Nedělní miniglosy č.346

Pozn.: Do dnešních Nedělních miniglos jsem po dlouhé době zabudoval jednu "hostující" miniglosu od našeho občasného mimoblogového přispěvatele.

Čeští medailisté z mistrovství světa v piercingu si na improvizované tiskovce v příletové letištní hale svorně postěžovali, že už od slavnostního ceremoniálu finálového večera nemají do čeho píchnout.

----------------------

České zbrojovky se podivují, že prezident Zeman nepodporuje ve svých veřejných projevech dostatečně české výrobky a upřednostnil např. ve svém vyjádření o nedemokratickém způsobu odstranění předsedy vlády zrovna konkurenční kalašnikov, když české výrobky jsou taky velmi spolehlivé.

Osnova života

Když je člověk na začátku své životní pouti, někdy se zdá, jako by měl pro svůj život vytvořenou pevnou osnovu: Rodiče ho vedou a představují mu svět, vyrůstá v nějakém prostředí, které ho formuje a z něhož přebírá vzorce chování, i ve školách mu chtějí vštípit nějaká pravidla. Jako kdyby na začátku dráhy osnova připomínala pevné linky, do kterých stačí vepsat hlavičky not a orchestr podle nich jako na povel zaduní majestátní více či méně harmonickou melodií.

Ale postupně jako by se původní jasné rovné řádky psané pevnou rukou a rovnoměrnou barvou začaly odchylovat od zamýšlené dráhy jako svéhlavá družice, mění směr, jako by se snažily setřást nechtěné následovníky, roztřásají se nedočkavostí nad tím, co si přejeme, aby přišlo. Některé linie se vzájemně protínají a kříží, jiné zahoří a převtělí se do stopy po imaginárním blesku a některé se dokonce rozplynou v prostoru, jako kdyby nikdy neexistovaly, a vůbec nepokračují. Pro každou z linek představuje kýžené "vpřed" docela jiný směr. Jsme schopni rozhodnout, který vede opravdu dopředu? A jsme schopni rozhodnout to včas?

Nedělní miniglosy č.345

Čeští silničáři se v nejproblematičtějších mrazivých dnech odreagovávali tím, že hlasovali v anketě o nejpopulárnější silničářskou pohádku. Tentokrát se lišily výsledky podle věku pracovníků: Nejoblíbenější mezi staršími silničáři je stále Popelka, ale mezi mladšími dominovala jednoznačně Technická sůl nad zlato.

----------------------

Předsedou Strany zelených byl o víkendu zvolen pražský zastupitel Matěj Stropnický. Z jeho prvních reakcí vyplývá, že jako zdatný mariášník chce v české politice učinit ze zelené konečně trumfovou barvu. Samozřejmě, trumfy se v čase střídají, takže do roku 1989 byly trumfy červené a historici se již několik let pokoušejí na legendárních záběrech expremiéra Mirka Topolánka z Berlusconiho vily rozpoznat, jestli tou dobou byly trumfy kule nebo spíš žaludy.

O zimním počasí pro senzacechtivé

Když tak procházíte ulicemi a pod nohama vám křupe přemrzlý sníh, vzpomínáte si ještě na nedávné Vánoce? Ještě pár dní před nimi jsme chodili v krátkých rukávech a šortkách, každý den jsme se dozvídali o teplotních rekordech a na internetu i v novinách se to hemžilo předpověďmi nejteplejší zimy nejméně od doby vyhynutí dinosaurů. "Teplo má podle meteorologů trvat až do konce února!" hlásaly titulky v době, kdy ještě ani nebylo jasné, jestli vůbec nějaký únor přijde, a meteorologové se nad nimi křižovali, protože mají dost práce předpovídat počasí na tři dny dopředu a seriózní předpověď na delší časové období - pokud se mezi sebou rozhádají předpovědní modely - mohou většinou s klidným srdcem přenechat kartářkám.

To ale senzacechtivá média a jejich neméně senzacehltající čtenářstvo rozhodně nechce slyšet. Vždyť skutečnost se podle mediální definice skládá prakticky výhradně ze samých výjimečných situací, extrémních zážitků a senzací, a když se těch skutečných nedostává, je třeba sehnat nebo vytvořit senzace zástupné. Však co jiného jsou různé ty "modré úplňky" a "krvavá zatmění", která sice - jak se vždy dozvíme - nastávají jen jednou za iks tisíc let, ale jako z udělání se podobné raritky odehrávají každý týden, aby bylo něco do sobotní přílohy; jde jen o to, kdo dokáže chudáčka bezbranný úkaz jako první vylovit z pokustónského klobouku a oblepit ho zapamatovatelným (co na tom, že arcipitomým) příběhem, který budou moct lidé číst, sdílet a posílat dál, takže bude pořád o čem psát a mluvit.

 

Nedělní miniglosy č.344

Český premiér Bohuslav Sobotka popřel, že by svou e-mailovou komunikací, která byla zveřejněna po zásahu hackerů spojených s českými ultrapravicovými kruhy, jakkoli porušil stanovená pravidla pro nakládání s utajovanými skutečnostmi. Podle jeho stanoviska byl např. tolik diskutovaný protiteroristický balíček již dávno veřejně dostupným materiálem, navíc není možné vyloučit, že hackeři text pro lepší mediální využití do určité míry poupravili. "Ano, materiál, který unikl z premiérovy e-mailové schránky, nejspíš není původní verzí vzniklou na Úřadu vlády," uvedl pro Nedělní miniglosy jeden z bezpečnostních expertů. "Text někdo jistě upravoval, protože na rozdíl od jiných materiálů vlády obsahuje jen velmi málo gramatických a stylistických chyb a i obsahově jde o materiál tak kvalitní, že jeho vznik na Úřadu vlády je prakticky vyloučený."

Mlsně mrazivá procházka

Podle předpovědi nás prý čeká mrazivý víkend. Tak snad nebude mráz takový, aby se přes den nemohly v pohodlných kočárcích podívat ven aspoň na chvilku malá baculatá stvořeníčka, která na čerstvém vzduchu vyrážejí za svými čerstvými sny. No, ona ta stvořeníčka nejsou vlastně ve skutečnosti tolik baculatá, ale jsou ovinutá mnoha vrstvami teplého oblečení, aby jim bylo cestou příjemně a snivo. Tak ode mne mají k tomu snu návdavkem ještě malou "mlsně mrazivou rýmovačku" z dlouhodobého cyklu básniček pro vyspělé děti i pro dospělé s nepominutelnými zbytky dětské duše. Přeju pěknou cestu a ať vám vaše luxusní vozidla drncají přesně tak, jak se vám to líbí nejvíc :-).

Mlsně mrazivá procházka

Jen červený klaunský nos

zpod čepice na svět kouká,

jak pod sněhem

....................spinká louka.

Zimní komár, který štípe

víc než roje vos

nebo luky

.......... pětišípé;

vše útočí v jednom šiku!

Mlsný mráz

zakousl se do nosíku

raději nežli do klobás :-).

 

Blogový rok 2015

Na začátku každého roku už tradičně krátce bilancuji. Kromě shrnutí pro mne nejdůležitějších událostí roku, které jsem zveřejnil jako úplně první letošní článek v textu Co pro mne bylo důležité v roce 2015?, se dnes chci poohlédnout i za uplynulým rokem v blogovém světě a v několika bodech se podívat na to, co zajímavého (nebo naopak zcela nezajímavého :-)) se na mém blogu odehrálo. I letos jsem pro toto shrnutí využil Google Analytics, který dokáže poskytnout pro podobné bilancování docela zajímavá souhrnná data. Pojďme se tedy na některé skutečnosti společně podívat.

Celkem jsem na svém blogu v roce 2015 zaznamenal 30 573 návštěv, což znamená oproti předchozímu roku nárůst o 15.5%, tedy prakticky stejné zvýšení jako v minulém roce. Opět musím s potěšením konstatovat, že se v tomhle ohledu můj blog nevyvíjí nijak překotně ani nejde "ode zdi ke zdi", ale jeho návštěvnost rovnoměrně a stále stoupá. Počet článků přitom zůstal oproti roku 2014 prakticky stejný (147 oproti 143) a když vezmu v úvahu, že se tentokrát ani jeden z mých článků neobjevil na titulce blog.cz, mohu být se stabilní návštěvností spokojený. Aby byl obrázek úplný, je třeba poznamenat, že dva další důležité faktory se změnily jen zanedbatelně - průměrná doba trvání jedné návštěvy je stále kolem tří minut a tzv. "míra okamžitého opuštění", která ukazuje, kolik procent návštěv je na blogu jen "na otočku", je dlouhodobě na 63% (ano, znamená to, že skoro dva ze tří návštěvníků buď přijdou omylem nebo se jen ujistí, že na blogu není vůbec nic nového k vidění :-)). Ale to tak prostě na blogu chodí a každý bloger by si to měl umět připustit, jinak bude výsledky sebelepších blogových statistik interpretovat nesprávně a bude sám sebe plácat po ramenou víc, než bezprostředně zaslouží :-).

Nedělní miniglosy č.343

Podle dobré rady primátorky Kolína nad Rýnem by se ženy měly držet v ulicích města na délku paže od imigrantů, což násilníci nesou velmi nelibě, protože podle nich jako z udělání ty nejhezčí ženy mají nejdelší paže a to popírá v německé společnosti deklarovaný princip rovných šancí. Dále Asociace kolínských matematiků a právníků základní radu rozšířila o to, že nejlepší je nastavit délku paže přesně ve vodorovném směru. Pokud totiž ženy svou paži při vymezování prostoru zdvihnou, jednak se prostor kolem nich zmenší tím více, čím větší úhel bude paže svírat s vodorovnou osou pohybu, jednak v tom případě mohou být speciálně v Německu takové ženy okamžitě zatčeny za propagaci nacismu.

Výstava Toyen v Muzeu Kampa

Je mým ne zrovna dobrým zvykem chodit na zajímavé dlouhodobé výstavy úplně na poslední chvíli. Přestože taková výstava trvá několik měsíců či třeba půl roku a já jsem od začátku pevně rozhodnutý ji navštívit, vždy si říkám, že je dost času, tak dlouho, až už skoro žádný čas nezbývá. Stejným způsobem jsem si celý podzim říkal, že určitě zajdu na výstavu své oblíbené malířky Toyen, až jsem ke svému úděsu zjistil, že jsou Vánoce, pak silvestr a výstava končí už v neděli 3. ledna. No uznejte - takový podraz!

Přestože na mne pravidelně začátkem ledna padá splín a já tyto dny většinou trávím zalezlý v teple domácího brlohu čtením knížek, které jsem částečně dostal a částečně si sám nadělil k Vánocům, tentokrát jsem se tedy v sobotu 2. ledna odhodlal zákoutí s vánočním stromečkem opustit a vypravit se do Prahy na Kampu, kde v Muzeu Kampa právě měla pomalu končit výstava s názvem Toyen - Vidím, neboť je noc.

 

Fotohádanka č.22

Opět jsem pro vás po několikaměsíční prodlevě připravil malou fotohádanku, už dvaadvacátou z dlouhodobé série. A protože jste z předchozích fotohádanek už zvyklí dostat malou nápovědu, ani dnes nebudou u fotky chybět populární "indicie otce Fourata".

 

Nedělní miniglosy č.342

Po krátké vánoční přestávce vás jednočlenná redakce Nedělních miniglos vítá znovu "na palubě" tradičního týdeníku i v novém roce 2016 a těší se, že se budeme opět každou neděli potkávat nad vybranými domácími i světovými událostmi, na které se budeme dívat s nadhledem a s citem pro jejich svérázný absurdní půvab. Tak když je ten nový rok, přidáme dnes k tradičním pěti jednu miniglosu navrch jako novoroční bonus :-).

České televizní stanice požadují rozšířit po vzoru obchodních domů období televizních Vánoc i na listopad a na říjen, protože se jim už do programu nevejdou všechny pohádky. Celkem se letos odvysílalo několik stovek filmových a televizních pohádek a to ještě do celkového počtu nepočítáme zpravodajské a publicistické pořady, které by si to často zasloužily.

Co pro mne bylo důležité v roce 2015?

V posledních dvou letech jsem vždy začínal svůj nový blogový rok malou a nesourodou bilancí roku právě uplynulého, takže pro letošek si to už dovolím považovat za tradici. Ono není na škodu na chvilku zařadit zpětný chod a proletět se krátce nad tím, co vše se odehrálo a co z toho se ukázalo být v něčem důležité. Jako obyčejně se zařídím čistě podle svého úhlu pohledu: V tomto článku se tedy nebudu zaobírat ani politickou situací, ani děním ve společnosti, odstíním dokonce i vše, co se týká uprchlické krize a jiných témat hýbajících společností a médii. A ani dnes, jak už je na tomto blogu dobrým zvykem, se nebudu zabývat svou prací, protože témat už je tady na výběr i bez toho dost.

Letos se mi splnilo jedno veliké přání z posledních let, přání, kvůli kterému mi stálo za to - i jako emeritnímu racionálnímu přírodovědci - zapřáhnout jakoukoli nadpřirozenou sílu, která nebyla dostatečně ostražitá a nezdrhla mi včas z dohledu, ať už to byly síly z domácí křesťanské zahrádky nebo mocní duchové z vrcholku Fujisan. Tohle splněné přání mi přineslo neobyčejné porce radosti, která není jen krátkodechá a přechodná, ale trvá a zatím to vypadá, že - jako v pohádce - čím více se jí lidem (včetně mne) rozdá, tím více jí v ranečku ještě zbývá. Tohle splněné přání asi nejzásadnějším způsobem ovlivnilo můj minulý rok, přestože ani to možná není úplně racionální, ale přece svoje báječně splněná přání nebudu kádrovat podle původu a podle toho, jak mi (pří)sluší, že?