Když jsem si lití olova vyzkoušel poprvé, zjistil jsem, že udělat odlitek je ještě to nejjednodušší. Mnohem složitější je najít v jeho podivuhodných tvarech něco skutečného a existujícího, aby bylo možné přistoupit k odhadu věcí příštích. Proto první "sebevěštba" byla velmi opatrná, byť závěr byl nakonec poměrně jasný. To jsem ještě netušil, že tehdejší ortel mého vlastnoručně vytvořeného olověného artefaktu - Láska s překážkami - nad kterým jsem se tehdy jen se skepticky kroutící hlavou usmíval (kdo s mou povahou emeritního přírodovědce by přece podobným povídačkám věřil, že?), se naplní v míře vrchovaté a začne s tím právě v následujícím roce způsobem, který bere dech i jinak zcela zdravým plicím. To je ovšem něco, co je vidět vždy až zpětně, takže jsem se teď s odstupem čtyř let při čtení svého tehdejšího blogového článku O olověném artefaktu docela zarazil, když jsem tehdejší "zábavnou předpověď" porovnal se skutečností, s tím, co se v mém světě doopravdy odehrálo.
Od té doby se k odlévání olova uchyluji každý rok, i když jsem o něm na blogu už speciálně nereferoval. Tím spíš, že např. v loňském roce byl výsledek mé štědrovečerní touhy po nahlédnutí do budoucnosti až zarážejícím způsobem konkrétní, zřejmý na první pohled, a natolik osobní, že jsem se zdráhal dát takový výsledek k nahlédnutí komukoli jinému než tomu, koho se bezprostředně týká.Je to zvláštní: tváříme se, že jde jen o hru, prostou štědrovečerní zábavu, kterou navíc dokládáme sepětí s dávnou tradicí, ale ve skutečnosti v nás vždycky dříme červíček pochybností: Co když za tím výsledkem doopravdy něco je, něco, co nám během svatého večera otevírá aspoň klíčovou dírku do komnaty vědění, kde mocný Osud míchá s gustem věčného experimentátora své elixíry a proplétá napohled zcela nesouvisející příběhy tak, že mu jeho invenci můžou i nejlepší scénáristi a spisovatelé jenom tiše závidět, a my tady na světě se pak musíme s těmito "osudovými koktejlíky" v potu tváře vyrovnávat.
Svou věštbu pro příští rok jsem si - už docela samozřejmě - odlil i letos a letos vám poprvé výsledek veřejně ukážu. Zajímalo by mě totiž, co ve slitku stříbrného kovu uvidí vaše oči. Já v něm kupříkladu vidím docela zřetelně nádherně tvarovanou rybu s jasně rozpoznatelnou hlavou, okem, ústy i ploutvemi. Jak ale takový výsledek vyložit? Jedná se o rybu symbolickou nebo skutečnou? Jde o osudovou Rybu jako znamení zvířetníku? Přiznávám, že by se mi tenhle výklad moc líbil a intuitivně k němu tíhnu. Jde o symbol vodního světa? To by se mi zase jako zarytému neplavci moc nelíbilo, zvlášť když jsem včera v televizi sledoval dokument o zkáze Titanicu. Anebo jde o rybu jako o symbol mlčenlivosti (v jednom "výkladovém slovníku" pro vánoční lití olova se doslova píše: "Ryba - Mlčení je tvá spása")? Že by se ze mne stal na stará kolena nečekaně člověk mlčenlivý? Anebo se naplní všechny uvedené roviny a já se s nějakou osudem přiřčenou Rybou odstěhuji na ostrov obklopený ze všech stran mořem bohatým na ryby a definitivně se odmlčím na svém blogu? :-)
Říkám si, že když legendární zlatá rybka má tu moc splnit člověku tři přání, taková pěkná olověná odlitá rybka by mohla umět splnit aspoň jedno, že? Já už mám v tomhle směru své hlavní přání dávno vybrané a pro podobné příležitosti připravené. Tak ať se aspoň jedno vánoční přání splní i vám.
A jak je to u vás? Odléváte si na Vánoce olovo? Chtěli byste znát svou budoucnost? A zkusili jste do ní někdy nějakým způsobem aktivně nahlédnout?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.