Dobřichovická lávka

Je-li člověk líný, hledá náměty pro fotografie co nejblíž domova, aby se za nimi nemusel trmácet. Dobřichovická lávka, která vede přes řeku směrem k nádraží (a kupodivu i v protisměru) a která byla postavena poté, co její jednoduchá předchůdkyně v roce 2002 neodolala velké povodni, se mi pro tento účel přímo nabízí. Mám to k ní z domova jen pár minut a moderní konstrukce skýtá řadu možností, co fotit. Jen si teď už nejsem tak docela jistý, které části konstrukce jsou rovné, které šikmé a jestli se vůbec jedná o lávku nebo spíš o podivuhodně strukturovanou pavučinu. A po tlustých a mírně se pohupujících vláknech této pavučiny spěchají každý den stovky lidí sem i tam, pěšky, na kole, o holi, v poklusu, vysoko nad stříbřitou hladinou, která právě ničím nepřipomíná kalné vodní masy z povodňové doby. Tak hlavně aby nám ta pavučinka nějakou dobu vydržela, protože jezdit na nádraží každé ráno přes řeku na loďce je možná romantické, ale za méně příznivého počasí nebo při spěchu větším než malém, ne zcela praktické.

Protože standardní pohledy jsou na webu pro zájemce běžně k dispozici, přidávám pár méně pohlednicových záběrů:

 

Architektonické týrání: Kdyby nebyl jediný pilíř k lávce náležitě přikurtován, jistě by se odkráčel porozhlédnout po krásném okolí.

 

Přímo v oku mostní lanové pavučiny. Odkudpak na mne asi něco vyběhne? Anebo se mne chystá kovový kovboj chytit do jednoho ze svých las?

  

Výplod moderní techniky nebo iniciála ze středověkého rukopisu?

 

Takhle to vypadá, jako by byla mostní konstrukce zavěšená jako nebeské vyznamenání přímo k modré obloze.

 

A nebe umí být rozseknuté šavlí ocelových lan na dvě nekonečně velké poloviny.

 

Kdyby záběr sjel trochu níž, bylo by vidět, jak hmota lávky slouží coby galerie pod širým nebem řadě samozvaných sprejových výtvarníků. A ještě níž a ve větším detailu byste mohli vidět stovky opravdových pavučin, ve kterých číhají skuteční vládci zdejší říše mezi dvěma břehy na to, až jim skoro neustávající údolní vítr přinese pod nos méně pozorné můry a mušky. 

Ale to už jsou jiná témata, ke kterým se uchýlím, až budu zase jednou líný a nebude se mi chtít za fotkami trmácet.