pátek 15. ledna 2021

O věcech přechodně nepodstatných

Ten telefonát byl jako malý zázrak: Dáma, kterou jsem nikdy předtím neviděl a nikdy jsem s ní nemluvil, mi volala, jestli by si mohla koupit jednu fotografii z výstavy na dobřichovickém zámku. Něco podobného se mi opravdu nestává často, spíš si občas něco koupí moji známí, kteří to, co dělám, sledují dlouhodobě. Ale úplně cizí člověk... Vždyť říkám - zázrak!
 
Navíc mám odedávna neblahou tendenci považovat obchod nikoli jako mnozí jiní za vrchol civilizačního rozvoje, ale jako věc sice z nějakých prapodivných příčin nezbytnou, ale vždy do jisté míry - obsahem, formou či okolnostmi - hanebnou, ať už jsem právě na straně nakupující či prodávající. Po řadě nejrůznějších školení prodejních dovedností a po zvládnutí nesčíslných teoretických faset psychologie prodeje dokážu sice vymyslet a - je-li to např. v mém zaměstnání nutné - i v praxi uplatňovat nejrozmanitější obchodní a marketingové postupy, ale jako soukromá osoba se snažím věnovat obchodu a doprovodným radovánkám jen po nejkratší nutný čas. Nečiní mi totiž žádné potěšení vybírat zboží, vyhodnocovat jeho parametry a hledat aktuální akce. Nejsem zrovna typ vhodný pro pohyb po arabských tržištích, protože se mi příčí smlouvat o ceně, kterou mám zaplatit. S některými lidmi se mi těžko hledá hodnotový průsečík, protože mi na to dostatečně nezajiskří oči, když vidím slevový leták, ani neshledávám nic obdivuhodného na siláckých historkách, kterak lidový vypravěč někoho různými úskoky donutil snížit cenu. Jako nakupující toužím být s nákupem hotov pokud možno hned, abych byl z obchodu co nejdřív pryč, jako prodávající mám zas sebedestruktivní nutkání "do obchodu" vůbec nevstoupit. Ano, i když vím, že je to v některých situacích nutné, je mi většinou zatěžko dělat si reklamu, vychvalovat své zboží a přemlouvat potenciální kupce, aby se z nich stali kupci skuteční. Ne proto, že to stojí námahu a čas, ne proto, že bych nevěděl, jak na to. Jen mi většina z používaných metod - nemůžu za to - v daných souvislostech připadá docela obyčejně nedůstojná.
 
Dovedete si tedy představit, jak s takovým přístupem k obchodování aktivně vyhledávám zájemce o autorské tisky svých fotografií a přesvědčuji je, že koupit si právě moje fotky je to nejlepší, co je kdy napadlo, přinejmenším od té doby, co v kupónové privatizaci investovali do Harvardských fondů. A teď najednou takový zázračný telefonát! Zákaznice, která si obraz sama vybrala jako zamýšlený vánoční dárek pro manžela a která plně akceptuje "katalogovou cenu". Jde jen o to zařídit nový číslovaný tisk, doladit smluvní ujednání, obraz si předat a vše finančně vypořádat. Nadšený z toho, že někdo chce právě mou fotografií udělat radost blízkému člověku pod rozsvíceným vánočním stromečkem, jsem se pustil střelhbitě do práce a za pár dní bylo všechno připraveno. 

S milou paní jsme se domluvili, že se sejdeme přímo na zámku ve výstavním sálu, já přinesu obraz, ona přinese peníze a během minuty bude vše vyřízeno, nač zbytečně ztrácet cenný předvánoční čas. Vida, nejspíš nejsem sám, kdo se snaží mít obchodní transakce co nejdřív za sebou, aby bylo možné věnovat se činnostem hodnotnějším a smysluplnějším, obzvlášť pak v době adventního rozjímání a těšení.

Když jsme se sešli, zjistili jsme, že pouhá minuta to asi nespraví. Ukázalo se totiž, že paní se líbilo o dost víc fotek než ta jedna, kterou jsem jí pečlivě zabalil, ještě jednou si celou výstavu prošla a o několika fotografiích jsme si ještě podrobněji popovídali. Skoro půlhodinka utekla, ani nevím jak. Ona potěšená fotkami, já nadšený jejím nehraným zájmem, popřáli jsme si pěkné svátky a vyrazili jsme každý svou vlastní cestou do chladného adventního večera. Až po nějaké době nám to oběma - ve stejnou chvíli a samozřejmě když už jsme byli navzájem v nedohlednu - došlo: Oba jsme zapomněli na jednu nepodstatnou drobnost, která tak nějak ze zvyku většinu obchodních transakcí doprovází - na zaplacení! Ona s pečlivě odpočítanými penězi, abych jí nemusel nic vracet, já naopak připraven vrátit i na nejneuvěřitelnější kombinace bankovek. Na peníze, o které jde - jak říkají zasloužilí bonmotáři - až v první řadě, na zámku nestihlo dojít.

On vlastně tenhle malý příběh nemá žádnou dramatickou pointu: Nakonec jsem o žádné peníze nepřišel, protože mi je paní odpovědně poslala ještě týž večer na účet, nenastal ani žádný náhlý poryv větru, který by obraz nečekaně odnesl doprostřed Berounky a zanesl ho "vodní čarou" ku Hamburku, a dokonce se do příběhu nezapojili ani žádní mimozemšťani. Proč tedy vlastně o tak banálním zážitku píšu? Možná jen proto, že se v přímé konfrontaci báječně ukázalo, že radost, zájem a chuť potěšit, jsou-li upřímné, jsou záležitosti primární, kdežto peníze sice v zimě pěkně hřejí v kapse, ale jsou jen odvozené a "přechodně nepodstatné", takže i když občas mají napohled sklon k arogantní přehlíživosti všeho ostatního, ve skutečnosti - když dojde na lámání chleba - musí prostě pokorně počkat ve frontě, až na ně přijde řada. Možná jsem divnej, ale mně to udělalo radost.

Vidíte jakým jsem kormutlivým typem obchodníka? Když to tak po sobě čtu, říkám si, že teď by možná byl ten pravý čas, abych hned po doznění vlídně laděného příběhu na podřimující čtenáře nečekaně udeřil a vyhlásil zlevněný povánoční výprodej těch nejkvalitnějších fotografií a kuchyňských hrnců. Podle teorie, kterou mám v malíčku, může totiž využití podobného momentu překvapení zlepšit obchodní výsledky až o 18 % a takovou příležitost by byl přece hřích pominout! :-)

 
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

28 komentářů:

  1. Usmívám se a rozumím, občas nejsou ty prachy to, oč tu jde.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Musíš uznat, že obchodovat se mnou je prostě radost! :-)

      Smazat
    2. Uznávám, jen bych s takovou dlouho nepodnikala :))

      Smazat
  2. To je moc milé čtení a osobně jsem ráda, že k žádným dramatickým zvratům nedošlo :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vlastně ani nevím, jak to pak dopadlo pod stromečkem :-).

      Smazat
  3. No takový zážitek zahřeje na duši... a konec dobrý, všechno dobré..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobré bylo, že když jsem na temné dobřichovické ulici zjistil, že jsem obraz věnoval zákazníkovi bez zaplacení, vůbec ve mně nijak "nehrklo", ale začal jsem se sám sobě nahlas smát :-).

      Smazat
  4. Rotschildové by měli radost!

    OdpovědětSmazat
  5. To zní jak z pohádky :).
    Já ale jednu tvou fotografii zadarmo mám, nádhernou červenou svatyni Icukušima u Hirošimy jsem získal za pouhé naskenování kulatého čísla čítače návštěv. Tam se poměr hodnota/výkon limitně blíží nekonečnu :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jo, ale ty máš na nulovou cenu řádnou kupní smlouvu! :-)

      Smazat
  6. Krásné! Přečíst si něco tak milého hned po ránu je hrozně fajn. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To mě těší! Taky si někdy po ránu s chutí a překvapením přečtu, co jsem večer napsal :-).

      Smazat
  7. Myslím, že digitální fotografie potřebuje modernější marketing; např. "Při platbě v bitcoinech sleva až 234,56789 ‰".

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Neříkám, že by se nějaká ta stobitcoinovka nehodila, ale jak se znám, stejně bych ji někam založil a zapomněl na ni :-).

      Smazat
  8. Jo, a místo termínu "nepodstatný" teď frčí termín "zbytný".

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V tomto případě jde o věc nezbytnou ale nepodstatnou :-).

      Smazat
  9. Mě dělá strašný problém určovat si cenu za mnou vyrobený a po mě žádaný výrobek. Bojuju s tím od začátku, co jsem začala s tím špendlíčkováním, přes svatební kytice až po ty panenky. Je to moc? není to moc? Je to vůbec ke koukání? Nevypadá to jako laciný kýč? Pochyby jsou vždy, ale zatím nikdo neprotestoval, (tedy až na tu jednu polopříbuznou, i když ta to, že je držgrešle a myslela si, že jí to udělám zadarmo, když je to tedy přízeň) která to zaobalila do toho, že to je moc velký... jako byl pro tebe zázrak tahle paní, byla pro mne jiná, která si objednala ozdoby, zaplatila bez řečí požadovaných 200€ a ještě mi poslala za ochotu, spokojenost a rychlost dalších 50€ navíc. Bohužel takových lidí je nesmírně málo .... takže každé takové setkání člověku utkví nadlouho v hlavě a získá z něj podklad pro článek ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tohle byl pro mě překvapivě pozitivní výsledek soutěže, kterou jsem loni na výstavě pořádal: Návštěvníci si mohli vybrat, kterou fotku by chtěli vyhrát, když budou na konci výstavy vylosováni, a protože na výstavě často byli i s partnery, dozvěděli se díky té soutěži, jakou fotku by si jejich blízcí přáli. Tři lidé se pak před Vánoci ozvali s tím, že by rádi koupili pro své partnery ten obrázek, o který si v soutěži napsali, což výrazně překonalo moje očekávání, protože jsem soutěž původně bral hlavně jako zdroj velmi efektivní zpětné vazby a netušil jsem, že to dokonce ještě něco vydělá.

      Určení ceny za vlastní výrobek je vždycky ošemetná věc a i když existuje spousta dobrých rad a nejrůznějších doporučených pravidel, stejně je to nakonec výslednice mnoha vlivů, okolností a záměrů, z nichž jen část je racionálních. Ale to by bylo na dlouhé povídání, třeba se k tomu ještě v seriálu o organizován ívýstav někdy dostaneme :-).

      Smazat
  10. Moc ráda čtu takové historky ze života, jako je ta tvá nebo Vendina. Tím se zas ukazuje, že tato společnost není až tak hrozná, jak to zvonkajšku vypadá.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já mám v tomto směru zatím velmi dobré zkušenosti. Vlastně jen jeden prodej fotografie je problematický, ale pořád si říkám, že třeba nakonec dobře dopadne :-).

      Smazat
  11. Petře, krásně jsem si početla a uvědomila si, že jsou momenty v životě lidském, které nenaplánuješ. Z krátké transakce se stala milá půlhodina. A peníze? O ty v ten moment vlastně nešlo. 😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mě tahle zkušenost moc potěšila a peníze pak byl takový příjemný bonus :-).

      Smazat
  12. Krásné :-) Myslím, že jsi ilustroval to, jak jsou vlastně peníze úplně nepodstatné, s dokonalou přesností. Jo a při představě, že bych měla smlouvat, mi vstávají vlasy hrůzou. Otřesný zvyk!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Schválně jsem použil termín "přechodně nepodstatné". Je pravděpodobné, že kdyby se po našem setkání po paní slehla země, její telefon byl od té doby trvale nedostupný a maily se začaly vracet jako nedoručitelné, možná by z toho všeho vznikl úplně jiný článek :-). Bylo ale zcela zřejmé, že taková varianta nenastane.

      Smazat
  13. Musel to být moc bezva pocit zjistit, že o peníze jde až v poslední době. Moc ti tenhle zážitek přeju.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Byl to moc pěkný pocit, když se mi to trochu rozleželo v hlavě a uvědomil jsem si, co to v dané situaci znamenalo.

      Smazat
  14. Při první větě jsem myslela, že budu číst nějakou tvou povídku. Ale ne, je to opravdový nefalšovaný milý příběh, kdy se fakt usmívám a přemýšlím, jak velkou máš pravdu, že život nám přinese drobné Velké radosti mnohdy tak neočekávaně, že nás to až příjemně zaskočí a... no vesmír prostě dokáže věci zařídit.
    Jak jsem viděla tvé fotky na výstavě zde v Plzni, ani se nedivím, že chtěla nějakou získat. Tak, že skromnost stranou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář i za návštěvu výstavy; mimochodem fotky mám ještě pořád v Plzni a budu tam aspoň pro část z nich muset tento víkend konečně zajet :-). Tyhle drobné radosti, které - když se domyslí - mají "velké příčiny", mám moc rád.

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.