Tenhle článek je jakýmsi drobným doplňkem větší reportáže z Mé podzimní cesty za malířkou Zdenkou Braunerovou, kterou jsem završil v říjnu návštěvou malířčina ateliéru (který funguje jako její muzeum) v Roztokách u Prahy. Doslova pár dní po zveřejnění článku jsem totiž našel úplnou náhodou na internetu nabídku jedné knížky, která vyšla v roce 1910 a kterou Zdenka Braunerová vyzdobila svými dřevoryty a vůbec ji do světa výtvarně vypravila. A co víc, jednalo se o knihu, jež dala dohromady tři osoby, které tehdy pojilo pevné přátelské a možná chvílemi i trochu více než jen přátelské pouto. Autorem knihy byl Paul Claudel, francouzský spisovatel dramatik a zkušený diplomat, který po diplomatické misi v Číně zakotvil v roce 1908 jako konzul v Praze, muž, který se se Zdenkou Braunerovou znal velmi dobře již z dřívějších dob z Paříže a po příjezdu do Prahy ho právě velmi aktivní malířka uvedla do různých částí pražské kulturní a politické společnosti. Výtvarnou stránku knihy měla tedy na starosti Zdenka Braunerová, no a překladatelem byl Miloš Marten, spisovatel, publicista, kritik a překladatel a zároveň jeden z nejdůležitějších mužů malířčina života. V letech 1908 až 1910 vytvořili tito tři umělci pozoruhodný "triumvirát", jehož výsledkem bylo několik překladů Claudelových prací a zároveň získané velké renomé Zdenky Braunerové jako knižní grafičky.
Claudelova kniha Polední úděl, která byla nabízena na internetu, byla dost poničená, přesto jsem uvažoval o tom, že si ji jako zajímavý historický doplněk získaných informací o českém a česko-francouzském kulturním životě na přelomu 19. a 20. století pořídím do knihovny. Přece jen, v příslušné edici vyšlo pouhých 30 výtisků na ručním papíře, šlo tedy i na svou dobu doslova o bibliofilské vydání, takže skutečnost, že jsem na knihu narazil, jsem považoval za další výstřelek příznivě nakloněné náhody. Nedalo mi to ale a ještě jsem se po internetu pozorněji rozhlédl a - světe div se - našel jsem ještě jednu nabídku této knihy, tentokrát ale v nesrovnatelně lepším stavu. Zareagoval jsem okamžitě a po pár dnech mi přišel na poštu důkladně zabalený malý balíček
No a takový podpis je stopa doslova zlatá: Věra Vostřebalová totiž byla jednou ze dvou dcer známého lékárníka Karla Vostřebala (ano, prostě Knihy dobrých autorů do dobrých rodin), její sestra Vlasta Vostřebalová - Fischerová se rovněž stala známou malířkou. Obě sestry byly o více než jednu generaci mladší než Zdenka Braunerová (dožily se ještě 60. let 20. století), nikde jsem sice nenašel informaci, že by se s ní znaly, ale pokud vím, Zdenka Braunerová měla velmi dobrý přehled o mladých umělkyních a minimálně nekonvenční mladá malířka Vlasta určitě neunikla její pozornosti.
Věra byla z obou sester ta usedlejší a nejspíš i důvěryhodnější, protože v roce 1935 po smrti svého otce převzala jeho farmaceutickou výrobnu a firmu řídila až do znárodnění (tedy ukradení) po převzetí moci komunisty v roce 1948. Dříve se ovšem intenzivně zabývala organizací sociální práce a rozvoji odborného školství v této oblasti, aktivně se věnovala veřejnému postavení žen ve společnosti a spolupracovala např. s Františkou Plamínkovou ze Ženské národní rady (blíže v diplomové práci Michaly Barnové Život a dílo Vlasty Vostřebalové-Fischerové (1898-1963), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno). A obě sestry uměly pochopitelně i výborně francouzsky, Věra kupříkladu složila státní zkoušku z tohoto jazyka na Karlově univerzitě v roce 1915, tedy pět let po vydání naší dnešní knížky, takže francouzskou literaturu včetně děl Paula Claudela bezpochyby znala.
To se nám to celé pěkně vystříbřilo, že? Jedna malá knížka a tolik zajímavé historie!
Pekne drevoryty...Drevoryt vubec dokaze zajimave ozivit ilustrace
OdpovědětVymazatPodobné tisky jsem viděl právě v tom muzeu v Roztokách a teď si můžu zalistovat i doma v obýváku :-).
VymazatTo je na tom sbírání to nejzajímavější, ten příběh, člověk se kromě toho dozví i mnoho zajímavého o době (a o událostech), kdy se onen příběh začal snovat...
OdpovědětVymazatPříběhy mám moc rád. Když se žádný nenabízí, pátrám, slídím a nedám pokoj, dokud nějaký nevyšťourám :-).
VymazatVěru krásné zákruty a skutečně vymazlená knížka! A co se té zvěře týče, osobně bych sázela na koně, ale kdo ví :-)
OdpovědětVymazatTaky bych čekal spíš koně než draky nebo jednorožce, ale v umění člověk nikdy neví :-).
Vymazat30 výtisků? Taková kniha bude mít asi muzeální hodnotu a vzhledem k uznávané malířce tím spíš.
OdpovědětVymazatMně přišlo 30 výtisků jako dost malé číslo. To jsem ještě netušil, že na internetu najdu stopu hned tří z nich :-).
Vymazatnení nad knihu s příběhem! A tady je vlastně trojitý. Samotný příběh v knize, příběh těch tří plus ještě příběh majitelky....
OdpovědětVymazatJe to všechno moc pěkně propletené, tak to mám rád! :-)
VymazatNapadlo mě, Petře, kdyby se na tebe tiskla nějaká krasavice, že bys mohl říci: já jsem to o sobě psal, že jsem milovník starých tisků. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatV tomhle jsem vybíravý a mám představu jedné velmi konkrétní krasavice.
VymazatTo je dobře, že máš jasno, hlavně aby ( se ) tiskla podle tvých představ. Jiřina z N.
Vymazat