ND Awards 2022 - fotosoutěž, se kterou jsme si "sedli"

Tento víkend, musím smeknout, byl pro mě opravdu mimořádný až neuvěřitelný. Když pominu, že jsem se v neděli nedostal do své miniglosové kavárny, protože opět došlo k "mimořádné události" na hlavním železničním tahu na Prahu a vlaky vůbec nejezdily, jinak byl víkend doslova esencí toho nejmilejšího a nejpřekvapivějšího, co mi asi těsně předadventní čas vůbec mohl nabídnout. Postupně se tu zmíním o několika víkendových zážitcích: Nezačnu sice tím úplně nejsilnějším, ale tím, který lze nejlépe zpracovat do podoby článku :-).

Na přelomu ledna a února jsem se rozhodl, že si po detailním zvážení všech pro a proti udělám přesný "fahrplan", které fotografické soutěže letos obeslat, aby to pro mě bylo motivující, aby mě to donutilo o tom, co fotím a co pak s fotkami dělám, pořádně od podlahy přemýšlet a aby mě to zároveň nevyždímalo finančně. Nakonec jsem se rozhodl zaměřit se opravdu na velké a prestižní fotografické akce, dvě hlavní a v mezidobí několik příležitostných. První z těch dvou hlavních akcí jsem si vybral vzhledem k okolnostem nejblběji, jak to šlo, protože to byla mezinárodní fotografická soutěž v Moskvě (podrobně jsem o tom psal v článku Úspěch na soutěži s toxickým názvem). Druhou dlouho předem vybranou akcí byla soutěž ND Awards 2022. O tom, jak hojně je soutěž obesílaná profesionálními i amatérskými fotografy z celého světa snad svědčí skutečnost, že když jsem v půlce dubna, tj. ani ne v polovině období, kdy je možné zasílat soutěžní příspěvky, poslal ten svůj (položek byl stejně jako předtím v Moskvě přesně tucet), dostaly jednotlivé fotky čísla kolem 59 800. 

Na téhle soutěži se mi líbí i to, že v jejích pravidlech není žádný limit, jak staré mohou soutěžní fotky být. Většina jiných srovnatelných soutěží požaduje buď přímo fotky z daného kalendářního roku nebo - to častěji - max. 3 roky staré. Vzhledem k tomu, že se fotografických soutěží občas účastním až od jara 2020, znamená to, že běžně nemůžu v soutěžích ukázat svoje starší kousky, byť by se tematicky do příslušné kategorie hodily sebevíc. Díky soutěži ND Awards jsem tedy mohl dopřát šanci popasovat se se světovou konkurencí i pečlivě vybraným zkušeným matadorům mezi mými obrázky :-).

Samozřejmě jsem během sedmi měsíců dočista zapomněl, že právě někdy po půlce listopadu se budou vyhlašovat oficiální výsledky, takže mě nakonec překvapilo, že jsem na závěr onoho pro mne tak báječného víkendu dostal e-mail s informací, že moje fotka vyhrála jednu ze sedmi kategorií velkého bloku Příroda (konkrétně kategorii Příroda/Květiny), což mě - s prominutím - posadilo na zadek, protože právě kategorie Příroda je velmi populární a konkurence tam bývá největší. A protože v téhle soutěži - na rozdíl od mnoha vlídnějších a rozdávačnějších fotografických klání - dostávají "zlatou medaili" (v tomto případě se jí říká Gold Star Award) opravdu pouze vítězové jednotlivých "disciplín", musím připustit, že mi to maličké "razítko" zlaté barvy, které mi dorazilo do Dobřichovic (dohromady jich porota udělila jen 70) udělalo opravdu velkou radost. Byl to pro mě tak nečekaný úspěch, že trochu zastínil skutečnost, že další čtyři moje položky byly v jiných kategoriích oceněny čestným uznáním, což by za jiných okolností samo bohatě stačilo na tento chlubivý článek :-).

Teď už se zaměřím na oceněné fotky, ke každé řeknu jen pár slov a přidám odkaz na blogový článek, kde jsem o té které fotce už psal. Asi vás totiž nepřekvapí, že všechny oceněné fotky bez výjimky měly svou veřejnou premiéru právě na blogu.

Vítězem kategorie Příroda/Květiny se stal celkem jednoduchý obrázek úplně obyčejného lučního kvítí pořízený v květnu 2018 na řeckém ostrově Lefkada asi 5 km od městečka Vassiliki a je pravda, že jsem si na něm tehdy dal opravdu záležet, protože focení téhle jedné kytičky mi zabralo dobrou půlhodinu. Fotku jsem představil v článku Květen v zahradách u Vassiliki. Původně mě vůbec nenapadlo poslat do soutěže právě tuhle fotku, ale pak jsem v detailních pravidlech našel spornou klauzuli o tom, co vše může porota speciálně v této kategorii považovat za nepřípustnou manipulaci, tak jsem se trochu zalekl, neposlal jsem nic z dynamické Kouzelné zahrady a z archivu jsem vyhrabal fotku, která je co nejrealističtější, takže porota proti formě zobrazení nemůže říct ani ň :-).

 

 

Nejstaršími fotkami, které jsem do ND Awards poslal, byla série vybraných pěti snímků z cyklu Infračervené řeky. Fotky vznikly v letech 2011-13, dva jsou z kaňonu Vydry, dva z údolí Bílé Opavy a poslední od Mumlavy.  Profilovou fotku této série jsem v koláži udělal větší, čtyři ostatní ji ovšem neúnavně podpírají :-). Série získala čestné uznání ve speciální kategorii "Dlouhá expozice".

 

 

 

Fotka Návrat z výletu do černobílého světa vlastně kdysi dokonce založila celou novou blogovou rubriku Fotolaboratoř, protože jsem pro zájemce o focení popisoval podrobně proces jejího vzniku. Fotka získala čestné uznání v kategorii "Fine Art - Krajina".

 

Fotka s názvem Complexity, kterou jsem vyfotil na pražském hlavním nádraží, by si už pomalu mohla otevřít obchod s čestnými uznáními, protože je to její už třetí, tentokrát v kategorii Street.

 

 

 

No a premiérově ve Streetu zabodovala "covidová" fotka Konec sluneční karantény, pořízená těsně po téměř úplné první uzavírce všech pražských obchodů i památek (snímek se stal např. profilovou fotkou pro článek Co mi také přinesl rok 2020?)

Určitě stojí za to zmínit se i o tom, že čeští fotografové byli tentokrát v soutěži ND Awards opravdu nadprůměrně úspěšní:

Eva Chupíková získala titul Objev roku, což v této soutěži znamená úplně nejvyšší ocenění pro fotografa, kterého focení neživí. Svými nápaditými, křehkými a čistými černobílými autoportréty vyhrála kategorii Fine Art Conceptual a stříbro získala navrch v kategorii Fine Art Landscape. Pro mě osobně opravdový objev roku, ty fotky jsou prostě nádherné a perfektně udělané!

Mezi profíky vyhrál celou rozsáhlou přírodní kategorii Zdeněk Vošický se svými snově barevnými překrásnými krajinami.

Mediálně velmi známý český fotograf Martin Stranka (dvakrát jsem tu psal o jeho výstavách v pražském Mánesu) získal také zlaté ocenění v kategorii portrétů se svou novou sérií Beautiful Accidents.

Čtyři zlaté, které připutovaly do malebné české kotlinky, z celkových sedmdesáti, co šly do celého světa, není, myslím, vůbec špatný výsledek. Navíc když stříbro ještě pobral ve své oblíbené kategorii Abstract Marek Boguszak, a bronzy Petr Polách a Michaela Vinterová. 

Sám za sebe musím říct, že - na rozdíl od některých jiných soutěží - mě drtivá většina oceněných fotek něčím oslovila, jsou mezi nimi opravdu krásné věci. Díky tomu jsem si našel zase řadu nových jmen současného fotografického světa, které bych rád i v budoucnu průběžně sledoval, protože to u nich vypadá na mnoho dalších nádherných artefaktů, které potěší oko a pohladí duši.

Vypadá to, že jsme si s touhle soutěží navzájem "sedli" a když to bude v tu dobu jen trochu dávat smysl, rád bych se tam v příštím roce vrátil, byť je zřejmé, že tady už lepšího výsledku než letos nedosáhnu. Tak bych měl začít pomalu přemýšlet, jak připravit soutěžní mix. Jaro už je přece za rohem :-).