Nedělní miniglosy č.423

Venku pěkně zčerstva fičí, nejspíš na uvítanou starého středoevropského času, který se k nám o tomto víkendu zase na pár měsíců vrátil. Barevné listy se na větvích (podobně jako někteří politici na svých postech) drží z posledních sil, aby listopad mohl vůbec dostát svému jménu, včera jsme si připomněli výročí vyhlášení jednoho pro nás důležitého - i když už neexistujícího - státu, no a my tu máme druhé povolební Nedělní miniglosy, ve kterých se jako každou neděli pokusím podívat se na dění uplynulého týdne aspoň trochu s nadhledem a třeba vás i trošku rozesmát. Když se to podaří, bude to skvělé, když ne, nezbývá mi, než si říct, že prostě každý týden není miniglosové posvícení, a aspoň vám jako tradičně popřeji krásnou neděli a dobrý a úspěšný nový týden :-).

O IQ testech na sexuologii

Nedávno jsem na jedné organizované vycházce po "pražských domech" zavítal po dlouhých, předlouhých letech na Větrov, do míst, kde kdysi stála legendární putyka Jedová chýše, kterou tolik proslavil seriál Hříšní lidé města pražského. K fotkám z Větrova se jednou určitě dostaneme, ale o ty mi tentokrát nejde. Při této vycházce se mi totiž vybavila jedna dávná pozapomenutá příhoda, kterou jsem zažil v jednom z přilehlých objektů.

Těsně poté, co jsem se vrátil z vojny, někdy na podzim roku 1990, jsem si - vůbec už netuším kde - všiml malého inzerátku, který zval zájemce na oficiální testování IQ pro případný vstup do čerstvě založené československé odnože společnosti Mensa. Nikdy jsem na sobě žádné podobné testy nezkoušel, inteligentní jsem si (jako ostatně každý) připadal dost, tak jsem si řekl, že by mě zajímalo, jak takový test probíhá. Dovolil jsem se tehdy v práci, že si jen na chvíli odskočím, rychle vyplním test a zase křepce přiběhnu co nejdřív zpátky a budu s nadšením plnit náročné výzkumné úkoly. Vyrazil jsem tedy na adresu uvedenou v inzerátu bez přesnější představy, co mě vlastně čeká.

 

Nedělní miniglosy č.422

Máme čerstvě po parlamentních volbách, tak se nemůžete divit, že právě ozvěny volebního víkendu jsou hlavní složkou obsahu našeho tradičního nedělníku. Nevím, jestli to dnes bude ode mne dostatečně vtipné počtení, protože se výsledkům podle očekávání zas až tolik nesměju. Každopádně je to zase pro jednou za námi a já jsem už teď velmi zvědavý, jaká hra se bude s nově rozdanými kartami hrát. Vzhledem k tomu, jak se jmenuju, jen doufám, že to nebude zrovna černý Petr. Ať už ale právě popíjíte šampaňské nebo máte spolu se mnou a Pinocchiem spíš protažený nos, přeji jako tradičně všem čtenářům krásný nedělní večer a dobrý a úspěšný nový týden.

Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky

Kdo dnes ode mne čeká nějaké štěpné volební téma, bude zklamán, protože nabízím jen s politikou přímo nijak nesouvisející miniaturku s pohádkovou inspirací. Popelka je totiž - jak víme z filmu i televize - emancipované činorodé děvče, které jistě ve volných chvílích mezi přebíráním hrachu a přešíváním obnošených šatů po nevlastní sestře čte spisy Heideggera a Wittgensteina, samozřejmě jen potají pod stolem, aby nepřející a fenomenologií opovrhující macecha nevěděla. Tak zvídavý člověk si samozřejmě brzy začne klást zásadní otázky bytí, na které se jen obtížně hledají odpovědi, zvlášť pokud kvůli ranní mlze není moc dobrý rozhled. Ona i taková mlha umí být dobrý sluha (třeba když právě potřebujete zdrhnout princi), ale zlý pán :-).

Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky

Myšlenku mám jednu (celkem bezvýznamnou):

Když je mlha pořád přede mnou i za mnou,

říkám si a ptám se moudré země,

jestli není zdroj té mlhy ve mně.

O moci a bezmoci předvolebních průzkumů

Vždy před volbami se velká, možná až přehnaná mediální pozornost věnuje předvolebním průzkumům. Každou chvíli (samozřejmě jen v mezích zákona - např. teď už se v posledních dnech před volbami žádné další výsledky průzkumů zveřejňovat nesmějí, což, věřím, se netýká tohoto článku, protože ten je zcela číselprostý) je možné v novinách, na internetu či v televizi vidět nejrůznější grafy, nad kterými se někteří usmívají, jiní lamentují a vztekají se, někteří dokonce sprostě nadávají - většinou tím více, čím méně odrážejí "průběžné výsledky" názorové preference dotyčného čtenáře. A názory na podobné průzkumy jsou rovněž proměnlivé jak dubnové počasí: Někdo je považuje za prostředek permanentní manipulace, jiný je bere jen jako běžné čtenářské rozptýlení kdesi na úrovni horoskopu (což je, myslím, velmi šetrné a odpovědné k činnosti vlastního srdce a už tak dost přetlakovaných žilek v mozku); někdo ovšem podle průzkumů usuzuje na spoustu důležitých věcí (především politici samotní) a snaží se podle nich nějak zachovat a promítnout vlastní interpretace zveřejněných výsledků do svého konání. Úplný Eden je to pak pro všemožné politology, politické komentátory, glosátory a analytiky, kteří se na každá nová data vrhnou jako vyhládlí supi, protože mohou konečně popustit uzdu své jinak podřimující fantazii, vymalovat budoucnost barvami, které jim samotným připadnou nejmódnější, vyvěštit z mediálních vnitřností pokud možno ty nejpřesnější obrysy "Libušiny Prahy", a demonstrovat tak veřejně svou domnělou společenskou užitečnost.

 

Nedělní miniglosy č.421

Venku právě řádí nádherné babí léto, které i v půlce října vytahuje lidi z domovů ven do přírody, tak to vypadá že si dnes "v redakci" otevřeme všechna okna, abychom cítili opojnou vůni slunečného podzimu a naše myšlenky nebyly tak černé, jak by si podle výsledků těsně předvolebních průzkumů možná zasloužily být. Vždycky když mám tendenci naštvat se předem na všechno kolem, říkám si, že přece nebudu jako všichni ti, kteří už dokážou vidět kolem sebe výběrově jen zlo, nepravosti, černé mraky a spálenou zemi. Nasadím si tedy čerstvé, dosud "neohořelé" brýle, které mi snad umožní vidět i věci, které se povedly, které mě těší a které ve mně vzbuzují naději. Třeba zrovna barvy obyčejného pokročilého podzimu nebo hravá očka zvídavých prcků v kolemjedoucích kočárcích. Jen co dopíšu dnešní 421. číslo Nedělních miniglos, zavřu okna a půjdu se na to podívat zblízka. Tak jedem, ať je brzy hotovo! :-) Všem čtenářům přeji krásnou slunečnou neděli a snad i další "baboletní" dny.

Výletník

Nemyslel si původně, že tenhle výlet potrvá tak dlouho. Přece jen je tady venku trochu chladněji než v jeho domovském Polabí a zpočátku se mu úplně nedařilo, zvlášť v noci pod syrovými cizokrajnými hvězdami, ignorovat neodbytnou zimu, i když si navlékl svůj nejteplejší svetr. Možná se za těch pár dní už stihl otužit nebo hraje roli skutečnost, že směřuje k jihu, ale jasně cítil, že slunce doposud schované za mraky začíná více hřát. Únava už nadobro pominula, i když spíš nikdy nepřišla. Z čeho taky? Vždyť tenhle výlet je úplně pohodový, žádné bláznivé kamzičení po kopcích. Jako kdyby ve svém malém říčním člunu jen tiše klouzal po Labi.

"Však nebude tak zle," řekl si podle svého zvyku, "jak to zpočátku vypadalo." Nikdy není...

Trochu mu vadilo, že je tu v tak velkém prostoru sám, možná i proto - pousmál se škodolibě - že ten, kdo o jeho napínavém výletu právě píše, nebude moct nikde použít pořádnou přímou řeč.

Sám? "Když budu chtít, můžu si přece povídat s mořem," řekl si pro sebe tak tiše, že si taková věta snad ani nezaslouží vlastní uvozovky. Zbytek zvuku mu od úst odvál zlovolně hravý vítr, ale když tu nikdo jiný není, kdo by tím byl ukrácen na svém právu naslouchat, lze to jen těžko považovat za krádež. Jestlipak jsou vítr s mořem taky přátelé? Anebo se to mezi živly tak nebere?

 

Šumavské fotoreflexe

V dnešním článku se ještě několika různorodými fotografiemi vrátím ke své zářijové dovolené na dobře vychlazené Šumavě. Ukážu vám pár obrázků, které se do samostatných článků (aspoň prozatím) nevešly. Aspoň uvidíte, jak různorodá Šumava umí být z pohledu námětů k focení i svými povětrnostními podmínkami.

Když jeden den hned od rána pršelo, rozhodl jsem se zajet si autobusem do Kašperských Hor. Jen co jsme sjeli do údolí mimo hlavní horský masív, počasí se vylepšilo, a tak jsem si dal nakonec výšlap na nejvýše položený český královský hrad Kašperk, který nechal vystavět král Karel IV. na ochranu hranic s Bavorskem a zdejší Zlaté stezky. Z autobusu vypadá cesta z Kašperských Hor jako úplně pohodová, ale ve skutečnosti se musí napřed sejít do údolí a pak se vyškrábat na docela příkrý vrch, na kterém se nesportovci mého typu nemohou nezadýchat :-).

 

Nedělní miniglosy č.420

Už už to vypadalo, že kvůli dlouhému víkendovému výpadku serverů na blog.cz tento týden Nedělní miniglosy vůbec nevyjdou. Nakonec se systém opět rozběhl, po určitém váhání i včetně administrace, takže jsme se "v redakci" - byť s několikahodinovým zpožděním - nakonec rozhodli nové číslo, dnes už v pořadí čtyřsté dvacáté, přece jen připravit. Jen co publikuji dnešní NMg, pustím se opět pro jistotu do zálohování novějších blogových článků. Zatím se pořád ještě bráním "útěku" na jinou blogovou platformu nebo ještě pravděpodobněji na blog na vlastní doméně www.petrvapenik.cz, kterou prozatím využívám jen pro prezentaci svých fotografií. Kdyby se ale podobné výpadky měly opakovat častěji, minimálně o takové méně adrenalinové alternativě začnu uvažovat, přestože zrovna v tomto týdnu vyšel na mém blogu pod názvem Patnáctsetkrát už jubilejní 1500. článek, takže bych to udělal jen nerad a pod nátlakem technických problémů v místě, které jsem doposud považoval (a rád bych považoval i nadále) za svůj blogový domov.

Patnáctsetkrát

Je to asi tři a půl roku, co jsem tak trochu bilancoval při příležitosti svého tisícího prvního článku na tomto blogu v textu s názvem Pohádka tisíce a jednoho článku. Dal jsem si tehdy tu radostnou práci a pokusil jsem se najít v té první "pohádkové tisícovce" příklady článků, které pro mne byly v různých ohledech důležité. Těch pro mne významných bylo samozřejmě moc, o všech jsem se zmínit nemohl, a proto jsem jich v "jubilejním" textu připomenul pouhých patnáct bez jakéhokoli nároku na úplnost nebo na sestavení žebříčku kvality.

Tehdy jsem si vůbec neuměl představit, že bych mohl ještě po dalších letech slavit případná další blogová jubilea. No a najednou se rok s rokem sešel, oba sešlé roky k sobě přibraly další měsíce a týdny a zčistajasna - vlastně ani nevím jak - se naplnila další pětistovka. Ano, dnešní článek je patnáctistý v pořadí od toho úplně prvního z ledna 2009 (je připomenutý právě v dávné Pohádce tisíce a jednoho článku). Pro mě je to celkem neuvěřitelné číslo, zvlášť když se na to podívám očima úplného blogového začátečníka, což je pohled, který si ještě velmi dobře pamatuji.

 

Zoologický objev roku: Na řece Vydře žijí delfíni!!

Myslím, že cena za zoologický objev roku mne letos prostě nemůže minout. Po dlouhé době, kdy se svými objevy triumfovali specialisté na blechy, měňavky či chvostoskoky, se opět jednou může pozornost soustředit na populární velké savce, u nichž bylo již zdánlivě vše důležité v našich českých podmínkách popsáno a zdokumentováno. A proč jsem o tom přesvědčen?

Konečně se mi totiž potvrdilo moje podezření, že v řece Vydře nežijí zdaleka jen vydry ale také delfíni. Dokonce si soukromě myslím, že kdysi byli ve zdejších vodách delfíni mnohem četnější než vydry, takže se mezi dávnými obyvateli horského hvozdu řece plné obrovitých balvanů neříkalo Vydra (resp. Widra) ale Delfín (resp. Delphin). Za třicetileté války, když v českých krajích operovalo švédské vojsko, se ovšem ústní zmínky o delfínech tradované z generace na generaci zcela vytrácejí, nejspíš proto, že se většina národnostně vlažných delfínů v té době z pudu sebezáchovy nechala úředně prohlásit za delšvédy, což přestalo být mezi delfíny populární až po ustanovení autonomního Finského velkoknížectví.

 

Nedělní miniglosy č.419

Po dvou nedělích "redakční" dovolené vás opět vítám u Nedělních miniglos, ve kterých se s nadhledem společně vracíme k vybraným událostem uplynulého týdne. Dnešní vydání už má pořadové číslo 419, protože NMg vycházejí už déle než osm a půl roku. Tentokrát se s vydáním trefujeme do samotného konce kraťoučkého babího léta, tak věřím, že jste si ještě trochu užili sluníčka, než nás obklopí standardní "dušičkový" podzim. Ale zajímavé události v politice a společnosti na rozdíl ode mne žádné prázdniny neměly (není to náhodou nemístné vykořisťování?), tím spíš, že se tok jejich řeky postupně stává prudčím a prudčím, až se nakonec za tři týdny promění ve vodopády voleb. Když našpicujete své citlivé uši, uslyšíte už z dálky ten hukot :-). Přeji všem krásnou neděli.