středa 25. března 2020

Čas na Ex Libris

Odmalička mám moc rád knížky a naše bohaté domácí knihovny, plné starých i novějších výtisků nejrůznějších vůní i obsahu, mi vždycky poskytovaly dostatek různorodého materiálu k tomu, abych dal tomuto vztahu náležitý prostor. Vlastně už od dětství ale osciluji mezi dvěma extrémy: mezi vytrvalou snahou mít v knížkách pořádek a systém, který mi umožní kdykoli rychle najít to, co hledám, a přirozenou osobnostní tendencí k vytváření nepořádku, chaosu, binci, brajglu, čurbesu, a dala by se jistě najít i ostřejší slova. Několikrát jsem se už jako školák pokusil udělat seznam všech knížek, které doma máme, pěkně strukturovaný podle autorů, názvů knih, překladatelů, ilustrátorů či nakladatelství, ale většinou na to padla půlka letních prázdnin, a výsledky mé upřímné snahy přitom byly nevalné a jen špatně použitelné. Po několikerém přestěhování (knížky vždy tvořily asi 80% stěhovaného nákladu) jsem pak úplně ztratil chuť knížkám vnucovat nějaký systém, výsledkem čehož je, že rozmazlené knihy si v bytě dělají víceméně, co chtějí, leží ve všech dostupných i nedostupných koutech, tam, kde se jim právě zachce, samostatně i ve štůskách, štosech či haldách, některé dokonce vyzývavě otevřené.

Další mou dávnou touhou bylo mít možnost nějak označit, že knihy jsou právě z mé knihovny, abych v nich podporoval týmového ducha, hrdost na jejich místní příslušnost, a aby se případné zatoulané kusy - podobně jako je tomu třeba u stád severských sobů - mohly i s odstupem vrátit bez větších komplikací do svého původního domova. Přiznávám, dlouho jsem pokukoval po vymoženosti zvané Ex Libris, kterou jsem občas s potěšením nacházel ve starších knížkách z antikvariátů. Jenže - copak jsem grafikem, abych si sám pro sebe a pro své knížky uměl vytvořit něco podobného? A obrázek vytvořený srdcem někoho jiného jsem pro takové účely shánět nechtěl, i když - jak jsem zjistil - obchod s podobnými obrázky na internetu kvete a dá se najít dost výtvarníků, kteří grafický návrh pro obrázek nebo aspoň pro razítko za příslušnou úplatu rádi připraví. Navrch, pochopitelně, v každém čase se najde spousta důležitějších a užitečnějších činností, než je pořádání a zevrubná inventura knížek, která nevede k žádnému bezprostřednímu a nejspíš ani dlouhodobějšímu vyčíslitelnému profitu, což je představa, se kterou se střízlivě ekonomicky uvažující lidé nejsou schopni vyrovnat. Přesto jsem to několikrát zkusil, ale výsledkem bylo jen to, že jsem se do pořádaných knih střelhbitě začetl, obklopil jsem se prvními deseti a opustil jsem duchem reálný svět, takže na tu jedenáctou už nedošlo a plánovaná inventura neměla nikdy dlouhého trvání (jak jsem ovšem zjistil z divadelní hry Miroslava Horníčka Malá noční inventura, není to rozhodně jen můj problém :-)). Leč, přišel čas karanténní a já si řekl - kdy to zkusit, když ne teď?!


Jak už jsem uvedl, nejsem výtvarně zdatným grafikem, abych si své Ex Libris, tedy speciální do knih vlepovanou grafickou značku, sám namaloval, ale řekl jsem si, že bych třeba mohl využít své drobné fotografické dovednosti. Zavítal jsem tedy do svého bohatého fotoarchivu a rozhlédl jsem se, jestli by se nedal použít nějaký už dříve zachycený motiv. Našel jsem asi pět adeptů, z nichž nejpříhodnější pro tento účel se mi zdál nenápadný kovaný ornament na jedněch pražských dveřích, kolem kterých jsem procházel při své noční cestě na vlak.
 





Graficky mě zajímal jen vnitřek původní fotky, tak jsem si udělal příslušný výřez. Výsledek sice zatím zamýšlené jednoduché Ex Libris ničím nepřipomíná, ale netřeba se vzdávat předčasně.






Zkusíme trochu začarovat s mírou světel a stínů a s kontrastem, a převedeme obrázek do černobílého modu. Původní struktura dveřního skla na pozadí ještě zůstává dobře patrná, ale už se pěkně vyloupl hlavní černý ornament. Doufám, že mě kvůli tomu autor kované mříže nebo jeho dědicové nezažalují, až jednou zjednodušený výsek původního motivu náhodou potkají v některé z mých knížek.






 
Tak, teď to chce ještě otočit na ležato, ještě trochu ubrat na výraznosti skleněného pozadí a udělat pár drobných retuší...







... a naučit se, jak se dají ve Photoshopu vytvořit "kroužené texty". S Photoshopem normálně při zpracování fotek prakticky nepracuji, a nikdy jsem v tomhle programu do žádného obrázku nevkládal ani jednoduchý rovný text, takže to bylo opravdu učení "od píky", ale asi za hodinu byl výsledek docela podle mého neperfekcionistického gusta.


Vím, není to nic skvělého, ale v době, kdy se v půlce domácností šijí podle zásady "co dům dal" ve velkém ústní roušky proti šíření kapénkové nákazy, nevadí mi podobné "samodomo" principy aplikovat na vytvoření nouzového Ex Libris. Nic lepšího se mi asi nepovede, tak proč výsledek nepoužít - třeba na klasického Hanzelku se Zikmundem.

Pomalu, pomaličku, vždy jednu noční hodinku, dávám dohromady v prosté excelovské tabulce informace o svých knížkách a každá kniha přitom vyfasuje svou vlastní nálepku s čísílkem. Jde to pomalu, protože to vám prostě nedá si knížku (často poprvé za dlouhá léta) při takové příležitosti neprolistovat a neprohlédnout. Za první týden jsem takto stihl zpracovat a opatřit značkou necelé 1 % ze všech svých (pouze dobřichovických) knížek, takže je zcela nepředstavitelné, že by se mi někdy celou akci podařilo dokončit, protože život není - jak si teď možná ještě více než jindy bolestně uvědomujeme - nekonečný. Je ale, myslím, správné dávat si kromě těch běžných, splnitelných, i nedosažitelné cíle, protože je dobré nahlížet i daleko za horizont našich možností a inspirovat se pro běžné denní fungování tím, co tam - třeba jen nejasně, v dálce a na chviličku - zahlédneme.

A až jednou v nějaké knihobudce najdete knížku s tímhle vlepeným obrázkem, budete vědět :-).

3 komentáře:

  1. Taky jsem si kdysi zdobil knížky. Teď je mám v kompu. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Do té fáze jsem se ještě nedostal a zatím na papírové kusy nedám dopustit :-).

      Smazat
  2. To je moc krásný nápad, úplně mě to nadchlo a ten ornament je skutečně skvělý. :)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.