Jsou okamžiky, kdy se před vámi otevře jen na pár desítek vteřin obraz, který vás donutí se zastavit a ničím ho tu chvilku nerušit: ani mluvením, ani chůzí, někdy se přitom skoro zastaví i dech. A vy jako na potvoru nemáte u sebe fotoaparát, aby vám tu pozorovanou krásu mohl někdo uvěřit.
Přesně to se mi stalo nedávno, když jsem se vracel večer z práce. Právě jsem přecházel Berounku po dobřichovické lávce, když se těsně před západem slunce roztáhla obloha jako divadelní opona, která umožnila slunci vrátit se na scénu na děkovačku po celodenním úspěšném vystoupení. A že to bylo slunce trošičku marnivé, se pozná i podle toho, s jakou chutí se shlíželo v zrcadle větrem rozčepýřené hladiny Berounky. Odměnou mu ovšem byly ovace vestoje nejen ode mne, ale i od několika dalších lidí právě přecházejících lávku. Bylo totiž zřejmé, že po tomto - byť velmi úspěšném - vystoupení se nestihne tleskat dlouho, slunce už zářilo z posledních sil a za necelou minutu už po něm zbyly jen vzpomínky a nevýrazná obloha s temně šedými a dále černajícími mraky.
Takový okamžik je jedním z těch, kdy jsem ochotný pro zachycení obrázku použít i foťák v mobilním telefonu, i když pořád zastávám názor, že takovým způsobem opravdu dobrou fotku udělat nelze, anebo jedině omylem či řízením náhody. Spoušť jsem stihnul zmáčknout právě jen jednou, poté už obloha začala hasnout a ztrácet energii i barvu.
Vím, na takovém malém obrázku (a pořádně zvětšit záběr z mobilu samozřejmě nejde) se zachová stěží desetina z toho kouzla okamžiku, a je proto svým způsobem pošetilé snažit se takový záběr zprostředkovat. Přesto to projednou zkusím; snad přece jen něco z té večerní slunečné skutečnosti i na této "fotonáhražce" zbylo, snad je to jen proto, že jsem poslední týden měl jen málo času připravit něco "většího"
Přeji všem, ať i vám slunce otevře svou náruč aspoň tak, jak se to právě děje mně na tomhle obrázku z Dobřichovic. A nejen na něm.
-------------------------------------------------
POZOR: Pořád pokračuje finále soutěže o nejlepší povídku na tém Setkání s literární postavou, do kterého k mému překvapení postoupila i moje povídka Vražda u krbu. Prozatím se tato povídka pohybuje asi v polovině žebříčku, což beru vzhledem k použitému způsobu hodnocení (prostá anketa a porovnání počtu hlasů) jako velký úspěch. Všem, kteří hlasovali právě pro moji povídku, moc děkuji. Kdo by si chtěl přečíst finálová dílka a zvážit, kterému z nich dát svůj hlas, všech deset finálových povídek najde v článku na Srdci blogu Finále literární soutěže. Přeji vám, ať se vám soutěžní texty líbí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.