Rozkvetlé lefkadské hory

Na řecký ostrov Lefkada jsem se letos vypravil už pojedenácté, ale poprvé tomu tak bylo na jaře. Netušil jsem, že to může být tak obrovská změna oproti stejnému ostrovu na podzim nebo dokonce v létě. Samozřejmě, místní domy, památky i hory jsou víceméně na stejných místech (pojem "nemovitost" nabývá v tak seizmicky aktivní oblasti přece jen relativnějšího významu než v našich českých podmínkách převažujícího prvohorního masivu :-)), ale jinak je snad všechno odlišné: Nikde necvrkají jinak všudypřítomné cikády, ale ostrovem se místo toho rozléhá žabí koncert, v jinak vyschlých korytech potoků a říček tečou normální potoky a říčky, vzduchem létají tisíce pestrobarevných motýlů a hlavně - celý ostrov (a v květnu především horské vnitrozemí) je jeden květ. Myslel jsem si, že když jsem po podzimních deštích viděl pár kvítků, viděl jsem rozkvetlou Lefkadu. Ne, Lefkada je rozkvetlá na jaře a to doslova milióny květů. Podobně jako jsou při Tour de France okraje cest obsypané fanoušky, právě tak jsou cesty ve vnitrozemí Lefkady obsypané nepřetržitými žlutými "květovými svodidly", políčka, která znám jako žlutohnědá a prášící, září do dálky šťavnatě světlou zelení a občas svítí i červeně, jak na některých polích vykvetly červené květy máku hlídané milióny řeckých makových panenek. I rozhodl jsem se, že opět opustím stále rušnější přímořský prostor, do kterého na přelomu května a června najíždějí natěšení turisti, vyměním ho za klid horského vnitrozemí a podívám se na tu jarní květinovou radost zblízka a nejlépe pěšky.

Lefkadské kopce sice vypadají z dálky stejně jako v jiných ročních obdobích, ale červenou barvu některých políček tu najdete opravdu jen na jaře.

Když se ještě více přiblížíme, uvidíme, že mezi červenými máky je ještě mnohem více dalších květů. Rozkvetlé lefkadské horské louky jsou opravdu neuvěřitelné, pokud dosud znáte jen jejich uschlou a pichlavou letní podobu.

Některé květlinky jsou jistě úplně obyčejné, ale v tom opojení nádherou vůkol - a taky kvůli své botanické neznalosti - jsem nedělal žádné rozdíly mezi plevelem a chráněnými vzácnými druhy.

Když postupně pronikáte z celků přes polocelky do stále menších a menších detailů, je to jako kdybyste znovu otevírali bránu do nových světů. Například když se podíváte pozorněji a zblízka mezi listy zdejších majestátních "bodláků", zjistíte, že skoro na každém z nich někdo bydlí. Těchto zelených parádníků bylo všude kolem plno, šlo jen o to najít některého, který byl ochoten aspoň na chvíli přerušit jarním instinktem nadekretované rozmnožovací aktivity a zapózovat před objektivem.

Takhle si zase představuji "nadívanou diviznu", kterých je taky všude kolem spousta.

Když už jsem byl návštěvou v oblasti vnitrozemské náhorní plošiny, vyjel jsem se podívat i na turisty celkem vyhledávaný cíl - kostelík Profitis Ilias (ano, už jsem o něm před lety psal i ve speciálním článku Horský kostelík Profitis Ilias). Výhledy na všechny strany poskytoval díky své poloze jako vždycky předtím a navíc i jeho okolí bylo doslova jeden květ.

Unavený poutník mohl v květnovém vedru využít i dvou židliček ve stínu kostelíka. I přes lehce rozpletené sedáky jsem přesto ocenil styl židliček, většinou si s tím místní lidé hlavu nelámou a všude stavějí bílé plastové sesle. Praktičnost nade vše!

Nároží u kostelní zvoničky poskytuje neobyčejný výhled do údolí městečka Nidri a především na přilehlé malebné ostrůvky.

Kostelík Profitis Ilias je už nad čarou nadmořské výšky 1000 metrů a na vrcholové skále kvetou i drobné květinky, které by možná potěšily alpinkáře :-).

Výhled přes políčka na úrodné rovině pod velkou horskou obcí Karya až k hlavnímu městu Lefkada. Za kanálem už je řecká pevnina směrem k letišti Aktio/Preveza, kde moje jarní lefkadská návštěva skončí.

Mám moc rád civilizací dosud skoro nedotčená místa v nejvyšších partiích lefkadských hor. Na obrázku je vidět třetí nejvyšší vrchol ostrova se stavbou dobře viditelnou ze všech stran ostrova. Na tento kopec se dá na rozdíl od dvou nejvyšších vrcholků Lefkady (blíže ve speciálním článku Výstup na nejvyšší body Lefkady) vyjet po silnici, a proto jsem tam zanechal půjčenou čtyřkolku (aspoň budu mít pevný orientační bod při návratu k ní) a vydal jsem se po polních pěšinách, rozkvetlých horských loukách i jen tak po skalních hřebenech nazdařbůh za zajímavými klidnými místy a výhledy. V této oblasti turistu opravdu nepotkáte, nanejvýš tak stádo koz s pastevcem anebo jen pod bdělou ochranou odpovědného pasteveckého psíka. A horské rozkvetlé louky bzučí, jako kdybyste stáli poblíž včelího úlu, protože zpracovat takovou masu jarních květů, to musí být tedy makačka, klobouk dolů!

Sice se to místy zdá jako neobývaná horská divočina, ale i na zdánlivě nejméně dostupných místech se občas vyloupnou udržovaná a obdělávaná políčka, často s vinnou révou. V dálce už je opět pevninské Řecko.

Výhledy z horského hřebenu na okolní ostrovy: Vlevo v dálce soukromý ostrov Atokos. vpravo boubelaté pobřeží Ithaky.

Mezi těmito dvěma obřími hřebenovými kameny, jejichž stabilitu jistě pokouší každé zdejší zemětřesení, se objevil průhled až k zálivu Vassiliki, kde při svých lefkadských návštěvách většinou pobývám. Na takových místech máte nádherný pocit z dalekého výhledu a zároveň v duchu prosíte místní božstva, aby právě teď chviličku netřásly tou krásnou zemí, protože sešup do údolí je tu prudký. A to ještě kdybych tušil, jaká je za kameny strmá propast, asi bych se tak klidně nerozhlížel, ale na to jsem naštěstí přišel až když jsem kopec objel z druhé strany a zkoumal jsem, kde jsem to ještě před chvílí lezl. Mráz po zádech z té výšky mi pak přeběhl a lehká závrať mi zatočila hlavou až ex post v bezpečném údolí, což je optimální varianta :-).

Pokud jste tedy květomilkami a květomily, pokud nejste alergičtí na ptačí zpěv a včelí žihadla (já tentokrát slíznul v horách jen dvě, ještě to šlo), pokud nehysterčíte, když se před vámi neochotně a trochu znechuceně odplazí na teplém kameni se doposud spokojeně vyhřívající krásně zbarvený had, pokud se nemáte tendenci nepřátelsky ohánět po zvědavých motýlech, kteří se chtějí často velmi zblízka podívat, kdo je to přišel na jejich louky navštívit, prostě pokud máte rádi přírodu v jejích celkem obyčejných a přirozených projevech, květnová Lefkada pro vás může být velmi zajímavá, podobně jako je zajímavá a okouzlující i pro mne.

Posílám všem další a pravděpodobně pro letošek poslední pozdrav od Iónského moře. Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.