O lednových Vánocích

Je kolec ledna. Ještě předevčírem, zdá se, svítil v obývacím pokoji vánoční stromeček, ostatně pořád tu hrdinně stojí času navzdory, nesvítí sice, ale pořád zdobí a chrání si pichlavě svůj prostor u okna. Ze všech načančaných barevných světýlek na baráčcích a zahrádkách v okolí už zbyl jen jeden samotář, který se i do první únorové noci chystá svítit, blikat a připomíná tak minulé - a možná už i ty budoucí - Vánoce. Jak dlouho ještě vydrží? Do zítřka? Do příští neděle? Do Velikonoc?

Ano, občas jsme doma mívali vánoční stromeček až do Velikonoc. Částečně proto, že se nám to tak líbilo, částečně proto, že jsme byli líní ho odstrojit. Stal se vždy skoro členem rodiny. Když jsme se o něj nešetrně otřeli a sestřelili jsme pár jehliček, slušně jsme se mu vždy omluvili. Nikdy jsem proto nerozuměl lidem, kteří své stromečky odhazovali k popelnicím již na konci prosince. K čemu takový stromek, když ani nestihne provonět smůlou svůj dočasný domov?

Myslím, že našemu současnému vánočnímu stromku se u nás líbí. Může mi nakukovat přes rameno, když píšu na počítači, dívá se s námi na zprávy. Když máme dobrou náladu, je spokojený, protože se může uvolnit a protáhnout si větve. Když jsme nabroušení, zdá se, jako kdyby moudře ustoupil hlouběji do stínu svého kouta, jen aby nepřekážel, aby to nezhoršoval. Teď mne sleduje a zdá se, že si užívá svých pactnáct minut slávy, protože se píše právě o něm. Stojí nějak rovněji než normálně, vypadá jako větší fešák než ještě včera. Černá borovička a přesto o ní píšu v mužském rodě. Je to on, stromek, přítel, který si nečiní pražádných nároků.

V některých oblastech Řecka visí vánoční výzdoba po celý rok. Jen před každými skutečnými Vánocemi se žárovičky připojí do zásuvky a všechny ty vánoční komety a svíčky a sněhové vločky a dárečky se na pár dní rozsvítí. Ale i v srpnu v obrovské letní výhni si na tu kometu, na sněhovou vločku, na svíčku, můžete na rozpálené ulici sáhnout.

Vánoce už jsou pátý týden historií a přesto z nich něco milého zůstalo. A zůstane. Do zítřka? Do příštího týdne? Do Velikonoc? Kdo ví! Třeba až do příštích Vánoc jako v Řecku. Pak jen prohodíme stromečky a jmelí a pojedeme dál. Tak šťastné a veselé!