Nedělní miniglosy č.291

Podle výsledků průzkumu veřejného mínění je většina občanů České republiky přesvědčena, že prezident Miloš Zeman doslova dýchá za české národní zájmy. Domnívají se však, že by bylo lepší, kdyby dýchal na druhou stranu.

-----------------------

Představitelé města Jičína byli zatčeni kvůli dotaci na chov včel pro bývalého loupežníka Rumcajse. Důvodem bylo několik trestních oznámení z řad slušných jičínských včelařů, kteří upozornili na to, že exloupežník chová včelstvo ve vlastních vousech, což naprosto odporuje nařízení hygienické sekce Evropské komise o náležitém vybavení euroúlů.

 

Náhrdelník

Když jsem na začátku října publikoval článek s fotografiemi mých oblíbených zarosených pavučin Procházka mlžnou galerií, z deseti existujících fotek jsem tehdy publikoval na blogu jen devět. Tu desátou jsem totiž vzhledem k její zvláštní podobě využil jako osobní dárek. Takhle nějak si totiž představuji moderní šperk, náhrdelník s ne zcela symetrickým vzorem, který vyrobil dobřichovický pavoučí šperkařský mistr. Možná tento náhrdelník není tak trvanlivý, jako kdyby byl z pravých perel, ale i tak si myslím, že by měl svými chladivými okrasnými nitkami ozdobit tu nejkouzelnější šíji na světě, kterou znám. Což se - alespoň tedy obrazně - také stalo.

 

Nedělní miniglosy č.290

Velký úspěch a mezinárodní uznání zaznamenalo české školství v rozsáhlém srovnání znalostí z oblasti počítačové a informační gramotnosti. V porovnání několika desítek zemí světa totiž čeští osmáci jednoznačně zvítězili a nechali daleko za sebou své vrstevníky z ekonomicky mnohem vyspělejších zemí. Předseda Svazu českých chovatelů uvedl, že podobný znalostní náskok přitom máme nejen u osmáků, ale i v kategorii potkanů, myšic a plchů, protože má Česká republika mimořádně propracovaný systém specializovaného vzdělávání hlodavců a o malé české počítačové specialisty je zájem po celém světě.

-----------------------

V rámci vyšetřování podvodů, korupce a praní špinavých peněz byl zatčen bývalý portugalský premiér Sócrates. Pozorovatelé předpokládají, že podle dávné tradice dostane jako obyčejně vybrat mezi smrtí použitím bolehlavu a doživotním vyhnanstvím, pokud se prokáže, že skutečně existuje a není pouhým výplodem Platónovy fantazie.

 

Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí

Na listopadové události roku 1989 mám dodnes velmi živé vzpomínky a dá se říci, že - pokud jde o události ve společnosti - je to jednoznačně nejsilnější a nejpozitivnější zážitek mého života. A to mohl být ještě mnohem pozitivnější, kdybych právě nepobýval na vojně. To, že jsem přišel o bezprostřední emoce listopadové revoluce, tehdejší "lidové" armádě nikdy nezapomenu.

Přesně 17.listopadu 1989 jsem měl svůj první opušťák, poprvé jsem se dostal na déle než jeden večer za zdi kasáren. Pobýval jsem tou dobou nedaleko od Pardubic a samozřejmě jsem cestou neminul Prahu, kde jsem se naprostou shodou okolností po několikahodinovém bloumání večer probloumal až na Národní třídu - jak jsem později zjistil, asi čtvrt hodiny před davem demonstrantů. Zvláštní situace: Na sobě jsem měl uniformu četaře absolventa, za kterou jsem se před normálními lidmi styděl, navíc jsem tehdy nebyl tak docela sám, protože ve dvou se to po Praze lépe bloumá. Z toho, jak se na Národní třídě formoval policejní kordón, vyplývalo, že se chystá pěkná mela, ve které to takový podivný pár může snadno schytat z obou stran.

 

O splněném přání

Když jsem letos v létě podnikl svou pouť na vrchol krásné japonské sopky Fudžisan, nebyla důvodem jen moje zvědavost, jaký bude zrovna z vrcholu výhled, koho cestou potkám a co všechno ještě vydrží můj poněkud zanedbaný organismus. Jak jsem se ve svých reportážích občas zmiňoval, chtěl jsem využít tuhle cestu i jako obyčejný poutník - k tomu, abych správně naformuloval svoje nejdůležitější přání a abych našel správný způsob, jak o splnění takového přání poprosit vlídné nadpřirozené síly sídlící jistě v okolí vrcholového kráteru, ne-li rovnou v něm. Dalo by se říct, že šlo tedy částečně i o cestu vypočítavě investorskou, kterou lze popsat stroze účetnickým jazykem jako: Já nabídnu svou námahu, zarputilost a soustředění a očekávám za to od vrcholových božstev konkrétní "protiplnění".

 

První krok na blogové cestě

Mám-li se upamatovat podle aktuálního Tématu týdne na své první blogerské krůčky, musím překvapeně konstatovat, že na to, v jakém jsem byl tehdy stavu, si ty chvíle pamatuji docela dobře. Asi tak měsíc po přestěhování do Dobřichovic, v lednu 2009, jsem ulehl se silnou chřipkou. Celý víkend jsem byl jako přejetý parním válcem a jediným rozptýlením v jednolité mlze propoceného spánku bylo občasné pochlemtávání horkého čaje s medem a citrónem, což se nakonec ukázalo jako docela dobrá terapie. V neděli večer jsem se rozhodl, že už je mi natolik dobře, abych si vzal do postele počítač a udělal něco domněle zcela nevyhnutelného do práce. A v tu chvíli mi to blesklo hlavou: Už několikrát před tím jsem koketoval s myšlenkou založit si blog a zkusit něco napsat do širého internetového prostoru, i když jsem neměl žádnou konkrétní představu, co by to mělo být. Nikdy jsem si na to ale neudělal čas. No a během onoho chřipkového večera jsem měl zčistajasna času plno.

Neměl jsem nejmenší ponětí, co se na takovém blogu píše; dokonce jsem nikdy ani žádný blog nečetl, snad s výjimkou některých ukázek v denním tisku. Ale co, za zkoušku přece nic nedám a třeba mě nějaké téma na krátký článek během zakládání blogu napadne. Měl jsem tehdy ukrutně pomalé připojení a každý krok nutný pro založení blogu trval věčnost. Párkrát jsem si řekl, že bude lepší přepnout zase na pracovní excelovské tabulky, ale nakonec jsem vydržel. Rozhodl jsem se psát pod svým vlastním jménem a svůj blog jsem tehdy nijak tématicky nezařadil (viz můj druhý článek publikovaný dva dny po založení blogu Jak se zařadit) a ani dnes bych to pořádně neuměl. Použil jsem úplně nejjednodušší "předvařenou" grafickou šablonu a využíval jsem ji ještě déle než rok. Vždycky jsem ostatně dával přednost obsahu před tím, jak blog na pohled vypadá a - mám-li být upřímný - nikdy jsem moc nechápal věroučné disputace různých samozvaných grafiků o tom, co je to "pěkný design" a co naopak designová hrůza. Prostě to pro mne není dodneška důležité a ani dnes podle toho hlediska neposuzuji žádný cizí blog.

 

Podzimní bouřka

Dozněl hluk hromu.

Utírám si z čela

tvůj propocený svět.

Horečka snad už trochu odezněla,

tak s gustem připiju si

na zdraví tomu,

koho mé srdce musí

i bouřkám závidět,

když tiše žárlím na dotyky deště.

Věřím tak pořád, že svět je celkem hezký,

i když ho občas ještě

místo slunce

osvětlují blesky.

Nedělní miniglosy č.289

Podle některých odborníků není veřejné používání sprostých slov prezidentem Zemanem projevem jeho hulvátství, ale spíše dědičného sklonu ke koprolálii, tedy neodolatelného nutkání mluvit na veřejnosti vulgárně. Nedělní miniglosy proto napadlo, jestli nemůže být Miloš Zeman příbuzným slavného Wolfganga Amadea Mozarta, který touto úchylkou podle historiků nejspíš také trpěl. "Mnohé by tomu napovídalo, protože Zemanova podobnost s Mozartem je pozoruhodná," potrdil nám nejmenovaný specialista na genetiku celebrit. "Kromě fyzické podoby a sklonu k vulgaritám jsou oba extrémně sebevědomí a mají pocit, že jsou geniální, oba milují, když lidé pozorně naslouchají výsledkům jejich práce, a o Mozartovi se traduje, že při svých návštěvách Prahy objímal na Bertramce mimo jiné i stromy." Vyjádření českého prezidenta pro Nedělní miniglosy bylo stručné, proto ho přetiskujeme v plném znění: "Pane redaktore, podobným nesmyslům může věřit jen takový imbecil, jako jste vy. Ale navzdory těmto pitomostem jsem přesvědčený, že moji burané mi rozumějí!"

 

Fotohádanka č.17

Fotohádanky na tomto blogu nevycházejí často; za celou dobu existence blogu je to teprve sedmnácté pokračování. Ona se totiž samozřejmě pro tuto rubriku nedá použít každá fotka, ale většinou jen taková, ze které skutečnost na první pohled neprýští a nevyzařuje. Tentokrát ale není obrázek nijak zamlžen, deformován ani extrémně zvětšen, takže na něm můžete vidět prostou skutečnost; skutečnou barvu, skutečný tvar. Dalo by se tedy říct, že hádanka je jednoduchá a odpověď na ni ještě snazší. Tak uvidíme, co se stane, když i posedmnácté položím stejnou otázku.

Nedělní miniglosy č.288

Vyšetřování ukázalo, že za výpadek ostře sledovaného televizního přenosu z předávání státních vyznamenání může čaroděj Rumburak. "Díky výkonné neveřejnoprávní technice se mu podařilo narušit náš signál během přenosu z Pražského hradu," potvrdil mluvčí České televize. "Čaroděj měl sice původně - podobně jako v seriálu Arabela - několik výstředních podmínek pro obnovení vysílání, ale po devíti minutách vyjednávání zjistil, že jeho zcela absurdní požadavky na změny ve fungování naší společnosti už byly většinou dávno splněny."

----------------------

Na počest režisérů, kterým prezident republiky udělil státní vyznamenání, chystá Česká televize speciální vánoční večer na programu ČT Art, během kterého bude uveden pilotní díl nového seriálu Renč U zelené sedmy a přímo v pavilónu českých lvů se odehrávající nekonvenční nastudování komické Dvořákovy opery Šelma Sedláček.