Fotohádanka č.11

Zase po nějaké době vám předkládám obrázek k hádání. Dnes, jak doufám, snad hádanka nebude úplně triviální (ale těžká taky ne, nebojte se). Chtěl jsem tentokrát, abyste mohli své fantazii trochu popustit uzdu a abyste nemuseli za každou cenu určovat, co přesně na fotografii je. Samozřejmě, pokud chcete, hádejte, ono to jde určit dobře, ale spíš mi šlo o to, abyste se zkusili zamyslet, co vám obrázek připomíná, abyste si mohli hodně představovat a taky se u toho možná trochu trochu bavit. Nejde přece o vědomostní soutěž!

 

O zázračném obrazu Adalberta Mošničky

Pan Adalbert Mošnička, služebně nejstarší tramvaják v hlavním městě procitl bez zjevného podnětu ze spánku místo v tradičních půl čtvrté už ve tři. Zdálo se mu to divné, za celou jeho tramvajáckou kariéru se mu nic podobného nestalo. Vždy spal až do poslední možné vteřiny a když velký budík na nočním stolku začal neurvale vyřvávat své řežavé CHŘŘŘŘŘŘ!!! pan Mošnička se s ukrutnými nadávkami, které tak spolehlivě dokázaly spánkem ještě ztuhlé tělo nabudit na jakžtakž provozní teplotu, vyškrábal z vyhřáté postele a pravým hákem budík razantně umlčel. Tak to probíhalo kdykoli jindy, ale ne dnes. Dnes byla kolem jen tma a ticho, do kterého sice budík pravidelně tikal, ale na hlučnější projev si zatím netroufal. Pan Mošnička s údivem zjistil, že jeho uvažování - byť nebylo tentokrát vybuzeno vodopádem nadávek a láteřením - je pozoruhodně čerstvé. Z dálky se třikrát ozvaly kostelní hodiny.

Údery věžních hodin se smísily se zvláštní ozvěnou, kterou ještě v hlavě pana Adalberta dozníval poslední ranní sen. Normálně tramvaják všechny své sny zapomínal, zvuk budíku nepřipouštěl uchování tak lehounké vzpomínky na vytrvalou noční práci nevědomí. Ale dnešní ráno je výjimečné. Třeba bych si dnes mohl díky zvláštní konstelaci událostí konečně jednou pamatovat svůj sen, pomyslel si pan Mošnička. Vzdáleně tušil, že se mu k ránu cosi zdává, ale kdykoli se pokusil vybavit si nějakou jednotlivost nebo aspoň téma snu, vybavil se mu jen řinkot zvonku a slova, která by se, nežít sám, asi styděl použít. Ale pan Adalbert žil sám, protože - jak se ubezpečoval už léta - člověk, který byl svými rodiči potrestán takovou kombinací křestního jména a příjmení, by neměl vstupovat do mezilidských svazků. Ostatně za celých šedesát let svého vědomého života nepotkal ženu svých snů. Ano, říká se "ženu svých snů", ale kde ji vzít, když tramvajáci na ranní směně jsou o své sny soustavně okrádáni nesnesitelným zvukem budíku nařízeného na půl čtvrtou.

 

Nedělní miniglosy č.183

Sedminásobnému vítězi cyklistické Tour de France Lance Armstrongovi odebrala agilní Americká antidopingová agentura oficiálně všechny jeho tituly z nejslavnější soutěže. Zároveň podle stejného postupu začala vyšetřovat i další cyklisty, kteří se umístili v pořadí za Armstrongem. Dá se tak očekávat, že po několika desítkách let dalšího zkoumání a soudních procesů přiřkne agentura vítězství ve zmíněných ročnících vždy nejlépe umístěnému jezdci, který již zemřel, a není ho proto možné vyšetřovat.

-----------------------

Odboráři se během posledních veder snažili získat pro zaměstnance některé výhody plynoucí z extrémního počasí, především to, aby byli zaměstnanci pouštěni dřív z práce. Svaz zaměstnavatelů však takový nápad nepovažuje za dobrý, naopak prosazuje pouštění zaměstnanců domů až co nejpozději večer, kdy už teploty v ulicích nejsou tak enormní.

 

Výbuch ve třinácté komnatě

Zaslechl jsem včera zprávy v televizi:

říkali, že kromě hospodářských krizí

a všech konců světa, které klepou na vrata,

vybouchla teď navíc má třináctá komnata.

Snad to bylo z vedra; příčiny se ještě šetří

a různí odborníci jsou kvůli nim ve při;

sousedy ta zpráva oprávněně děsí:

Kdoví, co tam bylo za výbušné směsi!

Piju z nervozity třetí, čtvrtou sklenku

a přemýšlím o tom, co je všechno venku:

Přísně tajné složky včetně nejskrytějších přání

jsou už ode dneška pro zájemce volně k mání.

Pikantní fotky snů, které upíral jsem světu

plují bez cenzury po moři internetu

a čerstvý úpis krví, o nějž si kdysi řeklo,

trochu dřív, než chtěl jsem, dychtivě spolklo peklo.

Vystavil jsem slunci slova uvyklá jen šeru,

i situace, kdy se sám se sebou peru.

S verši uvyklými pobývat jen mezi svými

mi v blescích pozornosti docházejí rýmy.

Noc stoupá vzhůru, zatímco den se krčí u dna,

rozpaků plný vak a studu plná studna;

jak dobří holubi se některá přání vrací

a u vyvrácených veřejí je loví paparazzi.

Dnes přijdou lidé z firmy, kteří přesně změří

zbytky vyražených pancéřových dveří,

nasadí pak do nich pěkně na míru

nové lehké dveře z hedvábného papíru.

Skrytý jenom jemným průsvitným paravánem

přebírám zbytky snů a brodím se novým ránem.

Skutečnost balancuje na hranici kýče:

Je to jen tvá dlaň, do které vtisknu klíče.

Ohnivé poděkování

Když venku panují největší letní vedra, není oheň zrovna tím nejoblíbenějším z živlů a dostane nejspíš v popularitě na frak nejen od větru, vody a chladivé země, ale v jeho roli živlu ho v očích úžehářů úspěšně zastoupí zmrzlina nebo vychlazené pivo. Jakmile ale vedra pominou a jsme vystaveni nepřízním všeho druhu, začneme instinktivně pociťovat potřebu tepla a sálání. Pak se vracíme pokorně k němu.

Dovádějící v ohništi umí bryskně proměnit oslizlý a z ledničky vytažený špekáček v horkou, uhelnatě mastnou a voňavou lahůdku. A dovádějící v našich srdcích umí proměnit na pohled chladné a odtažité lidi v lidi vroucí, žhavé a sršící jiskrami. Není to snad další z kaskády zázraků, když v sobě ten vnitřní oheň pocítíme a když ho třeba navíc ještě dokážeme šířit dál?

Nedělní miniglosy č.182

Město Krupka zakázalo speciální vyhláškou rozdělávání ohňů na veřejných prostranstvích. Představitelé místního romského společenství vnímají tuto vyhlášku velmi negativně. Ohně prý obyvatelé rozdělávají jen proto, aby si kouřovými signály předávali informace místo e-mailů, protože jim město odpojilo internet. "Odpojení internetu bylo jednoznačně diskriminační, protože cílí výhradně na naši komunitu," uvedl nejmenovaný romský předák. "Dokonce sami představitelé města se rasisticky chvástali, že internet odpojili jen černým uživatelům!"

-----------------------

Prezidentskou kandidaturu ohlásila nově i dosud celkem neznámá Jana Lysoňková z Křižanovic u Vyškova. Odborníci na marketing se shodují v názoru, že vědma, léčitelka a jasnovidka by svým programem zaměřeným především na otevírání lidských srdcí mohla oslovit zejména kardiochirurgy.

 

Šťastná čísla

Porušil jsem

zrovna včera

devět z bodů

desatera.

Poznal jsem tak

skrze tebe

za pět prstů

sedmé nebe.

Jsi sen, který

neodlétá.

Sedm divů

mého světa.

O ukradené tlačence a církevních restitucích

Mám rád Formanův film Hoří, má panenko. Jeho humor není laskavý, nehladí po srsti, je útočný, výsměšný a mrazivý. Jednou z klíčových scén je, určitě se pamatujete, vracení tlačenky do vykradené tomboly hasičem se zbytky zásadovosti a lidské cti. Dalo by se říct - z etického pohledu by měl být kladnou postavou. Ne ale v kontextu české společnosti. Naopak, milý hasič je kvůli své poctivosti (nebo spíš vyplašenosti?) společností, která zlodějinu povýšila na normu, považován za idiota, dokonce už není sousedům a vlastní manželce ani k smíchu, snad jen k politování a k opovržení. A navíc je tento hasič paradoxně i jediným "usvědčeným zlodějem" (byť je to ve skutečnosti jinak). Pokud něco vrací, přiznává přece tím nepochopitelným krokem, že kradl, a tím se nejenže vyčleňuje z "normální" společnosti, ale hází tím špínu i na společenství, jehož je součástí, tedy na celý hasičský sbor.

Tahle slavná scéna s tombolou se mi vybavuje, když sleduji politické tance kolem tzv. církevních restitucí. Stát, podobně jako onen hloupý hasič, se rozhodl vrátit část toho, co kdysi jeho předchůdce ukradl v domnění, že se na krádež jednak časem zapomene a jednak že krádež posvěcená většinou (ať už jen formálně nebo skutečně) přestává být krádeží. A - kupodivu - ze všech stran začínají povstávat hlasy, že lepší a společensky přijatelnější bude nechat jednou rozkradenou tombolu být, protože proč bychom si zrovna my měli pálit prsty něčím tak obtížně uchopitelným, jako je spravedlnost.

 

O olympijské horečce

Není nad to přivodit si v půlce horkého léta pořádné nachlazení. Kašlete, kýcháte, rýmujete, kolem čela se vám dělá svatozář z krůpějí potu, a je vám hic. Trochu znejistíte, protože nevíte, která část z pociťovaného vedra je dána horečkou a která letním pařákem. Zvlášť když starému a podle nových regulí Evropské unie zásadně škodlivému rtuťovému teploměru jste nedávno rozcinkli kuličku s živým stříbrem. Teploměr tedy stále ukazuje, že kypíte zdravím, naopak vyhlížíte jako poněkud chladní k pokušením světa, i když ve skutečnosti - ať už je to dáno nemocí nebo vaším normálním rozpoložením (kdo to má od sebe ve vašem horečkou oslabeném stavu rozeznat?) - jste pořádně nažhavení a vnitřní energie s vámi doslova cloumá.

Taková horečka je celkem šikovná výmluva pro kdeco. Jinak obtížně obhajitelné jednání a z opratí vytržené a z kloubů vymknuté myšlenky se na ni dají v pohodě svést a nikdo vám to nemůže mít za zlé. Skvělé alibi! Trochu blouzní, chudák, ale však ono se zase vše dá postupně do pořádku. Jen co trochu vychladne, zase začne chodit do práce a přestane snad myslet na blbosti.

 

Nedělní miniglosy č.181

Skupina ukrajinských poslanců nabídla Vlastě Parkanové v jejích problémech s nákupem vojenských letadel CASA politický azyl na Ukrajině. Ukázalo se ale, že si bývalou českou ministryni obrany spletli se známou umělkyní Madonou, kterou poslanci obdivují a rádi by ji jednou osobně přivítali na Ukrajině. Záměna obou žen se dá považovat za pochopitelnou, protože obě ženy jsou známé a úspěšné zpěvačky, rády veřejně provokují, jsou schopny nevinného úsměvu a svou roli jistě sehrála i dřívější příslušnost Vlasty Parkanové ke křesťanské demokracii.

-----------------------

Politologové očekávali, že do české politiky v létě vtrhne jako velká voda Andrej Babiš a jeho nová politická strana ANO 2011. Proto začali záchranáři v Praze okamžitě stavět protipovodňové zátarasy. Protože žádná velká voda nepřišla, prohlásili svou akci zpětně za pouhé cvičení.

 

Horský kostelík Profitis Ilias

Kdysi jsem na těchto stránkách psal o lefkadském kostelíku Profitis Ilias v oblasti Sfakiotes (článek Malý Prorok Eliáš) a tehdy jsem slíbil, že se jednou zmíním i o druhém kostelíku stejného jména, který je známější, protože je postaven na jednom z nejvýraznějších vrcholů horského pásu ve vnitrozemí ostrova Lefkada. Sice to pár měsíců trvalo, ale slib konečně plním.

Kostelík v řeckých barvách (bílá stavba s modrým středem střechy) stojí na vrcholku v nadmořské výšce 1037 m (podle podrobné mapy ostrova, údaje v různých průvodcích se trochu liší). Příkrý skalní ostroh je dobře viditelný skoro ze všech míst z vnitrozemí a někdy jde až ož opojný pohled, kde bílá špička kostela připomíná orlí

Haiku létajícího koberce

Věřím, že dnešním haiku nezavdám záminku k nějakému civilizačnímu střetu, protože haiku jako forma výsostně japonská bude mít možná problémy kromě českých slov snést navíc ještě závan islámského větru. Ale co se dá dělat - i tak starodávná forma jako haiku by měla umět reflektovat aktuální multikulturní dění, jinak jí hrozí ve výběrových řízeních punc starosvětské neflexibility a mnozí "dostatečně nevěřící psi" by ji mohli mylně považovat za příliš starou strukturu. Tak to zkouším a budu jen doufat, že se za to nedostanu do klatby ať ze strany japonské, blízkovýchodní nebo dokonce ryze české :-)

Haiku létajícího koberce

Na koberci snů

zpěv štíhlých minaretů

z dálek přilétá.

Nedělní miniglosy č.180

Po zavedení speciálního povinného označení pečiva, které není čerstvé, ale nejdříve zmražené a posléze rozpečené, se zákonodárci začínají zabývat podobnou úpravou, která by se týkala i prodavačů v obchodech. "Někteří prodavači sice na první pohled působí, jako že jsou celkem dobře vypečení, ale když je podrobíte důkladné analýze, zjistíte, že rozhodně nejsou čerství, zvlášť když až do noci sledují přenosy z olympijských her," řekl nám jeden z pracovníků České obchodní inspekce. "S velkou pravděpodobností jsou tedy těsně před použitím také dopékáni ze zamražených polotovarů, což by podle připravované vyhlášky mělo být zřetelně rozlišeno, aby se zákazníci nemuseli orientovat jen podle zbytků zmrzlého úsměvu ve tváři prodavačů."

 

Naschovávaná

Pozn.: V dětství jsme často řešili z dnešního pohledu počítačověherního věku nepochopitelné dilema, zda si hrát na honěnou nebo na schovávanou (i když, to je vám určitě jasné, bych si samozřejmě mnohem raději četl závažné Heideggerovy fenomenologické spisy, což se mi ale před prakticky orientovaným dětským kolektivem dařilo úspěšně zatajit :-)). Protože jsem nebyl (a doposud nejsem) disponován pro rychlý běh, pragmaticky jsem vždy volil schovávanou. Ve hře samotné se mi dost dařívalo, ostatně některé ze spoluhráčů jsem od té doby neviděl, protože mne za četná uplynulá léta nebyli schopni v mých úkrytech najít. Vášeň pro tuhle specifickou dětinskou hru milovanou pštrosy mne neopustila ani v dospělosti, jen nabyla trochu jiných forem. A tak - nemaje po ruce srovnatelného soupeře, vyhlásím občas hru, i když právě nikdo nepiká. Je zbytečné se podivovat, že mne za takových okolností nikdo nehledá. Lepší je využít takový dobře schovaný čas k napsání básně o schovávání a schovávaných, ke kterým se občas uchylujeme, když není zbytí, a občas taky, když zbytí je :-).

Přeji všem, kteří si dobu prázdnin mohou dovolit vnímat jako prázdniny, krásnou druhou polovinu léta, přebohatou na neobyčejné zážitky. Dobře si je poschovávejte i na neprázdninové časy. :-)