Champollion ze Zákampí aneb tajuplný kámen v Nosticově zahradě

Zatímco dříve jsem byl v Praze prakticky každý den, protože to mám z Dobřichovic pouhou půlhodinku vlakem, přiznávám, že v současné neveselé koronavirové době tam jezdím, jen pokud je to nutné. Nemám proto moc příležitostí k tomu, abych dlouhé hodiny bloumal po městě, jak jsem na to byl zvyklý, a hledal zajímavá místa, která se mi v ideálním případě podaří zachytit i na fotkách. Fotografie Prahy tedy zrovna moc nepřibývají, i když na mé aktuální výstavě na zámku v Dobřichovicích tvoří celou třetinu všech vystavených obrazů. Přesto si ale s sebou nosím v hlavě seznam míst, kam se chci rozhodně podívat, až půjdu někdy náhodou kolem. A protože se mi včera díky souhře okolností a jednomu známému podařilo dostat po delší době na Kampu, vzpomněl jsem si, že jsem se chtěl podívat za Čertovku do Nosticovy zahrady, kde má být kamenný památník starodávné Wendlingerovy prádelny. Kámen prý má tvar mýdla a je do něj vytesán dnes už nezřetelný a nečitelný nápis, ze kterého je ovšem patrný alespoň letopočet 1659. 

 

Přestože jsem musel kolem toho kamene projít už mnohokrát, nikdy mě ničím neupoutal natolik, abych se o něj začal zajímat. Protože není velký (na výšku má s podstavcem asi metr), souvislosti se mi zdají být docela zajímavé, a navíc je s kamenem pro mne jako pro zvídavého člověka (ale zároveň i dějepisného neouka) spojena i řada otázek, jde, myslím si, o téma, které se skvěle hodí do mé tradiční blogové rubriky Pražské drobnůstky. Jak jsem zvyklý, udělal jsem si napřed na webu a v dostupných knížkách letmou rešerši, ale rozumných informací se mi moc získat nepodařilo, navíc se většinou v různých obměnách opakují, jak od sebe autoři navzájem opisují. Všichni se ale tváří, jako by kolem toho šutru bylo všechno úplně jasné a nebylo už třeba vůbec nic dodávat a na nic dalšího se ptát. No a já jsem naopak zvyklý ptát se, když mě něco zajímá a sám jsem na domyšlení podrobností hloupej, takže prosím zdejší odborníky na historii, aby mi pomohli pochopit, co se vlastně v rohu příjemné Nosticovy zahrady na Malé Straně nachází. 

"Památník" je u vchodu do zahrady směrem od Nostického paláce a když o něm teď už vím, zdá se mi, že prostě není možné si ho nevšimnout. Jak se mi to těch bratru 36 let, co už se pohybuji po Praze, dařilo, bůh suď.

  

 

Zahradu v těchto místech založil už v poslední třetině 18. století muž s mně velmi sympatickým jménem František Antonín Nostic. Zahrada byla původně větší, protože se rozkládala na obou březích Čertovky a patřil k ní i prostor současné "Werichovy vily", která byla tehdy zahradním domkem upraveným později k obývání pro Josefa Dobrovského. Místo, kde se Nosticova zahrada nachází, však bylo osídlené mnohem dříve: Už od 15. století tu v okolí stály mlýny a mlýnské zahrady a blízkost vody samozřejmě lákala i další živnosti na vodě závislé, např. prádelny nebo lázně. Středověká lázeň je tu připomínaná již ve 14. století jako "lázeň zvaná hořejší, majetek kláštera Malteského", jak zmiňuje v roce 1903 Fr. Ruth v Kronice královské Prahy, ale byla prý zbořena zřejmě ne tak čistotnými husity. Pak tu stával renesanční dům, přestavěný v 17. století na veřejnou prádelnu (využita informace z knihy I. Mudrové: Prahou s otevřenýma očima). Ve 20. díle Ottova slovníku naučného z roku 1903 se píše: "V Nosticově ul. č. 470 slulo Wendlingerovské prádlo, které měl r. 1653 dr. Jan Jiří Wendlinger od obce, jež je koupila od stavitele Ondřeje Grünwalda r. 1620." Zajímavou podrobnost uvádí i Cyril Merhout (viz C.Merhout, Z.Wirth: Zmizelá Praha - Malá Strana): "Tu měla rodina Wendlingerova  při Nosticově ulici 4 domy, v nichž byly prádelny, jednu z nich si r.1719 zakoupil Ant. hr. z Nostic a založil tu jízdárnu, po roce 1765 zakoupil a zbořil druhou s hospodou "U teplého piva" a založil si tu zahradu." Tak až někdy v létě zajdete posedět si na lavičku do malebné Nosticovy zahrady, vězte, že kdysi jste si sem mohli zajít do krčmy U teplého piva :-).

 

Kámen opravdu připomíná částejně vymydlenou kostku mýdla, která je v současné době obklopena zelení, v podzimu postupně měnící barvy.  Kámen vypadá docela starobyle, ale podstavec se na pohled zdá být přece jen o něco modernější. Ale přece taková pěkná kostka mýdla nebude ležet jen tak na studené a po dešti mokré zemi! 

  

Získali jsme tedy důležitou informaci o místní Wendlingerově prádelně z poloviny 17. století. Skoro všechny zdroje na internetu se shodují v jednom: Nápis na kameni je převážně nečitelný, takže kdo chce, může luštit. Samozřejmě, když jsem si byl včera kámen nafotit, domníval jsem se, že jako "Champollion ze zákampí" vše bryskně obhlédnu a všechna případná tajemství na místě rozmotám. Jak se ale ukázalo, mokré říjnové poledne nebylo zrovna nakloněno luštění dávného nápisu. A to ani nemluvím o tom, že jsem původně měl v Praze úplně jiné záměry než procházet se kolem Vltavy a dohánět resty v poznávání Prahy, neměl jsem proto s sebou ani svůj fotoaparát, takže záběry jsou jen z mobilního telefonu a než aby odhalovaly, spíš cudně zakrývají. Ale znáte mne, já se na místo jednou vrátím za sucha s foťákem i s polarizačním filtrem, který by různé nepříjemné odlesky aspoň trochu eliminoval.

 

Při pohledu shora byly světelné podmínky takové, že by se z fotky vůbec nezdálo, že je na kameni nějaký nápis. Džungle malebné Nosticovy zahrady (dnes tedy vzhledem k velikosti spíš už jen zahrádky) si ale na kámen už zjevně brousí své popínavé drápky. 

 

 

Protože jeden dům s prádelnou byl v souvislosti s přestavbou prostoru na zahradu zbořen, hrabě Nostic přesunul prádelnu do přilehlé velké budovy bývalého Zlomkovského mlýna upraveného v té době jako obyvatelné šlechtické sídlo. A že to pak nebyla žádná maličká prádelnička, o tom svědčí i informace citovaná ve webovém Památkovém katalogu: "Úpravy spočívaly především ve vybourání dělicích příček; popis z r.1782 zmiňuje zařízení skutečně velké prádelny s 10 měděnými kotly, jedním kotlem železným, 43 žlaby na praní prádla a dále je zmíněna mandlovna s deseti mandly." Po svém odsvěcení za josefínských reforem posílil zdejší zmodernizované prádelny ještě kostel sv. Jana Křtitele, který je jen kousek odtud a který dokonce podle svého nového světského účelu dostal přízvisko "Na Prádle". Hned je vidět, že tehdy ještě neměl každý doma automatickou pračku :-).

 

Při pohledu z úhlu se přece jen aspoň pár písmen vylouplo, ale jak asi sami uznáte, není to nic moc. Podezírám stovky a tisícovky turistů, že - i když je Nosticova zahrada vybavena dostatečným počtem laviček - využívají kámen k občasnému posezení, takže se dá těžko očekávat, že se čitelnost bude s časem lepšit, když si odtud částečky památného kamene odvážejí někteří lidé na svých pozadích. Ale i tak je z tohoto pohledu docela slušně rozeznatelné skoro celé slovo Wendlingerova.

Prozkoumal jsem tedy širý prostor internetu, nenajdu-li o něco lepší podklad pro přečtení textu, nejlépe nějakou "sušší" a kontrastnější fotku. Docela příhodný obrázek jsem našel na webu Drobné památky, ze kterého jsem nápis zvětšil a učinil kontrastnějším, takže je teď čitelnější a nabízí některé odpovědi, ale zároveň otevírá i další otázky.

 

 

 

Když se na nápis podíváme, vidíme, že začíná slovem ZLOMKO...., což by mohlo reprezentovat právě Zlomkovský mlýn, do kterého se prádelna přestěhovala. V dalším řádku vidíme jasně slovo WENDLINGEROVSKA a z dalších dostupných fotek na webu to vypadá, že to skutečně pokračuje slovem PRÁDELNA. Dole je pak uvedeno ČP 471 (to je adresa protějšího Nosticova paláce, kde sídlí ministerstvo kultury) a letopočet 1658, možná dokonce rozmezí 1658-60, ale to už je jen můj dohad.

Je tedy zřejmé, že nemůže jít o nápis z doby uvedeného letopočtu. Nejenže tehdy ještě prádelna neměla nic společného se Zlomkovským mlýnem, ale hlavně tehdy ještě neexistoval systém popisných čísel; číslování bylo uzákoněno až Marií Terezií v roce 1770. Jak už jsem uvedl, číslo 471 má protější Nosticův palác, který však byl vystavěn v letech 1660-1676; ano palác stál v sousedství staré prádelny, nejspíš ji při výstavbě nějak omezoval, ale jinak s ní asi neměl moc společného. Jedna z prádelen však byla umístěna v domě čp. 470, jemuž se říkalo Henslinova lázeň anebo taky ZLOMKOVSKÝ dům. Vida, tak to by znamenalo, že začátek nápisu nemusí odkazovat k mlýnu, ale k původnímu starému domu, ve kterém měla prádelna před přestěhováním fungovat. Ale proč je tedy v nápisu číslo 471?

 

Když jsem hledal podrobnosti k číslování domů, našel jsem i upozornění, že od zavedení popisných čísel v roce 1770-71 se nějakou domu číslování trochu proměňovalo podle místních podmínek, přičemž první větší vlna přečíslování proběhla v letech 1805-1815 a systém čísel se stabilizoval až zavedením pozemkových knih v roce 1884. Je tedy možné, že definitivně dostal dům s bývalou prádelnou své číslo 470 až v 19. století a původně měl číslo 471? 

Mám ještě jednu malou soukromou pochybnost: Naši předci, myslím, neměli zrovna energii na rozdávání, a vykonávali tak především práce, které měly nějaký praktický účel. Proč by se někdo v té době lopotil s připomínkou staré prádelny tesanou do starého kamene z jiného důvodu než z důvodu zachování a oslavy jména nějakého dobrodince? Jenže jméno jakéhokoli dobrodince na čitelné části nápisu chybí. Ledaže by ovšem nápis sponzorovali potomci starého doktora (advokáta) Wendlingera... Celý ten nápis mi navrch připadne psaný poměrně moderním jazykem, a to ještě odhlížím od svého podezření, že v 17. století nemívalo používané mýdlo tvar, na který jsme zvyklí dnes, takže kdoví, jestli kámen vůbec představuje mýdlo? Aby to tak všechno byl jen nějaký novodobější "fejk" z doby, kdy ještě lidé nevěděli, že něco takového vůbec existuje!

 

Tak co, zdá se vám celá tahle historie taky tak podivná jako mně? Nemá někdo z vás nějaké zajímavé dodatečné informace, svědectví nebo lepší vědomí historických souvislostí? Vše uvítám a rád do článku o téhle sympatické pražské drobnůstce doplním :-).

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, přeji všem zdraví a dobrou mysl a těším se zase brzy na shledanou.