V prvním dílu tohoto malého seriálu jsem kromě hlavního bodu Kde vystavovat a stojí to vůbec za to? nakousl několik témat, která by se dala souhrnně popsat jako hlavní věci, které je dobré mít připravené, když se pokoušíte někoho oslovit kvůli možnosti výstavy. Když se na to podíváme úplně jednoduše, každého takto osloveného budou logicky zajímat především dvě hlavní věci Kdo jste? a Jaké fotky děláte? Vizitky
Samozřejmě, na otázku Kdo jste? je možné podívat se velmi zeširoka pohledem filosofa a pustit se do obsáhlé rozpravy, ale pro první dojem bude rozhodně účinnější předat úplně jednoduchý kontakt v podobě vizitky. Nebojte, nemám v úmyslu snažit se formulovat nějaká speciální pravidla, jak má taková vizitka "správně" vypadat, na to se jistě na internetu najde spousta pomazanějších hlav, které dokážou poskytnout dobrou inspiraci a poradit, co ANO, co ASI NE, případně co PROBOHA NIKDY! Já jsem k tomu přistoupil tak, že chci dát vizitkou jasně najevo, že jsem fotograf (ano, člověk, který chce vystavovat svoje fotky, je fotografem, i když si to prozatím jeho vrozená stydlivost zdráhá připustit, tak se to nebojte používat :-)), a proto jsem chtěl, aby na vizitce byla vždy některá z mých fotek. Jiní lidé dávají přednost uměřenosti a naprosto si vystačí s textem; to záleží na individuálním vkusu. Je ale dobré si uvědomit, že takto předaná vizitka bývá většinou první nepřímou informací o tom, co se asi od vás dá jako od vystavujícího očekávat. Když svému protějšku vtisknete do dlaně od kraje ke kraji hustě popsanou křiklavou kartičku, vedle které i nejbarevnější tropický papoušek vypadá jako šedavý uhelný lom za listopadové inverze, jen těžko pak budete vysvětlovat, že vaší doménou jsou velmi decentní černobílé fotografie minimalistického stylu.
Aktuální verze mých dvou vizitek (česká a mezinárodní varianta). Mimochodem, blog.cz má u mě jako asi úplně poslední z mnoha vroubků schované i to, že jsem kvůli jeho zániku (platforma skončila 4 dny před vernisáží mé poslední výstavy) musel na poslední chvíli měnit vizitky, i když těch starých jsem měl ještě dost :-).
Životopis
Zejména pokud se někoho snažíte oslovit na dálku, je dobré mít připraveno pár sepsaných slov o sobě v podobě stručného "fotografického životopisu". Nemusí to být nic podrobného, ostatně pokud člověk začíná, ani se nemá moc o čem rozepisovat. Někdy je to ale jen zdání, že do svého fotoživotopisu nemáte co napsat. Můžete přece uvést, kdy jste začali fotit a odkdy se fotografování intenzivněji věnujete. Pokud své fotky zveřejňujete na blogu, šup tam s tím (jak často? kolik let? nějaké blogové úspěchy?). Pokud máte webové stránky, určitě stojí za to se o tom zmínit i zde (jak dlouho?), pokud jste v on-line prostředí připravili nějakou speciální kolekci (co na tom, že ji vidělo jen pár známých?), je to další dobrý bodík. Samozřejmě, tyhle položky nemají takovou váhu jako informace o již uspořádaných výstavách, publikacích či soutěžních úspěších, moc tím nikoho neohromíme, ale lepší něco než nic a koneckonců - vždyť i ten nejobsáhlejší a nejkvalitnější životopis kdysi musel začít první položkou. Ale někdy si všímám paradoxní situace, že životopisy začátečníků bývají delší než je tomu u těch pokročilejších, protože postupem času nasbírané podstatnější položky postupně vystrnadí startovní "vatu".
Abych jenom planě neteoretizoval, přikládám ke srovnání dvě odlišná pojetí životopisu, na kterých se dá dobře dokumentovat posun od začátečnické "mlhy" k větší věcnosti a pevnější struktuře v době, když už je co napsat:
Fotoweb
Jak už jsem napsal v 1.dílu našeho seriálu, považuji v dnešní internetové době u těch, kteří si chtějí uspořádat svou první výstavu, nějaký funkční odkaz s fotkami na webu skoro za nezbytnost. Takový "webový byteček" pro vaše fotky nemusí být nijak rozlehlý a prvotřídně vybavený. Vlastně by pro začátek stačila jediná stránka s několika ukázkovými fotkami, jménem a kontakty, tedy stránka, kterou lze vytvořit doslova za pár minut a na kterou pak můžete ve svých e-mailech vložit odkaz. Ale nebojte, ono vám to nedá: Až budete tu jednu hlavní stránku mít, zjistíte, že je šikovné přidat ještě jednu (když už máte připravený ten životopis z předchozího odstavce, byla by přece škoda ho nepoužít!), pak další a nakonec z toho jednou bude košatá a obsažná webová prezentace. Jenomže zatímco za komplexní web plný vymazlených funkčností a záložek se platí, několik obyčejných stránek s pár obrázky bývá na většině platforem zdarma. Přiznávám, nedělal jsem si nikdy žádný velký průzkum, která platforma co přesně umí a co ne, vyzkoušel jsem to, co se mi připletlo do cesty (Webnode a později WIX) a když jsem byl spokojený, zahnízdil jsem se tam. Samozřejmě, pokud se rozhodnete přejít na jinou platformu, je to výrazně snazší s pár nezávislými obrazovkami prezentace než se složitě strukturovanými a vzájemně provázanými stránkami; pak už se přece jen přechází obtížněji, takže o to lépe je dobré si zamýšlené kroky dopředu promyslet.
Jako ukázku postupného vývoje můžu nabídnout tři kroky, po kterých se postupně vyvíjel můj fotoweb:
1. Několik příležitostných stránek na Webnode v souvislosti s konáním mé první výstavy v roce 2013 Na tom odkazu je vidět, že jsem tou dobou ještě nevyužíval vlastní doménu (s vlastní snadno zapamatovatelnou doménou je stránka pro ostatní podstatně lépe dostupná a taky to vypadá profesionálněji než takto).
2. Moje první webové stránky na Webnode, které jsem využíval 6 let, dnes si je nechávám v podstatně redukované podobě spíš pro zajímavost, aby bylo s čím srovnávat a taky z nostalgie - přece jen jsme spolu leccos zažili :-).
3. Moje aktuální webové stránky na WIXu, které využívám od března 2019
Book (nebo fotoknihu)
Samozřejmě je možné vyrazit na schůzku s někým, koho chcete přesvědčit o své schopnosti dělat krásné snímky, i s malým fotoalbem s fyzickými ukázkami vašich fotek nebo s fotkami na CD nebo USB; obojí je vlastně obdoba modelingového booku. Pokud vám to tak vyhovuje, proč ne, má to své výhody i nevýhody, ale určitě se nejedná o plnohodnotnou náhradu webových stránek. Osobně jsem nikdy nic takového neměl (však mám taky do modelky dost daleko :-)), ale občas jsem - když už jednání o výstavě začalo vypadat nadějně - přinesl na schůzku ve velkých deskách pár velkoformátových fotek v podobě, jak by se mohly na výstavě objevit, a většinou to zabralo, protože velký formát je prostě velký formát.
Koncept výstavy
Věc, která mě z mých praktických zkušeností překvapila asi ze všeho nejvíc, bylo to, jak málo lidí, kteří běžné výstavy organizují, má jasno v tom, co pro své výstavní prostory hledají, co si v nich přejí mít a proč. Většinou jsme se nakonec dohodli na tom, že si tedy výstavu udělat můžu, ale už mi nikdo nemluvil do toho, jaké má mít výstava téma a obsah. Dokonce při několika výstavách se organizátor ani nezajímal, co jsem pro výstavu nakonec připravil a vybral, plně se spolehnul na to, že nepřinesu nějaký paskvil a dorazil v klídku až na vernisáž. Tohle samozřejmě neplatí pro galerie profesionální úrovně, které mají své kurátory odpovědné za kvalitu výstavy a u těch je zase někdy naopak obtížné prosadit svou vizi, protože oni jsou zvyklí a školení vytvářet si a prosazovat vizi vlastní. Ale výstavy s profesionálním kurátorem jsou pro fotokandrdase jen vzácnými případy; já měl jednou to štěstí v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici na pražském Starém Městě a bylo to pro mne spojeno s řadou silných zážitků a báječných nových zkušeností. Pravdou ale je, že v řadě jiných případů se naopak o obsah (téma, název) nikdo moc nezajímal a nechával to výhradně na mně, což především pro začátečníka není úplně komfortní situace. Ano, mám rád tvůrčí svobodu, copak o to, ale je fakt, že někdy bych nějakou konstruktivní diskusi, otázky nebo protinávrhy docela uvítal, protože v takové debatě může vzniknout mnoho nových zajímavých nápadů a může to pak výstavu povýšit na mnohem lepší úroveň.
Každopádně je dobré mít už v okamžiku vyjednávání po ruce nějaký rozmyšlený programový koncept výstavy, aby bylo zřejmé, že o věci přemýšlíte, jste schopni si vytvořit, zdůvodnit a případně obhájit svou představu a nepotřebujete v tomhle moc vodit za ručičku. Možná na to ještě ve fázi vyjednávání vůbec nepřijde řeč a jediné, na čem se dohodnete, bude to, že fotky by měly být "hezké" a mělo by jich být asi tak 25. Ale ať už na věc dojde kdykoli, jednou na ni dojde a pak budete vypadat dobře, že víte, co chcete, což, myslím, nikdy neškodí.
Moje první výstava na dobřichovickém zámku byla v mnoha ohledech hození do zcela neznámé vody. Dostal jsem na jeden měsíc k dispozici sál a vlastně bylo na mně, jak ho využiju. Spoustu věcí jsem si představoval jako Hurvínek válku, takže jsem nadělal bot, že by mi i Baťa záviděl. A i proto na tu první výstavu moc rád vzpomínám :-). Mimochodem, takováhle svatební tabule tam nebyla pořád, jen asi tři soboty ze čtyř. To je tak, když jste při domlouvání netušili, že se budete o výstavní sál v průběhu výstavy dělit. Dobré poučení propříště, na co se zeptat.
Shrnutí
No jo, tím, minulým shrnutím jsem si na sebe ušil bič, teď abych těch 5 instatních závěrů přidával pokaždé, že? :-) No dobře, zkusím to:
1. I když dost lidí vaši vizitku ztratí nebo někam založí, vždycky existuje šance, že se vizitka s vašimi kontakty někde vynoří a v tu správnou dobu vás připomene.
2. I novorozenec si už může do svého fotoživotopisu napsat, že se o fotografie zajímá prakticky celý svůj život, zvlášť když ho blesk tatínkova kompaktu soustavně ruší při jídle.
3. Máte rádi fotky nějakého konkrétního známého fotografa? Schválně, mrkněte na jeho web. Našli jste? Vidíte, i takovým persónám se vlastní webové stránky vyplatí a přitom už nejspíš nikoho nemusí přesvědčovat, že si jejich fotky zaslouží pozornost. (Pozn.: Když už jste tam, rozhlédněte se, co zajímavého z obsahu stránek by možná šikovně fungovalo i u vás, i když to třeba na první pohled vypadá jen jako drobnost).
4. Jestli vás rozčilují příliš vznešená slova jako "vize" nebo "koncept", zapomeňte na ně a řekněte si pro sebe ve třech větách, co byste chtěli, aby na vaší výstavě návštěvníci zažili.
5. Ani web, který je zdarma, nemusí vůbec vypadat chudě. (Pozn.: To fotky, rámy a další věci související s výstavou, bohužel většinou zdarma nejsou, takže o nákladech spojených s pořádáním výstavy si něco řekneme v příštím, třetím dílu seriálu).
Samozřejmě - případné konkrétní otázky k dnešním tématům můžete psát buď do komentáře nebo e-mailem
na adresu pvapenik@centrum.cz, rád řeknu vše, co vím, a možná i víc :-).
Následující články o organizaci výstav:
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na
blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud
vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i
dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se
zase brzy na shledanou.
Zda se, že se to neobejde bez jistě zdravé dávky "drzosti"... Mimochodem, co se týče vizitek, nechal jsem kdysi jako dárek k promoci vytisknout několik set vizitek.. Ačkoli do předlohy jsem napsal MUDr., měli tam svůj rozum a natiskli Mudr.....
OdpovědětVymazatPokud to byl MUDr. František Mudr...
VymazatTak stránky už mám. Čili splněný bod č. 2. Bohužel akce na fotoknihu mi utekla o den, na to jsem se chystala, že si jí nechám udělat. No pokud bude dobře vypadat ten zkušební výtisk velkoformátu, budu tahat sebou ten. Flashku tu mám po ruce, a mám na ní stažené zatím ty dvě expozice na webovkách, asi tam přidám i ty dvě další, které na zatím na zveřejnění čekají až v příštím roce. A takový kraťounký životopísek mám na těch webovkách, čímž by byl splněn i bod č.1. Koncept je vlastně daný těmi názvy expozic. I když záleží na tom, kde se mi (v případě že bych fakt do toho šla) podaří tady ve městě upíchnout. Takže co bych potřebovala zatím nejvíc je ten sponzor co to zacvaká. Hele, nemáš nějaké školení Jak hledat sponzora? ;-)
OdpovědětVymazatSe sponzory nemám osobní zkušenosti. Jediného, který mi kdysi nabídl sponzoring výstavy podle mého přání, jsem tehdy odmítl, protože to je kamarád ze zahraničí a já bych se styděl nechal si od něj financovat výstavu, kterou jsem si mohl zaplatit sám. Budu se muset zeptat, jestli dávná nabídka pořád ještě platí :-).
VymazatMusím férově říct, že když jsem si domlouval svou první výstavu, neměl jsem z toho, o čem tu tak pěkně kážu, připraveno zhola nic. Webovou stránku, životopis a dokonce i vizitky jsem si udělal až pro výstavu a téma expozice jsem vymyslel u moře na Lefkadě, když už jsem měl domluvený termín. Takže nic z toho, co je tu uvedeno, není žádná povinnost, jenom když se dívám zpětně, vidím, co všechno by bývalo bylo snazší a až se divím, že vůbec někdo s tak nepřipraveným frackem o výstavě jednal :-).
VymazatStaromilci si dávají do vizitky v fotografovi přívlastek "nezávislý".😎
OdpovědětVymazatTo je právě ono, že něco takového si na vizitku dát nemůžu, protože jsem závislý na kdečem :-).
VymazatJeden (a asi i poslední :)) bod splněn, fotoknihu jsem letos vytvářela poprvé, byť to nebyly fotky na výstavu, ale soukromě, nicméně výsledný efekt mě velice překvapil. Neváhala jsem připlatit za kvalitu a vážně se to vyplatilo.
OdpovědětVymazatNabídky na fotoknihy od různých domácích i zahraničních firem mi chodí obden. Zatím jsem byl vůči tomu trošku zašprajcovanej (čím větší je na to reklama, tím menší mívám chuť si takové zboží pořídit), předpokládám, že úplně zbytečně, ale to je prostě můj hloupej povahovej rys, takže mi nezbývá než počkat, až to přejde :-). Předpokládám, že to bude téma pro příští rok, kdy si asi dám s výstavama pauzu. Můžu se zeptat, s kým si udělala tak pozitivní zkušenost?
VymazatNevím s kým má zkušenost Janinka, ale já udělala první fotoknihu právě při jedné nabídkové akci a to u firmy SAAL, a jsem s ní nadmíru spokojená. Ano jsou sice dražší, ale knihy mají s plochým lepením,na silném papíru (samo že je na výběr lesk - mat) takže můžeš mít fotku i přes střed a nic tam nepřekáží. od nich mám dvě fotoknihy a další mám od Happyfoto. Tam mívají dost často akce za dobrou cenu až do fotoknihy s 240 stranami (ta mi teď ušla) a přidávat sen mohlo do určitého počtu stran po deseti stránkách (bez změny ceny) od vyššího počtu stránek po dvou. To je v klasické podobě, šité jako kniha. Ale mají i ty s plochou vazbou. Ceny jsou v akcích velmi dobré, ale kdo nemusí koukat na peníze může si tam dělat knihy kdy se mu zachce. Počítám že Janinka si jí dělala u CEWE. S kvalitou jsem u Happyfoto spokojená, provedení je kvalitní a zpracování a doručení do týdne, nicméně to je u všech kdo jsou na trhu.
VymazatJe to přesně tak, jak píše Vendy, knihu jsem vyráběla s CEWE, zkoušela jsem i SAAL, ale fakt už nevím, co, ale něco mi tam uživatelsky hodně vadilo. U CEWE mi vyhovoval hlavně program na zpracování, připlatila jsem si za prémiový fotopapír a musím říct, že výsledek předčil má očekávání.
OdpovědětVymazatJá jsem paradoxně fotoknihami naprosto nepolíbený, nevím o nich, jejich vzniku a použití zhola nic. Ale to není nic nového; když si kdysi lidé doma čepívali svá fotoalba, já to řešil vždycky tak, že jsem fotky naházel do nějaké krabice. Obávám se tedy, že bych od sebe v tomto směru na stará kolena neměl mít přílišná očekávání :-).
VymazatBabička měla své fotky taky naházené ve staré krabici od bot. A svoje kouzlo to mělo, ne že ne :).
VymazatTy křiklavé vizitky mi velmi živě připomněly zkušenosti s některými nesmírně dryáčnickými vizuálními materiály telefonů. Některé z nich vypadaly, jako by je někdo namaloval voskovkami, jiné zase, že na ně bylo potřeba pospojovat minimálně deset fotek ve Photoshopu :-D
OdpovědětVymazatPracovat jako (voskový) fotograf pro takového výrobce musí být radost! :-)
VymazatVizitka je tvé dílo!
OdpovědětVymazatTaky proto jsem sám sebe oslovil, jestli ty motivy můžu na vizitkách použít. Po určitém váhání (přece jen, sám se sebou nemám jen samé dobré zkušenosti) jsem nakonec svolil a ani jsem za to nic nechtěl, takový jsem dobrák! :-).
VymazatKdo jste, doktore Sorge?
OdpovědětVymazatŽivotní úspěch na vizitce prodává sám, např. laureát Nobelovy/Pritzkerovy/Pullitzerovy ceny a o zakázky nebude nouze.
Kdysi nám v práci vyhotovili vizitky, ale skoro vůbec jsem je nevyužíval, když někde na nějakých akcích si je chtěl někdo vyměňovat, většinou jsem se vymlouval, že teď zrovna nemůžu žádnou najít. Ale kdyby z toho koukala výdělečná možnost, možná bych byl asertivnější :).
Pracovní vizitky jsem používal minimálně, ale ty své soukromé se snažím uplatňovat co nejlépe; už se mi párkrát stalo, že se mi díky nim někdo s velkým časovým odstupem ozval. Vizitky jsou takoví nenápadní a tiší diverzanti :-).
VymazatS chutí jsem si početla. Leccos se dá totiž aplikovat i na vlastní životopis (pro hledání práce) - tedy minimálně, jak se prezentovat, hlavně v míře stručnosti.
OdpovědětVymazatA něco se může hodit, i kdyby někdo rozjel živnost a prezentoval se obdobně.
I když jediná výstava, kterou bych ze svých fotek mohla uspořádat, by byla amatérská výstavka v rámci obce v místní sokolovně. I když věřím, že některé fotky, ve velkém formátu, by vypadaly taky atraktivně, že :-)
Stran první výstavy a svatební tabule. Myslím, že i svatebčané si našli chvilku, aby si tvé fotografie prohlédli. Malé bezvýznamné plus - nepoškodili je.
Dobré povídání. Jo, Vendy W má fakt splněno jeden z bodů, ty nové foto stránky má dost zajímavě řešeny.
S tím formátem fotek je to, myslím, trochu záludnější, ale k tomu se dostaneme v jednom z dalším dílů - příští nebo přespříští týden.
VymazatPokud jde o svatebčany, asi se jim fotky líbily: Napsali tehdy do návštěvní knihy velké poděkování místní zámecké restauraci, že jim na svatbu kromě hostiny zajistila tak pěknou výzdobu :-).
Tak to je teda kus práce, než se podaří fotky vystavit. To jsem netušila. A smekám. Ty to prostě umíš. Jen mě mrzí, že jsem tvoje fotky naživo ještě neviděla. S mýma službama to není snadné.
OdpovědětVymazatPo krkolomných začátcích si teď po sedmi letech užívám poprvé výstavu, pro kterou jsem nemusel nikoho přemlouvat, ale dostal ji naopak nabídnutou; to je pak samozřejmě trochu odlišný zážitek. Však se to jednou s těmi fotkami povede. Budu s nimi muset dorazit někam blíž :-).
VymazatMě se to moc líbilo. Hlavně mi došlo, že od první chvíle jsi to bral profesionálně. Sice s chybami, ale se sebevědomím, které snad časem ještě vzrostlo díky úspěchům :-) Nechci tě jentak chválit, jen se mi líbí tvůj přístup, prostě to zkusím, udělám pro to vše, co v tu chvíli můžu. A ono to vyšlo .-) Děkuji za tyto rady
OdpovědětVymazatKdybychom čekali na to, až budeme dokonalí, bylo by to moc dlouhé :-). S tím sebevědomím je to podobné jako při posilování: Čím častěji a kvalitněji se trénuje, tím je člověk silnější, tedy v tomto případě pevnější v kramflecích.
VymazatKéž bych si tento článek mohla přečíst před lety, kdy jsem "pořádala" mini výstavu svých fotek ze severu v naší obecní knihovně :) Dnes už se na moji práci dívám o dost realističtěji a fotím si jen pro radost (a cestopisy), ale pokud se někdy znova odhodlám, vzpomenu si na tvé rady.
OdpovědětVymazatTaková minivýstava byla určitě skvělá zkušenost, gratuluji. Myslím, že klíčové je fotit právě pro radost, jinak se ta radost nemůže přenést na ty, co se na fotky na výstavě dívají.
VymazatDokážu si představit, že tento tvůj lehce a přitom věcně sepsaný "návod" na uspořádání výstavy se bude hodit nejednomu umělci. Četlo se to moc hezky, je to zajímavé a líbí se mi i tvá ochota podělit se o své zkušenosti, ta přejícnost, i když ty jsi musel celou tu cestu k výstavě projít sám. Jak se říká: přej a bude ti přáno. :)
OdpovědětVymazatZkouším napsat něco z toho, co bych si před první výstavou sám rád přečetl :-).
Vymazat