O zpětném zrcátku starého roku

Poslední den v roce je samozřejmě vždycky příležitostí kouknout se do zpětného zrcátka a říct si, jaký ten rok vlastně byl. Původně jsem dnes proto chtěl napsat naprosto zásadní a převratný text o tom, co jsem se v uplynulém roce dozvěděl o sobě a o světě kolem sebe. A měl jsem i docela jasno v tom, co by v takovém fundamentálním, průlomovém a nezměrnou myšlenkovou hodnotou oplývajícím článku mělo být, nebo aspoň co bych do něj chtěl všechno vecpat:

Chtěl jsem napsat, jak mě štve v minulém roce gradující obecná nasranost v téhle zemi na vše, co se tu děje, ať už je to cokoli, a jak mě děsí, že se z takového postoje stává móda a norma, takže kdo nenadává, jako by snad ani nežil, a každý nenadávající je podezřelý z nekalostí nebo aspoň z mdlého rozumu.

Chtěl jsem napsat, jak mě vytáčí postupně se rozšiřující představa, že všechno je špatně, a musí tedy přijít nějaký chytrý a šikovný spasitel, který to bude myslet se všemi dobře, všechno staré zboří a vymyslí nějaký geniální nový systém, ve kterém budou konečně všichni spokojeni.

 

Nedělní miniglosy č.201

Pozn.: Po těsně předvánočním jubilejním vydání obsahujícím výběr 50 nejlepších miniglos z druhé stovky čísel se opět vracíme k běžnému režimu. Jubilejní výběry toho nejlepšího, co kdy v Nedělních miniglosách vyšlo, najdete ve dvou odkazech na konci dnešního vydání.

V českých supermarketech padla další bariéra, která byla doposud v ekonomické teorii považována za nepřekonatelnou: Letos poprvé začaly v některých českých obchodech povánoční výprodeje již před Vánoci.

----------------------

Překvapivě největší počet stížností chodí ve vánočním období na Úřad vlády na nového šéfa legislativní rady vlády a ministra bez portfeje. Zvlášť v období, kdy je v domácnostech na Vánoce napečena spousta výtečného vánočního cukroví, si totiž hodně lidí stěžuje, že je po nocích honí Mlsna.

 

O nejrychlejším Štědrém dni

Kdybych se soustředil jen na holá fakta a nezpochybnitelná čísla, musel bych říct, že letošní Štědrý den byl mimořádně rychlý. Dokonce nejrychlejší z těch, které si pamatuji. Ještě nikdy se mi totiž nestalo, že bych v 18:20 měl po kompletní štědrovečerní večeři a v 18:23 jsem měl rozdané dárky :-). Stávalo se mi v minulých letech, že jsem v potu tváře dokončoval přípravy tradičních vánočních radovánek ještě v průběhu večera a dárky se nezřídka rozdávaly těsně před půlnocí. Ale tentokrát jsem si řekl, že si udělám pohodové a klidné Vánoce bez umělých stresů, tím spíš, že jsem Štědrý den trávil sám.

Některé tradiční body programu jsem s lehkým srdcem vyřadil bez náhrady: Nepekl jsem žádné cukroví a nijak zvlášť jsem neuklízel. Z určitých důvodů jsem zbavil své židle nepříliš ladně rozvěšených svetrů a kalhot a kvůli přípravě kapra jsem si poklidil kuchyňský kout, ale tím můj úklid skončil. Neřeknu, kdybych čekal nějaké návštěvy, ale sám sobě trochu toho vánočního nepořádku odpustím, nejsem zase v těchhle věcech na sebe přehnaně přísný :-). Večeři jsem měl kompletně připravenou z předešlého dne, rybí polévku i bramborový salát, kapr byl naporcovaný a připravil jsem ho vpodvečer v ne úplně tradiční vánoční úpravě - totiž pečeného na víně (lahoda a delikatesa, mohu vřele doporučit).

 

Přání krásných Vánoc

Dnes vás rozhodně nebudu okrádat o váš sváteční čas dlouhým povídáním. Jediné, co jsem dnes chtěl udělat, je popřát vám všem krásné vánoční svátky. Užijte si je tak, jak je vám milé: Těm, co mají rádi klid a pohodu, přeji Vánoce pokojné a přívětivé, těm, co rádi i v těchto situacích trochu toho adrenalinu, přeji ten správný vánoční cvrkot. No a všem společně pak přeji, ať pod vánočním stromečkem a v jeho bezprostředním okolí najdete to, co si tam přejete najít, vše, co je pro vás důležité a co vám dělá radost. A kdyby čirou náhodou Vánoce nepřinesly úplně přesně to, po čem toužíte, co si přejete a o čem sníte, rozhodně nevěšte hlavu: Vždyť na obzoru už jsou vidět záblesky nového roku, který se do plnění našich veřejných i skrytých přání určitě pustí s novou vervou, a když mu trošku pomůžeme, budeme se divit, co všechno je možné.

Nedělní miniglosy č.200

K dnešnímu jubilejnímu dvoustému číslu jsem připravil jako speciální vánoční dárek výběr 50 z publikovaných 495 miniglos z čísel 101-199. Děkuji všem čtenářům za věrnou podporu tomuto specifickému formátu a těším se, že ještě nějakou dobu budeme o nedělích (a snad nejen o nich) setkávat.

Telenovela Tisíc a jedna noc nebude, jak se zdá, jediným seriálem turecké provenience, který se letos objeví v programu našich televizí. Prima chystá uvést dvěstěpadesátidílný cyklus Nemocnice na kraji Cařihradu, TV Barrandov si vyjednala exkluzivitu pro vysílání detektivního seriálu Třicet případů majora Erdogana a uvažuje se i o koupi tureckého sociálního sitkomu Synové a dcery Kemala tkalce. (č.101)

Poté, co bylo oznámeno, že pražský tunel Blanka bude asi o 10 miliard Kč dražší, než se původně předpokládalo, množí se případy, že ženy jménem Blanka požadují po svých partnerech také výrazné navýšení svého rozpočtu. Podle bulvárních informací má největší požadavky Blanka z Valois, takže Karel IV. již preventivně požádal úřady o ochranu před věřiteli. (č.103)

 

Předvánoční procházka Prahou

Kdysi jsem se už na tomto blogu přiznal k tomu, že 22. prosince mám své "volitelné narozeniny", tedy den, který jsem si vybral jako ten, který bych nejradši jako narozeniny slavil. Své volitelné narozeniny slavím teprve podruhé, takže jsem z tohoto pohledu pořád jen batole, i když času od mého "druhého narození" uplynulo napohled spousta, celé dlouhé roky - aspoň podle toho, co se mi zdá, že jsem zažil. Ale je to už většinou tak, že právě malé děti si často připadají velmi velmi dospěle. Přemýšlím, jestli se v tomto počítání mám šanci ještě dožít Kristových let a zatím se mi z různých důvodů docela chce, i když to bude makačka.

Jako obyčejně (tedy podruhé) slavím své volitelné narozeniny předvánoční procházkou po Praze. Neměl jsem s sebou stativ, takže je třeba brát fotky s rezervou, ale pár dokumentačních fotografií přikládám, abyste si nemysleli, že "významná volitelná životní jubilea" slavím někde v krčmě.

 

Štědrý večer nad atlasem světa

Zahloubán nad atlasem

nahlížím do světa;

vánoční kometa

před chvílí dopadla sem.

Před štědrou večeří

prosíme tichým hlasem,

byť mnozí nevěří.

S vánoční jedlí

a světly barevnými

všechno se s námi točí,

rybu jsme snědli

a pro dnešek mi docházejí rýmy.

Dívám se z dálky do tvých očí

na mapu s mnoha bílými místy

do nocí svůdně zářícími.

I když jsme třeba právě sami,

svatá noc

voní světluškami;

tím jsem si i v téhle zimě jistý.

Snad zítra k ránu

prstem na mapě zašplouchám v oceánu

a slíznu malou kapku slanou.

Pokoj vám všem

a nashledanou!

O mobilním rozdvojení

Nevím, jak jste na tom s počtem svých mobilních telefonů. Já mám naštěstí jen dva. Jeden soukromý, docela chytrý, který jsem byl nucen pořídit si před cestou do Japonska, protože Japonsko už naše hloupé telefony nepodporuje. Druhý služební, který kdykoli zazvoní, dá se očekávat nějaká pracovní štrapáce či problémek. Dalo by se říct, že dva mobily není moc na to, aby člověk prožil něco výjimečného, ale přidáte-li do kotlíku to nejlepší ze sebe, svou kreativitu a fantazii, dá se ukuchtit docela bohatá krmě. Posuďte sami:

Dnes ráno jsem doma zapomněl soukromý mobil. Jednoduchý důvod: spěchal jsem totiž a ještě na poslední chvilku mě napadlo, že bych mohl vynést odpadky, zalít květiny, otřít prach z radiátorů, pověsit vyprané prádlo, nalít dezinfekční prostředek do záchodové mísy, opláchnout čerstvě ušpiněné nádobí a ještě pár podobných kousků. Nevím proč, ale tyhle drobnosti jen málokdy řeším tehdy, když mám dost času, ale čekám vždy až na poslední možnou minutu před nejpozdějším možným odchodem na vlak. Nemůžu se tedy divit, že když jsem tohle vše v posledních třech minutách stihnul, nestihnul jsem si strčit do kapsy telefon. Přišel jsem na to až v práci a nebylo tedy cesty zpět. Dnešek strávím bez soukromého mobilu. Ale jsem optimista a věřím si, že bych to snad mohl jeden den vydržet.

 

Nedělní miniglosy č.199

Podle dobře informovaného zdroje z Hradu se Václav Klaus chystá napodobit svého předchůdce v úřadě a ozdobit Pražský hrad na konci svého úřadování výrazným světelným artefaktem. Protože je však věrný svému přesvědčení, že Rozum je primární, kdežto Cit (pokud vůbec existuje) jen odvozený, a také aby nebyl obviněn z plagiátorství, místo červeného srdce bude nad Hradem svítit do konce volebního období červený neónový neuron.

----------------------

Jak vyplývá z textu dopisu, který mají Nedělní miniglosy k dispozici, čeští komunisté letos napsali Ježíškovi, že by si přáli se zase konečně dostat k moci. Úřad Ježíška jim odpověděl, že na vyřízení žádosti má sice 30 pracovních dní, ale že je velmi pravděpodobné, že jim přání nesplní, protože se komunisté nikdy neomluvili za to, že před Ježíškem dlouhá léta upřednostňovali dědu Mráze. Komunisté vyslovili podezření, že jsou obětí totalitních praktik, a proto se předpokládá, že podají stížnost k Ústavnímu soudu. Mluvčí Ústavního soudu připustil, že kdyby k něčemu takovému došlo, bude třeba odložit Vánoce

.

Východ slunce nad zmrzlými Dobřichovicemi

Nějak se mi to poslední dobou sešlo, že většina mých rubrik právě nevzkvétá. Na úvahy a fejetóny (natož pak na rozsáhlejší povídky) není v předvánočním období čas, při fotografování přimrzají prsty ke spoušti, v básnění jsem se dostal za hranici toho, co ještě jsem ochoten dát volně k dispozici veřejnému oku, to, co právě čtu, by vás nezajímalo, do kina nechodím a Nedělní miniglosy jsou tak líné, že během normálního týdne mimo neděli ani brvou nehnou :-). Než jsem se stihnul rozkoukat, už je zase sobota a přede mnou poslední pokus, jak se maličko přiblížit předvánoční atmosféře a nechat se jí prostoupit.

 

Výstava obrazů Noëlly van den Hof

Po promaroděném adventním víkendu jsem se pokusil zařadit zpátky do běžného provozu, což se mi zatím moc nepovedlo a organismus si řekl ještě o minimálně jeden den v klidu, v teple a v horizontání poloze, což je důvod, proč můžu tento článek psát během normálního pracovního dne. Jedním z důvodů, proč jsem ale do normálního režimu spěchal, byla i včerejší vernisáž výstavy obrazů nizozemské výtvarnice Noëlly van den Hof. Její obrazy jsem neznal, ale měl jsem dobrá doporučení a shodou okolností se mi přes společné známé dostalo pozvání do míst, která se běžně nenavštěvují. Výstava se totiž koná přímo v předsálí Jednacího sálu Senátu Parlamentu České republiky ve Valdštejnském paláci na Malé Straně pod patronací senátora Miroslava Krejči. Místo, kde prý tradičně dochází k setkávání novinářů se senátory, se zaplnilo dvanácti rozměrnými obrazy v České republice dosud téměř neznámé malířky Noëlly van den Hof.

Nejsem vůbec žádným odborníkem na malbu, ale rád okouzleně sleduji výtvory šikovnosti lidí, kteří jsou na rozdíl ode mne schopni rukodělného výtvarničení. Když jsem si to spojil s možností vidět výstavu v prostorách běžně jen velmi omezeně přístupných (samozřejmě jsem nakoukl i do propojeného hlavního senátního jednacího sálu) a představil jsem si jako obskurní povyražení, že člověk musí při návštěvě výstavy projít bezpečnostním rámem, uznejte, že jsem něčemu takovému prostě nemohl odolat.

 

Tátovo snové jubileum

Docela by mě zajímalo, kolik procent svého času provzpomínáme. Na to, co jsme zažili, na lidi, s kterými jsme mohli nějakou dobu pobýt, na věci báječné, obyčejné i nepříjemné. Asi se to bude lišit člověk od člověka: Jsou lidé, kteří jsou do té míry zakotveni v přítomnosti nebo ulétají do dálav dějů budoucích, že vzpomínání na to, co už se stalo a podle přísloví se tedy nedá odestát, berou jako marnění času. Jsou i ti, kteří považují vzpomínky za normální, přirozenou a obohacující součást svého života. A jsou i tací, kteří do minulosti utíkají, protože jim přítomnost nevyhovuje a z budoucnosti mají obavy.

Přemýšlím, do které skupiny patřím já. Nejspíš některým připadám jako ten, kdo minulými ději zrovna nežije. Ke starým dokumentárním fotkám se vracím jen výjimečně, nevzdychám po době svého mládí, nechodím o Dušičkách zdobit hroby a plakat k nim. Ale rád si vybavuji to, co bylo, tím spíš, že je u mne tento pohled korigován milosrdným filtrem pohlcujícím okamžiky, kdy jsem se cítil mizerně a prožil jsem něco nepěkného. Takové potvorné chvíle se mi postupně ztrácejí v mlze, na rozdíl od krásných okamžiků, které si vybavuji často a rád a které jsou mi i oporou ve chvílích, kdy se v obyčejné přítomnosti něco nedaří, což nastává každou chvíli a je to celkem normální.

 

Nedělní miniglosy č.198

Ve vládě se stále častěji hovoří o sloučení několika ministerstev do tzv. superministerstva hospodářství. Superministerstvo by samozřejmě měl řídit superministr se svými supernáměstky a k dispozici by měli mít sehraný tým superúředníků podpořený několika superporadci. "Myslím, že se tady konečně začíná něco dít. O tom skvělém nápadu je prostě možné hovořit pouze v superlativech," potvrdil Nedělním miniglosám Josef Tesárek, který se bude ucházet o místo supervrátného.

-----------------------

Na specializovaném veletrhu "Služby včera a dnes" byly vyhlášeny nejlepší filmy s tématikou veřejných služeb. Zatímco v historické sekci vyhrála podle očekávání krátká groteska ze samotných filmových počátků "Pokropený kropič", v sekci filmů ze současnosti mělo velký úspěch sci-fi drama "Zabavený exekutor".

 

Detaily borové kůry - Stupno u Rokycan

V minulém článku jste správně uhádli, že na obrázku fotohádanky č.13 je detail borové kůry, a já vám síbil, že se dnes k fotkám borové kůry vrátím. Když jsem ještě bydlel v Rokycanech a často jsem dělal zajímavé výlety po okolí, objevil jsem na malém hřbitůvku ve Stupně poblíž Radnic nádherné staré borovice s tak krásnou kůrou, jakou jsem ještě nikdy na žádné borovici neviděl. Neměl jsem ale s sebou náležité vybavení a fotky zakřiveného povrchu kmene z tak malé vzdálenosti jdou těžko naexponovat správně bez stativu. Dlouho jsem si říkal, že se sem jednou vrátím i se stativem a makroobjektivem, no a v mezidobí se semlela spousta věcí, já se z Rokycan odstěhoval, cestu do Stupna jsem stále odkládal a až letos jsem si udělal začátkem září celodenní fotovýlet do známých míst.

 

Fotohádanka č.13

Věříte na šťastnou nebo nešťastnou třináctku? Ptám se samozřejmě jen proto, že dnešní fotohádanka má už číslo třináct. Já nemám ke třináctce vyhraněný vztah, nemám důvod ji vyhledávat ani se jí bát, a tak nepůjdu cestou některých výškových budov, kterým chybí kvůli lidské pověrčivosti třinácté patro (že by kdysi zmizelo i s nešťastnými hosty?), a třinácté pokračování tradičního fotorébusu s indiciemi vám neodepřu. Věřím, že by dnešní fotohádanka mohla mít díky svému podivnému tvaru na čtenáře uklidňující účinky, a trochu na to spoléhám, protože sám bych podobné zklidnění potřeboval. A když už to nejde plně, zkusím se na tvar na fotografii zkoncentrovat aspoň částečně a doufám, že až sám sebe přivedu do zklidňujícího hypnotického spánku, nebudu (byť pěkný ptáček) dělat ptákoviny, nebudu štěkat a někdo z vás mě zítra omluví v práci :-).

 

O vlakovém snění

Toho muže jsem si všiml hned poté, co nastoupil do vlaku. Měl bundu podobnou té mé, tmavé kalhoty podobné mým černým džínám a na nekryté hlavě jen nemnoho vlasů, dočista stejně jako já. Zdá se, že máme hodně společného, pomyslel jsem si. V polospánku a spíš popaměti došel k volné čtyřce sedadel, nezdržoval se odkládáním svršků, jen dosedl, položil hlavu na opěrku sedadla a okamžitě tvrdě usnul. Nedivím se mu. I já byl po včerejšku dost ospalý, protože můj spánek byl jen neklidný a přerývaný. Nejspíš nějaké skvrny na Měsíci nebo na duši. Anebo jen obyčejný nepříjemný pocit ze skutečnosti, že člověk právě není a snad ani nesmí být tam, kde bych být chtěl a měl. Zatímco důvody mé nevyspalosti jsou mi jasné, o důvodech medvědího spánku mého spícího spolujezdce se mohu jen dohadovat. Musel hluboko do noci pracovat? Prožil včera dlouhý večer s přáteli? Nebo snad jeho důvody souvisejí s láskou?

Pouštím si jako každé ráno ve vlaku počítač a prohlížím si nové články na spřízněných blozích. Šípkový Růžeňák odvedle hlasitě oddychuje a četné princezny na okolních sedadlech - místo aby přiskočily a pohádkovým polibkem docílily jeho probuzení - nechápavě vrtí hlavou a s nádechem znechucení odvracejí své pohledy. Chrápání nabývá na decibelech. Kupodivu - i když jsem v noci upadal do polospánku jen sporadicky, spát se mi nechce. Jako by jeden hlasitý spáč na jeden vagón příměstské dopravy byl akorát a kdokoli druhý už by byl přespočetný.

 

Nedělní miniglosy č.197

Podle rozhodnutí Ústavního soudu je povinná veřejná práce pro nezaměstnané ponižující. Místo veřejných prací bude uzákoněna povinnost klientů úřadu práce používat pozdrav "veřejné práci čest!"

-----------------------

Většina velkých firem v České republice už přešla na využívání velkých společných kancelářských prostor, tzv. openspaců. "Po velkém úspěchu společných prostor pro standardní kancelářskou práci před námi stojí nové výzvy," řekl nám ředitel vlivné firmy Openspace a syn."V příštích letech hodláme kromě kancelářských openspaců začít zavádět i openspacové šachty pro horníky, openspacové prostory ve veřejných domech a openspacové toalety.