. Protože jsem se této soutěže nakonec zúčastnil a moje účast dopadla nad očekávání dobře, rozhodl jsem se podělit se s vámi o několik postřehů z pohledu účastníka základního i finálového kola. Nebojte, už to bude opravdu naposled, odkazy na soutěž jste si v poslední době užili dostatečně, tak teď už se zase budeme věnovat jiným tématům. Ale dnes ještě aspoň pár bodů:

1. Dělostřelecká příprava

Už před tím, než jsem svou soutěžní povídku publikoval, jsem trochu zauvažoval o samotném smyslu literárního soutěžení v článku O literárních soutěžích. Nakonec se to ukázalo jako dobrá příprava, protože jsem si předem ujasnil, co od soutěže čekám; že se totiž nejedná o válku, ve které chci ostatní rozstřílet a rozdrtit je, ale o hru, ze které se chci spolu s ostatními potěšit. Zároveň jsem si dopředu šikovně zdůvodnil, že když po mé povídce neštěkne ani pes, není to nic nenormálního, a nejedná se o žádný důvod pro nespokojenost nebo snad dokonce smutek.

2. Proč jsem napsal soutěžní povídku?

Jsem přirozeně líný a nijak neprahnu po tom, aby ze mne v soutěžním afektu cákal adrenalin. Pak jsem ale absolvoval několik blogových debat o pravidlech tvůrčího psaní, ve kterých jsem byl v opozici proti názoru, že člověk musí mít za každých okolností na mysli daná pravidla žánru a výstavby textu. Ty debaty mne trochu rozdurdily, protože si upřímně myslím, že by se člověk neměl těmito psanými pravidly omezovat - ať už pozitivně ("...hlavně aby můj text byl přesně v souladu se šablonou!") nebo negativně ("...a just se budu snažit pravidla porušovat!") Jsem pořád přesvědčený, že člověk by měl psát primárně podle svého a teprve v okamžiku, kdy je text hotov ve stavu, že je s ním autor sám za sebe spokojený, může stát za to porovnávat se s nějakou teorií a s pravidly. Myslím si totiž, že napsat slušnou povídku není v principu nic těžkého, chce to jen mít dobrý nápad, umět obstojně česky a mít smysl pro rytmus a navrch trochu soudnosti.

 

Nedělní miniglosy č.242

Prezident Miloš Zeman chce zavést místo dosud užívaného anglického názvu našeho státu Czech Republic jednoslovný název Czechia. Podle politologů jde o další krok od standardní České republiky směrem k "Zemanovu malému českému mocnářství", které by samotné - jako sice krásný ale příliš dlouhý název - mělo být zkráceno na "Zemanovo malomocnářství".

-----------------------

Poté, co soud ve švýcarské Bellinzoně nečekaně odsoudil bývalé majitele a manažery Mostecké uhelné společnosti k dlouhým nepodmíněným trestům za machinace a podvody při privatizaci podniku v 90. letech, zrušilo svou plánovanou cestu do Švýcarska z blíže nespecifikovaných důvodů několik početných státních a stranických delegací. "Rádi budeme získávat zkušenosti s fungováním jejich nestranné a výkonné justice," řekl nám jeden z členů delegace českého Senátu, "ale abychom neplýtvali státními penězi na cestovné, pro jistotu se s uvedenými justičními výdobytky seznámíme jen na internetu."

 

Berounka v mizerném světle

Dnes jsem se chystal do Prahy trochu fotit, připravil jsem si plnou fotografickou polní, ale nakonec jsem usoudil, že počasí fotografování (aspoň takovému, jaké si představuji já) moc nepřeje a udělal jsem jen pár snímků Berounky. Olověné nebe a jednolité "kouřmo" udělaly své a zdálo se, že není možné vyfotit vůbec nic. Tak jsem ze zoufalství znovu použil svůj oblíbený infračervený filtr a zkusil, jestli nemůže mou mizernou fotonáladu vylepšit. Zkuste posoudit, jestli se to aspoň trochu podařilo, dávám vám tu pro srovnání dva přibližně stejné záběry - standardní i infračervený.

 

Kalendářem inspirace

I v říjnu, stejně jako v září,

jsi inkoustem

v mém kalamáři.

Obraz tvých očí

(a přiznám, že i jiných vnadů)

stačí mi pro spoustu dalších

listopadů.

Před Vánoci,

nejspíš někde v šenku,

pozdvihnu i ke tvým rtům

svou sklenku.

S tvou drobnou řasou ve svém oku

přečkám snad i mrazivou

část roku.

Až tvé jemné vlasy zcuchá jarní fén,

i na poušti budu rázem

květy obklopen.

A když v letním vedru v parku ulehnu na trávu

verše budu sypat z tvého

krátkého rukávu.

Tak celý rok,

stejně jako v září,

budeš inkoustem

v mém kalamáři.

Dál cítím tvou sametovou dlaň

jak slunce

na své tváři.

Lehce rýmovaný přípodotek:

Vím, jednoznačné to není:

Jde o pár facek

či o pohlazení? :-)

Nedělní miniglosy č.241

Na českém pracovním trhu roste v poslední době výrazně zájem o odpolední směny. Podle personalistů je to především proto, že před volbami roste počet lidí alergických na Tomia Okamuru, kterým je zatěžko vstávat do práce ráno, protože při tom často vidí Úsvit.

-----------------------

Nepříjemným nedorozuměním skončilo vyhlášení prvního ročníku ankety Doktor Kazisvět 2013. Hlavní organizátor chtěl navázat na nerudovskou tradici a ocenit novým titulem vybraný mimořádný medicínský počin, například oživení domněle mrtvého, jako se to podařilo doktoru Heribertovi v Malostranských povídkách. Členové poroty však neměli tak dobré literární vzdělání, pochopili záměr organizátorů jinak a na cenu omylem nominovali pět největších medicínských průšvihů roku. Výsledky zmatečné soutěže byly proto anulovány a celý program byl narychlo díky mimořádnému sponzorskému daru majitele místní husí farmy nahrazen soutěží Doktor House 2013.

 

Bubovické vodopády v infračervené

Před pár týdny jsem vyrazil na výlet do Svatého Jana pod Skalou a těšil jsem se, že si cestou zkusím vyfotit maličké Bubovické vodopády. Vzal jsem si veškerou výbavu včetně stativu a filtrů a fotil jsem vesele a poctivě asi hodinu. Pak jsem vše sbalil pokračoval v cestě a až po nějaké době mi došlo, že jsem sice nafotil infraobrázky, ale bohužel, nefotil jsem do formátu RAW, což je u infrafotek (aspoň při postupu, kterým je dělám já) nezbytnost. Takže jsem vám mohl dát na blog k nahlédnutí maximálně několik červenočerných temných obrázků, na kterých není vůbec nic rozeznat. Možná by to byla dobrá fotografická avantgarda, ale koukat se na to popravdě nedá.

A tak jsem si dnes zašel k Bubovickým vodopádům znovu, není to ostatně daleko od železnice, ze stanice Srbsko na trase Praha - Beroun jsou to asi 3 kilometry. Člověk by čekal, že mu Bubovický potok poteče při cestě vzhůru údolím v ústrety, ale není tomu tak. Specifikum zdejšího kraje jsou totiž naoko vyschlá koryta potoků; ne, že by voda došla kvůli globálnímu oteplování, ale schovává se většinou v podzemí (ostatně jedna oblast mezi Bubovickými vodopády a Svatým Janem pod Skalou se dokonce jmenuje Ztracené vody). Ale v Bubovických vodopádech dnes trochu vody bylo, ono jí většinou není moc, jde jen o malý proud potůčku rozdělený několik patry vysokých skalních schodů, ale přesto je to pěkné a docela divoké místo na cestě, která je za dobrého počasí o víkendu dost frekventovaná. 

 

Západ slunce nad Berounkou

Jsou okamžiky, kdy se před vámi otevře jen na pár desítek vteřin obraz, který vás donutí se zastavit a ničím ho tu chvilku nerušit: ani mluvením, ani chůzí, někdy se přitom skoro zastaví i dech. A vy jako na potvoru nemáte u sebe fotoaparát, aby vám tu pozorovanou krásu mohl někdo uvěřit.

Přesně to se mi stalo nedávno, když jsem se vracel večer z práce. Právě jsem přecházel Berounku po dobřichovické lávce, když se těsně před západem slunce roztáhla obloha jako divadelní opona, která umožnila slunci vrátit se na scénu na děkovačku po celodenním úspěšném vystoupení. A že to bylo slunce trošičku marnivé, se pozná i podle toho, s jakou chutí se shlíželo v zrcadle větrem rozčepýřené hladiny Berounky. Odměnou mu ovšem byly ovace vestoje nejen ode mne, ale i od několika dalších lidí právě přecházejících lávku. Bylo totiž zřejmé, že po tomto - byť velmi úspěšném - vystoupení se nestihne tleskat dlouho, slunce už zářilo z posledních sil a za necelou minutu už po něm zbyly jen vzpomínky a nevýrazná obloha s temně šedými a dále černajícími mraky.