Nedělní miniglosy č.534

To tedy opravdu nevím, jak budu tentokrát psát tento úvodník, když za okny nadále zuří pandemie a v televizi právě dávají mého oblíbeného Formanova Amadea, kterého prostě nedokážu vypnout, ač jsem tento výtečný film již nesčíslněkrát viděl a dokonce jsem o něm na blogu podrobně psal v tomto speciálním článku. Ano, úvodník k Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", občas připravuji v předstihu už v sobotu v noci, abych se mohl v neděli soustředit už "jen" na vlastní obsah týdeníku, zvlášť když ještě nemám žádnou představu, o čem v něm budu tentokrát psát. To ovšem nic nemění na tom, že v tuto chvíli je už, zdá se, 534. číslo nedělníku, který vychází už déle než 11 let, hotové a připravené potěšit a snad i trochu rozesmát vás - všechny zdejší čtenáře - ať už jste právě v rušné práci, v klidu domova nebo snad dokonce právě dlíte v nepříjemné karanténě.

TOP fotky zima 2020

I když aktuální okolnosti jsou kvůli virové epidemii povýtce nenormální, snažím se pokud možno dodržovat činnosti tradiční a ustálené, a virovi natruc tak aspoň budit zdání běžného optimistického provozu. I proto normálně vycházejí každou neděli Nedělní miniglosy a kromě miniglos pak v týdnu většinou další dva blogové články. I proto čas od času přibyde nějaká fotka na mém Instagramu (i když jich není moc, protože opravdu nejsem specialista na čtvercový formát). A i proto se každého čtvrt roku objeví na mém fotowebu výběr nejlepších fotek za uplynulé roční období. A protože minulý týden skončila oficiálně zima (byť vlastně letos pořádně ani nezačala), připravil jsem pro všechny zájemce o moje fotky další "sezónní výběr". Protože mnozí z vás ode mne dostali link na TOP 27 zimních fotek začátkem týdne mailem spolu s informacemi o mých letošních plánovaných fotovýstavách, tentokrát sem nedám přímý odkaz jen na poslední "zimní" výběr, ale rovnou na souhrnnou stránku obsahující odkazy na všech 5 prozatím zveřejněných on-line výstav. Vyberte si prosím podle svého gusta:

E-xpozice: On-line výstavy na fotowebu Petra Vápeníka

 

Čas na Ex Libris

Odmalička mám moc rád knížky a naše bohaté domácí knihovny, plné starých i novějších výtisků nejrůznějších vůní i obsahu, mi vždycky poskytovaly dostatek různorodého materiálu k tomu, abych dal tomuto vztahu náležitý prostor. Vlastně už od dětství ale osciluji mezi dvěma extrémy: mezi vytrvalou snahou mít v knížkách pořádek a systém, který mi umožní kdykoli rychle najít to, co hledám, a přirozenou osobnostní tendencí k vytváření nepořádku, chaosu, binci, brajglu, čurbesu, a dala by se jistě najít i ostřejší slova. Několikrát jsem se už jako školák pokusil udělat seznam všech knížek, které doma máme, pěkně strukturovaný podle autorů, názvů knih, překladatelů, ilustrátorů či nakladatelství, ale většinou na to padla půlka letních prázdnin, a výsledky mé upřímné snahy přitom byly nevalné a jen špatně použitelné. Po několikerém přestěhování (knížky vždy tvořily asi 80% stěhovaného nákladu) jsem pak úplně ztratil chuť knížkám vnucovat nějaký systém, výsledkem čehož je, že rozmazlené knihy si v bytě dělají víceméně, co chtějí, leží ve všech dostupných i nedostupných koutech, tam, kde se jim právě zachce, samostatně i ve štůskách, štosech či haldách, některé dokonce vyzývavě otevřené.

Nedělní miniglosy č.533

Protože píšu Nedělní miniglosy už druhou neděli po sobě z nouze doma v obýváku, činím tak bez roušky povinné hned za dveřmi dobřichovického bytu, tak snad na své čtenáře přes obrazovku počítače nic neprsknu, a prsknu-li, nechť je to jen nepříliš nebezpečný vir humoru, který se Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", snaží pěstovat a šířit zcela záměrně už víc než 11 let. Ať už jste právě nemocní či zdraví, v pohodě nebo trochu otrávení, bezstarostní nebo s obavami o to, co bude, o samotě v karanténě nebo mezi svými blízkými, v práci nebo v režimu nuceného odpočinku, Nedělní miniglosy jsou opět připraveny zklidnit váš rušný den, stejně jako na chvilku rozptýlit případnou nudu, tentokrát už svým 533. číslem.

Nouzový stav v hodině chemie

Dalo by se říct, že nouzový stav, se kterým se v plošné variantě kvůli koronaviru právě poprvé setkáváme, pro mě není žádnou novinkou - nejen proto, že jsem při velké povodni roku 2002 bydlel v zaplaveném a nějakou dobu i evakuovaném prostoru, ale i proto, že jsem kdysi jeden nouzový stav dokonce osobně vyhlásil. Snad už to dnes můžu po skoro čtvrtstoletí přiznat, protože čin je - jak věřím - promlčen, a vše navíc dopadlo dobře a prošlo bez povšimnutí širší veřejnosti. Vzhledem k určitým posunům v pojetí bezpečnostních pravidel a především kvůli moderní tendenci zaznamenávat a sdílet s prominutím každý prd a následně pak - nejlépe když o věci a jejích okolnostech sám nic moc nevím - dělat i ze zakrslého komářiska nejméně patnáctihrbého velblouda, bych byl dnes za něco podobného nejspíš veřejně gilotinován a mé popravě by na facebooku přihlíželi díky on-line přenosu jak moji dychtiví studenti, tak i jejich krvelační rodiče. A proč že jsem vlastně při jedné své hodině chemie vůbec zmíněný nouzový stav vyhlásil? Protože jsem při vyučování připravil látky, které - vymknou-li se kontrole - mohou být opravdu nebezpečné, takže je dobré vyjasnit si v kolektivu předem nouzová pravidla, což je mimochodem postup, který, myslím, pro studenty může být dokonce přínosnější, než pokus samotný. 

 

Vždycky jsem považoval za nesmysl šprtat se různé vlastnosti látek, když člověk nemá možnost je opravdu na vlastní oči vidět. Je hezké odříkat namemorovanou poučku, že vodík je bezbarvý plyn, který ve směsi s kyslíkem třaská, ale samozřejmě mnohem lepší pro zapamatování je si to třasknutí v kontrolované formě vlastníma rukama vyzkoušet a ušima potvrdit. A tak jsem se v jedné své třídě, kde jsme právě probírali halogeny, rozhodl, že si o nich nebudeme jen povídat nebo si prohlížet jejich fotky, ale pěkně si je ukážeme naživo: V jediném chytrém a přitom nepříliš složitém pokusu je možné v první nádobce připravit chlor, ten odvést do druhé nádobky a použít ho k přípravě bromu a ten pak dál ve třetí nádobce uvolní jód. Jediný pokus, na kterém je možné nejen ukázat, jak ty tři prvky reálně vypadají, ale i jak jsou reaktivní, k čemu se dají použít, v čem všem se liší, atd., atd.; na jediném pokusu se dá postavit výuka celé velké kapitoly. Má to jen drobný háček: všechny ty připravené látky umějí nadělat za určitých podmínek docela paseku, třeba chlor tak velkou, že se využíval i jako válečný prostředek a zabil spoustu lidí. A škola, kde jsem učil, neměla v té době ani základní vybavení pro skutečně pořádnou výuku chemie, třeba jen obyčejnou digestoř, a všechno se dělalo na koleně. Jenže kampak na Čerfa nápaditého!

Nejkrásnější rozkvetlá jarní tanka

Zatímco správní křesťané světí neděli, na tomto blogu se už víc než 11 let v neděli nekřesťansky maká, aby mohly vycházet tradiční Nedělní miniglosy. Blogový odpočinek přicházívá až v pondělí, jak je vidět i z toho, že za poslední skoro rok a půl tu nevyšel při pondělku ani jediný článek. Jenže někdy si prostě z dobrých důvodů vůbec není možné představit, že článek v pondělí nevyjde - tak pěkně to časově vyjde! A to je právě případ dneška.

Co je důvodem, že taková drobnost jako blogový článek nejde odložit na později, když odložit nejspíš půjde i tak monstrózní akce, jakou je fotbalový evropský šampionát, a možná dokonce i samotná nedotknutelná olympiáda? Možná proto, že pro mě už velmi velmi dlouho právě v tento den začíná mé soukromé jaro, ať už venku právě pálí slunce, zuří "blizardiáš" nebo vojsko a policie hlídkují, jestli snad jako dočasný samozvaný básník náhodou nezamýšlím sejít z odpovědné cesty a vypravit se jinam než do práce, tedy ke svému psacímu stolu.

Nedělní miniglosy č.532

Nedělní miniglosy mají štěstí, že dokonce ani když se sejde jejich úplně kompletní redakce, nemá se při tom kdo od koho čímkoli nakazit. Proto i když byl na celém území našeho státu v tomto týdnu vyhlášen nouzový stav a spousta věcí nejen že nefunguje, ale dokonce ani nesmí fungovat, Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", vycházejí zcela normálně v podobě svého 532. čísla. Samozřejmě, po dlouhé době je nemohu psát ve své oblíbené kavárně, jako tomu bývá každou normální "nenouzovou" neděli, ale vznikají v mém dobřichovickém obývacím pokoji, do kterého odvážně nakukuje jarní sluníčko a pohled ven z okna ničím nenaznačuje, že tam kromě barevných kytiček a keřů na různých místech rozkvétá i něco jiného, mnohem záludnějšího a nebezpečnějšího. Co jiného zbývá než chovat se v rámci možností odpovědně, neblbnout, nepanikařit, dívat se na svět optimisticky a - pokud to bude jen trochu možné - NEDAT SE. Ať už jste právě obklopeni svou milou rodinou nebo konzervami z Tesca, ať už se nacházíte v náročné práci, v domácím napjatém klidu nebo dokonce v karanténě, Nedělní miniglosy jsou opět připraveny zklidnit váš rušný den, stejně jako na chvilku rozptýlit případnou nudu.

Výstava Martin Stranka - Dechem

Na tuhle výstavu jsem se moc těšil od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o tom, že se chystá. Fotky Martina Stranky už totiž pár let docela poctivě sleduji, i když šlo doposud většinou o žánr, jehož nejsem zrovna velkým fanouškem. Budu-li upřímný, vlastně mě docela štve, že se mi Martinovy fotky tolik líbí, protože mi to docela podstatně narušuje mou vlastní pracně budovanou "filosofii fotografie" jako odrazu - třebas mnohdy podivné a našim očím více či méně skryté - objektivní skutečnosti. I když chápu nutkání tvůrců vytvářet v obrazech nové světy a nové vztahy mezi objekty inscenováním, skládáním a počítačovými kouzly, vždycky to beru tak trochu jako podvod na realitě a jako určitou míru pohrdání vůči ní, jako by realita sama nebyla dostatečně fascinující, proměnlivá, inspirující a přitom do značné míry odolávající poznání a pochopení.

Jenže u fotek Martina Stranky jsem s touto svou teorií v koncích, protože i když by moje oči nad jeho fotkami měly podle všeho zlomit hůl jako nad tím, co je bez ohledu na skutečnost uměle konstruováno, inscenováno a ohýbáno, místo toho ty oči, potvory, zradí všechny mé domněle neochvějné a rozumem a zkušeností vtloukané principy, o kterých sám sebe přesvědčuji, a místo očekávané podmračené nelibosti mi jako na truc zprostředkovávají libost, okouzlení a místy úžas. No řekněte sami, není to od nich podraz?

Program mých fotovýstav

Jak už jsem několikrát avizoval, letos se po pěti fotografických výstavách z let 2013 - 2018 chystám uspořádat hned tři další výstavy. Slíbil jsem, že až se situace kolem letošního "výstavního trojboje" aspoň trochu vystříbří, dám všem zájemcům vědět podrobnosti, abyste si mohli včas udělat představu, kdy a kde bude možné fotky vidět, a případně si učinit předem příslušnou poznámku do svého plánovacího kalendáře. Samozřejmě, mám už zkušenost, že se podobné akce až do okamžiku skutečného zahájení mohou chovat poněkud nevyzpytatelně, skoro jako živé organismy, protože reálný svět je plný změn a proměn. Některá data jsou však už v této chvíli jasná a doufejme, že neměnná (i když se pochopitelně může stát, že se nám proradné viry ještě pokusí připravované akce nějak znepříjemnit, tohle bohužel není možné mít úplně pod kontrolou), takže v tomto prvním blogovém upozornění uvedu všechny informace, které jsou už pevně dohodnuté, a doplním je i těmi, které se ještě budou v následujících dnech a týdnech upřesňovat.

Které výstavy tedy v době od května do září tohoto roku budete moci navštívit?

Nedělní miniglosy č.531

Po svých nedávných 11. narozeninách pokračují dnes Nedělní miniglosy, svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", ve své dlouhé tradici už 531. číslem. I v dobách jinak přetékajících spíš nepříznivými zprávami (což je ale téměř každá doba, protože příznivé zprávy mají mezi čtenáři jen krátkodobý potenciál, na rozdíl od zpráv hororových, kterých je možné se bát prakticky bez ustání) se tak opět můžeme s notnou dávkou nezbytného nadhledu ohlédnout za vybranými událostmi uplynulého týdne. Přeji všem čtenářům (a vzhledem k jejich dnešnímu svátku především čtenářkám :-)) příjemnou, slunečnou a pokud možno viruprostou březnovou neděli, ať už jste právě na procházce v rozkvétající přírodě, v rušných městských ulicích nebo v asketických podmínkách domácí karantény. Nedělní miniglosy jsou připraveny zklidnit váš rušný čas, stejně jako zahnat případnou nudu.

Tajemství svazečku japonských básní

Když jsem kdysi v čerstvém přívalu zamilovanosti napsal a na blogu zveřejnil své první haiku, myslel jsem si, kdovíjak jsem originální: Těch, kdo své bouřící city a přetékající emoce vtělují do strohých řádků s několika slabikami tradiční sevřené japonské formy poezie asi nebude moc. Zdálo se mi, že libůstku číst nebo dokonce psát podobné básně sdílí jen hrstka kulturních nadšenců a intelektuálských podivínů, ale nikdy bych si nepomyslel, že by s japonskými básněmi mohl mít něco společného někdo z mé rodiny před okamžikem, kdy jsem sám úžasnou shodou okolností našel cestu k daleké japonské zemi a zamiloval jsem si ji skoro tak, jako nádherné důvody, které mě k ní přivedly.

Možná si tedy dovedete představit moje překvapení, když se nám podařilo v krabici s různými starými dokumenty a osobními věcmi po mém staňkovském dědečkovi najít malý svazeček zažloutlých a ohmataných papírů se strojopisným přepisem sbírky starojaponské poezie s názvem Verše psané na vodu. Kde se těchhle pár volně ložených papírů se záznamem padesátky klasických japonských básní v naší celkem obyčejné rodině z malé obce mezi Plzní a Domažlicemi vzalo? Co má s takovými básničkami společného můj - jakkoli celkem podnikavý - dědeček kameník a babička po většinu času v domácnosti a posléze z nouze dělnice v pletařských závodech? Ano, můj dědeček byl i díky své profesi bezesporu silný a odvážný chlap, ale přesto si - aspoň pokud si pamatuji - nesplétal vlasy do samurajského účesu, a babička chodila po kuchyni spíš v seprané zástěře než ve slavnostním kimonu. Tak co dělá v jejich věcech starojaponská lyrika?

Říční proudy v podzámčí

Poslední roky bývá v Berounce jen málo vody, takže když tu chci fotit své oblíbené říční "infraproudy" bez toho, aby na obrázcích buď byly nepříjemné "olejové" odlesky nebo (při použití polarizačního filtru) naopak prosvítalo kamenité dno mělké řeky, nezbývá mi, než fotit někdy na přelomu února a března, kdy je sice vody celkem dostatek, ale buď je po deštích nebo po oblevě trochu kalná nebo se pro změnu nedostává sluníčka, které by proudící vodu zajímavě prosvěcovalo. Dnů, kdy se všechno sejde tak, jak si představuji, zase nebývá tolik, loni na jejich spočítání úplně stačily prsty jedné ruky a tohle pondělí se k nim k mému potěšení přidalo. Voda se po předchozích deštích už stihla "vyčeřit", ale ještě neopadla, obloha se vyjasnila a sluneční paprsky měly letos snad poprvé opravdu jarní parametry. Pak ovšem nezbývá nic jiného, než počkat na odpoledne, kdy slunce svítí ve směru "po proudu", hodit si stativ přes rameno, opásat se všemi nezbytnými objektivy a pospíchat k Neumětelům, konkrétně tedy k říčnímu brodu poblíž dobřichovického zámku, kde mám už od loňska vyhlédnutých několik fotogenických vln a navíc tam cítím dobrou motivaci vyfotit něco, co třeba v létě budu moct veřejně vystavit pár desítek metrů odtud, v zámeckém sále. A těším se, až se první návštěvník začne shánět po tom, kde vystavená fotka vznikla, a já mu to místo budu moct ukázat z okna: "Támhle, vidíte tu vlnku na řece? Tak to je ona!"

Nedělní miniglosy č.530

Minulým rozšířeným vydáním jsme společně oslavili 11. narozeniny Nedělních miniglos, svérázného blogového týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", a dnes pokračujeme v jeho dlouhé tradici už 530. číslem, abychom se opět mohli s notnou dávkou nezbytného nadhledu ohlédnout za vybranými událostmi uplynulého týdne. Vítám všechny abonenty, jakož i čtenáře občasné a nahodilé, a věřím, že i dvanáctý rok života týdeníku se zkratkou NMg se rozběhne bez velkých zádrhelů a protivenství.

Během týdne jsem publikoval dva nové články: V prvním jsem zveřejnil Dvě nabídky pro blogery a na základě odpovědi na první z nich již uvažuji o nejvhodnějším termínu pro společnou vycházku po pražských drobnůstkách. Ve druhém jsem pak - obklopen neumlčitelnými vražednými mediálními viry - stručně popsal obsah své spíže v článku O zásobách na čas karantény. Z minulého týdne pak ještě připomenu lehce uštěpačnou rýmovanou miniaturku Za vodou.