Kláštery na Lefkadě aneb osmiklášterní výlet

Specifickým cílem řady turistů na ostrově Lefkada - pokud se tedy zajímají i o něco jiného než o krásu a chladivé služby Iónského moře - jsou místní kláštery. Za ta léta, kdy na Lefkadu jezdím, jsem navštívil všechna místa, která se dají za kláštery označit, ale bylo to v různé době, nezřídka před založením blogu, kde by se informace daly uložit (fotky jsou kdesi na starých negativech), takže z paměti jsem je někdy lovil jen matně. Proto jsem se rozhodl během jednoho dne navštívit hned několik takových takových klášterů v lefkadském vnitrozemí, abych si vzpomínky osvěžil. Nakonec těch klášterů "jednou ranou" bylo hned osm a dnešní článek bude jen zrychleným průletem těmito objekty, nikoli řádným průvodcem, na to by byl samozřejmě zapotřebí větší prostor a je možné, že se k některým z klášterů ještě v budoucnu vrátíme podrobněji. Dnes to bude spíš taková malá inventura, jestli objekty ještě existují a jak jsou na tom.

Hned na začátek je třeba říct, že se jedná o vesnické a někdy doslova horské kláštery, které nejsou obývané (jediný obývaný na ostrově je jako na potvoru ten, který jsem ve zmíněné "osmičce" nenavštívil). Většinou mají mnohem slavnější minulost než přítomnost a většinou z nich v jakžtakž provozuschopném stavu vydržel jen kostelík, ale okolní hospodářské budovy a ubytovací prostoryuž se rozpadly pod náporem času, nadbytečnosti a také častých zemětřesení.

Klášter č.1: Agia Paraskevi: První klášter je v horách nad vesnicí Agios Ilias a jmenuje se Agia Paraskevi. Je to kostelík v místě, které ještě pamatuji jako dost odlehlé, dnes kolem něj vede moderní silnice. Pořád je to ale krásná oáza uprostřed nejvyšších lefkadských hor, jejíž návštěvu nikdy nevynechám, protože to tu prostě mám rád. Podrobnosti o okolí kláštera najdete ve starším speciálním článku Klášter Agia Paraskevi.

Při většině mých návštěv byl kostel zavřený, tentokrát bylo možné se do něj dostat (i když se tváří nedostupně, stojí za to vzít za kliku). Interiér je čerstvě opravený a vyzdobený, což ho odlišuje od většiny ostatních míst z dnešního "osmiklášteří".

Klášter č.2 - Asomatos: Když přejedete ostrovní náhorní plošinu a na správném místě zatočíte doprava pod nejvýše položenou horskou vesnicí Eglouvi, dojedete ke klášteru Asomatos. Já jsem cestou několikrát zabloudil, jel jsem po různých cestách přecházejících v necesty a zase naopak, nakonec jsem dojel až do vesnice Vafkeri, odkud taky vede ke klášteru cesta. Opět se ale potvrdila zajímavá schopnost Řeků nedat v rozhodujícím okamžiku o zajímavé památce vědět. Ze všech stran tedy vedou ke klášteru směrové tabule, aby bylo zřejmé, která cesta je správná, ale jestli si myslíte, že na místě samém je nějaké upozornění, že TADY TO JE! a musíte právě TEĎ ze silnice odbočit do stinného háje, to byste domorodce podcenili :-).

Kostelík kláštera Asomatos nebyl během mé návštěvy přístupný, ale je to moc hezké klidné místo se stinným posezením v přilehlém háji (dokonce s lavičkou, takový přepych!) a je na něm dobře vidět, jak rozsáhlými objekty dříve ostrovní kláštery jako samostatné hospodářské jednotky byly. Klášter byl založen v 16. století, obdobím největšího rozkvětu bylo podle podrobnějších průvodců 18. století.

Kdybych si předem o klášteru Asomatos nezjistil některé podrobnější informace, kamenné sošky se dvěma obličeji nad vchodem do kostela bych si nejspíš nevšiml. Prý jde o sošku ve stylu lidového umění a mně se trochu zdá, jako by jeden obličej byl více mužský a druhý více ženský, takže by mohlo jít o pár, ale to je opravdu jen moje vlastní a ničím nepodložená interperetace.

Klášter č.3 - Kokkini Ekklesia: Vzdušnou cestou jen pár kilometrů odtud, ale ve skutečnosti je to přes hluboké horské údolí, takže je třeba se vrátit do vesnice Platistoma a sjet dolů jinou cestou, je slavný klášter, který se jmenuje podle svého kostela Kokkini Ekklisia (tedy Červený kostel) a který byl založen již v 15. století a patřil k nejbohatším na ostrově. Dnes se rekonstruuje (ostatně, pokud se dobře pamatuji, úplně stejně se rekonstruoval už před 12 lety, kdy jsem tu byl poprvé) a dovnitř jsem se nedostal. Ty nejcennější místní ikony byly přeneseny do muzea v hlavním městě Lefkas.

Okolí kláštera Kokkini Ekklisia je za normálních okolností mimořádně klidné místo. Mým osobním meditacím ale úplně neprospěl fakt, že na cestách kolem kostela právě trénoval nějaký místní motokrosový nadšenec, nejspíš na rallye Paříž - Dakar. Byl jsem kvůli tomu trochu zklamaný, ale nakonec se z něho vyklubal fajn chlapík, který navíc uměl velmi slušně anglicky, tak jsme si dokonce svorně zanadávali na to děsné vedro (úplně jsem se zpotil, jen jsem tu jeho tlustou motorkářskou kombinézu uviděl :-)).

Klášter č.4 - Agios Georgios (Skaros): A opět z údolí zpátky do hor - vrátil jsem se do vesnice Platistoma, zabočil jsem na Alexandros a na malou vesničku Kolyvata, kde je pod horou Skaros (kdysi jsem podle zdejších zážitků publikoval článek Po starém chodníčku k hoře Skaros) klášter Agios Georgios.

Kostelík tohohle kláštera mě moc příjemně překvapil, protože bylo možné dostat se dovnitř (brána byla zavřená pouze na improvizovanou dřevěnou závoru) a uvnitř byl nejen příjemný chládek (jaká báječná změna ve venkovním odpoledním žáru) ale především nádherný starý ikonostas.

I v prostoru kláštera Agios Georgios je hodně ruin dávných hospodářských stavení, ubytovny pro poutníky i cel pro mnichy. K vidění je tu i staré kamenné korýtko pro napájení i klášterní studna.

Klášter č.5 - Agioi Pateres: Tohle místo je více poustevnou než klášterem, i když na mapách ostrova se jako klášter uvádí. Zde prý v jeskynním prostoru žili tři svatí otcové, kteří zde ve 4. století vyučovali Evangelium. Když se k němu chcete dostat, z Kolyvaty od předchozího kláštera je nutné se přesunout až k prudkému sešupu k moři nad Nikianou.

Toto místo jsem už taky navštívil i fotil několikrát, tentokrát poprvé bylo možné vstoupit do svaté jeskyně (dříve jsem mohl fotit jen přes mříž). Poustevna je i dnes zařízena jen skromně, dřevěný kříž a ikona s trojicí svatých otců, stísněný prostor. Nic pro klaustrofobiky ani pro ty, kteří se nedokážou zbavit pomyšlení, že Lefkada je jednou ze seizmicky nejaktivnějších oblastí v Evropě.

Klášter č.6 - Agios Ioannis Theologos: Tento klášter stojí na úrodné rovině pod největší horskou vesnicí Karya. Je to poměrně rozsáhlý komplex který - jak jsem si pamatoval zdřívějška - se za normálních okolností velmi dobře fotí. Teď se ale celkem masivně opravuje a všude je suť, stavební materiál a lešení, kterým se na žádném pokusu o celek či polocelek nelze úplně vyhnout.

Opravovaný klášter je zavřený, ale uvnitř někdo aspoň občas funguje, je tu normální rodinné vybavení, přebývá tu minimálně pět mazlivých koček, žádný divoký odchov. A nahoře pod klenbou nenápadná ikona. I když to vypadá jako někde doma na dvorku, pořád se jedná o klášter, o svaté místo.

Klášter č.7 - Agios Georgios (Marandochori): Z oblasti u vesnice Karya, což je už jen kousek od hlavního města ostrova, jsem se nejkratší cestou přes vesnice Drimonas, Exanthia, Chortata a Agios Petros, dostal zpátky do Vassiliki, kde jsem pro jistotu dočerpal palivo (přece jen, během dne jsem najel po ostrovních klášterech s různými zajížďkami asi 150 km, a vpodvečer jsem už jen "doladil" celkový počet navštívených klášterů o dva nejbližší. Ten první je ve vesnici Marandochori, kostel byl zamčený, ale aspoň byla pěkně vidět místní zvonička ozdobená vlajkami a na pozadí s vesnicí Evgiros v kopci.

Klášter č.8 - Agios Ioannis Rodaki: Tento klášter stojí na moc zajímavém a zjevně tradičním místě v hájích mezi vesnicemi Vournikas a Kondarena. Vykopávky totiž potvrdily, že zde stál už od 6. nebo 5. století před n.l. dórský templ. Na zdi hlavní kostelní budovy jsou vystavené fotky z vykopávek i zápisky archeologa Wilhelma Dörpfelda, který byl z této skutečnosti nadšený. Mimochodem, od místních jsem se dozvěděl, že zdejší kostel je velmi oblíbeným svatebním místem hlavně pro lidi z okolních obcí včetně Vassiliki. Nedivím se, to místo má zvláštní atmosféru a - i když nejsem ani v nejmenším žádným esoterikem - dovolil bych si říct, že i energii, která je pro takový důležitý životní krok - ne-li bezpodmínečně zapotřebí, tak aspoň výhodou.

No, panejo. Projeli jsme spolu během jediného půldne skoro celým ostrovem s výjimkou nejbližšího okolí hlavního města, kde jsou i další dva kláštery; jedním z nich je i jediný dosud obydlený klášter Faneromeni (kdysi jsem oba navštívil a napsal o nich blogový článek Kláštery Faneromeni a Odigitria), takže si myslím, že jako namlsávka pro klášterůmilovné turisty by to mohlo pro dnešek stačit. Do sbírky nám chybí ještě klášter Agios Nikolaos na jižním cípu ostrova poblíž majáku, tam jsem sice taky byl, ale nemají tam v lásce fotografy a všude byly výstrahy s mnoha vykřičníky, že kdo bude fotit, bude mučen a utracen, tak se tedy nevnucuji :-).

Děkuji za společnost na cestách a posílám do Čech krásný slunečný pozdrav od Iónského moře.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.