Kdybych měl s publikováním dalšího článku čekat, až se blog umoudří a přestane blbnout - jak jsem původně předpokládal - už bych toho asi letos moc nenapsal. Zatím mám pocit, že situace je čím dál horší, ale rozhodl jsem se, že se tím tentokrát nenechám rozhodit a publikuji aspoň pár fotek z výletu do Harrachova, kam jsem si na říjnový státní svátek zajel na otočku fotit (jak jinak než v infračervené části spektra, protože infračervenou kolekci se snažím ještě o pár obrazů obohatit) zajímavou modelku - říčku Mumlavu. Fotky jsem vám kdysi dávno slíbil v článku o hledání Ducha řeky a myslím, že nastal správný čas tento slib splnit. Nebudu tentokrát moc psát, ale spíš se soustředím na fotky.
Když fyzikové hovoří a zakřivení prostoru, je docela obtížné si něco takového představit. Podzimní prostor ve vírech obřích mumlavských kotlů je však nejen představitelný, ale i obrazově zachytitelný a navíc je zakřivený docela malebně, co myslíte?
Sledovat dlouhou expozicí zviditelněné říční proudy bývá dost zajímavé, přičemž výsledek se nedá úplně přesně předvídat. Na následujícím obrázku je stejný říční kotel jako na tom předešlém, ale ze zcela jiného úhlu a vzdálenosti. Skoro to vypadá, jako by řeka měla fešácky zakroucený cop a její zvláštní světlo odtékalo po skalních stupních do tmavého podzemí velké a klidnější tůně.
O kousek výš proti proudu je ještě větší říční kotel, do kterého se vlévá řeka v nezbedných peřejích. Rázem nastává zklidnění původně dravého toku a kolem středu kotle voda obíhá v tichém a na časem vyhlazeném snímku téměř neznatelném víru.
Pořád mluvím o Mumlavě, ale ani jednou jsem tu ještě neukázal záběry místního největšího turistického lákadla - nádherných Mumlavských vodopádů. Už jsem psal, že s fotkami vodopádů samotných úplně spokojený nejsem, zvlášť když byly prakticky neustále obležené davy turistů. Turistů je dost i na následující fotce, jenže po nich díky několikaminutové expozici zbyly jen lehké obláčky duchů na několika místech - pozůstatky těch lidí, kteří se s vodopády chtěli vyfotit a stáli delší dobu na stejném místě. Tak aspoň jednu fotku v černobílém provedení, abyste neřekli, že vám nepřeju.
Blogové komentáře dnes už od dopoledne vůbec nefungují, můžeme jen doufat, že se alespoň kdesi v hlubinách blogu tiše ukládají a po nějaké době se všechny objeví jako se z podzemí nakonec po určitých peripetiích vždycky vynoří ponorná řeka. Třeba se jednou vše přece jenom podaří opravit a řeka blogových textů i komentářů bude pokračovat na své pouti klidnějšími místy, ale i svými vlastními peřejemi a vodopády :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.