Čtyři podoby jarní Berounky

Už déle než 2 měsíce mám zkompletovanou novou fotovýbavu, se kterou jsem se učil během zimy zacházet a trochu jsem ji, když počasí výjimečně dovolilo, testoval. Nyní, s lepšícím se jarním povětřím, začíná období, kdy už chci nový fotoaparát a nové objektivy normálně používat. První opravdu ostré použití v praxi přinesla asi dvouhodinová sobotní procházka kolem Berounky kousek od míst, kde bydlím. Chtěl jsem vyzkoušet vytvořit různé a velmi odlišné podoby řeky, aby bylo zřejmé, jaké její netradiční podoby se v realitě skrývají, a přitom stačí odstranit jednu či více ochranných slupek a tyhle skryté tváře řeky se nám zviditelní.

Podoba první - reflexní: Alej

Stromy vypadají, jako že se nad čímsi moudře sklánějí, ale ve skutečnosti jde jen o odraz na hladině otočený vzhůru nohama. Nebo - lépe řečeno - vzhůru kmeny, a v odrazu dokonce vzůru korunami.

Podoba druhá - snivě zádumčivá: Les z mého ranního snu

U téhle fotky jsem zkusil obraz rozmazat trochu jinak, než se to dělá běžně. Jestli tento sofistikovaný postup rozmazání vede k vytvoření zvláštní atmosféry, jak jsem doufal, nebo se spíš bude divák domnívat, že mi do stativu drcnul jelen, to je asi sporné :-).

Podoba třetí - mimozemská: Na cizí planetě

Začíná mě těšit, že už snad dokážu trochu odhadnout, které části řeky se mohou při dlouhé expozici dobře vyjímat v infračerveném světle. Myslíte taky jako já podle některých tvarů na tomto mimozemském povrchu, že Berounka vznikla sopečným procesem?

Podoba čtvrtá - kovově hutná: Živé stříbro

Ekologové toho nadělají, když v řece najdou stopové množství rtuti. To je toho: U nás v Berounce protéká korytem čistá rtuť, živé stříbro dávných alchymistů. Nebo že by to bylo jinak? Jen doufám, že mi zbytečný havarijní výjezd do Dobřichovic nepošlou lidé z Greenpeace k úhradě :-).

Jedna krátká odpolední procházka stačí a hned jsou k mání čtyři rozličné a navzájem velmi odlišné podoby řeky. Kolik by jich asi bylo, kdybych u řeky strávil celý víkend jako spousta lidí, kteří jen čekali na první sluníčko, aby naložili do svých aut stany a oblehli říční břehy. Děkuji jim i jejich obrovitým psům, že mé fotografování celou tu dobu snášeli bez výhrad :-).

Tak co myslíte? Půjde to s novým foťákem a s novými objektivy? Zatím bych řekl, že to vypadá slibně :-).

Pozn.: Téměř stejný článek se stejnými fotkami zároveň publikuji i na svém fotowebu www.petrvapenik.cz, na který chci v budoucnu více odkazovat z facebooku (bude tam pro mé zahraniční přátele a případné další návštěvníky i anglická verze článku).

Rovněž bych vám chtěl moc poděkovat za vaši podporu ve fotografické soutěži motivů z Japonska, kde moje fotka s názvem Predátor získala nakonec 4. místo a zajímavou knižní cenu.