Kolem Blatenského kanálu

Minulý týden jsem během čtyř dnů absolvoval v okolí Jáchymova asi 90 km pěkně pěšky v krásných přírodních krušnohorských kulisách. Terén v Jáchymově a kolem tohoto města neskýtá zrovna odpočinkové trasy a vzhledem k velkým vedrům šlo o dost náročné výlety. Pokud budete chtít najít trasu, která vede téměř po rovině, mám pro vás tip: Výlet podél dvanáctikilometrového umělého kanálu, který se jmenuje Blatenský příkop. Byl vybudován v letech 1540 - 1544, aby přiváděl vodu k čerstvě objevovaným nalezištím rud a zakládaným rudným dolům v této oblasti. V nedávné době byla tato unikátní technická památka zrekonstruována, takže se kolem ní dá bezpečně a bez problémů procházet, většina cesty vede přímo po zpevněném břehu.

Cesta, kterou vám tu v několika fotografiích ukážu, byla pro mne jen druhou (a kratší) částí celodenní túry po trase Jáchymov - Abertamy - Blatenský vrch - Boží Dar.

 

Zajímavým vyhlídkovým místem je rozhledna na Blatenském vrchu, kdysi byl tento vrchol velmi oblíbeným výletním místem, ze kterého ale zbyla právě jen budova sto let staré rozhledny. Zaujala mě informace, že hotelová budova, která tu kdysi stála, měla již za první republiky podzemní garáž pro 5 automobilů :-). Z věže je krásný kruhový výhled po okolních českých i německých kopcích.

Hned pod Blatenským vrchem je možné se v lese napojit na Blatenský příkop. Po většině své délky jde o kanál s dřevěnými boky a zpevňovacími příčkami, kolem kterého jsou v lese vyvýšené břehy. Spád kanálu je minimální, takže cesta kolem něho je celkem pohodlná.

Zbarvení vody v kanálu potvrzuje, že je napájený vodou z okolních rašelinišť. Podobně zbarvené jsou i potoky vytékající ze šumavských slatí a stékající se například v říčce Vydře. Na obrázku je stínohra kapradin, které často pokrývají břehy kanálu.

Blatenský kanál neteče jen lesem, ale protíná i velké horské louky. V takovém místě je kanál při běžném pohledu docela nenápadný, i na následující fotce je vidět jen jako nevýrazný příkop vedoucí od pravého dolního rohu fotky (u stromu je jednoduše přemostěný).

Blatenský příkop se po své cestě kříží s mnoha horskými potůčky, které jsou používány částečně i pro jeho napájení. V tomto konkrétním místě je vidět, jak se do dosud nepříliš zbarvené vody vlévá téměř rubínová voda potoka vytékajícího z horského rašeliniště.

Některé části kanálu vedoucí přes horské louky jsou zarostlé hustými travinami. Je vidět, že ani dnes není jednoduché udržovat technickou památku v dobré kondici vzhledem k poměrně dlouhým zimám s tradičně velkým sněhovým přídělem.

Během celé dlouhé cesty kolem kanálu jsem potkal jen jedinou opalující se rodinku, ale přesto se nedá říct, že bych si mohl stěžovat na nedostatek pozornosti. Horské louky se totiž přes léto mění v bohaté pastviny a místní osazenstvo je velmi zvědavé na každého kolemjdoucího "narušitele".

V některých částech je kanál pro změnu celý zarostlý vodními rostlinami.

Cesta proti proudu Blatenského kanálu končí v oblasti Božídarského rašeliniště, kousek od nejvýš položeného českého města Boží Dar. Je to sice trochu paradoxní, když ve třicetistupňovém horku nakonec v končícím dni dorazíte ke schránce na vánoční přání. Kde jinde by ale taková schránka měla být, než v místě, kde před Vánoci úřaduje samotný Ježíšek? Tak jsem dopil poslední zbytky tekutin, jejichž spotřeba byla v horkém dni enormní, a i v rozpuku léta jsem si jedno vánoční přání dovolil do speciální schránky vhodit. Nebudu ho tady samozřejmě zveřejňovat; snad se na mne nebudete zlobit, ale on by se pak mohl Ježíšek polekat a přání by se mi pak třeba nesplnilo, no a já si ho přitom přeju opravdu, ale opravdu hodně, o dost víc, než jsem si kdy co přál. Tak co myslíš, Ježíšku? Šlo by to? :-))

Den, který jsem začal návštěvou jáchymovské štoly (viz článek O vyžilé štole) a který pokračoval cca 30 km dlouhým pěším výletem přes Abertamy, Blatenský vrch a podél Blatenského kanálu, skončil nakonec v Božím Daru. Vlastně neskončil, protože jsem se ještě musel dostat zpět do Jáchymova. Nepokračoval jsem ovšem těch zbylých 8 km pěšky, jak jsem si původně myslel; horko mi přece jen nadělalo na dlouhé trase něco puchýřů, takže jsem jako chodec do Božího Daru docházel večer už jen "na jeden motor", jak říkají piloti boeingů. V Božím Daru jsem se tedy dobře navečeřel a počkal na poslední autobus, se kterým jsem sestoupal z krušnohorských výšin zpět do lázeňského údolí.

P.S.: V Dobřichovicích už máme vzhledem k přecházející bouřce opět "černou hodinku", která se předevšírem protáhla na celou noc. Dnes už jsem byl o něco chytřejší a dobil jsem si poctivě baterky všech tří notebooků, které doma mám, abych mohl potmě alespoň opečovávat a kypřit svůj blog. Poslední dobou mám vůbec po večerech vzhledem k extrémní letní povětrnosti v neustálé pohotovosti svou čelovku. Kdo by tušil, že ji po její skvělé službě během výstupu na Fudžisan zapnu poprvé až při bouřce v potemělých Dobřichovicích :-).