pátek 25. listopadu 2022

Výstava Alfonse Muchy ve Valdštejnské jízdárně

Jako míval Josef Sudek svého Leoše Janáčka, tak mám já svého Alfonse Muchu. Abych tenhle rébus trochu vysvětlil: Slavný český fotograf Josef Sudek jako milovník klasické hudby byl pověstný tím, jak si vlastně celý život zarputile hledal svou cestu k hudbě Leoše Janáčka, protože jeho uším ani trochu neladila. Jak říkal: "Ani nepoznám jestli ještě ladí nebo už hrajou, ale když to má takovej světovej úspěch, tak ten blbej budu asi já!" No a já velmi podobně bojuji s dílem českého malíře, který získal světový úspěch během svého pobytu v Paříži a který se jako zasloužilý světoobčan po své padesátce vrátil do Čech, aby položil svou celosvětově oceňovanou práci k pomyslným nohám českého národa a Slovanstva vůbec.  
Rozumem uznávám samozřejmě Alfonse Muchu jako velkého umělce, jenže jeho zdobný styl, který de facto vytvořil a dodnes je mnohými napodobován, přivádějící k nadšení davy obdivovatelů z celého světa, ve mně při vší mé snaze nedokáže správně rezonovat a vzbudit kýžené emocionální souznění. Jeho obdivuhodná a přitom svými rozměry snad až obludná heroická plátna Slovanské epopeje mě svým patosem a vzhlížením k myšlence slovanské vzájemnosti provokují ke všemu jinému, jen ne k nadšenému úžasu. Ale sakra - když to má takovej světovej úspěch, tak ten blbej budu nejspíš já!

Aktuálně je v Praze trochu "přemuchováno" (jedna výstava je v Obecním domě, stálá expozice je v Muchově muzeu v Panské ulici, a až do konce roku byla prodloužena velká výstava z rodinné sbírky ve Valdštejnské jízdárně. A právě na posledně zmíněnou akci jsem se vypravil během svého minulého "zázračného víkendu" (o jednom jeho výsledku jsem psal už v minulém článku ND Awards 2022 - fotosoutěž, se kterou jsme si "sedli"). Napřed to vypadalo, že možnost projít si celou výstavu "komentovaně", tedy se znalým průvodcem, nevyužiju, protože jsem původně měl být daleko, daleko od Prahy, ale na poslední chvíli mi odpadl prakticky celý naplánovaný sobotní program, tak jsem měl najednou před sebou celou volnou sobotu, a já si řekl, že ji věnuji dalšímu pokusu přijít Alfonsi Muchovi na chuť. V zasněženém sobotním ránu jsem proto vyrazil do Valdštejnské jízdárny.
 
Ona zmíněná rodinná sbírka (výstavu pořádá Nadace Mucha v čele s malířovým vnukem Johnem) musí být obrovská svým rozsahem, jen na výstavě samotné je kolem 250 položek. Alfons Mucha byl nesmírně pracovitým umělcem: Dvaceti plátnům obrovité Slovanské epopeje věnoval plných 17 let svého života , ale výstava diváka zavalí spoustami dalších artefaktů. Říkal jsem si, že kdyby po mně zůstala jen setina toho, co vyprodukoval Mucha (přitom v obrovské kvalitě a nesmírně odpovědně), měl bych dobrý pocit, že jsem svůj život nepromarnil :-).

Pozn.: Fotky z výstavního sálu jsem dělal víceméně "na tajňačku" mobilem, se kterým navíc fotit neumím a výsledek podle toho vypadá. Berte prosím tedy dnes fotky jen jako ilustrační. První fotka je převzata z webových stránek výstavy.
 
Malířův autoportrét (Paříž 1899)

(foto: převzato z webových stránek výstavy www.mucha.eu)
 
 
Architektonický návrh výstavy zpracovala světoznámá architektka českého původu Eva Jiřičná. Zajímavostí je, že jednotlivé části výstavy (základních bloků je šest: Bohém a Čech v Paříži, Tvůrce pro lidi, Kosmopolita, Mystik, Vlastenec a Umělec a filosof) využívají barvy charakteristické pro dané období Muchova života a tvorby.
 
 
 
Tohle dílo zcela převrátilo život Alfonse Muchy: První realizovaný plakát pro tehdejší divu Sarah Bernardovou, který tehdy 34 letý Mucha vyrobil v roce 1894. Mucha byl tehdy v tvorbě plakátů úplným začátečníkem, a možná i proto byl jeho návrh tak originální a novátorský v porovnání s tehdejším pařížským standardem. Styl se slavné herečce každopádně zalíbil a tento první plakát na představení Gismonda odstartoval dlouhou sérii dalších, které byly ve své době nesmírně populární (mimochodem, na výstavě je dobře vidět, jak je tento první plakát složený ze dvou kusů, aby docílil originálního tvaru, který se stal jednou z Muchových "značek").
 
 
 
Muchova plastika s názvem Příroda. Popisek uvádí, že materiálem je patinovaný bronz a malachit.
 
 
 
Na tomto obrázku je dobře vidět standardní pracovní postup Alfonse Muchy: Prvotní byl fotografický záběr modelu. Mucha si pořídil první fotoaparát ještě hluboko v 19. století a používal ho pak prakticky neustále nejen pro studie postav, kterých pro svá díla potřeboval v některých obdobích (např. pro Slovanskou epopej) doslova kvanta, ale - jak je na výstavě dobře zdokumentováno - i pro několikeré zachycení svého přítele Paula Gauguina v Muchově ateliéru na Rue du Val-de-Grâce. Po fotografii následovaly skici a poté teprve výsledný obraz.
 
 
 
Plakátům už pak Mucha po velkých úspěších v Paříži zůstal věrný po celý život. Toto je např. plakát na představení Princezna Hyacinta v hlavní roli s populární Andulou Sedláčkovou; představení mělo v Národním divadle premiéru v roce 1911)
    


Alfons Mucha se rovněž dal do služeb nově vzniklého Československa a navrhl motivy několika emisí československých bankovek i poštovních známek. Na výstavě je obojí rovněž k nahlédnutí, i když tentokrát jsem dal přednost tomu vyfotit si např. Muchovu desetikorunu (tenhle model přišel do oběhu v roce 1927) v klidu doma normálním fotoaparátem, který na mě musel v době, kdy jsem si výstavu prohlížel a poslouchal jsem výklad, čekat potupně v batohu v šatně :-(.


V patře jízdárny je zařízen improvizovaný promítací sálek, ve kterém se čtyřikrát denně (2x česky a 2x anglicky) promítá dokumentární film malířově životě s názvem Svět podle Muchy. Navíc je odtud moc pěkný výhled na celou instalaci.



Ano, díky navštívené výstavě jsem se dozvěděl o Alfonsu Muchovi i jeho díle spoustu nových a často velmi zajímavých informací (to jste věděli, že Mucha byl velmi aktivním spiritistou a radil se během seancí se zemřelými velikány, např. s Josefem Mánesem?). Přesto si cestu k němu dál klopotně hledám. Maně jsem si vzpomněl na to, jak jsem po stejném prostoru Valdštejnské jízdárny nadšeně pobíhal sem tam všemi směry mezi vystavenými plátny při výstavě Toyen, kde to pro mě byla emoce úplně jiného druhu a stupně.  Ale kdo z vás má Muchův výtvarný styl rád, tomu můžu výstavu určitě doporučit. 

Výstava je otevřena až do konce roku, otevírá se každý den v 10:00 a je otevřeno do 18:00, o sobotách dokonce do 20:00. Vstupné je 240 Kč, rodinné za 500 Kč a studenti a senioři mají vstup za 150 Kč.

P.S.: Samotného mě překvapilo, že mám už na blogu článek o své návštěvě Lendlovy sbírky Muchových plakátů, která se konala před devíti lety v Obecním domě; už jsem na tenhle text zapomněl a našel jsem ho na blogu víceméně náhodou. Vypůjčím si na závěr pro zajímavost jeden odstavec tehdejšího článku k ocitování, protože, myslím, pořád platí:
 
"Muchovy obrazy jsou pro mne jako žena, které si vážím a mám k ní vekou úctu, cítím k ní přátelství a žádným svým činem ji nechci ranit. Ale když se mi podívá upřeně do očí, neprojede mi po zádech mráz, necítím, že ztrácím hlavu. Vím, že to není Ona. Máme se rádi, rádi jsme spolu, ale "nedrnčíme", kdybychom se na hlavu postavili. Kdo z nás by takový příklad vztahu neznal? A přitom v jiném případě stačí jediný pohled a je jasné, že v něm je celý svět a veškeré jeho slunce a barvy, všechno to krásné i mizerné, co si přejete v životě ještě zažít, všechny chutě, které k životu patří. A vy z nějakého prapodivného důvodu bez nejmenších pochyb víte a celým svým tělem do poslední žilky cítíte, že právě tohle je pro vás ta pravá krása, to pravé umění, jehož se už nikdy nebudete umět vzdát, ať si samozvaní arbitři a posuzovatelé krásy a morálky spolu s kunsthistoriky celého světa říkají, co chtějí."

15 komentářů:

  1. Alfonze Muchu jsem obdivovala už v mládí, kdy jsem trochu poznala právě tu plakátovou tvorbu. Právě pro tu zdobnost a jako milovnici ornamentu se mi toto dílo líbilo. A rukopis tohoto malíře jsem poznala okamžitě, což mne těšilo neb jsem si mohla připadat jako znalec. To jsem ještě netušila, že Mucha nejsou jen ty ornamenky a krásné ženy. Kdybych o Slovanské epopeji neviděla dokument v TV a pak mne postavili před ta obrovská plátna s otázkou, kdo je autor, pokrčila bych nevědomky rameny.Když jsem pak to dílo viděla na vlastní oči u uchvátila mne nejen velikost pláten. Já se zase nějak nemohu přimět k obdivným ovacím nad dílem fotografa Jana Saudka. Jiní jo uctívají, já ho nesnáším. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K Janu Saudkovi mám (třeba právě na rozdíl od Josefa Sudka) vztah obojaký: Některé jeho fotky - hlavně z 60. a 70. let - považuji za originální a nádherné, dá se říct, že rovněž uvedl do fotografického světa úplně nový styl a pro mě je to dnes "klasika". Jak se jeho tvorba dál vyvíjela (nebo možná spíš nevyvíjela :-)), to je druhá věc.

      Vymazat
  2. Vždy jsem si myslel, že je Alfons.
    K Muchovi jsem si také vřelý vztah nevytvořil, protože v 80. letech bylo velkou módou mít v kancelářích na stěnách plakáty s reprodukcemi jeho děl a ta davovost mě dost otrávila. Zajímavé je, že zrovna Slovanskou epopej historici umění nijak neoceňují, berou ji jen jako akademickou tvorbu ve stylu Hynaise, Ženíška apod. Ale rozměrnost pláten, pečlivé vyobrazení architektury a postav je obdivuhodné. Všechny jsem kdysi viděl v Moravském Krumlově a 9 z nich před pár lety v Brně, vzhledem k zákazu fotografovat, a to i na zámku ve Zbirohu, kde Epopej maloval, žádnou vlastní dokumentaci nemám.
    Rozhodně mám ale mnohem radši Gustava Klimta, jehož dílo je pestřejší (není jen secesní, ale výrazný je také symbolismus a v začátcích impresionismus). Toho bych na blogu chtěl někdy přiblížit, problém mám spíš opačný, že fotek mám desítky a je pak složitější je uspořádat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vida, už jsem si "Alfonze" počeštil. To pak není divu, že mu nemůžu přijít na jméno :-). Díky za upozornění, vše jsem opravil, tohle nebyla chyba náhodná, ale systematická, použil jsem to v textu opakovaně.

      Vymazat
  3. Od Alfonze Muchy se mi líbí plakatova tvorba apod. takrikajic "užité umění"Cetl jsem zivotopids od jeho syna (ktery je take zsjimavou, byť kontroverzni postavou)..Slovanska epopej šla nimo mne, ovšem dovedu si predstavit, co pro naše předky v dobach RU mohla podobná díla znamenat....Dnes už je to passe..jednak uz "mame co jsme chteli" jednak vedkery patos jaksi vysel z mody a pusobi trapně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, celá ta doba byla tím patosem a směřováním k němu prodchnutá, bodovala majestátnost, idealizace a touha "aby to pěkně vypadalo". Mucha tomu šel vstříc - byť zprvu možná spíš jen z marketingových důvodů.

      Vymazat
  4. Já mám Muchovu tvorbu ráda, ale že bych ho nekriticky obdivovala to taky ne. Občas jsem si koupila nějaký kalendář s jeho obrázky nebo plakát. Secesi jako takovou můžu, je to moje oblíbená doba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje cesta k Muchovi je zarostlá trním jako cesta k Šípkové Růžence, ale snažím se prosekat si mačetou průchod :-).

      Vymazat
  5. Myslím, že u Muchy jde opravdu o to, jestli ti sedne, nebo ne. Má poměrně líbivý styl, ale ne každý je na to naladěný. Mně se třeba líbí, ale co se té zmiňované Slovanské epopeje týče, k té bych určitě měla svoje výhrady. Ani ne tak k tomu výtvarnu, ale ten obsah!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slovanská epopej je úplně speciální kapitola, zde na výstavě je samozřejmě taky připomenuta zvláštní sekcí. Mockrát už jsem se chystal, ale zatím jsem ještě nesebral dost odvahy postavit se tomu dílu jako celku tváří v tvář :-).

      Vymazat
  6. Já mám doma sněkolik starých pohlednic s jeho obrazy.
    Ty pohlednice byly vydávány v několika zemích, sběrateli ceněné je vydání francouzské, ale prý existuje i ruská emise.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč ne? V azbuce pro něj mají Ch i Š podle aktuální výslovosti :-).

      Vymazat
  7. Mám moc ráda Mucha sekt. Nad ostatním jsem příliš nepřemýšlela :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten bohužel na výstavě nepodávali. Možná by to byla ta správná cesta, jak mě získat coby fanouška :-).

      Vymazat
  8. Když jsem v klášteře ve Fecampu v Normandii viděla Muchův plakát na likér Benediktinku, byla jsem náležitě pyšná ( a se mnou celý zájezd, tuším). Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.