Zázrak tří lampiček ve starobylém domě na Kampě

Máte rádi zázraky? Já moc, takže když mám možnost o nějakém opravdovém napsat, dělá mi to velkou radost. A kde jinde hledat zázraky, když ne na historických zázračných místech? O jednom takovém pražském zázračném místě jsem už několikrát psal a rád se dnes k němu opět vracím. Před dvěma lety jsem - netuše ani náznakem, jaké krásné následky tento text bude mít - publikoval v rubrice Pražské drobnůstky článek Tajemné válečky u Karlova mostu o jedné moc zajímavé pověsti spojené s domem U obrázku Panny Marie, který se mi líbí už dlouhé roky, vlastně už od dob mých pražských studií. Vždycky, když jsem šel okolo po Karlově mostě, jsem se u balkónku tohoto domu zastavil a představoval jsem si, kdo se asi o balkónek stará, kdo v přilehlých prostorách bydlí a kudy a jak se tam asi chodí. Byl jsem proto doslova nadšený, když se mi v komentářích ozvali lidé, kteří dnes o balkónek pečují a pozvali mne na návštěvu, z níž jsem zveřejnil malou fotoreportáž - tentokrát v článku Balkónek domu U obrázku Panny Marie na Kampě - a kterou už jsem si ke své velké radosti od té doby několikrát zopakoval.

Už tenkrát mi velmi milí obyvatelé domu vyprávěli o tom, že původně prý byly na balkónku tři lucerny, z nichž dvě se ale už před mnoha lety ztratily a zbyla jen prostřední. V místě dalších dvou luceren se pak na balkónku vyvěšovala pravidelně československá a sovětská vlajka, které tak klopotně dorovnávaly notně pochroumaný kádrový profil balkónku: Dům ze 17. století, zázračný svatý obrázek Panny Marie, pohádková pověst o válečcích zdejšího mandlu a navrch sympatický a bytostně nematerialistický duch dívky Petrušky sídlící na zdejší půdě - uznejte sami, že boj s takovým hnízdem koncentrovaných antisocialistických sil musel být za budovatelských "pokrokových" pořádků nadmíru složitým stranickým úkolem.

Při mé první návštěvě na balkónku (tehdy s jedinou lucernou) mi ještě dělala příjemnou společnost boxerka Emilka, dobrá duše zdejšího místa, na kterou její rodina i sousedi stále vzpomínají, i když ona už více než rok zdobí svou přítomností balkónky v docela jiném světě.

Podle informací od místních obyvatel přežily tři lucerny na balkónku s notnou dávkou štěstí celá pohnutá stalinistická padesátá léta, ale paradoxně nepřežily oficiální přátelskou návštěvu člověka, který se vlastně stal symbolem překonání této smutné éry, v Československu obzvlášť vytrvalé. V roce 1961 navštívil Prahu již poněkolikáté Nikita Sergejevič Chruščov, dříve jeden z nejbližších Stalinových nohsledů, později slavný "likvidátor" jeho odkazu. Aby byly dobře vidět paradoxy tohoto období v Praze, na Letné stála tehdy stále ještě legendární "Fronta na maso", obludný Stalinův pomník chudáka Otakara Švece; ostatně možná i proto bylo zapotřebí převléct ulice a domy do těch nejzářivějších barev, aby velký žulový soudruh na Letné přátelskou návštěvu svého odrodilého syna tolik nenervoval. I do domu na Kampě tak tehdy dorazili lidé z místního "byťáku", dvě krajní lucerny odstranili a nahradili je státními vlajkami, jak bylo tehdy obvyklé; vlaječky musely zdobit pokud možno každé okno, natož turisticky tak exponovaný balkón v sousedství Karlova mostu. Soudruh Nikita byl při své procházce Prahou jistě spokojen, kamenný Stalin rozladěně odpočítával poslední měsíce do okamžiku, kdy ho dříve pokrokově rozjásaní a - když se to pak nečekaně zvrtlo - ze svého dávného nadšení vystrašení čeští soudruzi s rozpaky vyhodili do vzduchu, obyvatelé domu na Kampě byli smutní, protože za soudruhem Nikitou se sice za krátký čas taky zavřela voda, ale ani kvůli němu odstraněné lampičky od té doby dlouhá léta nikdo neviděl.

Pak se objevil první zárodek "lucernového zázraku": Asi dva roky před tím, než jsem se do domu na Kampě přišel podívat poprvé, se prý na půdě likvidovaly hromady staré suti a přitom byla objevena jedna z pohřešovaných luceren. Obyvatelé domu dali hlavy dohromady a usnesli se, že když původní trio není a nejspíš už nikdy nebude kompletní, druhou lucernu nemá cenu na balkónek vracet. Zrenovovaná lucerna tak ozdobila vnitřní schodiště domu, kde jsem si ji při své první návštěvě v roce 2015 také vyfotil.

Loni se ale odehrála druhá a zajímavější část zázraku: Jeden z obyvatelů domu na Kampě totiž navštívil bleší trh v Jičíně (!), kde náhodou potkal staršího pána, který ho pozval k sobě do Bradlecké Lhoty, kde prý má ve stodole nějaké staré harampádí. Když se na místě sešli, ukázalo se, že mezi haraburdím se povaluje i pozoruhodná stará lampička, která tvarem připomínala onu dávno ztracenou z Kampy. Když starý venkovan viděl, že se jeho návštěva o lucernu zajímá, zasnil se a zavzpomínal, že kdysi jako mladík pracoval v Praze a v jednašedesátém dostal za úkol odstranit lucerny z jednoho domu na Kampě a nahradit je vlajkami!! No a od té doby prý tuhle lucernu má doma na památku. Když se ukázalo, že jeho návštěvník bydlí právě v tomto domě, starý pán se rozhodl mu svou - déle než půlstoletí "zapůjčenou" lampičku věnovat, aby se mohla vrátit tam, kam patří. A tak - po nutné opravě - se loni po dlouhých 56 letech sešly znovu všechny tři lampičky na "svém" zázračném balkónku, který se tak mohl do noci rozsvítit třemi světly - tak, jak to bývalo kdysi. No řekněte, nepřipadá vám to celé zázračné? Mně tedy ano!

Při své loňské tradiční předvánoční procházce po Malé Straně jsem měl tu čest nejen se na tři fešandy na obnoveném balkónku na Kampě podívat, ale dokonce dvě krajní lampičky zapálit. Při té příležitosti jsem měl možnost udělat i pár fotek.

Takhle vypadají staronové tři lucerny na balkónku dnes, díváme-li se na ně z Karlova mostu. Věřím, že už nikdy nebudou opět muset přejít kvůli nějakému kolem se promenujícímu papalášovi do ilegality.

Protože dvířka na balkónek jsou malá a sám balkón má jen minimální plochu, není vůbec jednoduché dostat všechny tři lampičky do jednoho záběru i zblízka. Vzal jsem si s sebou ten "nejširokoúhlejší" objektiv, který mám k dispozici, a následující fotku jsem dělal z podhledu zpoza dvířek na půdě. Samozřejmě, kácení linií je v tomto případě tak silné, že prakticky nejde běžnými způsoby korigovat, ale to mi tentokrát opravdu nevadí. Každopádně mi zjevně duch dívky Petrušky, který na půdě domu již několik staletí v symbióze s místními obyvateli přebývá, byl tentokrát nakloněn, protože fotka tří luceren se jakžtakž povedla i s krásným pražským pozadím.

Až půjdete zase někdy po Karlově mostě a budete míjet schody na Kampu, můžete vidět slavný balkónek, o kterém milovníci Prahy tvrdí, že je druhým nejfotografovanějším na světě - hned po tom Juliině ve Veroně (no, nevím nevím, jestli tohle pořadí stále platí i poté, co byl přístup k veronskému balkónu v roce 2015 zpoplatněn :-)) - opět po více než půlstoletí v původní podobě. Věřím, že celá ta zázračná dlouhá cesta tří tamějších luceren měla svůj smysl i v tom, abychom viděli, že skutečná tradice při troše štěstí a trpělivosti dokáže překonat i síly, které samy sebe s pošetilou a neoprávněnou pýchou považovaly za nepřekonatelné a nehynoucí - na příslovečné věčné časy a nikdy jinak :-).

No a mně nezbývá než popřát všem, kteří se o krásný balkónek i dům na Kampě starají, aby zástupy obdivovatelů z řad kolemjdoucích turistů i milovníků staré Prahy měly cestou kolem co fotit a na co okem zálibně spočinout, hodně trpělivosti, vytrvalosti a chuti pečovat i v dalších letech o tu předchozími generacemi svěřenou nádheru a aby to krásné místo i nadále přitahovalo zázraky všeho druhu. Není pak divu, že se na takovém místě daří obyvatelům, návštěvníkům i místním vlídným duchům, a já držím všem zúčastněným palce, aby tomu tak bylo ještě dlouhé roky, desetiletí a staletí!