Osvětlení fotografované říční modelky nebylo úplně nejjednodušší, protože do lesa místy pronikaly zvědavé a intenzivní sluneční paprsky. Vzhledem k dlouhému expozičnímu času jsem čekal vždy na krátké okamžiky, kdy se slunce schovalo aspoň zčásti za zbloudilým oblakem, protože jinak by se na fotkách v osvětlených místech vypálily bílé fleky.
Podivný fotograf, říkali si turisté v protisměru, kteří na své cestě z hřebenové chaty Barborka naopak čekávali se svými foťáky a mobilními telefony na to, až sluníčko zase vykoukne.
Nadýchaná pěna peřejí jako by jen hladila kameny, které jí stojí v cestě. Třeba bude umět na dálku pohladit i některé čtenáře :-).
Po vichřici před několika lety je v údolí Bílé Opavy spousta popadaných stromů. Některé z nich vypadají poněkud "neuspořádaně", ale klíčí pod nimi nový podhorský les. Strom na posledním obrázku se mi zdál být padlý docela malebně. Nic pod ním sice neklíčí, ale zase jde o obrovitý most na mravenčí dálnici.
Cesta do pravěku: Protože jsem tento týden zveřejňoval obrázky a nikoli texty, využiju aspoň další "cestu do pravěku" k připomenutí jedné starší básničky pojednávající o křehké hranici mezi bděním a spánkem: Před usnutím. Tak vám všem přeju, aby váš svět byl vždy jen v příjemné mlze, aby vám bylo pokud možno fajn a abyste vždycky uměli smích popadnout pořádně za pačesy :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.