V nové rubrice Moji mistři fotografie, nad jejímž zavedením jsem až příliš dlouho přemýšlel, vám chci představit zajímavé fotografy, se kterými jsem měl to potěšení se seznámit na svých toulkách fotografickým světem. Někdy to budou ostřílení profíci, jindy nadšení amatéři, ale vždycky pro mě nesmírně inspirující a obohacující umělci. Rád bych jen upozornil na to, že tyto články jsou z právního pohledu poněkud kontroverzní, protože většinou nemám výslovný souhlas příslušných fotografů nebo dědiců jejich autorských práv k uveřejnění jejich fotografií. Všechny fotografie jsou nicméně z veřejných zdrojů, na něž v článku přidávám odkaz (fotografové tedy sami stáli o to, aby se jejich fotografie ve zveřejněné podobě dostaly k divákům), jedná se o fotky s nízkým rozlišením, aby se nedaly podloudně použít k vytvoření velkých komerčně využitelných zvětšenin, a hlavně fotografie si nijak nepřivlastňuji ani nevydávám za své, ale právě naopak, snažím se jimi oslavit úžasný talent a umělecké zaujetí jejich autorů či autorek a také jejich schopnost dotáhnout obraz k pozoruhodnému výsledku. Článek publikuji výhradně na svém osobním blogu, který navštěvuje jen několik desítek mých přátel a známých či náhodných webových kolemjdoucích, kterým chci vybrané tvůrce představit, přičemž mým cílem není jakkoli využít renomé fotografů ke svému osobnímu prospěchu. Samozřejmě, bude-li se některá z oprávněných osob cítit ukrácena na svých autorských či jiných právech, prosím, ať se mi ozve na můj e-mail pvapenik@centrum.cz a bude-li na tom i po naší e-mailové diskusi nadále trvat, jsem samozřejmě připraven příslušný autorský medailón ze svého blogu odstranit, i když mě to bude velmi mrzet.
Dlouho jsem váhal, kterého umělce představím jako úplně prvního; měl jsem pět adeptů, ale nakonec mě bohužel k rozhodnutí nasměrovala krutá skutečnost: Ilona Heinrich, výborná německá fotografka, jejíž zádumčivé fotografie mě skoro vždy dokázaly vzít nejen za oko ale i za srdce, bohužel 10. srpna zemřela v pouhých 63 letech. Její fotky jsem před asi třemi lety objevil náhodou na instagramu a zaujaly mě na první pohled svou snovou atmosférou, typickými odcházejícími či postávajícími postavami v záběru, permanentní blízkostí moře (často i s mořskými ptáky) a četnými podzimními motivy. No a hlavně neobyčejnou výtvarnou vytříbeností a těžko zaměnitelným originálním stylem, podle kterého se její fotky dají dobře poznat. Když se v instagramovém výběru ukázala nová fotka tohoto typu, vždy bylo na první pohled patrné, že jde právě o fotku paní Ilony.
Pro tento článek jsem vybral několik fotografií, které mě zaujaly opravdu mimořádně, ale je třeba říct, že z více než čtyř stovek snímků na instagramovém profilu je jich opravdu jen málo, které mě ničím neoslovují. Ostatně, stěží uvěřitelných 21400 sledujících bylo více než pádným důkazem, že neobyčejné obrazy Ilony Heinrich byly vždy při své těžko zpochybnitelné výtvarné kvalitě i dobře srozumitelné početnému publiku.
Některé fotografie se na instagramu objevily vícekrát, často s rozdílnými texty/názvy (někdy v němčině, jindy v angličtině), v takovém případě si dovolím uvést různé varianty. Jen zcela výjimečně se u nějaké fotky objevil delší text, většinou jen pár slov končících často třemi tečkami, jako kdyby příběhy fotek nebyly nijak uzavřené, ale trvaly, což se, myslím, často děje, když se člověk vrací fotit na stejná místa. U některých fotek je napsané místo pořízení snímku, ale není to žádným pravidlem.
Včera / Jiný svět - ©Ilona Heinrich
Pokud jde o roční období, na fotkách jednoznačně dominuje podzim, ale i jaro je možné semtam najít.
Probuzení / Jarní melodie - ©Ilona Heinrich
Listopadové blues / Tajemství lesa - ©Ilona Heinrich
Podzimní okno - ©Ilona Heinrich
Tenhle nápad mi připadl obzvlášť originální.
Při hledání ztraceného štěstí - ©Ilona Heinrich
Povětšinou samozřejmě nevím přesně, jak konkrétní fotografie vznikala, ale u této fotky je zřejmé, že autorka uměla velmi tvůrčím způsobem nakládat i s vícenásobnou expozicí.
Čas běží - ©Ilona Heinrich
Tato fotografie se na instagramu objevila dokonce hned třikrát a je z ní dobře patrná láska k moři.
Znovu a znovu moře / Nejkrásnější cesty vedou k moři - ©Ilona Heinrich
Tahle je moje speciálně oblíbená: Na první pohled vypadá černobílá, ale ve skutečnosti není, což je dobře vidět na ženě pod deštníkem. Ještě teď mám tuhle fotku mezi svými prvními uloženými instagramovými příspěvky, zaujala mě na první pohled a myslím, že byla prvotním impulsem, proč jsem paní Ilonu vůbec začal sledovat.
Mezisvěty / Snový svět - ©Ilona Heinrich
Tuhle fotku jsem tu chtěl mít, i když se stylem od ostatních výrazně odlišuje; je dokumentárnější (mimochodem, s báječně zvládnutou hloubkou ostrosti), ale na druhou stranu plná citu.
Každý potřebuje trochu lásky - ©Ilona Heinrich
Řada fotografií má ne zcela oříznuté okraje, snímky tak vypadají syrovější, autorka navíc pracovala s velkým kontrastem a svou tradiční strukturou. Zajímavá je výrazná preference čtvercového formátu, který přece jen trochu proměňuje představy optimální kompozice vycházející především z tradice formátu 2:3.
Sbohem - ©Ilona Heinrich
Pod tvými křídly / Moře ve mně - ©Ilona Heinrich
Prací den (foceno v Lisabonu) - ©Ilona Heinrich
Štíhlé stromy v mlze na mořském pobřeží jsou dalším tradičním tématem stejně jako různá zpracování motivu prázdné lavičky s výhledem na moře.
Tajemství - ©Ilona Heinrich
Výborná práce se světlem a kontrastem, chladné barevné tóny, které opět připomínají černobílou škálu, ale ve skutečnosti jsou bohatší. Jen si k tomuto krásnému Labutímu jezeru představuji trochu jinou hudbu než Čajkovského.
Labutí jezero - ©Ilona Heinrich
Tentokrát je v obraze barevnosti trochu víc, ale přesto (na podzim) ne mnoho. Decentní linie, decentní témata, decentní barvy. A dost netradiční úhlopříčná kompozice. Navíc když srovnáte tuhle fotku s řadou dalších, hned vidíte, že se fotografka často a za různých podmínek vracela do stejných míst, což je praxe, ke které mám sám velmi blízko a dobře jí rozumím.
Podzimní pocit - ©Ilona Heinrich
Poslední přírůstek na instagramu Ilony Heinrich jsem zaregistroval někdy v polovině července. To jsem samozřejmě netušil, že to bude úplně její poslední osobně přidaná fotografie. Až člověku zpětně běhá mráz po zádech, jak postupně posiloval motiv odcházení - v tomto případě v moc pěkném kontrastu ostrých linií a různě sytých ploch. No a ten mořský pták...
Svět v tvých zádech - ©Ilona Heinrich
Na facebooku, na kterém byla paní Ilona Heinrich dlouhodobě rovněž velmi aktivní, jsem našel nenápadné ale mnohé vystihující motto: "Umění fotografie spočívá v tom, že vidíte něco, co nikdo jiný nevidí." Je třeba říct, že tohle motto bylo ve fotkách této pozoruhodné umělkyně, myslím, naplněno po okraj. Jsem moc rád, že jsem její fotky v tom obrovském kvantu snímků z celého světa našel, protože mě nezanedbatelným způsobem obohatily.
A co vy si myslíte o nové rubrice? Bude pro vás zajímavé si takto občas představovat různé autory, kteří mě něčím oslovili? Nevadí vám, že k těmto seancím nemáme jejich přímý a výslovný souhlas? A jak se vám ten dnešní specifický styl paní Ilony líbí?
Lezarts
OdpovědětVymazatRozhodně ano, pro tuto rubriku dávám palec nahoru!
Portrét této fotografky na mě zapůsobil, objevila jsem další schopnosti jak fotoaparátem namalovat působivý obraz.
Těším se na další objevy v této disciplíně.
Děkuji za reakci, pár lidí mám vytipováno, tak uvidíme, kdy se k dalším příspěvkům do této rubriky dostanu.
VymazatVětšina nejsou přímo fotky, ale koláže.
OdpovědětVymazatNa první je vkomponovaná osoba moc velká a tmavá, na to kde má být, a obloha nahoře vypadá jako uměle ztmavená.
Na první fotce s lavičkou ruší postava, rozbíjí jinak vyváženou kompozici, protože fotka má najednou 2 těžiště, postavu skoro na kraji a lavičku mezi stromy. Postava je skoro u stromu nalevo, ale je tmavá, jako druhý strom zprava, takže máme dvě různé informace o tom, kde ta postava vlastně je, takže místo nostagie to vyvolává představu paní tvořící na PC. I kdyby ta postava nebyla vkomponovaná, tak se to má vyloučit, asi jako fotky s věšákem rostoucím z hlavy.
Podzimní okno - zas není jasné, jestli je téma okno (ostré), červené lístečky (barevné), postava (skoro ve středu a jako člověk hlavní téma). Do toho zase ptáci blízko a daleko současně.
U sklenice nesedí obsah sklenice s pozadím, které má jakoby ostřit.
Na fotce žena s ptáky u moře jsou ptáci ostří a vše ostatní neostré, když ve stejné vzdálenosti jako ptáci by mělo být všechno ostré.
Na koláži s oknem je venku nějaké stromkové houští, nahoře jsou ptáci, co vypadají, že letí tak 5x dál než okolí (a v houští, kterým by neproletěli). Vkomponovaná neostrá postava mezi ostrými stromky.
Fotka v Lisabonu by chtěla zazoomovat jen na babču, jestli je téma babča s cigárkem, nebo počkat až babča odejde a trochu švenknout doprava, jestli je téma tričko a práskačka na šňůře.
Druhá lavička by byla dobrá, kdyby to nepúsobilo tak digitálně.
Vkomponovaná žena s labutí působí uměle.
Lavička na pobřeží má těžiště v rohu vlevo dole.
Poloprůsvitná ženská se skoro-neprůsvitný ptákem, který je zase blíž a dál současně.
Mě to nesedne, vám to sedne. Tak vy jste cílený publikum. Je to jak v Rackovi, kdy se hra líbila jen jednomu z diváků, ale ten tím byl okouzlen na maximum. Nic jsem o autorce nevygooglovat, tak nevím o co se vlastně snažila a proč dělala, co dělala.
Citát je to hezký, ale neviděla nic, jen si to lepila dohromady.
A.P.
Nu, to pak tedy jo... Spíš než A.P. by mělo být F.X., ne? Vidím, že si nejspíš neporozumíme v mnoha konkrétních bodech, na které máme velmi odlišný pohled, ale uklidňuje mě skutečnost, že se to neporozumění dá nakonec k oboustranné spokojenosti snadno zkondenzovat do obecného závěru "jednomu sedne, druhému nesedne", čímž se ušetří spousta času :-). Vaše velmi konkrétní a místy dobře vyargumentované námitky i energii nezbytnou pro jejich sepsání oceňuji. Ale mám-li být upřímný, vždy dám přednost takovým "nic nevidoucím" před těmi, co přesně předem vědí, jak mají věci být.
VymazatCopak kritici, ti vždycky vědí, jak by to mělo být správně. Prý u sklenice nesedí její obsah s pozadím - a pak ta lisabonská švenkovací rada... No, není nad odborníky. :-)))
VymazatKdybych chtěl, aby autorka dělala fotky tak, jak já považuji za správné, nepotřeboval bych ji, protože takové fotky bych si dokázal udělat sám a líp. Ta skvělá věc je, že své fotky dělala právě tak, jak mě by z různých důvodů ani nenapadlo, a i díky tomu je svět fotek tak báječně pestrý. Každému adeptu fotografie, který se mě zeptá (zatím byli asi tři nebo čtyři :-)), radím, ať se vykašle na různá webová fotografická fóra plná samozvaných kritiků a anonymních hodnotitelů, povětšinou jen v různých formách opakujících dobové mantry, zeptá se na názor maximálně konkrétního člověka, kterému z nějakého důvodu má dobrý důvod věřit (což ale neznamená, že by se z toho názoru měl stát uctívaný svatý grál), ale hlavně ať vezme do ruky mačetu a vyrazí vlastní cestou. Buď zabloudí a jako fotografa ho sežere divá zvěř, nebo se někam proseká a pak se rozhlédne nebo poptá, kde se to vlastně ocitl, a posoudí, jestli mu tam je dobře :-).
VymazatJiljí
VymazatNevím jak kritici, ti se učí asi něco trochu jiného, ale tohle se učí na fotografických školách a kurzech. Vysvětlej vám pravidla, pak dostanete zadání na první cvičení, přinesete fotky a začne přesně tohle a už to nikdy neskončí. Kam je zaostřeno, co je téma, jak je prostor nad hlavou a vedle hlavy, jaká je kompozice, jak jsou udělaný světla, kam jdou stíny, jak to je barevně, jak se kdo tváří atd.
Nedávno jsem byl na focení pro reklamku, dělaj to pořád. Okolo stolu sedělo 8 lidí a 3 hodiny probírali všechny fotky pořád dokola. Když děláte umění, projde všechno. Když děláte řemeslo, musíte se držet pravidel. Jen umění může dělat každej s digitálem, nic to nestojí.
Tak se na tu fotku se sklenicí podívejte ještě jednou. Žena vrhá stín přímo k nám, sklenice vrhá stín doleva. Žena stojí přímo před náma a je krok od kraje vln. Pozadí má kraj vln daleko níž, napravo vedle sklenice stoupá nějaká skála k nebi, ve sklenici se nic takového neobjevuje. Černá hmota břehu nalevo končí asi ve třetině, ve sklenici pokračuje daleko za polovinu. Přední mušle ve sklenici je rozostřená, zadní je vepředu ostrá a vzadu už zase neostrá, takže je tam extémně nízká hloubka ostrosti - tak jak se pak stane, že je ostrá postava a vlny, co jsou několik desítek metrů za mušlemi? Furt si tam něco protiřečí. Furt tam něco ruší.
Tričko na lisabonský fotce je na samém kraji záběru. Buď tam má bejt celý, nebo ho má chybět větší kus. Protože nalevo je prázná zeď, který tam bude i tak dost, tak posunout foťák pár stupňů doleva a trochu nahoru, aby tam byly vidět taky celé kolíčky a trocha prostoru nad nimi, mi přijde úplně normální.
Jaká je vaše odbornost, smím-li se zeptat?
Čerfe
To není "dopředu vědí". To je ex post. Fotografie jsou uděláné a píšete, že fotografka je dokonce už mrtvá.
Dopředu o fotce přemýšlí jen fotograf sám. Ale ex post o ní přemýšlí všichni.
Jak to dělají fotografové? Nafotí řadu fotografií a pak z nich vybírají ty, které nemají žádné chyby. Helmut Newton nafotil 6-7 ruliček filmu, když chtěl udělat jednu fotografii. Ty, co vyřadil, měly nějakou chybu. Vypadaly, jako když se někdo pokouší dělat Newtona. Proto se učí ta pravidla, aby člověk věděl, jak to funguje.
Ono není jednoduchý udělat dobrou fotku. Saudek se vší pokorou říkal, že doopravdy dobrou fotku uděláte jednu za život, když máte štěstí. Samozřejmě, dobrejch fotek udělal dost, ale v ten moment myslel tu dobrou, co zaujme každého a to je ta s chlapem, co drží mimino. Vzápětí dodal, že teď už by ji nedokázal udělat, protože tehdy věřil na otcovství a teď už ne (protože to mimino vyrostlo ve chlapa a šukalo mu novou manželku).
Na kurzech se také učí, když chybu uděláte jednou, tak je to chyba. Když tu chybu budete dělat schválně celej život, tak je to manýra. Jen musíte vědět, jak to je správně a dělat to schválně "špatně". Proto jsem hledal něco o autorce.
A.P.
Čerfe
VymazatS veškerým respektem - nedokázal byste to. Nikdo by to nedokázal. - Na netu jsou lidi, co se snaží udělat fotku třeba jako Sudek. Někdy to je vysloveně trapné, ale vyjímečně se to někomu doopravdy podaří. Problém je, že to i tak nefunguje, protože fotka, jako každé umění, je současně osobní výpověď a pokud nejste Sudek, tak ta fotka nemluví o vaší vizi světa. Je to na pokrčení ramen, přesně jako Sudek, no a co? - Takže to má smysl to dělat jen jako cvičení, je to dobrý, že to tak zvládnete, a teď jak ten svět vidíte vy?
Podobně jako když studenti FAMU zkouší dělat něco jako Forman. Podobně Han van Meegeren, který padělal Vermeerovy obrazy, nezaujal vlastní tvorbou... a že musíte být fakt dobrý, abyste byl schopen padělat starého mistra a napálil Göringa i odborníky.
-
Školy a kurzy ovšem nejsou webová fóra. Na školách se učíte už objevené a ověřené, abyste neztrácel čas objevováním objeveného, jak strýc František ze Saturnina. - Nefunguje vám fotka, tak ověřte tohle, tohle a tohle, najděte chybu a opravte ji, aby byla tak jak doopravdy chcete.
Ta pravidla jsou někdy starší než fotografování samo, protože spousta z nich byla známá už malířům.
Můžete samozřejmě všechno objevovat sám, jak píšete, ale na co, když můžete začít tam, kde jiní skončili?
Autorka by větším respektováním pravidel byla možná taky více sama sebou, protože by říkala přesněji to, co doopravdy chtěla říct. Což se ovšem nikdy nedozvíme, protože již zemřela.
A.P.
Však neříkám, že bych dokázal udělat fotografii tak, jako dělala autorka, ale pokud by autorka "dělala fotky tak, jak já považuji za správné", a to bych, myslím, s veškerým respektem k vašemu názoru, dokázal docela dobře, i když by mě taková pošetilost nikdy nenapadla.
VymazatNapsal jsem, že "vždy dám přednost takovým "nic nevidoucím" před těmi, co přesně předem vědí, jak mají věci být", a to je fakt. Nikde vás ovšem do takové skupiny nepřiřazuji, tedy když k takovým lidem nepatříte (pokud jste mi právě tohle chtěl sdělit), jsem spokojen :-).
Víte, já mám velmi dobrou a celkem bohatou zkušenost "ze škol a kurzů", a právě proto jsem ve svém příspěvku hovořil o fotografických webových fórech, které fungují podle zcela jiných pravidel a často přitahují multioborové všeználky (a prosím, všimněte si, že nijak nenaznačuji, že bych vás snad k nim počítal).
Možná ten zakopaný pes tkví v tom, že já nechci, aby autorka "říkala přesněji to, co doopravdy chtěla říct", ale stačí mi to, co říká, rozhodně nemám nutkání "učit orla létat".
A jen organizační poznámka: Dokud vy sám budete fungovat anonymně (a to vám nijak neupírám) nebudete mi tu kádrovat moje návštěvníky podle jejich odbornosti. Jestli jste zvyklý dělat to na svých stránkách (ale spíš ne, protože odhaduji, že sám žádné nemáte), klidně v tom pokračujte tam.
Pro A.P.
VymazatNo, odbornost... Z fotografie jsme měli na konci semestrů jen zápočty, to nebyl hlavní obor. Ale máte pravdu, to, že jsem si i vlastními fotografiemi za ty roky vydělal docela slušné peníze, není známka ničeho, tím méně kvality. A když už jsme u toho, za mě je ta lisabonská fotka kompozičně i obsahově správně, pokud chtěla autorka zobrazit prázdnotu života osamělé stárnoucí ženy. Add: Kdyby byla fotka zrcadlově otočená, nejspíš by nefungovala a vy jistě díky teorii víte proč. :-)
Jiljí Záruba
VymazatJste ironickej, místo abyste odpovídal k věci.
Třeba bych byl z vašich fotek nadšenej, co já vím. Měli jsme učitele, kterej obdivoval sračky a dělal skvělý věci a měl výbornou pověst. Snad ani nevěděl, proč je dobrý, to co dělá instinktivně. Měli jsme učitele, byl to mladej kluk po škole, pověst žádná, ale uměl věci vysvětlit. Kdo byl lepší? Záleželo na tom jak na co.
Vaše fotky neznám, ale znáte toho fotografa Gdovína. Tak jako příklad. Dělal korektní, zapomenutelný fotografie a dobře si tím vydělával, protože pro klienty bylo důležitý, že je tam nakroucená nahatá Šulcová s pískem přilepenám na stehnech a za to se platilo. Zbytek byl pod rozlišovací schopnosti klientů. Pak dělal normální komerční fotografie, což je také řemeslná dovednost, za kterou se platí. Vydělal si. Podle všeho báječně. A převratný fotografie nikde. Jak říkám, je to o něm, vaše fotky neznám.
Geniální fotku jsem našel na webu totální amatéra, co tam měl dlouhé série fotek z jednoho místa jak kdyby si pětiletej cvakal v lese foťákem. Pak podobné nijaké série holek. Jen jednou vyfotil akt nějaký holky a ten byl bomba. Určitě nevěděl, jak to udělal.
------
My nevíme, jestli je ta lisabonská babča osamělá, je sama jen v tom okně. Podívejte se na její ruku. Má dlouhé, nejspíš nalepovací nehty. To ji musí bavit, aby si to udělala a nebo to dělá pro někoho nebo jí to tam nalepily vnučky. V té ruce má cigaretu. Kuřáci kouří s radostí.
Její vlasy vypadají na účes udělaný před pár dny a dneska ještě nepřičísnutý. Na sobě má nějakej obnošenej kabát nebo župan a sedí k jejímu věku. Jenže nahoře je tričko, který vypadá jako tričko někoho jiného. Jednak velikostí a pak je poloprůhledné. Poloprůhledné tričko si stará ženská s povadlým hrudníkem asi brát nebude, ale kdo ví. Taky se podívejte, kam se kouká. Stranou. Kdyby se jen nudila, tak kouká někam před sebe. Tady ji něco zaujalo.
Když se fotka pravolevě otočí podle svislé osy, tak opravdu funguje o poznání hůř. Vážně vám na umělecké škole, kde se dávají zápočty, neřekli proč nebo mě jen zkoušíte?
Čerf
Já jsem reagoval na jeho ironizování: " No, není nad odborníky. :-))) "
Jesli se mu mý názory nezdají, tak ať mi je vyvrátí. Klidně, protože mě zajímá, jak fotografie funguje. Jaký má kdo postavení mě nezajímá, vyrostl jsem za socialismu. Jestli to musí připomínat, tak fajn má ho - a o fungování fotek se bavit teda nebudeme?
Kdybyste nepřímo neřekl, že to je jeho skutečné jméno, tak bych na to ani nepomyslel. Koho to zajímá.
A.P.
Kdybych se měl snažit vyvracet všechny názory, které se mi nezdají, nezbyl by mi čas na nic jiného. Ale hlavně - já takové názory nikomu vyvracet nechci. Jen si ponechám ty svoje, protože jsem neshledal důvod na nich něco měnit. Děkuji za diskusi.
VymazatPoslední věta v článku je: "A jak se vám ten dnešní specifický styl paní Ilony líbí?"
VymazatTo mate.
Napište tam příště: "Čekám jen kladné reakce, jiné názory mě nezajímají, diskuse o fotkách vést nechci."
Nebo: "Pokud se vám to nelíbilo, napište jen: "Nelíbil" - 'proč' mě nezajímá."
Nic ve zlým, mate to.
A.P.
Ve svém komentáři jste použil větu: "Jestli se mu mý názory nezdají, tak ať mi je vyvrátí." Prostě vycházíte z přesvědčení, že každý rozdílný názor musí být nějak vypořádán, vyvrácen, srovnán nebo aspoň řádně oponován. Já toto přesvědčení nesdílím a a nemusím toho, kdo má jiný názor než já, vždy přesvědčovat, že ten můj je lepší; přece pro oba rozdílné pohledy - zvlášť v tvůrčích oblastech - je místa na světě dost, nebo ne? Tedy - pro mě celkem jednoduchý závěr: Váš názor mě zajímá, sám mám jiný, ale ten váš vám nijak vyvracet nechci. Je to opravdu tak složité k pochopení? A jak jste z toho, prosím, vydestiloval formulaci typu "Čekám jen kladné reakce"?
VymazatVáš podrobný rozklad k fotografiím jsem ocenil (tedy, abych byl přesný, ocenil jsem energii, kterou jste na něj vynaložil). Diskutovat detailně o jednotlivých jeho bodech ovšem nemám v úmyslu, protože mě to, myslím, v tomto případě natolik neobohatí (nepřinese mi to ani novou inspiraci, ani nový pohled na to, jak vnímat fotografie, ani jiné měřítko hodnot), aby to vyvážilo spotřebovaný čas. Jednoduchá rovnice, průzračné pohnutky. Nic, domnívám se, čím bych mohl takového člověka, jako jste vy, jakkoli zmást ;-). Přeji krásný den.
Hele, A.P., ptali se na odbornost, a když jsem jim ji naznačil, tak že jich nezajímá, že jako jo, když ji tedy musím připomínat - poslechnou, nejsou voni trochu vadnej?
VymazatČerf
VymazatPoužil no, to jsem ještě automaticky předpokládal, že ta pravidla zná taky.
Když je to názor o pravidlech, tak samozřejmě, že by měl říct, jak to s nima funguje podle něj a co jsem přehlédl. Jestli to je jen o líbí nelíbí, tak tam to je z podstaty subjektivní a není co řešit.
Jestli o těch pravidlech nikdy neslyšel, tak taky debata nemá cenu.
Tak nějak mi to vyplynulo z různejch vět, třeba "Ale mám-li být upřímný, vždy dám přednost takovým "nic nevidoucím" před těmi, co přesně předem vědí, jak mají věci být."
To nemělo přinést novou inspiraci, na to obecná pravidla nejsou. Obecná pravidla slouží k tomu pochopit, proč to funguje jak to funguje. Inspirace je o tom, CO chcete vyjádřit, pravidla o tom, JAK se toho dosahuje. (Pochopil jsem, že vás to nezajímá).
Zmást může přece každý každýho. (Teď to je obecně, ne na vás a tuhle debatu). Seřadíte za sebe několik nepřesností, dvojsmyslů, implicitních vyjádření, dvojtých negací, protimluvů atd a hned se v tom nikdo nevyzná.
Jiljí
Nevím proč najednou onikáte, jak lidová postava z "Hříšní lidé města pražského".
No, na odbornost, to jsem myslel spíš znalosti než vysvědčení. - Vážně to nemohli říkat, když jste třeba na začátku chyběl?
Abyste to správně pochopil, cejtím se, jako kdybych potkal někoho z VŠCHT, kterej se mi posmívá, že věřím na periodickou tabulku, tak se s tím snažím popasovat.
K té zrcadlově obrácené lisabonské fotce, o které jste začal, vysvětlíte mi, proč by fungovala hůř, nebo si myslíte, že na to není pravidlo? (To se ptám právě na ty znalosti).
A.P.
Zajimave, nezvykle...Nejvic zaujme prvni a treti fotka a pak ts Kazdy potebuje trochu lasky..
OdpovědětVymazatRád bych chvíli autorce koukal pod ruku, jak tyhle fotky dělala - co bylo v základu, co v postprocesu. Nedělám si iluze, že bych to dokázal přesně určit - a to mám určitou fotografickou praxi. Ostatně když si občas vyslechnu, jak někteří zasvěcenci diskutují, jak jsem podle jejich názoru dělal některé svoje fotky (na výstavách bývá dost příležitostí, zvlášť když si návštěvníci v opojení vlastní moudrostí nevšimnou, že autor stojí poblíž :-)), nezřídka mi u toho cuká koutek.
VymazatVšechny tebou vybrané fotky mě zaujaly a donutily o nich přemýšlet a za ti, Petře, dík.Já bych o té paní nic nevěděla a nyní díky tvému článku a doufám, že i napříště dalším, podobně zajímavým, si rozšířím obzory.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Za rubriku se určitě přimlouvám a fotky jsou úžasné. Vypadají, jako by se podařilo získat ukázky z nočních snů.
OdpovědětVymazatHodně snové věci, ale pro mě jsou to sny vlídné, byť trochu zasmušilé.
VymazatWau. Nedočkavě čekám na pokračování :-)
OdpovědětVymazatPokračování jistě bude, sám jsem zvědav, koho vyberu :-).
VymazatTo je nádhera. Křehké, éterické, snivé, melancholické. Ale ne drásavé. Hledání ztraceného štěstí skoro zabolelo a Mezisvěty mi připadají naprosto uhrančivé. Celková atmosféra mi pak velmi neodbytně připomněla hudbu Zbigniewa Preisnera. A dodávám, že se mi běžně nestává, aby mi obrazy podobné hudební asociace vyvolávaly. Díky za tohle obohacení!
OdpovědětVymazatTy hudební asociace jsou moc zajímavé, děkuji za ně. Myslím, že by to paní Ilonu potěšilo.
VymazatKrásně snové.
OdpovědětVymazatTakové sny akorát tak pro mě :-).
VymazatMně se názory A.P zamlouvají. Jako by mi mluvil z duše! Kritik čisté fotky je vzácné povolání...
OdpovědětVymazatNejsem překvapen :-).
VymazatFotografie jsou melancholicky lyrické a některé dokonce vypadají jako rozmazané. Působí na mě podobně jako Schikanederovy obrazy.
OdpovědětVymazatAno, má to v některých případech podobný charakter. A Schikaneder je jeden z mých oblíbenců :-).
VymazatVýborný nápad! Některé fotky jsou na rozhraní fotografie a grafiky a všechno naprosto skvěle zvládnuté! Opravdu umělecká fotografka v pravém slova smyslu....
OdpovědětVymazatAno, určitě souhlasím, že nejde o běžné fotografie tak, jak je známe z běžných obrázků, ale artefakty jsou z rozhraní mezi fotografií a malbou či kresbou.
Vymazat