Bílá a černá

Bílá a černá

pod prsty na klávesách,

na nich a v nich,

na rtech tančící

smutek i smích

a v hlavě Pátá přes Devátou.

Bílá a černá.

V očích jiskřící

oheň a sníh,

co každou šedou zmatou.

Bílá a černá

a mezi těmi tóny

obrazy černobílé

ne nepodobné víle.

Bílá a černá.

Svět nakloněný

a podepřený slony.

Kolem nás šikmé stěny

a šikmé krásné chvíle.

Nedělní miniglosy č.109

Největší význam právě probíhajícího sčítání obyvatel je podle mluvčího Českého statistického úřadu v rovině civilizační: "Právě sčítání je to, co člověka odděluje od nižších organismů. Zatímco lidé se díky akci našeho úřadu naštěstí sčítají, třeba takové kvasinky se dokážou jen dělit."

-----------------------

Vzhledem k ukončení platnosti padesátikorunových bankovek ke konci března se předpokládá další výrazný pokles cen akcií Anežky Přemyslovny. "Naši investoři zažívají jednu ránu za druhou," řekl nám zástupce makléřské firmy specializující se na investice do Přemyslovců. "Napřed byly kvůli spekulantům z Lucemburska částečně znehodnoceny akcie Elišky Přemyslovny, pak kvůli dlouhé zimě nemohl včas vyjet na pole Přemysl Oráč, a teď ještě tohle." Ekonomičtí experti tak doporučují co nejrychleji se zbavit akcií a utržené peníze opět obratem investovat do fondů spekulujících na další pokles pražského groše vůči uherskému dukátu.

 

Odcházení

Když je to jen trošku možné, rád vidím film v prostředí pro něj určeném, tj. v kině. Jednak proto, že je primárně stavěný pro velké plátno a nikoli pro malou obrazovku, jednak proto, abych byl při sledování filmu součástí větší skupiny, která na film nějak reaguje. To první se mi dnes dopoledne podařilo, plátno bylo opravdu velké a dojem přiměřený, to druhé moc ne, protož kromě mne dorazil už jen jediný divák. I když v sobotu v deset dopoledne se do kina moc nechodí, přesto jsem si myslel, že by dva dny po premiéře aspoň několik diváků přijít mohlo.

Z Havlova Odcházení ve filmové podobě se stalo během pár dní téměř politikum. Kdo má u nás ústa (mozek není podmínkou), cítí se být oprávněn o filmu pronést ve veřejném prostoru nějaké zásadní stanovisko a pokud možno přitom pozurážet co nejvíce lidí. Staří odulí lháři se přitom občas legračně převtělují do rolí pravdomluvných a šikanovaných rebelů, názoroví odpůrci se pokoušejí pobavené pozorovatele přesvědčit, že za jejich striktním odsudkem filmu je vše jiné, jen ne názorový odpor. No a protože prostředí je nepřehledné, měl bych asi na začátek povídání o filmu (ano, pořád si myslím, že v případě Odcházení jde jen o film) uvést, že je mi Václav Havel svými názory - byť s nimi málokdy plně souhlasím - sympatický. No a taky se asi sluší říct, že pravdu a lásku, v souvislosti s Havlem (i Havlem) tolikrát zmiňovanou, považuji za kategorii, které by se mělo dostat spíš úcty a poděkování než ataků a posměchu, který z tábora fundamentalistických "antihavlovců" tak často slýchám.

O pětnících a pětnicích

Čas od času se vám jistě stává, že potkáte na ulici člověka, který je někomu, koho znáte, podobný jako vejce vejci. Hle, jako kdyby mému známému z oka vypadl a ani si přitom příliš nenatloukl, řeknete si možná, a když pak někdy s dotyčným známým máte možnost promluvit, zvěstujete mu radostnou novinu, že po světě běhá jeho dvojník. Dokonce se říká, že dvojníka má na světě každý, protože prostě není možné, aby každý člověk vypadal jinak. Co když ale takových dvojníků běhá po světě víc? Když je takový exemplář pouze jeden, jde o dvojníka, v tom panuje shoda. Když jsou ale dvojníci dva, je ještě každý z nich obyčejným dvojníkem anebo už je možné hovořit dokonce o trojnících? A co když je dvojníků (resp.trojníků, kdo se v tom má vyznat!) ještě víc? Jedná se pak o pětníky? Desetníky? Může snad jít v případě nahloučení velkého množství vejcovejčitých osob na jednom místě (v této souvislosti si např. vzpomínám na jakýsi obskurní sraz Elvisů) dokonce o setníky, přestože se nepohybujeme v prostředí starořímských legií?

Myslel jsem teď před pár dny ve vlaku celkem intenzivně na jednoho člověka, když tu jsem ho nečekaně spatřil, jak prochází uličkou; aspoň jsem si to tedy myslel. Správně odhadujete, že šlo pouze o dvojníka, lépe řečeno v tomto případě o dvojnici. Zavolal jsem na dvojnici předpokládaným jménem, na které - i když jí nepatřilo - zareagovala podmračeným pohledem směrem ke mně. Hned jsem se gestem omluvil za zvolání i za nejapně natěšený pohled, a zklamaně jsem se duchem vrátil k originálu, který si mezitím udělal v mé hlavě pohodlí a rozhodl se bivakovat. Další dvojnice na sebe proto nenechaly dlouho čekat: Druhou jsem potkal na přechodu pro chodce (a jejich dvojníky) a byl jsem zaskočen natolik, že jsem (než mne překvapení přešlo) málem přechod nepřešel a jen náhodou mne při tom nic nepřejelo. Druhá dvojnice - to už se dá vážně mluvit o trojnicích! A protože nevím, jak se správně říká situaci, kdy dvojnice jsou tři (což je např.typický příklad dvouvaječných trojčat), začal jsem trojčit, jako bych neměl všech pět pohromadě.

Josefský úplněk

Když jsem v sobotu večer vyrazil na setkání s kamarádem, právě vycházel nad kopci okolo Dobřichovic Měsíc. Ano, i kdyby to jazykově nebylo úplně košér, tentokrát by si stejně zasloužil velké eM. Pokusil se k nám totiž dostat tak blízko, jak to jen zákony pohybu nebeských těles umožňují, a narostl do pořádné velikosti. Byl krásný, nažloutlé barvy a fotil by se jedna radost, kdybych měl ovšem při ruce foťák. Vracet se? Už tak jsem měl zpoždění. A tak jsem se rozhodl, že si tuhle jedinečnou příležitost protentokrát nechám ujít. Jsem přece optimista a pořád ještě věřím, že se podobného úkazu ještě dožiju.

Vrátil jsem se domů kolem půlnoci a Měsíc zářil úžasným bílým světlem vysoko na obloze. Už nebyl zdaleka tak vhodný k focení jako před pár hodinami, ale já jsem si řekl, že to přece jen zkusím. Mám ještě schovaný jeden stařičký objektiv s max.ohniskem 300 mm, objektiv, kterým jsem už asi pět let nic nenafotil, a mám ho doma jen proto, že je prakticky neprodejný (patřil k těm méně kvalitním již ve chvíli koupě, natož teď) a taky se mi trošku zajídá jen tak vyhazovat věci, které ještě fungují, i když to už po nich nikdo nevyžaduje.

 

Nedělní miniglosy č.108

Desetitisíce shromážděných příznivců sociální demokracie s nadšením přivítaly, když z volebního komínu Lidového domu začal stoupat bílý dým na znamení, že konkláve sociálně demokratických přátel konečně zvolilo předsedu strany. Nyní všichni očekávají, jaké jméno si pro sebe nový předseda zvolí. Zatímco pesimisté se obávají, že by v nejhorším případě mohlo jít i o jméno Klementa II., pragmatici tvrdí, že na jméně nezáleží, ale důležité je, který z obou hlavních představitelů sjednocené sociální demokracie bude vládnout z Říma a který z Avignonu.

-----------------------

V soutěži o nejvlivnější přirozenou družici Země vyhrál nečekaně již potřetí za sebou Měsíc. Vítězství bylo překvapivě jednoznačné, přestože se tentokrát nerozhodovalo aklamací, ale v tajné volbě. Nejvíc se u nás letos vliv Měsíce projevil v přílivu nelegálních imigrantů a v odlivu zahraničních investic.

 

Svět je jen velká osika

I když se to moc neříká

a každý to neunese,

svět je jen velká osika,

co ve větru se třese.

Když pánbůh do ní pošpitá,

co má právě na jazyku,

osika listy rozkmitá

a nezbývá, než mít kliku.

I když se to moc neříká

zástupu věřícímu,

svět je jen velká osika,

co občas chytne rýmu.

Když už to věda nesvedla,

snad aspoň tenhle svět ví,

koho vyhodit ze sedla

a koho skrýt do svých větví.

I když se to moc neříká

mravencům bez nadhledu,

svět je úžasná osika

v krajině plné ledu.

Zemětřesení na Lefkadě

Jednu informaci se v pestrobarevných katalozích cestovních kanceláří většinou (čest výjimkám, které ji uvádějí aspoň na okraj jako celkem bezvýznamnou poznámku) nedočtete. Lefkada leží v seizmicky velmi aktivní oblasti a čas od času se tu prostě zatřese země. Jak tvrdí místní - asi jednou za dvacet let se země zatřese pořádně. Měl jsem to štěstí, že jsem jeden takový silnější zemětřas na vlastní kůži zažil a ještě větší štěstí bylo, že šlo o zemětřesení nekrvelačné. Kdyby totiž bylo jen o něco málo sadističtější, mohlo spustit v jinou dobu, než spustilo a možná by se nám na něj nevzpomínalo tak lehce a s celkem snesitelnými pocity.

Poprvé jsem na Lefkadu přijel vpodvečer 13. srpna 2003. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací o tom, jak je Lefkada krásná a malebná (opravdu je), jaké jsou tu skvělé pláže i vnitrozemské hory (obojí je pravda), jací tu žijí skvělí lidé (smekám před nimi) a jak je to tu celkově báječné. Ale nedozvěděli jsme se třeba takovou zajímavost, že den předtím uplynulo 50 let od velkého zemětřesení, které prakticky srovnalo se zemí nedalekou Kefalonii. Dozvěděli jsme se praktické rady, co máme, nemáme nebo dokonce nesmíme v Řecku dělat, ale nikoho samozřejmě ani nenapadlo říct nám základní pravidla, jak se chovat při zemětřesení. Ano, myslím, že bychom tomu tehdy věnovali pozornost asi jako v letadle postupu navlékání záchranné vesty. To se nám přece nemůže stát! Tak proč milé turisty zbytečně stresovat - ještě si to rozmyslí a příště už s námi na dovolenou nepojedou, protože pohodu dovolené přece nesmí nic narušit.

Nedělní miniglosy č.107

Drobná chyba v příslušném zákoně pravděpodobně povede k tomu, že se Česká republika stane světovou velmocí v produkci mléka. Podle nových předpisů musí být totiž každý automobil vybaven příruční mlékárničkou.

-----------------------

Kromě České televize se v tomto týdnu podařilo ozbrojenému komandu Vojenské policie obsadit bez jediného výstřelu i veřejné záchodky na Masarykově nádraží. "Máme důvodné podezření, že na zajištěném místě se může skrývat část z toho, co někteří naši zaměstnanci bez povolení vynášejí z objektu Vojenské policie, přestože by se toho z důvodů utajení měli zbavit na našich vlastních zabezpečených záchodcích," řekl nám k překvapivé akci mluvčí Vojenské policie. "Není přece přípustné, aby někdo nepovolaný mohl zjistit, co našim zaměstnancům leží v žaludku nebo dokonce jak tráví svůj pracovní čas."

 

Strážný jelen

Pozn.: Když bylo vyhlášeno jako téma týdne Vegetariánství, napadlo mne, že bych mohl využít jednu z povídek ještě z "předblogového" období. I když povídky se jinak zveřejňovat zdráhám, protože rytmu blogového světa, myslím, nevyhovuje jejich větší rozsah, zkusím protentokrát udělat výjimku, abych vyzkoušel trpělivost ctěného čtenářstva :-). Povídka je oproti originálu trochu zkrácená, aby ji bylo možné zveřejnit vcelku.

------------------------

Dlouho to vypadalo, že dnešek bude obyčejným dnem, jichž je vždycky po ruce plno. Celé dopoledne i část odpoledne mi vyplňovalo školení, kde jsem se měl dozvědět, jak se stát ještě lepším, než jsem dosud byl. V přestávce byl vklíněn oběd, na který se všichni celé dopoledne těšili a na který celé odpoledne v blaženém zasnění vzpomínali. Obklopeni zdí s nalepenými motivačními nápisy typu Chci se stále zlepšovat! jsme se naučili rozbíjet úvodní mrazivou atmosféru při jednání a naučili jsme se tomu říkat icebreaking. Nemožné je jen to, co nechci!

Na obědě jsme si mohli vybrat ze čtyř jídel, z nichž ani jedno nevypadalo špatně, jedno jsem ještě nikdy neokusil. Nebojte se podniknout netradiční kroky! Nebál jsem se proto a poručil jsem si jelení guláš s bramborovým knedlíkem. Což o to, krmě to byla skvěle připravená: Temná, hustá, přiměřeně kořeněná omáčka s jemnými špalíčky tmavého šťavnatého masa, prostě chuťová symfonie z dob, kdy ještě melodie vládla hudebnímu světu. Přesto jsem z jídla neměl dobrý pocit, do myšlenek se mi totiž vloudil obraz jelena. Nevýrazný ale neodbytný, bez afektu, žádný horor, jelen v mé mysli obyčejně stál a koukal. Občas žvýkl. Nenechte se odradit prvním neúspěchem! Dojedl jsem podle svého zvyku vše do posledního sousta a přemýšlel jsem, zda se kolegům podobně vkrádají do myslí jejich kuřata nebo filé. Možná ne a je to jen jelení specialita. Jelen se ostatně hned po jídle rozplynul a myšlenky se pročistily. Buďte otevření novým podnětům!

 

Vesmírné haiku

O haiku jsem se zatím pokusil pouze jednou (Půlnoční haiku), nicméně tato forma určitě láká k návratům a novým pokusům. To dnešní je určené především všem vesmířanům a těm, kteří mají neobyčejnou moc komunikovat s hvězdami. No a některým z nich pak samozřejmě zvlášt.

Vesmírné haiku

S hvězdami v očích,

ukrytá v mlhovině

rodíš nový den.

John Kennedy Toole: Spolčení hlupců (A Confederacy of Dunces)

Podle doporučení pana Horníčka mám i já ve své knihovně speciální oddělení, kde jsou knížky, o kterých vím, že je mohu kdykoli otevřít na jakémkoli místě a začtu se. Znám je, každou jsem už nejméně jednou (ale spíše víckrát) přečetl , můžu se k nim vždycky vrátit a ony mne nezklamou. Většinou tuto polici využívám v okamžiku, kdy potřebuji trochu spravit chuť po nějakém "kulturním" zážitku anebo prostě chci z nějakého důvodu nabýt lepší nálady, než právě ve skutečnosti mám.

Jednou z takových knih je i Spolčení hlupců. Četl jsem ji kdysi dávno, když poprvé vyšla v češtině a líbila se mi tehdy natolik, že si nadlouho zajistila místo ve zmíněné polici. Ale znáte to, počet pěkných knížek roste se čtvercem času a tlak na místo mezi knižní elitou roste, a tak mě napadlo, že bych mohl ohmataný román nahradit něčím současnějším. Jen se ještě do knížky podívám, jestli bude přeřazení "ze zrn do plev" bezbolestné. Knížku jsem si četl celý týden při cestě do práce a z práce a znovu - jako kdysi - se mi stávalo, že jsem se při četbě nejenom usmíval, ale musel jsem se i nahlas smát, takže jsem svému veskrze podmračenému okolí musel připadat jako podivín. Možná bych se mezi podivnými románovými postavami bláznivého a přesto uvěřitelného příběhu z New Orleans docela dobře vyjímal.

 

Nedělní miniglosy č.106

Ochranný svaz autorský (OSA) upozornil na to, že filmové výroční ceny Český lev nemají právo používat svůj název, protože organizátoři letos nezaplatili svazu poplatek za použití značky, vymyšlené kdysi Přemyslovci, které OSA ve sporu zastupuje. Organizátoři soutěže do vyřešení sporu dočasně zobecnili název ceny na "Lev", ale ani to nebude - jak se ukazuje - zcela bezproblémové řešení, protože svou nespokojenost již vyjádřili potomci spisovatele Tolstého, město Rožmitál a Bulharská národní banka.

-----------------------

Podle navrhované novely zákona o lidském štěstí budou všichni občané České republiky povinni si aspoň jednou ročně sáhnout na knoflík v přítomnosti živého kominíka. Opozici se podařilo do návrhu dostat alespoň tzv. modernizační doložku, díky které bude ve výjimečných případech možné si kromě knoflíku sáhnout i na suchý zip nebo - v případně nevhodného nebo dokonce zcela chybějícího oblečení - aspoň na dno svých sil.

 

O privátním blanickém rytíři

Kdysi jsem dospěl k rozhodnutí, že bych do bytu potřeboval knihovnu. Velkou, pokud možno nepravidelných tvarů, s mnoha fochy. Kaštanově hnědou, nebo béžovou, křiklavě oranžovou anebo čistě bílou, na tom tolik nezáleží, hlavně aby se v ní moje knížky cítily dobře. Ještěže u nás už máme vyspělou konzumní společnost a na všechno existují moderní supermarkety! Zašel jsem tedy do specializované Velkoprodejny knihoven nepravidelných tvarů s mnoha fochy.

Před vchodem postával mladík s nepřítomným pohledem a sluchátky na uších a rozdával letáky; i mně jeden vtisknul do dlaně. Akční nabídka, která platí jen dnes: pravil leták. Koupíte-li si svou nepravidelnou knihovnu právě u nás a právě dnes, dostanete k ní blanického rytíře zdarma. S koněm, samozřejmě. Nabídka se nebude opakovat, protože blanických rytířů je na skladě omezený počet. Svatováclavská armáda nikdy nebyla příliš početná a - jak to v Čechách bývá - něco se ztratilo i při její divoké privatizaci.