Pražské pomníky 19. století

V Clam-Gallasově paláci v pražské Husově ulici se právě koná výstava, kterou jsem chtěl vidět ze dvou důvodů: Jednak jsem si špatně přečetl název (oficiálně zní Metamorfózy politiky - Pražské pomníky 19. století) a doufal jsem, že si tam připomenu některé pomníky druhé poloviny 20. století, které vzal už dávno a oprávněně ďas, a jednak jsem chtěl vidět, jak to vypadá uvnitř Clam-Gallasova paláce, kde jsem - považte - v celém svém životě ani jednou nebyl, přestože jde o obdivuhodnou a rozsáhlou pozdně barokní stavbu, která si o prozkoumání dávno říkala. Ale dlouhá léta byl palác zavřený a přestože kašna "Terezka" ve zdi paláce je mým oblíbeným pražským místem, dovnitř jsem poprvé nahlédl až teď. A i když sochy 19. století nejsou zrovna mým šálkem čaje, za těch 80 korun vstupného mi to stálo. Dnešní fotografie jsou právě z tohoto paláce, jsou ale focené mobilem, a tedy opravdu jen ilustrativní.

 

O myšlenkolapkách, filmových kostýmech a bílých dírách

Je zvláštní a svým způsobem záhadné, jak jsou některé věci a lidé schopni přitahovat naše myšlenky. Ač jsem kdysi pár let učil i fyziku, důvod toho zvláštního "magnetismu" mi zůstává utajený. Proč na něco nebo na někoho dokážeme myslet tak intenzivně, že sebedůležitější jiné věci a jiní lidé proti takové "myšlenkolapce" nemají nejmenší šanci? Je něco takového popsatelné ještě v rámci přírodních zákonů, nebo jde spíš o úkaz, který se přírodními zákonitostmi nenechává omezovat? A lze podobné myšlenkolapce něčím konkurovat?

Jednou z možností je myšlenkolapku "převrstvit" nějakým bezprostředním silným zážitkem, k čemuž jsem měl včera výjimečnou příležitost. Byl jsem totiž pozván na velkolepý večírek pro několik set lidí, který měl být pojatý zároveň jako kostýmní merenda, takže se podle pozvánek očekávalo, že hosté přijdou v převlecích za filmové postavy. Je zvláštní záliba přiřazovat se kostýmem podle pokynů záludných pořadatelů do různých dob, zemí či tématických celků. Přiznávám, že jsem celkem rád tím, kým opravdu jsem, nedělá mi dobře přetvařování ani převleky, dokonce ani kvůli všeobecnému veselí. A tak jsem se rozhodl udělat to tak, jak to dělává řada umělců, kterým napřed nějak "vyjde" jejich artefakt a oni až ex post podle výsledku vymýšlejí příběh, co to všechno znamená.

 

Nedělní miniglosy č.247

Pozn.: Taky se vám stává, že něco, na co jste se neskonale těšili a kvůli čemu jste ani nemohli dospat, zvrtáte ponejvíce vlastní pitomostí, kterou bohužel není možné na nikoho svést, i když by to bylo moc lákavé? Že byste film dne nejradši zase vrátili na začátek a zkusili to ještě jednou a líp? Že se na sebe druhý den po ránu radši odmítáte podívat i do zrcadla, abyste ho nemuseli ze vzteku rozbít? Je logické a jasné, že vás v tu chvíli přejdou i poslední zbytky humoru a optimismu. Věru - optimální rozpoložení pro napsání opravdu zábavných Nedělních miniglos! Ale něco člověk dělat musí, protože rozbíjením zrcadel se na dlouho nezabavíte, aspoň ne u mě doma, protože bydlím v Dobřichovicích a ne na Petříně. Tak jestli v miniglosách bude dnes něco drhnout, je to proto, že v redakci dnes duchem nepřítomného zkušeného šéfa Čerfa, který někde vyspává opici, nahradila nezkušená, ale velmi ambiciózní a přizpůsobivá rychlokvaška Pitomý Čerf. Tak uvidíme, s čím se vytasí dnes, když už včerejšek byl plně v jeho režii.

Kromě několika řádů německých rytířů se o svůj majetek v rámci církevních restitucí přihlásili i blaničtí rytíři. Celý proces zatím ale brzdí fakt, že blaničtí rytíři odmítají dodržet standardní restituční proces s výmluvou, že na české úřady se budou ochotni vypravit až v okamžiku, kdy bude české zemi nejhůř.

 

Čtyřretí

Tématem týdne na blogu.cz jsou tentokrát "Prsa", což je samozřejmě samo o sobě téma mimořádně krásné, citlivé a lákavé. Ne však v okamžiku, kdy o tom samém píšou mnozí. Ne na povel, povely nejsou nic pro mne. A tak jako už téměř tradičně téma týdne vynechám, nebo - lépe - posunu na jindy, až se tak nádherné téma vyhrabe z následků současné blogové inflace a opět na něm ulpí jemný poprašek něžného tajemství.

Abych nepodlehl pokušení, dám na rady filosofů a pozvednu raději své oči výš, ale zas ne tak vysoko, jak by si možná oni filosofové přáli, jen malý kousek, zkratkou přes ladnou šíji a jemně tvarovanou bradu. Ke rtům, které na sebe právě asi nevraží, protože se odtáhly daleko od sebe, čehož využily zuby k širokému rozhledu do okolí. Tak takhle to tedy venku vypadá v tom listopadu!...

Tak krásné rty zaslouží slova jako med,

aspoň pět veršů pro každý tvůj ret;

čtyřverší totiž zdá se mi být málo,

když štěstí v mém snu už smůlu obehrálo

v kartách, z nichž složil jsem svůj svět.

Navzdory rozumu a po vůli touze

z čtyř našich rtů chci udělat pouze

jediný.

Hoď kamenem, pokud jsi sám

bez viny.

O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli

Dnes podruhé se vracím článkem o šest let zpátky do listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil Athény, abych si tu splnil ten méně důležitý ze svých snů (o tom důležitějším jsem si tehdy ještě netroufal ani snít, byť už byl i tehdy pěkně naklíčený) a zaběhl si nejklasičtější ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Zbývá právě poslední den do maratónského závodu, před Řeky i přede mnou je slunečná a teplá listopadová sobota. Vybírám z původní více než čtyřicetistránkové reportáže dva úryvky, které spojují nádherné antické památky a také zvláštní novodobý athénský sport - hvízdání na píšťalku. Kdyby se v tom sportu konalo mistrovství světa, athénští hlídači památek by jistě patřili k favoritům.

 

Proč dnes nevyjdou Nedělní miniglosy?

Dnes je první neděle od 16. srpna 2009, kdy jsem se rozhodl, že nevyjdou Nedělní miniglosy. Není to nic pozoruhodného, leč narušuje se tím tradice, uznávám. Schválně, proč si myslíte, že tomu tak je?

1. Protože je dnes státní svátek a odbory to nerady vidí.

2. Protože mě tentokrát poprvé vůbec nic zábavného nenapadlo.

3. Protože tím symbolicky protestuji proti přehlížení dalších a dalších náznaků, že se to, co bylo právě před 24 lety odstraněno, se zase pomalu oficiálně vrací do hry.

4. Protože pevná daná pravidla je třeba občas porušit, aby nezatuchla a nezačali jsme jim otročit.

5. Protože jsem na napsání Nedělních miniglos neměl ani trochu času.

 

Hřejivé haiku

Mám rád sálání krbu doprovázené praskáním dřeva. Stačí nastavit dlaně, kterým se teplem navrací jejich pozapomenutá citlivost na vše, co je tak příjemné na dotek. Stačí nastavit pobledlou tvář, které se hned vrací nepřízněmi života poztrácený nach. Stačí přisunout křeslo a nastavit šikovným oranžovorudým masérům svá bolavá záda k masáži bez dotyku. Mám rád, když se léčivé teplo z krbu rozlévá do místnosti a na své cestě se s námi laská, jako by nešlo o projev neosobní překotné oxidace, ale o laskání něžnýma rukama milovaného člověka, jehož nenapodobitelným úsměvem se postupně a nezadržitelně plní obývací pokoj. Mám rád, když ve víru proudícího tepla ztrácí polosuché bílé víno ve sklence na stolku své správné vychlazení a připravuje tak našim chuťovým pohárkům neobvyklý a trochu neřestný zážitek.

 

Nedělní miniglosy č.246

Pozn.: Dnes jsem doplnil na svém fotowebu www.petrvapenik.cz sedmnáct nových fotografií do cyklu Infračervené řeky. Jedná se o fotky z okolí Berounky, z pražských vltavských břehů, z Bubovických vodopádů i z hektického fotovýletu do Krkonoš na říčku Mumlavu. Některé fotky jste už měli možnost vidět s komentářem i na blogu (například v posledních dvou článcích), některé mají na webu svou premiéru a v blogovém článku se teprve objeví. Budete-li tedy mít zájem navštívit moje fotostránky, které měním a upravuji zatím jen občas, jste samozřejmě zváni.

Zlatý retrívr Darcy, který patří prezidentskému páru, oznámil na mimořádné tiskové konferenci, že rezignuje na svou funkci prvního psa. Důvodem, je, že Darcy pravděpodobně způsobil nakrabacení koberce, o který pak jeho pán v noci zakopl při cestě na toaletu a zranil si přitom koleno. Darcy přitom původně rezolutně popřel, že by byl v místnosti vůbec přítomen, přestože ho natočily štáby několika televizí a na místě ho spatřili i členové prezidentské ochranky. Darcy svou lež přiznal až poté, co žurnalistům vylíčil své očité svědectví poslanec Michal Hašek, který má sice osobně Darcyho moc rád, ale jednak pravda je pro něj věcí posvátnou a jednak se potřeboval někomu pomstít za svou vlastní vynucenou rezignaci. Darcy nicméně uvedl, že nerezignuje úplně a zůstane alespoň na pozici řadového psa. Navíc si ponechá i svých dalších 26 psích funkcí, takže na povinnosti všech prezidentských návštěv příjemně ho drbat na krku se nic nemění.

 

Na rande k Vltavě?

Tenhle fotografický článek je ode mne trochu poťouchlý. Až dnes jsem si totiž všiml, že Tématem týdne na blog.cz bylo vyhlášeno "Kam na rande". Chtěl jsem sice původně pouze publikovat svoje infrafotky z "pražské Vltavy", které jsem vám minulý týden slíbil, ale pak jsem si řekl, že právě břehy Vltavy s nádhernými výhledy na starou Prahu by taky mohly být pěkným místem pro rande. Tak proč nevyužít těch několika fotografií pořízených během extrémně teplého a slunečného posledního říjnového víkendu a neuplést z nich krátký článek na zajímavé Téma týdne, byť jde samozřejmě o představu ideální a v kýžené nejlepší možné konstelaci nejspíš naplnitelnou jen s komplikacemi. Ale kdyby nic jiného, aspoň je vidět, že itinerář mám připravený a v záloze ještě nejmíň dalších pět :-).

 

 

Duch řeky

Jak už jsem uvedl u fotek od Berounky, snažím se teď doplnit už celkem bohatou kolekci infračervených fotografií řek. Proto jsem si poslední říjnový víkend udělal malý fotografický výlet "na otočku" na řeku Mumlavu do Harrachova. K peripetiím výletu se ještě vrátím, protože si zaslouží víc prostoru; jejich výsledkem však byly jen necelé 2 hodiny času na místě, kde jsem si přál fotit. Navíc kolem okouzlujících Mumlavských vodopádů proudily po turistické magistrále díky mimořádně vlídnému počasí neustálé davy jako na Václaváku ve vrcholné sezóně. Samozřejmě se s nimi všichni chtěli i vyfotit, což fotografům, kteří by měli nejraději na fotce právě jen vodopády a ne opičky početných výprav německých turistů, nesvědčí ani při standardní expozici, natož při expozicích několikaminutových.

 

Nedělní miniglosy č.245

Potomci skvělého předválečného fotbalového útočníka Antonína Puče podali trestní oznámení na skupinu poslanců kolem sociálního demokrata Michala Haška za poškození dobrého jména.

-----------------------

Evropská unie připravuje doslova revoluci ve splachování. Nová závazná pravidla by měla stanovit nejen jednotný způsob splachování, ale i povolenou četnost a maximální objem použité vody. Práce na evropské směrnici o splachování se již nadějně rozjely, v současné době např. již třetí měsíc jedná přípravná komise o tom, jakým politicky korektním výrazem by bylo možné nahradit dosud pracovně používaný termín "eurohovno". Na rozdíl od vytváření legislativy k používání elektrických žárovek a k zakřivení banánů chce hrát tentokrát Česká republika významnější roli, a proto nabídla ke spolupráci několik kvalitních odborníků. "Nechceme být jen útrpnými a věčně remcajícími příjemci evropských pravidel," řekl nám ministr zahraničí v demisi, "zvlášť pokud jde o oblast, ve které Evropě máme co nabídnout, vzhledem k tomu, jak jsou naši politici a státní úředníci splachovací."

 

V athénském taxíku

Díváte-li se i na sportovní televizní stanice, určitě už jste zaregistrovali, že v nabídce nejsou jen přímé přenosy nebo záznamy z předešlé noci, ale někdy i záznam sportovního podniku, který se odehrál před mnoha lety. Dávná olympijská soutěž, finále mistrovství světa ze šedesátých let, hokejový souboj mezi Sovětským svazem a Kanadou, atd., atd. Někteří nostalgicky zavzpomínají, jiní nechápavě kroutí hlavou nad tím pravěkem. Dnes se i já připojím k této retro módě. Přesně před šesti lety, na začátku listopadu 2007, jsem si totiž splnil (poprvé) svůj sen zúčastnit se toho nejtradičnějšího maratónu na světě na trase Marathon - Athény (zdejší štamgasti si mohou vzpomenout, že po čtyřech letech jsem si tu náročnou, ale v cíli doslova extatickou zkušenost ještě zopakoval, pár fotek si můžete prohlédnout např. v článku Maratónci v Marathonu). Z pětidenního zážitku vznikla ucelená asi čtyřicetistránková reportáž, která se ale na mém blogu pochopitelně nikdy neobjevila, protože tehdy ještě neexistoval - provoz na těchto stránkách se rozjel až po dalších čtrnácti měsících. No a já jsem se rozhodl, že vám pár výňatků ze svých tehdejších athénských zážitků s odstupem zprostředkuji. Uvidíme, jestli dokážou i po šesti létech něčím zaujmout.

Šest let! Kolik se toho za tu dobu odehrálo? Nevím, jak u vás, ale u mě dost. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, jak budu za šest let fungovat, co budu dělat, kde budu bydlet, co bude určovat moje životní plány a o kom se mi bude zdát, nejspíš bych mu nevěřil. Ačkoli - když se na to celé zpětně dívám - všechno, co se u mne v posledních letech děje, bylo latentně přítomné už tehdy. Snad jenom to pravidelné psaní na blog ještě ne. Ale není ta moje vůbec první rozsáhlejší reportáž právě první blogovou předzvěstí?

Jeli jste někdy v Athénách taxíkem? Nejen pražští taxikáři, ale i ti athénští mají určitá specifika. Zvlášť když na ně máte přílišné požadavky :-).

 

InfraBerounka 2

Nedávno jsem publikoval článek s prvními dvěma fotkami Berounky v infračerveném světle, ve kterém jsem slíbil ještě dvě až tři fotky přidat. Budete to teď se mnou muset nějakou dobu vydržet, protože ještě před příchodem zimy chci trochu doplnit svou existující infračervenou kolekci. Až poté bych se měl vrátit do světa normálních barev, teď ale má doplnění dlouhodobého cyklu "Infračervené řeky" přednost.