Čtyřretí

Tématem týdne na blogu.cz jsou tentokrát "Prsa", což je samozřejmě samo o sobě téma mimořádně krásné, citlivé a lákavé. Ne však v okamžiku, kdy o tom samém píšou mnozí. Ne na povel, povely nejsou nic pro mne. A tak jako už téměř tradičně téma týdne vynechám, nebo - lépe - posunu na jindy, až se tak nádherné téma vyhrabe z následků současné blogové inflace a opět na něm ulpí jemný poprašek něžného tajemství.

Abych nepodlehl pokušení, dám na rady filosofů a pozvednu raději své oči výš, ale zas ne tak vysoko, jak by si možná oni filosofové přáli, jen malý kousek, zkratkou přes ladnou šíji a jemně tvarovanou bradu. Ke rtům, které na sebe právě asi nevraží, protože se odtáhly daleko od sebe, čehož využily zuby k širokému rozhledu do okolí. Tak takhle to tedy venku vypadá v tom listopadu!...

Tak krásné rty zaslouží slova jako med,

aspoň pět veršů pro každý tvůj ret;

čtyřverší totiž zdá se mi být málo,

když štěstí v mém snu už smůlu obehrálo

v kartách, z nichž složil jsem svůj svět.

Navzdory rozumu a po vůli touze

z čtyř našich rtů chci udělat pouze

jediný.

Hoď kamenem, pokud jsi sám

bez viny.