Řecký východ slunce nad Albánií

Poslední dva dny jsem strávil na cestě na svůj zamilovaný ostrov Lefkada, který - jak místní štamgasti dobře vědí - má zde na blogu i svou speciální rubriku Črty z Lefkady. Sezóna se teprve poznenáhlu rozjíždí, ještě nelétají charterové lety s turisty, takže kdo se chce dostat na ostrov, musí to vzít pěkně poctivě po povrchu. Já jsem konkrétně vyrazil spolu s dalšími několika desítkami milovníků Řecka autobusem z Prahy do italské Ancony, odtud pak trajektem do řeckého přístavu Igoumenitsa a zbytek cesty opět autobusem až do Vassiliki na Lefkadě.

Samozřejmě, během takové cesty, trvající dvě noci, se spí všelijak, spánek v autobusu moc posilující není, ale spánek nebyl zas až tak důležitý, protože jsme si s mým dosud neznámým spolucestujícím velmi dobře popovídali nejen o Řecku, ale i o spoustě dalších podnětných témat od krásy žen až po Homérovu Iliadu, což je jedinečná příležitost, při které by nás pochopitelně spánek jenom zdržoval :-).

Něco úplně jiného byla druhá noc na trajektu. Tam jsem si tentokrát přikoupil dvoulůžkovou kajutu (v základní ceně je čtyřlůžková) a všechno vyšlo tak, že jsem tentokrát žádného spolubydlícího nedostal a měl jsem kajutu na celou noc sám pro sebe. Tento luxus jsem využil k tomu, že jsem většinu cesty prospal, tím spíš, že jsem nechtěl zmeškat první řecký východ slunce kolem páté hodiny ranní.

Paradoxní je, že onen "řecký východ slunce" nebyl nad Řeckem, ale nad Albánií, kolem které jsme právě tou dobou proplouvali (přesněji mezi albánským pobřežím a krásným ostrovem Korfu). Ale to nevadí. I "albánské slunce" mělo čistě řecké parametry, stejně jako vlahý a vůněmi moře prosycený vzduch, po kterém se mi občas v jinak nádherných Čechách prostě stýská.

Fotografové velmi dobře znají "modrou hodinku" před východem slunce. Připojuji malou ukázku z paluby trajektu, kde jsem na kýžený východ slunce nějakou dobu čekal.

No a pak to přišlo. Nad albánským pobřežím se nebe protrhlo a do světa proniklo světlo nového slunce. Aťsi to bylo nad Albánií, pro mne to bylo slunce řecké, protože mi signalizovalo moje první řecké ráno po roce a půl. Na řeckou pevninu už tou dobou chyběly jen dvě hodiny plavby, navrch kolem řeckého ostrova Korfu/Kérkyra. Trpělivě jsem si počkal, až se malá lodička, kterou jsme míjeli, dostane do kužele slunečního světla na mořské hladině. Inu, když už romantika, tak se vším všudy, že? :-)

Pak už nás čekala jen asi dvouhodinová cesta na ostrov Lefkada, která vedla místy doslova tunely tvořenými rozkvetlými oleandry. Poprvé jsem v Řecku na jaře, tak se těším na všechny ty jarní květy, barvy a vůně. Lefkada mne přivítala krásným počasím, odpolední přeháňkou a slavobránou duhy.

Snad se Česká kotlina a její obyvatelé neurazí, když si v takových okamžicích připadám, jako bych právě přijel z dlouhé pracovní cesty konečně domů.