O dobrých a špatných blogových zprávách

"Taky ti zmizely všechny fotky u starších článků?" ptají se mě někteří blogoví známí od minulého víkendu. Ano, zmizely, odpovídám posmutněle. Bylo to pro mě docela milé překvapení, že fotky zmigrované z dodýchávající platformy blog.cz nakonec vydržely na svých nových adresách celé tři měsíce od "velkého blogového křachu", než jim taky došly baterky. Ale ani králíček Duracell prý není nesmrtelný, jak nám kdysi tichounce pošeptala Elina Makropulos (aby ji Procter ani Gamble neslyšeli),  i když jí to žádný z obyčejných smrtelníků nechtěl věřit. Je to tak, fotky už jsou pár dní v tahu a na jejich místě zeje zcela prázdný prostor, který navzdory pravidlům temodynamiky není samovolně zaplňován zvnějšku, takže hrozí zeti beztrestně dál a prozeti se do nového roku. 

 

Nepopírám, že v tu chvíli mou emeritní chemickou myslí, povzbuzenou přirozenou škodolibou fantazií, prolétlo několik nápadů, jak se odvděčit televizi Nova za její dlouholeté kvalitní služby, které, zdá se, fungují zdarma v setrvalé jakosti i na dálku (to je teď v módě) z blogového záhrobí; kupříkladu taková přátelská návštěva v centrále našich dobrodinců s bandaskou dobře odleželé kyseliny isomáselné, jen náhodou a nedopatřením převrhnuté na zátěžový koberec v recepci, by možná za normálních okolností přesvědčila příslušné pracovníky vzpomínat na nás aspoň zčásti tak srdečně, jako my občas vzpomínáme na ně. Třeba jako právě teď nad zejícím prostorem v místech bývalých fotek. Ještěže na podobné nezákonné akce nám zbývá dostatek prostoru v naší představivosti.

 

Co nadělám, stejně k tomu jednou muselo dojít, říkám si a pokouším se dohrát první z více než 3000 fotografií, z nichž většina pochopitelně u mne na počítači nepřežila každoroční decimaci originálních snímků, vydávanou pyšně za tvůrčí akt. Potvrzuji si očekávanou skutečnost, že podle doporučených pravidel vytvořená záloha Galerie.cz je v praxi naprosto k ničemu, a s překvapením zjišťuji, že úplně nejlepší jsou pro tento účel nejobyčejnější wordovské zálohy udělané v posledních třech dnech života blog.cz. Sice mi chvíli trvá, než najdu optimální postup ručního přenosu obrázků, bohužel - jindy spolehlivá operace CTRL-C a CTRL-V má v kombinaci s fungováním administrace Bloggeru svoje mouchy, takže fotky je efektivní přenášet jen s mezipřistáním v příslušných jpg souborech. Za dva večery mám přenesené fotky k reportážím, na kterých mi nejvíc záleží, protože na ně sem tam dá někdo na sociálních sítích odkaz a bez fotek bohužel postrádají podstatnou část svého smyslu: Z cest po Japonsku, z Lefkady, rubriku Pražské drobnůstky. Ani rubrika Fotohádanky kupodivu není bez fotek to, co bývala. Mám v plánu postupně projít všechny rubriky a když to půjde dobře, budu hotov někdy v době, kdy v bitvě se spojenými vakcínami všech zemí podlehne poslední koronavirus typu covid-19 obklíčen u hradby poblíž letohrádku Hvězda. Ještěže v zimě jsou večery dlouhé a vláda bdí nad tím, abychom se zbytečně nerozptylovali jinými činnostmi.

 

Mám ale takovou zkušenost, že každá špatná zpráva chodí v páru s nějakou zprávou dobrou, jen se musí dobře a trpělivě hledat (někdy dlouhé týdny a měsíce :-)), takže se pozorně rozhlížím kolem sebe. A za chvíli to mám: Je to vůbec možné? Opravdu - minulý týden přišel na můj nový blog první návštěvník přes vyhledávač! Ano, je pravda, že dříve takových návštěv bylo 30-60 každý den, ale i taková první vlaštovka dokáže udělat radost. Zkouším se podívat do vyhledávače a zjišťuji, že poprvé se blogspotové Nedělní miniglosy vyšvihly v pořadí výše než ty z dávno neexistujícího starého blogu. 

 

Zkouším zadat ve vyhledávači celkem výlučný textový řetězec "Jazykové hrádky", což je moje speciální blogová rubrika o češtině. "Měl jste na mysli Jazykové hrátky!", praví stroze a bez připuštění jakékoli diskuse vyhledávač, který ví své a dokáže nás svou vlastní strojovou inteligencí chránit, abychom nevypadali příliš trapně před jinými inteligentními stroji. Nakonec nacházím po čtyřech stránkách odkazů na regionální programy Jazykových hrátek v mateřských školkách celé naší země a po logopedických knížkách všeho druhu své blogspotové Jazykové hrádky hned na páté straně. Poprvé! Vypadá to, že toužebně očekávaná první vlaštovka už je na cestě. Jen aby ji ještě cestou nesestřelil nějaký milovník přírody ze Středomoří.

 

Kdyby náhodou někdo z vás na těchto stránkách dobrouzdal na místo, kde jsou místo fotografií prázdné plochy jako to bývá na starých hřbitovech po vypadlých podobiznách, nelekejte se, na opravě se již pracuje. A kdybyste náhodou chtěli některý z mých takto zpotvořených starších článků k něčemu využít, ozvěte se, provedu opravu přednostně. Než to bude hotové, můžete se zatím rozhlédnout i po těch dobrých zprávách, které - viděno optimistickýma očima - vždycky chodí s těmi špatnými v páru.

 

Kampak se nám ti čerchmanti zase schovali? :-)  

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.