úterý 5. ledna 2021

Co mi také přinesl rok 2020

Jako obyčejně na začátku roku i letos přidám trojlístek článků bilancujících z různého pohledu uplynulý rok. Kdo už s těmito mými souhrnnými články má nějakou zkušenost, dobře ví, že jejich struktura není nijak pevná, jde spíš o takový jednoduchý pelmel událostí a zážitků, které jsem si z nějakého důvodu zapamatoval a roli tu hrají dokonce i události, které se vůbec neodehrály (a takových bylo loni ze známých důvodů opravdu dost). Výčet není seřazený ani podle důležitosti ani podle času, body půjdou tak, jak mi je slina přinesla na pomyslný jazyk, a budu se snažit, aby seznam nebyl příliš jednotvárný, i když loňský rok k tomu svým svérázným způsobem do značné míry svádí.

1. Loni jsem dokončil své dlouhé "tvůrčí prázdniny". Původně jsem měl v plánu si je udělat na rok, pak se mi na nich tak zalíbilo, že jsem dalšího půl roku přidal, a i když jsem do roku 2020 vstupoval s tím, že mé báječné prázdniny už bohužel musí co nevidět skončit, nakonec jsem nejen dotáhl verneovské "dva roky prázdnin" (které jsem vždy považoval za nejobtížněji splnitelnou vizi slavného fantasty), ale nakonec jsem k oněm dvěma rokům ještě tři měsíce přidal. Potěšilo mě, že naspořené prostředky původně plánované na rok života mi nakonec vydržely na více než dvojnásobný čas, i když jsem je občas přifukoval docela exotickými způsoby; např. skoro půl prázdninového roku jsem se regulérně živil nebo aspoň vydatně přiživoval sportovními sázkami, což je sice velmi nestabilní živobytí (tomu, kdo dává přednost životním jistotám, něco takového rozhodně nemohu doporučit) ale taky docela zajímavá krátkodobá zkušenost.
 
2. Pro svůj několik let odkládaný výlet do Říma jsem si nakonec vybral asi nejméně vhodný termín od okamžiku obsazení tohoto slavného města Germány, konkrétně přelom března a dubna, kdy vrcholila první covidová vlna, jejímž nešťastným symbolem se právě Itálie stala. Neklapla tentokrát ani tradičně vstřícná Lefkada, protože cestování se maličko uvolnilo jen v době, kdy tam na mě bylo příliš velké horko (kdo si občas četl moje Črty z Lefkady, dobře ví, že doslova miluji řecké jaro a mám rád i docela pozdní podzim). Pokud jde o cestování, byl můj loňský rok prakticky ztracený, po většinu času jsem pendloval jen mezi Dobřichovicemi a Prahou a nejdál jsem se dostal, myslím, do Horšovského Týna, což zrovna neladí s představou důstojného pokračovatele legendárního Emila Holuba.

3. Řekl bych, že jen málokomu se asi v loňském chaotickém prostředí neustálých změn, zákazů a uzavírek podařilo uspořádat tři plnohodnotné samostatné výstavy fotek včetně hojně navštívených vernisáží (díky vám všem, kteří jste se přišli podívat). Výstava Třicet tváří světla v Divadle Horní Počernice se sice musela trochu posunout v čase, ale nakonec se uskutečnila v původním rozsahu (byť za naprosto odlišných podmínek, než pro které jsem výstavu připravoval), plzeňská výstava Exploze, reflexe a víry byla narušena jen zcela minimálně a i závěrečná výstava Jedním obrazem, jednou větou na zámku v Dobřichovicích se odehrála bez komplikací v původně plánovaném termínu a vše začalo drhnout až poté, co jsme výstavu začátkem října oficiálně prodloužili. Moje fotky tak byly k vidění skoro nepřetržitě od půlky června až do konce roku a já to považuji za velkou čest i kliku. 

Záběr z dobřichovické vernisáže (srpen 2020, foto: Bohumil Planka)
 

4. V mém "šestigeneračním rodokmenu", kam se snažím doplnit na základě matričních záznamů údaje o kompletních šesti generacích svých přímých předků, mi z celkových 126 políček chybí zaplnit posledních 16. Tahle sbírka je ale jen vedlejším produktem mého celkového probírání se starými archivy. Prozkoumávám totiž i mnohé další rodové větve, v některých jsem se dostal v nepřerušené linii až do začátků 17. století a celkem už jsou v databázi "spřízněných osob" skoro dvě tisícovky záznamů.

5. Dvakrát jsem měl dobře rozjeté jednání o vydání svých blogových textů a dvakrát to nakonec nedopadlo. Papírovou knížku mi nedopřál covid, přesněji řečeno obava nakladatelství z dopadů epidemie na knižní trh (ukázalo se, že nejspíš opodstatněná), E-knihu, na kterou už byl kontrakt připravený k podpisu, mi nedovolila vydat moje ješitnost, když jsem zjistil, že podle jednoho článku smlouvy bych musel všechny vydané texty (i ty, které jsem pro vydání výrazně upravil) stáhnout z blogu, kde by byly - pokud by si někdo ovšem dal tu děsnou práci s hledáním - ty potvory k mání zadarmo. 

6. V srpnu skončila po dlouhé a těžké nemoci své fungování moje "rodná" blogová platforma Blog.cz. Sice o tom budu psát víc ve speciálním článku zaměřeném na blogové události, tohle ovšem byla taková pecka, že měla přesah i mimo čistě blogový svět - aspoň tedy u mne, když si vzpomenu na ten čas strávený různými opravami a předělávkami, abych se za články přesunuté na svou novou adresu nemusel před návštěvami stydět.
 
7. Konečně jsem si splnil dávné přání a udělal jsem si aspoň malé improvizované Ex libris.
 
8. Několikrát jsem na vlastní oči spatřil zcela prázdné centrum Prahy včetně takových turistických perel, jako je Staroměstské náměstí, Karlův most nebo Starý židovský hřbitov. Zajímavý ale taky trochu strašidelný zážitek. 
 
Zcela prázdné Staroměstské náměstí v odpolední "špičce" (duben 2020)


9. Na stará kolena jsem úplně změnil obor, ve kterém pracuji, takže se musím učit a otáčet a taky se dobře ptát a dobře poslouchat, abych se zorientoval ve zcela novém prostředí a nebyl (nebo aspoň ne moc často) za úplného pitomce.

10. Poprvé v životě se mi povedlo vyfotit ledňáčka, což je pro fotografa pracujícího převážně s několikaminutovými expozicemi opravdu protiúkol :-).
 
 
 
11. Několik mých fotek se během roku dostalo i na výstavy v zahraničí a nejvíc mě samozřejmě potěšilo dvojnásobné ocenění z mezinárodní soutěže San Francisco Bay International Photography Awards 2020 a z toho vyplývající účast mezi 30 vybranými fotografy z celého světa na prestižní výstavě v ACCI Gallery v centru kalifornského Berkeley.
 
12. Kvůli nepříznivé epidemické situaci jsem byl aspoň v duchu snad ještě častěji než v minulých letech na návštěvě v jednom nejmenovaném krásném městě lehce na východ od Dobřichovic. Ostatně, ono není divu, protože tak báječnému a okouzlujícímu městu prostě není možné nepropadnout :-).
 
13. Jestli se dobře pamatuji, tak poprvé ve svém životě jsem nebyl ani na jeden z vánočních svátků ve Staňkově. Ale Vánoce se koneckonců při troše dobré vůle mohou odehrát i na jaře, chce to jen trochu fantazie.

14. Jarní nepříjemné období karantény jsem využil mimo jiné k tomu, abych vytvořil mírně ujetou sérii barevných fotokoláží.
 
 
15. Na poslední chvíli, těsně před jejím nuceným uzavřením, jsem stihl vidět v Mánesu úchvatnou výstavu fotek Martina Stranky, kterého už pěkných pár let považuji za naprosto mimořádnou osobnost fotografického světa.

Jak si to po sobě čtu, skoro ve všech bodech se nějak odráží jedna celkem podstatná a bohužel i dlouhotrvající událost, kterou se (doufejme) minulý rok zapíše do světových i českých dějin. Ale tu radost té mrše neudělám, abych jí v tomhle výčtu věnoval speciální šestnáctý bod!
 
Fotografie Konec sluneční karantény (Nové zámecké schody pod Hradem, začátek května 2020)

Samozřejmě, odehrálo se toho mnohem víc a dá se říct, že rok to byl v mnoha ohledech pestrý i náročný, motivující i nabádající k přemýšlení. Uvidíme, jaký bude jednadvacátý rok jednadvacátého století, rok, který před pár dny odstartoval často spíš rozpačitým tichem místo bujarých novoročních oslav. 
 
Ať je dobrý ve všem, co kdo z nás považuje za důležité.
 
A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

28 komentářů:

  1. Ad 14) Mám pocit, že celý loňský rok byla taková jedna velká koláž...

    OdpovědětSmazat
  2. Škoda že to nevyšlo s tou knihou, byla by to zajímavá zkušenost.. Ale není ještě všem dnům konec..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ona i takhle je to zajímavá zkušenost, protože díky tomu jsem byl dokonce v kontaktu s literární agenturou, což je v českých podmínkách poněkud bizarní záležitost :-).

      Smazat
  3. Ještě ty dva roky prázdnin..... Jak jsem někde cetl a něco podobného mne kdysi take nspadlo, děti by sami spíše vytvořili něco bve stylu Pána much... Dva roky prázdnin si člověk vychutnat až jako dospělý.. M

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tedy po takových prázdninách toužil už jako dítě. Vždycky pro mě byl úžasný zážitek, když jsem mohl svobodně projít kolem školy plné dětí, které nemohly ven :-).

      Smazat
  4. Petře, přeji ti, abys po zlepšení situace uskutečnil zamýšlené cesty, papìrová verze knihy vyšla, rád si ji koupím, a ve fotografování přicházely další úspěchy.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Miloši, však on se život nezastaví a postupně se zase vše rozjede. A když něco třeba nevyjde, vyjde zase něco jiného, to mě moc baví, jak to zajímavě funguje :-).

      Smazat
    2. A ledňáček je parádní, jako u jednoho blogera, který se na ptactvo specializoval, jméno už nevím jistě, snad Zdeňka Součka.

      Smazat
    3. On ten ledňáček je samozřejmě technicky nevyvedený, částečně i proto, že jsem tou dobou fotil něco úplně jiného a musel jsem přerušit expozici, odšroubovat foťák ze stativu, přehodit objektiv, popojít pár kroků a z ruky na neadekvátně dlouhý čas (bylo pod mrakem) v rychlosti párkrát cvaknout na 200 mm ohnisko. Na ty podmínky to ještě vyšlo skvěle, ale zveřejňuji to jen proto, že je to nejspíš můj jediný ledňáček v životě, takže už si nebudu moct napravit fotoreputaci :-).

      Smazat
  5. Vidím, že už nejsi žádný nezralý hrozen, nýbrž zralý - rozinka!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám políčeno na ledové víno. Jen aby přišel ten správný mráz :-).

      Smazat
  6. Zdá se mi to jako poměrně úspěšný rok vzhledem k okolnostem a tak celkově. :)
    Tak držím palce, aby dopadlo i to, co se zatím nepovedlo uskutečnit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že by to byl celkem úspěšný rok i za normálních podmínek, natož za těch loňských :-). Děkuji, budu to zase pokoušet, samozřejmě. Ale kdyby vždycky všechno vyšlo, nebylo by to zdaleka tak napínavé.

      Smazat
  7. Tak ale teď když už jsi takhle naznačil, tak mě to opravdu zajímá: kde jsi po svých krásných dvouletých prázdninách nakonec skončil? :-)
    A s těmi knížkami mě to tedy mrzí. Zatrápená pandemie!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dostal jsem nabídku na - jak se zatím zdá - celkem smysluplnou práci z jedné pražské nemocnice. Tak uvidím, jak se věci vyvinou a jestli si vzájemně padneme do oka a budeme se schopni navzájem něčím obohatit.

      Taky jsem z těch knížek nebyl zrovna odvázaný, ale mezi ostatními dopady je tohle jen prkotina.

      Smazat
  8. Na to jak byl ten loňskej rok nablblej, jsi dopadl velmi dobře! To asi může směle naplno říct málokdo. No tedy krom těch pár českejch oligarchů včele s Hrabišem, kteří na covidu vidělali pár miliard....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rok je příliš dlouhá doba na to, aby se v něm nenašly i báječné chvíle. Je samozřejmě v principu dobré jít štěstí naproti, ale je to houby platné, když se štěstí vůbec nedostaví.

      Smazat
  9. Jste-li to na té vernisáži Vy, tak je to pro mne překvapení. Představoval jsem si Vás jako mladého útlého jinocha :-).
    I tak k Vám rád chodím.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, na fotce jsem to já: ten mladý útlý jinoch v černém :-). Tak to mě moc těší, že ke mně rád chodíte. Tím spíš, když je pak z toho takhle milý komentář :-).

      Smazat
  10. Četla jsem tvou velice pozitivní bilanci u Chocholouška / v čekárně /, který mne pochválil a pravil, že tak pozitivního a dobře vyladěného člověka dlouho neviděl, mám prý chodit častěji.
    Kdyby byl čas a prostor, přečetla bych mu tento článek, asi bys sklidil i potlesk.
    Já každopádně vím, že ty skutečně dokážeš svým životním naložením opravdu udělat z prdu kuličku, doplnit to nádhernými fotkami, okomentovat to básní či slovem a hned je na světě lépe. Co dodat ...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, to se krásně čte! Vždycky si říkám, že mnohé zdánlivé prdy jsou v očích jiných lidí (nebo dokonce nás samotných - jen v jiném čase) krásnými kuličkami, tak proč zdůrazňovat, že se možná z našeho pohledu nezdají být úplně přesně kulatého tvaru? :-)

      Kdoví, třeba kdybys Chocholouškovi můj článek přečetla, jen by písknul na oba Arnošty a jelo by se :-).

      Smazat
  11. Páni, ty jsi toho stihl za jediný rok docela dost. Té nevydané knihy je škoda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mě to mrzí, ale v porovnání s jinými covidovými dopady je tohle jen drobnost.

      Smazat
  12. Přes všechny potíže je vidět, že jsi se pořád udržoval v módu kultury, fotografování a psaní.
    Snad na podzim se začneme postupně vracet do normálu a budeme mít radost z krásných věcí.
    Přípravu na vydání a vystavování svých děl máš. Držím palce!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Taky věřím, že se z toho vybabráme. Však si nějakou cestu v tom svém specifickém tvoření najdeme :-).

      Smazat
  13. S tým sťahovaním textov z blogu by som nesúhlasila ani ja :-)
    Tá posledná fotka je nádherná.

    OdpovědětSmazat
  14. Ty musíš mít zase něco jiného, Dva roky prázdnin tady už byly a tak ty jen rok a půl. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.