
Sice jsem s obrázkem "úplňkové lávky" původně nepočítal, ale foťák byl stále ještě přišroubovaný ke stativu, hipstersky vyfešákovaný Měsíc vyzývavě pokukoval po aparátu, aby mohl uplatnit svůj pečlivě upravený vzhled, a po lávce touhle dobou už nechodí skoro nikdo, kdo by mohl konstrukci rozhoupat a fotku mi tak rozmazat. Na fotku za těchto slušných podmínek stačila jen asi třívteřinová expozice, a na rozdíl od ostatních pořízených půlnočních obrázků jsem tento udělal v černobílé podobě, protože mě tentokrát skutečná modrá barva lávky trochu rušila. Ale je přece černá noc, kterou svou nemístnou zvědavostí provokuje bílý úplněk, tak co?
Dnes k obrázku přidám ještě související doplňkovou poetickou miniaturku, abyste si nepřipadali jedinou malou fotkou (byť Velké noci) příliš odbytí :-).
Půlnoc nad řekou
zpupně rozkročená
pije z koryta.
Úplněk
jak marnivá žena
zrcadla ptá se
bledě,
co říká jeho kráse,
než bude při koledě
na měsíc propita.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.